Pravda

Rád bych svoje povídání o pravdě začal takovou krátkou vzpomínkou na to, když byli ještě moji kluci malí. V předškolním věku. Hrál jsem s nimi takovou hru. Ukázal jsem na nějaký předmět, třeba na nějaký strom, dům, třeba i na nějakou hračku a zeptal jsem se jich, co to je. A kluci mně správně odpověděli. Já jsem jim potom řekl: „Kluci, to není pravda.“ A kluci se rozčilovali a říkali: „Tatínku, to je pravda!“ A já jsem se jich zeptal, „Dobře a co to tedy pravda je?

Toto ukazuje na něco širšího. A to na to, že v každém člověku, ať je malý, nebo i starší, tak je jakási intuitivní potřeba, nebo intuitivní vědomí toho, co pravda je. Říká se, že dnes žijeme v tzv. postpravdivé době, která tvrdí, že lež je vlastně jenom jinou formou sdělení. A že pokud umíte to svoje sdělení dobře prodat, byť třeba není pravdivé, tak je to v pořádku. Jenže proti tomu se mnozí lidé bouří, protože hledají pravdu. A nemusíme být nábožensky nebo filozoficky zaměření, abychom hledali odpověď na otázku, co je pravda. Pokud máte nějaký hluboký vztah, nebo pokud vychováváte děti, tak zcela přirozeně hledáte, jaká je pravda třeba o výchově. A je to proto, že člověk intuitivně cítí, že tam, kde je pravda, tak tam je bezpečno. A tak bych se teď chtěl podívat na to, co o pravdě říkal Ježíš, potažmo i Bible.

Jedním z nejznámějších Ježíšových výroků je: „Já jsem ta cesta, pravda a život.“ Já bych se chtěl zaměřit na ten prostřední, já jsem pravda. Samozřejmě mnozí před Ježíšem i po něm ukazovali na pravdu. Hovořili o pravdě. Nicméně to, co říká Ježíš, je zajímavé v tom, že on ztotožňuje pravdu sám se sebou. On neříká, že tam je nějaký zdroj, nebo externí zdroj pravdy v nějakých filozofických spisech nebo náboženských spisech. Nebo u nějakého moudrého člověka. Ale říká, já sám jsem pravda. To je velmi důležité sdělení, protože vlastně jinými slovy říká, že pokud chcete poznat pravdu s velkým P, tak nestačí mít jenom nějakou objektivní informaci, kterou si přečtete třeba někde v Bibli. Ale musíte mě poznat osobně. Tzn. Ježíš tady přináší určitý existenciální rozměr, který se vlastně táhne celých křesťanstvím, potažmo celou Biblí. A když hovořím o celé Bibli, tak bych tady chtěl ukázat i na Starý Zákon, kde tento koncept vidíme i u Boha otce, který na mnoha místech vlastně říká Izraelcům, nebo svému lidu, že mu nestačí, aby ho znali jenom jako nějaký koncept, ale že chce, aby ho znali osobně.

Často používá termín „otec“. A když mluví o sobě jako o otci, tak otce nepoznáte, že si o něm něco vyčtete v nějaké knize. Ale musíte ho poznat. Musíte s ním mít zkušenost. Tzn., v celé Bibli je velmi důležitý koncept pravdy postaven na tom, že o Bohu nestačí mít jen správné informace, ale že jde o to, abychom poznali pravdu, tak musíme poznat i Pánaboha osobně.

Evangelista Jan v jedné ze svých epištol píše následující: „Nemám větší radost, než když slyším, že žijete v pravdě.“ A tady je 2. důležitý rozměr pravdy, který Jan nazývá „život v pravdě“. Tzn., že nejde o to o pravdě jenom spekulovat, získávat zajímavé informace, ale křesťanství klade důraz na to, aby člověk to, co poznal o Pánubohu, a to, co třeba vyčetl v Bibli, tak uváděl do každodenního života. Tzn. pravda se tady propojuje s životem. A Bible mluví o tom, že moudrý je ten člověk, který dokáže to, co poznal o Pánubohu, uvádět v každodenní život. To je vlastně skutečná moudrost.

Tak jsme slyšeli 2 rozměry pravdy. Jeden ten rozměr má co do činění s osobním, existencionálním poznáním Pánaboha jako otce a Ježíše Krista. A ten druhý rozměr má co do činění nejenom s poznáním pravdy, ale i s tím, že poznanou pravdu jsem schopen a chci ji realizovat v každodenním životě.

A o to vlastně v životě běží. A tomu vlastně Bible říká moudrost.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD