Proč šel Honza do světa?

Pamatuju se na ten pocit, když jsem se poprvé podívala za hranice naší země. Jelikož jsme v dětství s rodiči za hranice nejezdili, bylo to až v r. 1990 v Rakousku, kam jsme vyjeli s naším chrámovým sborem na vystoupení. Sice to bylo jen kousek za hranicemi, ale ten pocit v donedávna nedostupné zemi, páni! Z dnešního pohledu úsměvná historka. Ale možná proto, že jsem si v dětství cestování na rozdíl od mnoha dnešních dětí příliš neužila, mi od té doby příliš nezevšednělo.

Díky své práci jsem už měla mnohokrát příležitost navštívit spřátelená oddělení zahraničních univerzit a zjistit, jak podobné věci řeší ony. Strávila jsem tam nějaký čas, vzájemně jsme se podělili o nějaké zkušenosti a to, co funguje a co nás pálí. Měla jsem tam příležitost být delší dobu v jednom městě, detailně ho poznat, oblíbit si určitá místa a na ta se podle chuti vracet. Žádný spěch, prostě jenom být a poznávat. A o to jde. Čím víc poznáváme, jak to chodí jinde, tím většího nadhledu a rozlišování jsme schopni. Nevyvede nás potom z míry každý poplašný email, každý výkřik na sociálních sítích, ale na základě získaných zkušeností máme mnohem větší schopnost rozeznávat mýty a fakta. Zkoumat je z více perspektiv a nepodléhat prvním dojmům. Ostatně, co jiného udělal, když se Honza s ranečkem máminých buchet vypravil do světa, aby se odtud vrátil moudřejší, prozíravější a ještě s krásnou princeznou po boku.

Ne nadarmo pohádky odrážejí reálný život, který obklopoval jejich vypravěče. Tak i do pohádky O hloupém Honzovi vložili naši předkové něco z tehdejší reality. Mechanizmus, který se po staletí opakoval. Mladí lidé vyráželi do světa na zkušenou, naučili se jazyk, zdokonalili se v oboru, získali praxi a zpět se vraceli o mnoho bohatší. Nejen o peníze, které si do začátku samostatného života vydělali, ale především o nové zkušenosti, a vědomí toho, jak to chodí jinde. Dost možná, že právě tehdy vznikla nová známá přísloví. Třeba: všude dobře, doma nejlíp, všude je chleba o dvou kůrkách, anebo lepší je doma krajíc chleba, než v cizině kráva celá.

Při své práci se setkávám s mladými lidmi, a proto vím, jaké mají možnosti, pokud jde o studium na zahraničních univerzitách. Do světa jich vyrážejí tisíce. Přesto se mnozí další raději drží doma v bezpečí. Pokud se zrovna nejedná o tíživou sociální situaci rodiny, můžeme se jenom dohadovat, co za tím je? Jestli obava z dočasného odloučení od domova, od přátel, anebo obava z obtížnosti studia v cizím jazyce. Kdo ví? Kdybych to měla možnost ovlivnit, naordinovala bych takový výjezd každému studentovi. Nejenže domluvit se plynně cizím jazykem dnes už měla být samozřejmost, ale hlavně zažít známé situace v prostředí, které k nim na základě odlišné mentality, nebo historické zkušenosti přistupuje jinak než my, to je k nezaplacení. Kdo jiní, než právě mladí lidé, kteří už tolikrát stáli za převratnými události dějin, by měli dnes být aktivními spolutvůrci společenské debaty. Těmi, kteří se neschovávají do bezpečí svých jistot, ale nebojí se vyjít ze své ulity, být odolný vůči náporu informací, které se na ně ze všech stran valí, umět je kriticky posuzovat a třídit. Třeba i na základě toho, co je naučila, čím je obohatila jejich zahraniční mise.

Velcí světoví učenci, duchovní, filozofové a průkopníci moderního vzdělávání ostatně také neseděli doma. Jeden z nich, Jan Ámos Komenský, kdysi řekl, že síla pravdy vyzbrojena světlem poznání je nepřemožitelná. Nechejme tedy toto světlo poznání zářit do našich životů. Třeba i tak, že pro oheň, který je jeho zdrojem, se vypravíme o něco dál.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD