Jak maminka zatočila se šmejdem

Chci vám vyprávět o své mamce. Už mnoho let bydlím v západočeském Tachově a ona ve východočeských Pardubicích. A přesto, když překročila sedmdesátku, rozhodl jsem se pravidelně jednou za 14 dní ji navštěvovat. Je to sice kus cesty, ale stojí to zato. Hodně si spolu povídáme hlavně o lidech, se kterými se setkává. Jsou to především její sousedé a známí, ale také úplně cizí lidé, které potkává na ulici.

Před několika měsíci mi vyprávěla jak ji kontaktovali šmejdi. To jsou ti lidé, kteří vytahují z lidí peníze. Buďto za předražené zboží, nebo podvodně za nic. Tenhleten byl podvodník. Nejdříve jí telefonoval, že by ji pomohl s nastavením účtu za elektřinu. Věděla, že je to nesmysl, tak ho odmítla. Ale potom se v ní probudil jakýsi čertík, a ona si s ním sjednala schůzku. Doma, když mi to vyprávěla, tak jsem jí chtěl začít říkat, že tohle se přeci nedělá. „Nic mi neříkej, všechno vím,“ umlčela mne.

Mladý muž přišel, mamka ho pozvala do obýváku, a nabídla mu čaj. Protože byl nachlazený, projevila zájem o jeho zdraví a už ho tím trochu vykolejila. Pak si s ním asi hodinu povídala o životě a taky o šmejdech. Dělala ze sebe hloupou a chtěla, aby jí vysvětlil, jak mohou tito lidé okrádat důchodce? Tedy nejvíc bezbranné lidi. Mladík tvrdil, že důchodci jsou nezodpovědní, když ty podvodníky zvou k sobě domů a dávají jim peníze. Nemají to dělat a za všechno si můžou sami. Mamka mu vysvětlovala, že samota lidí je velmi těžká. Navíc ti lidé mají velký strach, aby něco nezapomněli zaplatit a aby na ně nepadla exekuce.

Nakonec se dostali k záležitosti k odběru elektřiny. Matka mu ukázala nějaké účty. On si něco mumlal a pak řekl, že jí pomůže, ale že to bude něco stát. Mamka věděla, že je to nesmysl, ale přesto se ho zeptala: „Kolik byste si představoval? 10 000?“ Zaskočila ho. „Tolik ne, stačí dva.“ Vytáhla se zásuvky peníze a položila je na stůl a pořád povídala. Muž zjevně nebyl ve své kůži. Náhle poděkoval, peníze zastrčil do kapsy a odcházel. Když čekal na výtah, mamka se postavila do dveří a řekla: „Já vím, že jste podvodník. Jenomže mně nejde o ty peníze, mně jde o vás.

Do muže jako když střelí. Naštěstí tu byl výtah a on mohl ujet. Za několik dnů mamku kontaktovala policie. Ten muž se udal sám. Podvedl několik desítek seniorů a v létě s ním proběhl soud. Jako recidivista dostal 7 let nepodmíněně.

Proč to všechno moje mamka udělala? Myslím, že v tom muži prostě nechtěla vidět šmejda, ale člověka. A chtěla mu dát šanci. Jsem farář, ale tohle neumím. Pořád vidím lidi jen v jejich rolích. Jako nepříjemné úředníky, revizory, bezdomovce, žebráky, podvodníky, policajty, nevrlé řidiče autobusů, prodavačky, nebo pracovnice na poště za přepážkou, vidím cizince, Romy, Bulhary, přistěhovalce, kteří jsou u nás kvůli práci, nebo bezdomovce a žebráky. Vidím nevychovanou mládež a drzé děti. Z mnoha z nich se necítím dobře. Nerozumím jim, jejich chování mě obtěžuje, nebo dokonce ohrožuje. Jen zřídka se mi podaří od tohohle všeho oprostit a spatřit v nich člověka, svého bližního. Nejen ho spatřit, ale také s ním zapříst hovor, projevit o něho zájem, věnovat mu svůj čas, pozornost. Většinou to neumím a ani vlastně mě to nenapadne.

Možná i proto jezdím jednou za 14 dní do Pardubic, abych se od mamky učil. To je zvláštní, že ještě ve svém vysokém věku je mi příkladem a vlastně mě pořád vychovává. A je to dobře, protože to potřebuji.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD