Uvědomuje si člověk dnešní doby, jaký význam má neděle, vnímá ji jako sváteční den? Co je sváteční den pro současného člověka? Pražský biskup Církve československé husitské David Tonzar se zamýšlí nad tím, co je sváteční den, a jak ho prožít. Jak se nebát vstoupit na posvátná místa a duchovně i fyzicky si odpočinout, znovu nalézt to – z víry předků – co bylo zapomenuto a přijmout smysl vlastního života.

Sváteční den

Když jsem si před tím, než jsem uvěřil, náhodou zapnul televizi na nějaký pořad týkající se křesťanství, rychle jsem přepnul. Připadalo mi, že mi lidé mimo realitu, lidé předminulého století, chtějí předat něco, co vůbec nepotřebuji. Věřil jsem, ale takovouto víru bez „normálního“ života, která mi byla ukazována, jsem prostě nepotřeboval.

Dnes jsem v opačné pozici. Mým přáním je, aby člověk, který se dívá na tento pořad, nepřepnul, aby se zastavil a uvědomil si, proč na tomto světě je. Když jsem poprvé v Českých Budějovicích ještě před revolucí v roce 1989 vstoupil tehdy do kostela na půlnoční, připadal jsem si jak v jiném světě. Líbila se mi varhanní hudba, ale za stolem Páně stál nějaký barevný pán, a ten sděloval věci, které mi vůbec nic neříkaly. Říkal jsem si, že věřím a nepotřebuji k tomu žádnou církev, žádný kostel. Najednou jsem se dostal do situace, kdy jsem se v tom plném kostele cítil úplně sám. Říkal jsem si, že tady nemám co dělat. Připadal mi cizí, určený jen těm, kteří sem chodí, a ne pro „normální“ lidi.

O několik let později jsem jako student byl vyslán na Krétu, abychom tam pomohli se stavbou kostela. Byli jsme vyškoleni, co si máme vzít na sebe, abychom nepohoršovali. Přijeli jsme do kostela, kde bylo plno. Lidé tam působili zcela přirozeně, vypadalo to, jakože jsou doma.

Jak tuto skutečnost, zkušenost, předat dnešnímu člověku? Jak v tomto uspěchaném světě plném nepohody a kvaltu se na chviličku zastavit? Neběhat jen za nákupy, nechtít všechno stihnout? A uvědomit si a najít – řečeno s Janem Amosem Komenským – to jedno nezbytné.

Stačí tak málo: uvědomit si úsečku svého vlastního života, který někde začal a někde skončí, a chvíli se zamyslet nad tím, že před touto úsečkou, nad ní, pod ní, i za ní, je veliké volné bílé místo. Když toto místo naplním vírou, láskou k Bohu a k lidem, najdu snáze skutečný smysl svého duchovního života. Života s Bohem. Pokud Bohem a láskou k Němu i lidem naplním celý svůj život, budu šťastný. To je alfa i omega, počátek i konec. Žít v míru s lidmi kolem sebe a žít v míru a pokoji se svým Pánem, Ježíšem Kristem.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2016
 P ZJ ST HD