O lidské komunikaci

Vrátil jsem se nedávno k příběhu ženy od samařské studny. Jde o jedno z mnoha vyprávění ze života Ježíše Nazaretského, jak nám je zachovala evangelia: Ježíš prochází samařským územím, u studny se potkává s místní ženou a prosí ji o trochu vody. Ona se nad tou prosbou pozastaví, což je komentováno větou: „Židé se se Samařany nestýkají.

Taková situace není v našem světě nijak vzácná, stačí se podívat na mnohé sousedské vztahy. A přece mne to zarazilo. Uvědomil jsem si totiž souvislost s vývojem naší mediální kultury. Strávil jsem v médiích značnou část svého profesního života. Když jsem začínal, ještě se o nich mluvilo jako o nástroji, který společnost sjednocuje. Tak to fungovalo po řadu desetiletí. Média dodávala masám lidí stejné informace ve stejný čas. To mělo svou sílu. Mediální agenda se stávala tématem mnoha rozhovorů. Člověk věděl, že ten druhý, kterého potkávají, dané téma téměř jistě zná, ví, co se o něm psalo, říkalo v rádiu, jak je prezentovala televize. Znalost obrazu světa představovaného mediální nabídkou byla všeobecná a lidská komunikace na tuto skutečnost navazovala. Média významnou měrou sjednocovala obsah lidského myšlení.

S příchodem digitalizace a s nástupem takzvaných nových médií se cosi zlomilo. Nabídka mediálně prezentovaných témat se zmnohonásobila, člověk přišel o možnost ji obsáhnout. Nutností se stal výběr. Média přestala dodávat všem lidem tytéž informace, přestala společnost sjednocovat, začala ji dělit.

Spouštěčem tohoto obratu bylo obrovské zvětšení mediální nabídky. Sociologická či psychologická podstata nového stavu ale ničím zásadně novým není. Už vydavatelé knih přišli na to, že lidé si nejčastěji kupují nikoli knihy přinášející nové informace, nepoznané teorie, ale ty, které jim potvrzují jejich stávající názory. Svět, který se stal příliš velkým a příliš pestrým, přináší nejistotu.

Vnitřně nejistý člověk začne vyhledávat právě jen ty informace, které mu jeho vlastní názory a postoj potvrdí, ostatní vynechá. Pocit objektivity mu dodá, že najde víc mediálních kanálů podobného charakteru; že všechny čerpají z jednoho zdroje, už nedohlédne. Proti jiným názorům se obrní tvrzením, že pravda je relativní, že každý má tu svou. Rychle se tak stane snadnou hříčkou manipulace.

Pravda ale naštěstí není závislá na našem názoru. Stále ještě existuje objektivní skutečnost. Cestou ke zralosti není realitu popřít, třeba i s pomocí nejmodernějších technologií, ale přijmout.

A dobrým, i když mnohdy klopotným způsobem jak pravdu poznat, je mluvit i se Samařany. Zajímat se o názory těch, kteří vidí svět jinak, přít se s nimi, diskutovat, třeba se i hádat. I v případě nesouhlasu ale mít zájem. Ptát se po důvodech, které toho druhého k jeho názorům vedou. Vždyť mýlit se, mohu i já. Určitě nepotřebujeme uniformitu, potřebujeme ale sounáležitost.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 ZJ ST HD