Pokora

Když někdy obdivujeme schopnosti a vědomosti nějakého člověka a můžeme k tomu ještě dodat, že je to člověk pokorný, obvykle tím myslíme, že se nevynáší, neprosazuje se příliš, není namyšlený, přezíravý, ale zůstává přívětivým a přístupným člověkem a nestydí se za žádnou obyčejnou lidskou službu.

Bible hovoří o Mojžíšovi jako o nejpokornějším člověkovi. Proč asi? Mojžíš byl starověký vůdce Izraele, vedl svůj lid přes moře i pouští. Nechal si poradit i od obyčejných lidí. Rozmlouval s Hospodinem, ale svému lidu se nikdy nevzdálil. Dokonce i pokorně přijal boží rozhodnutí, že svůj lid sice do zaslíbené země dovede, ale on sám do ní nevstoupí.

Prorok Izajáš mluví o Mesiáši Kristu jako o pokorném služebníku Božím, který jako beránek vedený k zabití neotevře svá ústa. Pro člověka uznávajícího křesťanské hodnoty se tedy čeká, že pokora bude nějak charakterizovat jeho osobnost. Naše představa o pokoře stojí však poněkud v protikladu k dnešnímu trendu prosadit se, zviditelnit se. Jeden z velikánů křesťanské tradice říká o pokoře, že pokora je pravda. Ví, že se nemusí přetvařovat, že se nemusí každou cenu chtít zdát lepším ani se za každou cenu ponižovat. Pokorný člověk ví, že někdy je pokornější přijmout velkou odpovědnost i s rizikem, že to nemusí dobře dopadnout, než se každé velké odpovědnosti vyhýbat, aby nemusel jednou uznat své limity.

Pokorný přístup k Bohu znamená uznat, že vím, že před bohem nejsem nic, že všechno záleží na něm.

Pokorný přístup k víře si dovede vážit každého opravdového přesvědčení.

Pokorný přístup k lidem vidí jedinečnou neopakovatelnou hodnotu každého člověka.

Pokorný přístup k přírodě znamená obdiv a toleranci jejich zákonitostí bez snahy jen to využít pro sebe.

Pokorný člověk se ale umí i taktně ozvat, když se děje něco nepřístojného.

Setkat se s pokorným člověkem je vždycky potěšení duše.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD