Den matek s podkresem písně Johna Lennona odhaluje otázky po fundamentu mateřství

John Lennon napsal kdysi píseň, která se jmenuje Matka. Bylo to kdysi dávno, v minulém století. Pamětníci si možná pamatují, že singl vyšel v r. 1970. Protože tehdy se u nás učila povinně ruština, tak málokdo uměl anglicky. Tak dokonce i někteří rozhlasoví redaktoři nevěděli, o čem se to tam vlastně zpívá. Název vybízí k představě jakéhosi romantického vyznání mamince. Byl to ostatně John Lennon, který napsal ještě před tím v časech Beatles píseň Julia. Pamětníci si vzpomenou, že je na konci první desky bílého dvojalba. John Lennon v ní vykresluje krásnou představu v romantickém duchu. Malý chlapec je na mořském břehu se svojí maminkou, drží ji za ruku, svítí slunce, západ, krásné.

Ale ouvej, píseň matka je z úplně jiného těsta. Začíná pohřebním zvonem. Ten 4x zazní a potom to přijde. John Lennon vyčítá své matce, že ho nepotřebovala, že ho nechtěla v čase, kdy on ji nejvíc chtěl. Tehdy ho ona nechtěla. Vyčítá jí, že ona jeho měla, ale on ji nikdy neměl. Potom se celá hořkost obrátí proti jeho otci. Říká mu, že on otce nikdy neopustil, ale otec opustil jeho. Mimochodem na bicí hraje v té písni Ringo Starr, i když je to po rozpadu Beatles. A hraje tam výtečně.

John Lennon napsal tu píseň v době, kdy absolvoval terapii a vyrovnával se s traumaty z dětství. Jeho rodiče ho skutečně opustili, jejich manželství se rozpadlo, a tak vyrůstal John Lennon u své tety Mimi. A když mu bylo 17 let, jeho matka zahynula tragicky. Srazilo ji na silnici auto, které řídil policajt pod vlivem alkoholu, ale mimo službu.

Ta píseň ale měla v sobě ještě něco zvláštního. Je velmi, velmi osobní. Ale současně má takovou zvláštní všeobecnou rovinu. Téměř jako taková výpověď o zvláštním fenoménu našich časů. Jako temné proroctví o rozpadu rodin a propasti, kterou tu vytváří mezi rodiči a dětmi. Pohřební zvon tam není náhodou a závěr je skoro drásavý. John Lennon neustále opakuje a prosí matku, aby neodcházela a svého otce, aby přišel.

Žijeme v čase, kdy se debatuje o otázce, co to vlastně rodina je? Staletá tabu padají, zaběhané definice se mění a nikdo neví, co z toho nakonec vzejde. Objevují se dokonce absurdity. Nedávno jakýsi fousatý Ind prohlásil, že hodlá soudit svoje vlastní rodiče za to, že ho přivedli na svět bez toho, aby se ho zeptali, jestli se mu na ten svět vůbec chce? Dobyl s tím velký prostor v médiích, protože média milují absurdity. V jednom má ale možná ten bláznivý Ind přece jenom pravdu. Není jedno, jaký svět odevzdáme další generaci. Měli bychom se snažit, aby byl co nejlepší. Pokud bude špatný, tak je docela logická stížnost na to, že jsme ho pokazili bez jejich souhlasu.

Většina dnešních rozhodnutí se netýká jenom nás, ale i těch, kteří přijdou po nás. Kniha knih chápe vztah rodičů a dětí do velké míry jako povinnost. Zakotvuje ho dokonce v desateru. Možná je za tím dlouhá lidská zkušenost, podle které žádná romantika nakonec není zadarmo. Někdo ji musí tvrdě odmakat. Ale v duchu písni Johna Lennona se zdá, že možná to stojí všechno zato, protože, když tu romantiku zahodíme, tak se nám po ní bude možná jednou zatraceně stýskat.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 ZJ ST HD