Ke vzniku republiky

Nedávno jsem za kostelem montoval elektrické ovládání brány. Po chodníku kolem chodí hodně lidí. Školáci, lidé ve sportovním v poklusu, senioři rozvážným krokem do samoobsluhy, maminky i tatínkové s kočárky. Při práci jsem po očku sledoval, zda se zastaví, nebo projdou jen tak. Mnozí pozdravili. Bylo ohromně zajímavé dát se s některými do řeči.

Tak šla maminka s šikovným klukem, očividně odlišné pleti. Připravil jsem si haudujúdú, protože nedaleko je anglická mateřská školka. Jaké bylo mé překvapení, když maminka i chlapec pozdravili perfektní češtinou. A jak že to mají? Dědeček z Angoly si vzal děvče z Brna a narodila se jim dcera. Ta dcera, rodilá Brňanka si vzala rodilého Brňana a narodil se jim – tento chlapec. Genům neporučíš. Byl černý jak bota. Čech, národnost česká, státní příslušnost Česká republika.

Dědečkova otčina je Angola, ale chlapcova otčina je toto město a tato zem. Bylo patrné, že to tu znají a mají rádi. Právem je můžeme považovat za patrioty, patris je latinsky otčina. Patriotismus – slyšíme ten -ismus, už ovšem může být popisem nemocného vztahu, totiž vztahu, jenž vynáší svou zemi nad jiné. Z něj vyrůstá nacionalismus jako málo dobrý způsob uspořádání lidstva, a konečně nacismus jako zvrácená forma toho všeho.

Pojem vlast je novodobějším ekvivalentem slova otčina. Vlast je země, kde jsem se narodil a ke které cítím sympatie a chovám ji v úctě.

Domovina je pojem mírně odlišný. Pokud si táta Slovák vezme mámu z Prahy a usadí se v domě jejích rodičů, přijme tuto zem za svoji domovinu. Tato rodina zde má svůj domov.

Uvažme ještě toto: Do Brna se přistěhuje špičkový vědec ze Švédska, jež rozvíjí své schopnosti v Technologickém parku; daří se mu, přicestuje za ním jeho rodina – a žijí zde.

A jsme u pojmu nejvyššího, politického. Tím pojmem je stát. Nejlepší známý způsob uspořádání lidských věcí.

Rád si připomínám velkého milovníka naší země, blahoslaveného Karla Rakouského, který, ač byl v roce tisíc devět set devatenáct ještě mladý, svým politickým instinktem, vzděláním i mentalitou předběhl mnohé.

Milí, naše překrásná země leží uprostřed Evropy. Ze stanice ISS z oběžné dráhy je vidět věnec českých pohoří a kousek od nich náznak moravských úvalů. Vždy byla a bude křižovatkou osudů lidí různé pleti, jazyka, vztahu k otčině, domovině, vlasti, státu. Nebojme se toho, naopak těšme se z toho a těžme z toho. Máme na to být svorní, v mnohém dobří, v lecčems špičkoví. Buďme na to ze srdce a právem hrdí. To je mé přání ke svátku české státnosti.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD