Malé plány

Pokud se dnes pochlubíme nějakému mladému člověku, že máme doma 100 starou láhev vína, možná uznale zakroutí hlavou. Pokud se mu pochlubíme, že máme doma 100 let starou babičku, žasnout už asi nebude.

Já se ptám, jestli kvalita stáří je menší, než kvalita dobrého stoletého vína? Ptal jsem se jednoho starého obyvatele z domova pro seniory, bývalého učitele, aby mi dal recept na jeho veselou mysl. Protože pokaždé, kdy jsem jako lékař přišel do tohoto domova, setkal jsem se pokaždé s člověkem, který mě stále úsměv na rtech a občas jsem se od něho dozvěděl úplně novou anekdotu.

"Ale to máte tak," odpověděl mi s úsměvem. "Já pořád něco plánuju a těším se, až se to povede. Mám takové malé plány. Pokud neplánuju, tak se zase těším, čím budu překvapený já." "A na co se můžete těšit a co můžete plánovat tady v domově seniorů?" "Ale nic velkého. Jenom takové drobnosti. Ráno se těším, čím překvapím vrchní sestru, odpoledne plánuju, co si zahrajeme s chlapama, asi karty nebo Člověče nezlob se. A večer se těším a plánuju, co budu dělat příští den. A v noci, když nemůžu spát, tak skládám veršovačky, nebo básničky, abych s nima potěšil zdejší obyvatele při maškarním karnevalu, nebo při vánoční besídce."

Možná se onen muž držel moderní psychologie, která říká, že si máme občas sami pro sebe udělat nějakou malou radost, a stále něco plánovat. Tato činnost, jak se říká, nás drží nad vodou a je prevencí proti rychlému stárnutí. A pořád je lepší něco plánovat, než sedět mezi ostatními marody, hovořit o nemocech, předhánět se v počtu diagnóz a v kvalitě a v kvantitě užívaných medikamentů.

Člověk, který se nemá na co těšit a nemá za čím jít, zůstává stát na místě a začíná se pomalu nořit do takové pesimisticko-depresivní nálady. Stejně tak je to s člověkem, který se straní veselé společnosti a začíná žít v takové hypochondrické bublině. A věnuje se pouze tomu, že ho píchá v koleni, škrouchá mu v břiše, pálí ho za krkem a má jiné potíže. Ne, je potřeba žít, plánovat a těšit se.

Pokud se nám nepodaří uskutečnit naše malé plány, mrzet nás to nemusí. Ono totiž není dobré, dělat ve stáří velké plány. Když se nepovedou, člověk může propadnout pocitu zmarnění, frustraci. To se sice může stát i mladému člověku, ale ten má ještě dost a dost času, a také dost sil na to, aby si vytvořil plány nové. Ve stáří tomu už tak být nemusí. O tom, jak mohou dopadnout velké plány mladých lidí, vypráví následující příběh.

Na jedné velké a krásné zaoceánské lodi stojí na zádi mladá zamilovaná dvojice. "Až doplujeme do Ameriky, najdu si práci, budu vydělávat, založíme rodinu, koupíme si domeček. Mám s tebou veliké plány." "A já tě zas každé ráno vypravím do práce, každý večer na tebe budu čekat a budu vařit všechno, co budeš mít rád. Já mám s tebou také velké plány." Políbí se a odcházejí do své kajuty. Psal se 14. duben roku 1912. A loď, na které se rozhovor odehrál, se jmenovala Titanik.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD