Role otce

Začtěme se do následujícího příběhu, jak ho popsal Sigmund Freud. Je to příběh, který zažil se svým otcem a který mu vykládal jeho tatínek. Jednoho dne se rozhodl jeho tatínek, který se jmenoval Jakob, že se vypraví na špacír. Vzal si svůj nejlepší klobouk, vyrazil a jak šel tak po chodníku, tak najednou šel proti němu jakýsi muž, který najednou zařval: „Táhni z cesty, Žide!“ Následně Jakoba udeřil a jeho klobouk odlétl. Když tu historku otec doma vyprávěl svému synovi, na tomto místě se zarazil. Malého Sigmunda ale právě tohle zajímalo nejvíc a naléhal: „A co jsi udělal?“ Otec odpověděl: „Sehnul jsem se pro klobouk a uhnul jsem onomu muži z cesty.“ Tato příhoda údajně zasáhla mladého Freuda jako blesk. Nedostatek heroismu a odvahy u muže, který byl jeho vzorem, ho velmi zranil.

Někdy přemýšlím nad tím, co svým dětem odkážu já. Zda nedopadnu, jako v jedné pasáži ve slavném díle Zeď od hudební skupiny Pink Floyd, kde malý chlapec zpívá: „Tatínku, co jsi mi odkázal? Tatínku, co jsi po sobě zanechal?

Jedno z drsných pojednání o vztahu otce a syna, který by se dal ale zevšeobecnit na vztah otec a děti je Kafkova kniha Dopis otci.

Ze svého křesla jsi vládl světu. Vždycky mi byla nepochopitelná Tvá necitlivost k tomu, jaké trápení a jakou hanbu mi svými slony a úsudky můžeš způsobit, bylo to, jako bys neměl ani ponětí o své moci.

Asi se všichni shodneme, že záleží na tom, co jako otcové odkážeme svým dětem. Rád bych ukázal na čtyři takové oblasti: Tou první oblastí je schopnost nastavit hranice. Zvláště v naší liberální, možná bychom řekli až bezbřehé výchově, je třeba mít odvahu nastavit určité břehy. Ukázat svým dětem, že některé věci se nedělají, a že když určité hranice překročí, tak přijdou následky, které mohou bolet. Takto to v normálním životě chodí, a když se to dítě naučí už v dětství, tak je to pro něho veliký vklad do dospělosti.

Pak je tady druhá věc. Vzpomínám si, že mi můj otec často říkával, že to nejdůležitější, co můžeš pro své věci udělat je, když budeš milovat jejich matku. Ta druhá oblast je věrnost. Myslím si, že tam kde je věrnost, tam je bezpečí, jistota, předvídatelnost.

Třetí oblastí, kterou mám na mysli je, když otec dokáže přiznat svoji chybu. Ještě jedna vzpomínka na mého otce: Když jsem byl dítě, tak se mi otec několikrát omlouval a v mých očích se nikdy nestal slabochem, protože se mi omluvil. Nikdy jsem se na něho nedíval tak, jako se asi díval Sigmund Freud na svého otce Jakoba. Když se totiž muž, otec dokáže omluvit, tak ukazuje jednu důležitou oblast, která se jmenuje pokora.

Pak je tady čtvrtá věc: Ještě před tím, než Ježíš vstoupil do své veřejné služby, tak v Bibli čteme, že z nebe se ozval hlas: „Toto je můj milovaný syn.“ Bylo to krátce po jeho křtu. A tak mě napadlo, kolik chlapců a kolik dívek by tak rádo slyšelo od svého otce: „Toto je můj milovaný syn, toto je má milovaná dcera.“ My to někdy slyšíme, ale jenom tehdy, když podáme nějaký výkon. Naše děti to slyší, když vyhrají nějakou soutěž nebo když mají nějaký úspěch. Ale já mám na mysli jinou lásku. Je to Boží láska, která je bez podmínek. Je to láska, kterou projevil Bůh Otec svému Synovi a kterou projevuje i nám. A tak je úžasné, když otcové dokáží milovat své děti bez toho, že děti podávají nějaké výkony. Prostě milovat je s tečkou. Tohle je pro děti nesmírně důležité, to jim dává sílu a to jim vlastně dává novou identitu, s kterou mají mnohem lepší předpoklady k tomu, aby potom i uspěly v normálním životě.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD