Duchovní zakotvení T. G. Masaryka

V tuto chvíli se nacházíme v Lánech. Kdybychom jen na malou chvíli uměli zastavit své kroky a vrátit se zpět do krajů moravského Slovácka, kde v době Masaryka žily víly, vodníci, hejkalové, polednice a kdybychom měli takový dar vnímavosti, abychom v dětském věku protrpěli smrt kamaráda, utonulého během letního koupání, nebo se zatajeným dechem se pohybovali kolem maštale, kde se oběsil z nešťastné lásky mladý čeledín. A kdybychom ještě uměli ocenit kouzlo barvité, ano - lehce kýčovité katolické liturgie, prali se s jinými kluky o to, kdo bude zvonit na mši, a učili se díky faráři polštině, latině, francouzštině, ruštině, a báli se muslimů a pravoslavných, evangelíků a kdybychom přes den kovali podkovy v kovárně a po nocích četli knihy, nebo pozorovali nebe plné hvězd, tak bychom snad vnímali svět jako náš 1. prezident.

Masaryk, muž, který si s železnou pravidelností přidělával problémy, neboť hlas jeho svědomí ho vháněl do nových a nových zápasů proti falšování národní minulosti v době bojů o rukopisy, proti antisemitizmu vyvřelému napovrch v plné nahotě v Hilsnerově aféře, proti všudypřítomnému dekadentnímu myšlení, které se projevuje prostřednictvím alkoholismu, tabakismu, prostituce a odklonu od vlastní spirituality.

Slova, která se dnes zdají příliš patetická, infantilní a nedůstojná obrovského titána zvaného Evropan 21. století. Pokora, čest, pravdomluvnost, poctivost, důstojnost, pracovitost a humanita. To byla slova člověka, který se z nízkých sociálních poměrů díky silné vůli a nebývalé pracovitosti stal akademikem, politikem, literátem a intelektuálem. Setkání s jazyky a s lidmi cizích národů, Brentanem a Tolstým, Wilsonem a především v tváři v tvář realitě života obyčejných lidí, dozrál v Masarykovi člověk, který se s knihou v ruce a s velkými ideály v srdci a v mysli pohybuje v době bolševické revoluce v Rusku, aby odsud přivezl zpět naše chlapce, legionáře, kteří se stanou oporou nového státu, Československé republiky.

Masaryka tak nějak všichni známe. Jedni ho obdivují a milují, druzí ho zatracují pro rozbití velkého Rakouska-Uherska. Třetím je lhostejný až k pláči. Jen málokdo si uvědomuje, že Masaryk se stal tím, kým byl nejen pro svoji píli, zarputilost, intelektuální svěžest, lidskost, ale především pro své hluboké duchovní ukotvenosti k Bohu. Zdá se to dnes až neuvěřitelné u člověka, který vystoupil z katolické církve a nikdy se plně nesžil s církví reformovanou, evangelickou, kam nakonec přestoupil. Masaryk nikdy nezapomněl na to, že hluboký cit nalézáme četbou písma svatého a že všechny radosti i bolesti počínaje úžasnou a krásnou Charlottou a konče tragickou smrtí jeho dětí, jsou v rukách Hospodinových.

Charakter a mravnost nejsou pro Masaryka jenom konstanty evropského humanismu, ale vycházejí především z hluboké křesťanské víry. V ní a prostřednictvím jí žijeme, dýcháme a vedeme své zápasy a umíráme. To byl a je Tomáš Garrigue Masaryk, 1. prezident. Z jeho upnutí se k Hospodinu lze čerpat inspiraci i pro dnešek.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2021
 P ZJ ST HD