O víře, důvěře a mlčení v životě dnešního člověka (2013)

Pavel Konzbul, římskokatolický kněz

Klikněte pro větší obrázekNarodil se roku 1965 v Brně. Vystudoval elektrotechnologii na Vysokém učení technickém v Brně. Pracoval v oboru konstrukce korekčních cívek a v této oblasti publikoval i řadu odborných prací v zahraničí a obhájil doktorskou práci. V Olomouci vystudoval teologii a v roce 2003 přijal v brněnské diecézi z rukou biskupa Vojtěcha kněžské svěcení. Působil ve farnostech Letovice, Boskovice a Hustopeče u Brna. Od r. 2005 byl spirituálem Biskupského gymnázia Brno. Je autorem několika knížek promluv nejen pro studenty a řady populárně náboženských článků. Od roku 2013 je farářem na brněnském Petrově

O víře, důvěře a mlčení v životě dnešního člověka

Věřit se latinsky řekne credere. Etymologicky to pochází z dvojice slov dát či darovat srdce. Věci víry jsou tedy věci lásky. Tušil to už kdysi starozákonní prorok Amos, když napsal: „Chci se s tebou zasnoubit ve víře.“ Když naši pohanští předkové začali pochybovat, jestli v jejich dřevěných modlách sídlí Bůh, pak u těch přemýšlivějších to vedlo k poznání, že Bůh není ze dřeva. Že je jinačí, než si dosud mysleli. Boha nemůžeme přímo poznat žádným ze smyslů, kterými pozorujeme jevy kolem sebe. K Bohu nás vede víra. A kvalitní víra je jako kvalitní vtip – také se nedá plně vysvětlit. Jeden z nejgeniálnějších teoretických fyziku, který celý život tráví na invalidním vozíku Stephan Hawking jednou prohlásil: „Bůh nejenže hraje kostky, ale někdy hází kostkami tam, kde nejsou vidět“. Proto nás nemůže překvapit, že ve víře se čas od času objeví i pochybnost.

Stojíme před bočním barokním oltářem, který je zasvěcen Janu Křtiteli. Sochy, které stojí vedle oltářního obrazu představují jeho rodiče: Zachariáše a Alžbětu. Na příběhu starozákonního kněze Zachariáše můžeme pěkně ilustrovat jednu z pochybností naší víry. Zachariáš totiž nedůvěřoval Božímu poslu, nevěřil, že se mu narodí syn. A tak byl potrestán tím, že na určitou dobu ztratil schopnost hovořit. A tak můžeme vidět pochybnost, která vzniká, když v našem nitru nekráčí ruku v ruce zdravý rozum se smyslem pro tajemství. Opakem rozumu pak není tajemství, ale je to absurdita a nesmyslnost. A tak se smyslem pro tajemství musíme počítat v našem životě. A to nejen vzhledem k okolnímu světu, ale i vzhledem k mezilidským vztahům. A právě na knězi Zachariáši můžeme vidět i to, že smysl pro tajemství se doplňuje s mlčením.

Mlčení a mluvení nejsou protiklady, ale mají se vzájemně doplňovat. Na mlčení se můžeme dívat různými symbolickými pohledy. Jeden pohled vnímá mlčení jako cestu, jako putování, při kterém jde o trojím vyjití: Vyjít z vlasti, vyjití z příbuzenstva a vyjití z otcovského domu. Vyjití z vlasti představuje to, abychom si nedělali zbytečné pozemské starosti. Vyjití z příbuzenstva není výzvou k tomu, abychom opustili rodinu a příbuzné, ale k tomu, abychom opustili svoje neřesti a závislosti, které jsou nám často bližší, než naši pokrevní příbuzní. A nakonec tu máme vyjití z otcovského domu, které představuje oproštění se od egoismu. Sami sebe nemáme brát až tak příliš vážně, o to vážněji ale máme brát naše vztahy k druhým lidem. Máme být těmi, kteří neutíkají z toho světa, ale snaží se ho změnit k lepšímu, a to především prostřednictvím lásky. Ať se nám to v následujícím týdnu alespoň trochu podaří.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2013
 ZJ ST HD