Závislost na moderní komunikaci

Petr Vrbacký

Klikněte pro větší obrázek Narodil se v roce 1964 v Brně, farář Římskokatolické farnosti u kostela sv. Tomáše v Brně. Po maturitě na střední průmyslové škole strojnické byl přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a do kněžského semináře. Studia přerušil v letech 1985–87 kvůli vykonání povinné vojenské základní služby v Plzni. Teologii dokončil v roce 1990 a 30. června 1990 byl v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla vysvěcen biskupem Vojtěchem Cikrlem na kněze.

Od července 1990 do srpna 1991 působil jako kaplan v Bystřici nad Pernštejnem. Poté byl ustanoven jako administrátor do farností Horní a Dolní Věstonice, Strachotín a Pavlov na Pálavě. V roce 1993 odchází jako farář do farnosti Slavkov u Brna a od 1. srpna 1997 je farářem Římskokatolické farnosti u kostela sv. Tomáše v Brně.

Závislost na moderní komunikaci

Rozhodně nepatřím k lidem, kteří by měli být léčeni ze závislosti na internetu. S počítačem si až dosud vykám a lidi, které musím čas od času přivolat, aby odkudsi z hlubin tohoto přístroje vykouzlili pro mě definitivně ztracený text, považuju za jakousi moderní odrůdu pohádkových čarodějů. Zkrátka musím přiznat, že nouze mé vlastní neschopnostmi mě nutí vůči moderním technologiím deklarovat ctnost mírně pobaveného, kritického nadhledu. Jinak řečeno jsem jeden z mála, kdo si uchoval duchovní nezávislost, a jsem na to patřičně hrdý!

Tím více mě ovšem nedávno zaskočilo, když jsem se pokoušel připojit na internet a ono nic, síť byla asi kdesi protržená. To bych samozřejmě v duchu výše řečeného měl vnímat spíše pozitivně – můj prostor vnitřní svobody bude nejen zachován, ale ještě i rozšířen o ten čas, kdy bude stroj mrtvý.

Jenomže ouha! Očekávaný pocit nezávislosti a morální převahy se jaksi nedostavoval. A nejen to – namísto vnitřního klidu a míru mě začaly děsit různé katastrofické vize: Co když se zrovna stalo něco důležitého – jak se to teď dovím? Co když mi někdo bude něco nutného chtít – jak mi to sdělí? A když já budu akutně potřebovat nějakou vědomost či informaci – kde ji tak najednou splaším? Nestává se tímto ze mě outsider vyvržený na sám okraj lidské společnosti? Stačilo pár hodin nefunkčního internetu a moje vnitřní svoboda byla v troskách. Namísto toho zbyl jen jakýsi nervózní tik velící každých třicet minut zkontrolovat, jestli to už konečně jede…?!

Tahleta ne zrovna povznášející zkušenost mě s odstupem času nutí přemýšlet, zda vůbec ještě jsme schopni uhlídat si onen Rubikon, tedy jakousi pomyslnou hranici, za kterou už se stáváme lidmi nesvobodnými nebo závislými. Z tohoto úhlu pohledu jsou různé poruchy či ztráty, nejen technické, vítaným prubířským kamenem, který nám umožňuje prověřovat naše dosavadní jistoty. Koneckonců to odpovídá i logice evangelií, ve kterých se říká, že kdo chce nalézat, musí nejdříve ztrácet. Vlastně musí to umět dobře ztrácet. V každém případě však asi platí, že svobodný není ten, kdo něco nemá, neumí či nesmí – nýbrž ten, kdo podle situace případně nemusí, ba dokonce ani nechce. A pokud vás snad zajímá, jak to vlastně dopadlo po mém nuceném zmizení ze světa, až zase internet nastartoval a já se tak vrátil do života a mezi lidi, asi už tušíte: V poště kromě reklam nebyl jediný mail – nikomu jsem za tu dobu nechyběl – no a žádný akutní výpadek vědomostí či informací se rovněž nekonal, neboť jsem za celý ten čas v podstatě na nic kloudného nesáhl.

Je to někdy trošku zvláštní, za jakých okolností člověk přijde k pravdivějšímu pohledu na svůj život a na sebe samotného. Ale jak vidno, vždy platí to, nač máme tendenci zapomínat, ale co Ježíš v evangeliu připomíná s o to větší naléhavostí: „Pravda vás osvobodí!“. Že toto osvobození, začíná pravdivým pohledem na sebe samého, to je myslím víc než zřejmé.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2013
 ZJ ST HD