Každému se nemůžeme zavděčit

Sváteční slovo kazatele Církve bratrské Jana Asszonyiho Mgr. Jan Asszonyi

Narodil se v roce 1966 v Ostravě. Kazatel Církve bratrské.

Původní profesí elektrikář. Absolvent Evangelické teologické fakulty UK v Praze. Působil jako kazatel pražského žižkovského sboru Církve bratrské. Jako vojenský kaplan se zúčastnil mise SFOR v Bosně a Hercegovině. Nyní působí v brněnském sboru Církve bratrské na Kounicově. S manželkou Danielou má dva syny Šimona a Vojtu.

Každému se nezavděčíme

Mezi Ezopovými bajkami najdeme příběh o starci, chlapci a oslovi.

Šli do města. Chlapec seděl na oslu, kterého vedl stařec. I potkali kolemjdoucí, kteří se pohoršovali nad tím, že hoch se veze a stařec jde pěšky. Stařec i chlapec to slyšeli a po chvíli přemýšlení došli k tomu, že na tom něco je a vyměnili se. Stařec jel na oslu a hoch vedl osla.

Jak tak jeli dál, potkali další pocestné. Ti kriticky pokyvovali hlavou s tím, že je to ostuda, když se starý muž nechá vézt a mladík musí pěšky vedle něj. Měli dojem, že na tom něco je. I vzhledem k předešlé kritice se rozhodli, že oba půjdou vedle osla pěšky.

Sváteční slovo kazatele Církve bratrské Jana Asszonyiho Když pak potkali další poutníky, viděli, jak nevěřícně potřásají hlavou. Proč jdou oba pěšky, když s sebou mají dokonale zdravého osla? I napadlo je, že by na oslu měli jet asi oba. Sedli si na něj a jeli dál do města.

Kolemjdoucí, kteří viděli dva muže na chudákovi oslovi, trousili poznámky o tom, že je to hrozné, jak ti dva týrají nebohé zvíře. Stařec i chlapec slyšeli i toto. Co by tedy měli udělat? Co je správné? Rozhodli se, že osla vezmou na ramena a ponesou ho, aby mu ulehčili.

Do města bylo nutno přejít cestou přes most. Stařec i chlapec na něm ztratili rovnováhu. Osel jim vyklouzl z rukou, spadl z mostu a utopil se.

Tolik Ezopova bajka. Starci i chlapci v našem příběhu šlo o jednu věc. Šlo jim upřímně o to, aby konali dobré, aby jednali dobře. Ten jejich příběh nám klade otázku, co je dobré? Existuje nějaké měřítko dobra?

Sváteční slovo kazatele Církve bratrské Jana Asszonyiho Jsou lidé, pro které je měřítko dobra v nich samotných. Jsou to oni sami. Příliš neberou ohled na druhé a často tak ubližují sobě i druhým.

Jsou ale lidé jako chlapec a stařec v našem příběhu, kteří se v upřímné touze o dobro snaží naslouchat všemožným názorům, a pak se podle nich také zařídit. Jenže ono se nejde zalíbit všem. Vždycky se najde někdo, komu se na našem jednání něco nebude líbit. Je tak vlastně vůbec možné dojít k dobrému? Kde ho hledat?

Myslím, že je to možné, ale je potřeba ho hledat jinde, než v nás samotných. Dobro je jinde.

Myslím, že dobro můžeme hledat v rozhovoru s bližními a také v rozhovoru s Bohem.

Tento rozhovor je pro mě zvlášť inspirativní, protože zjišťuji, že Pán Bůh je ke mně dobrý a co možná víc, Pán Bůh je dobrý svým způsobem. Odpouští, je trpělivý, shovívavý, ochotný se obětovat. A to je cesta, na jejímž konci je dobro i v našem lidském životě.

I my se můžeme nechat inspirovat tímto Božím jednáním a každý den ve své rodině, v zaměstnání, prostě tam, kde žijeme, se snažit cestou trpělivosti, odpuštění, shovívavosti, oběti, žít pro druhé. A takovým způsobem se snažit o dobro. Toto vám ze srdce přeji.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2012
 P ZJ HD