Proč potřebujeme mít v životě své jistoty? A co když se stane, že tím, čím jsme si byli jistí, se stává nejistým? Co nakonec zůstává?

Co je to jistota

Mělo to být dílo, které by tu na této zemi zůstalo navěky. Měl to být monument muže, který měl po staletí shlížet na Prahu a být připomínkou režimu, který tu vládne na věčné časy a nikdy jinak. Tady na tomto místě, na pražské Letné byla na konci roku 1949 slavnostně zahájena stavba pomníku Josifa Visiaroviče Stalina. Pomník byl vysoký patnáct metrů a dlouhý metrů dvacet dva. Na jeho výrobu bylo použito sedmnáct tisíc tun materiálu. Pomník měl ukazovat „soudruha“ Stalina jako toho, kdo je v čele pracujícího lidu, jako toho, koho tento lid miluje a vzorně a s radostí ho následuje. Monument byl dokončen s velkou pompou a slávou v roce 1955.

Jenže. Situace se náhle změnila, všechno bylo jinak. A Stalin už najednou nebyl v kurzu. Z věčných časů bylo pouhých sedm let a 140 milionů korun, které socha stála, šla nenávratně k zemi. Stačily dvě tuny trhavin a dva tisíce rozbušek. A bylo po Stalinovi.

Trochu mi tento příběh připomíná to, co občas zažíváme ve svých životech. Některé věci považujeme za jisté a neměnné a jsme přesvědčeni, že s nimi nic a nikdo nepohne. Může se jednat o cokoliv. O životní podmínky, společenskou a politickou situaci, naše postavení, vztahy, zdraví. Někdy máme dojem, že to všechno, co žijeme držíme tak pevně ve svých rukou, že se prostě nemůže nic stát. Ale může.

Někdy se z našich jistot během chvilky stanou trosky. Někdy se díky nám, nebo okolí převrátí to co žijeme vzhůru nohama. Někdy to, co budujeme tak dlouho zmizí tak rychle jako Stalinův pomník.

To, že hledáme v našem životě jistoty, tak na tom není vůbec nic špatného. Prostě potřebujeme mít pevné body, potřebujeme něco, čeho se můžeme chytit. Spisovatel Emilie Zola řekl, že jen jistota činí život klidným. Jako lidé nemáme rádi jakékoliv nejistoty. Nejistota nás rozhazuje, zmalomyslňuje, bere nám pevnou půdu pod nohama, ztrácíme trpělivost, schopnost důvěřovat.

Lékař a cestovatel Emil Holub tvrdil, že jistota je krásná věc, ale vzácná.

Mně osobně stále fascinuje příběh apoštola Pavla, jedné z nejvýznamnější křesťanských postav. Apoštol Pavel se rozhodl, že v jeho životě bude na prvním místě Bůh. Jeho život se nestal jednodušším. Nevěděl, co se stane zítra, nevěděl, jestli ho nezavřou, nebo nezabijí. V jeho životě toho jistého až tak moc nebylo. A přesto jeho život dával smysl, byl k něčemu, za něco stál, protože v Bohu v Ježíši Kristu, našel jistotu v nejistém světě.

Francouzský filozof Michel Montaigne řekl, že „Žádný vítr není příznivý toho, kdo nemá svůj domovský přístav“.

A o tom to celé je. Moje, naše vnitřní postoje by neměli být závislé na vnějších podmínkách. Jsou závislé na tom, kam směřujeme, o co nám jde a koho se držíme. A pokud to víme, tak po nás nezůstane prázdné místo, jako po soše Stalina.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2020
 P ZJ ST HD