O původu řeckého slova martyr aneb vzpomínky na arciopata Anastáze Opaska

Za rabínem přiběhne rozčílený obchodník a stěžuje si mu, že naproti v ulici proti němu postavili veliký obchod, který ho určitě přivede ke krachu. Ten krámek to je rodinná tradice. Když o něj přijde, tak ho to zničí, protože nic jiného neumí. „Když se budeš toho obchodníka bát, tak ho budeš také zároveň nenávidět a ta nenávist tě přivede ke krachu,“ říká mu rabín. „Co mám tedy dělat?“ říká rozčílený obchodník. „Musíš každý den vyjít před svůj krámek, požehnat mu, přát mu dobro a požehnat také jeho krámku a jeho obchodu.“ „To mám žehnat rivalovi, který mě přivedl ke krachu?“ „Víš, každé to požehnání se odrazí od něho a vrátí se ti jako dobro. Každé zlo, které mu budeš přát tě bude ničit.“ Po půl roce se obchodník vrátil, aby oznámil rabínovi, že svůj krámek musel sice zavřít, jak se obával, ale že je nyní vedoucí velkoprodejny a daří se mu líp, než kdykoliv před tím.

Je to také zkušenost arciopata Anastáze Opaska či básníka Jana Zahradníčka, který radil spoluvězňům 50. let, aby se nedívali na své věznitele s nenávistí. Ta by nejprve zničila je samé.

Je mi ctí, že jsem zde v Břevnovském klášteře mohl zde 9 let žít vedle arciopata Anastáze Opaska. Nevzpomínalo se mu nikdy lehce na zatčení právě v těchto prostorách. Na měsíce na samotce. Na pro nás nepředstavitelné ponížení, kdy při přípravě na monstr proces se musel pod vlivem různých psychotropních látek učit nesmyslné texty o vlastizradě a nepřátelství vůči pracujícímu lidu.

Podobné a ještě drsnější zkušenosti má několik milionů Kristových následovníků, kteří jsou v některých částech světa velmi krutě pronásledováni. Jsou to skutečně věrohodní svědkové Kristovi. Řecké slovo svědek, mártyra, se zároveň překládá jako mučedník. Být opravdový někdy stojí hodně, i život. K takovému svědectví nás vede sám Ježíš svými blahoslavenstvími v 5. kapitole Matoušova evangelia. Jsou to jakési směrovky nového Mojžíše, který svůj lid chce vyvést z otroctví ke svobodě.

Já si tento Ježíšův návod na cestu k opravdovému štěstí trochu parafrázuji. Šťastni jsou ti, kteří jsou chudí, kteří si uvědomují, v čem je pravá radost a nevlečou životem zbytečnosti. Šťastni jsou ti, kteří sice prožívají až k slzám bolest loučení s tím, co je jim blízké a milé. Ale uvědomují si, že to stojí za to. Šťastni jsou ti, kteří na sebe zbytečně neupozorňují, kteří jsou tiší. Různá dobrodružství stojí totiž zbytečný čas a energii. Šťastni jsou ti, kteří jsou sice plní touhy po dosažení spravedlnosti a kteří zároveň vědí, že tento svět tuto touhu nenaplní. Nejvyšší spravedlnost tohoto světa znamená mnohdy pro jiné nejvyšší bezpráví. Šťastni jsou ti, kteří se vydali na cestu, neztrácejí cíl, ale dovedou se na cestě zastavit a poskytnou milosrdenství jako samaritán. Šťastni jsou ti, kteří mají čisté srdce a jasné oko srdce.

Cesta pouští vyžaduje v noci orientaci podle hvězd a ve dne podle postavení slunce. Kdo nemá dobré oko srdce, špatně vidí a zabloudí. Šťastni jsou ti, kteří tam, kde mohou, zanechají pokoj. Šálon, to není pouhá nepřítomnost války, ale přirozený stav člověka, který se přeruší, jen když člověk upadne do neshod a hříchů. Šťastni jsou ti, kteří se nenechají odvrátit od cesty. Mnozí totiž putují opačným směrem do Egypta, do otroctví, slabosti a malosti. Tito zpátečníci stojí v cestě těm, kteří jdou do zaslíbené země. Je třeba být připraven na střet. Mějme úctu k těm, kteří v těchto střetech obstáli. Stále je podstupují a jsou tím pro nás věrohodnými svědky.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD