Proč a komu věřím?

Pavel Jajtner

Klikněte pro větší obrázekIng. Pavel Jajtner se narodil v roce 1947 v Havlíčkově Brodě. Je to bývalý velvyslanec při Svatém stolci ve Vatikánu. Kvůli politické perzekuci rodiny se vyučil elektrikářem, teprve pak směl studovat gymnázium. Vystudoval elektrotechnickou fakultu Vysokého učení technického v Brně. V letech 1972 až 1975 pracoval jako technik v Tesle Pardubice a Žďasu Žďár nad Sázavou. V roce 1990 byl zvolen starostou města Přibyslavi a na sklonku téhož roku byl vládou jmenován přednostou Okresního úřadu v Havlíčkově Brodě. V parlamentních volbách v roce 1992 byl za KDU-ČSL zvolen do Federálního shromáždění ČSFR a stal se jeho místopředsedou.

Po vzniku samostatné České republiky se stal jejím prvním velvyslancem v Rakousku, poté velvyslancem v Maroku. V letech 2003 až 2008 působil jako velvyslanec při Svatém stolci ve Vatikánu. Pavel Jajtner ovládá plynně slovem i písmem německý, francouzský, anglický, ruský a italský jazyk. Je autorem knihy Zajisté, Excelence! Je ženatý od roku 1972 s manželkou Ludmilou, rozenou Čeplovou a je otcem 4 dětí.

Proč a komu věřím?

Geniální básník a dramatik všech dob William Shakespeare vkládá Hamletovi do úst slova, jež dodnes udivují hloubkou a jistotou víry jeho doby, víry renesančního člověka. Hamlet říká: „Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ O dvě staletí později přichází osvícenství a rostoucí sebevědomí z vědeckého poznání. Filosof Friedrich Nietsche hovoří dokonce o smrti Boha. Na prahu třetího tisíciletí se ukazuje, kolik je toho, co věda neví a neodhalí, co pro nás navždy zůstane tajemstvím. Sotva kdo může poctivě říci: „Vím!“, ale nanejvýš „Věřím, že vím!“ Víra je tedy integrální součástí myšlení každého člověka.

Víra ještě není jistota. Spíše cosi jako sázka. Blaise Pascal, geniální filosof a matematik si také - už v 17. století - otázku proč a komu věří, položil. Jeho odpověď může být doporučením pro všechny hledající: „Vsaďte na Boha. Prohrajete-li, nic neztratíte. Jestliže vyhrajete, získáte vše!“ Tato úvaha má všeobecnou a nezvratnou platnost. Věřit je tedy zcela v souladu s rozumovým poznáním. Neboť nevsadit si tam, kde nelze prohrát, je doslova pošetilost. Ale věřit jen takto by - po mém soudu - bylo málo.

Věřím, protože víra je cesta a hledání a protože tuším, že za obzorem, kam sahají nedokonalé lidské smysly a neúplné rozumové poznání - byť šlo o poznání současného lidstva jako celku - je cosi, co nás přesahuje, co je nad možnostmi a schopnostmi člověka. Věřím, neboť je nepravděpodobné, že podivuhodné zákony fungování světa, živé i neživé přírody a celá její nádhera vznikly pouhou náhodou. Přírodní vědy mně dají odpovědi na některé z otázek „jak?“, ale odpověď na otázky „proč?“ nalézám jen, mám-li víru. Jen skrze ni mohu chápat, kdo jsem, odkud přicházím, kam jdu, proč žiji, co mám konat, co je svět, umění, krása a dobro.

Věřím-li, smím být šťasten, že přes všechny pochybnosti a námitky rozumu, přes všechny útrapy života a krutost stárnutí, mohu doufat v nový, spravedlivý a lepší život a nemusím se bát smrti, která děsí tak mnohé. Věřím, protože se nechci a nemohu vzdát radosti z hledání toho Boha, který se stal jedním z nás a který povýšil lásku na nejvyšší přikázání a dokázal to nejen svým celým životem a učením, ale především svou nejvyšší obětí.

Věřím, protože sobě ani nikomu jinému nepřeji, aby bez Boha bylo všechno dovoleno, aby popření Boha a jeho přirozeného zákona znamenalo návrat lidstva na počátek dějin, kdy člověk člověku byl vlkem. Věřím, protože se nechci a nemohu vzdát toho, co život naplňuje a dává mu smysl za všech okolností. Nechci a nemohu se vzdát lásky a naděje.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2013
 P ZJ ST