Svatý Martin

Svatomartinský den byl velmi oblíbeným svátkem už pro naše předky. Děti a hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly husu a martinské rohlíčky, čeledi ten den končila sjednaná služba, dostávala mzdu, hledala nového hospodáře, či prodlužovala smlouvu u toho stávajícího. V ten den se sjednávaly smlouvy s obecním pastýřem, ponocným, ovčákem a dalšími a ve vinařských oblastech se těšili na ochutnávání nového vína.

Je možné, že při všech těch kulinářských i jiných zážitcích mnohým uniklo, kdo vlastně byl ten světec, při jehož svátku se mohlo zažít mnoho příjemného. Martin se narodil někdy kolem roku 316 v římském posádkovém městě Sabaria v tehdejší Panonii. Je to dnešní Szombathely v Maďarsku. Jeho otec byl vyšší římský důstojník a syn měl pokračovat v této tradici. V době Martinova dětství byl otec přeložen do Pavie v severní Itálii. Zde Martin pomýšlel i na studium, ale přece jen se nevyhnul vojenské službě. Byl přeložen do Amiens v severní Itálii v dnešní Francii. Tam při pravidelné kontrole hlídek potkal polonahého chudáka, který ho prosil o almužnu. Martin peníze neměl, tak se s ním rozdělil o plášť.

V následující noci viděl ve snu Krista s polovicí svého pláště. Pro Martina, který i v rodině s pohanskými zvyklostmi toužil po křesťanství, to bylo znamení, že nemá dál váhat s přijetím křtu. Martina potom nacházíme v blízkosti sv. Hilaria, biskupa v Poitiers. Po nuceném odchodu Hilaria
do vyhnanství se Martin uchyluje do samoty jako poustevník žijící podle vzoru prvních mnichů. Stál tak u zrodu nejstaršího známého kláštera v západní Evropě Ligugé.

Tento způsob života mu vyhovoval, ale zároveň se o něm začalo mluvit. O jeho duchovní zralosti, o jeho zázracích. Nedivme se, že po smrti biskupa v městě Tour v Martinovi mnozí viděli jeho nástupce. Martin se podle tradice schoval mezi domácími zvířaty, prozradily ho však husy. Že by odtud ta tradice svatomartinských hus?

Biskupem v Tour se Martin skutečně stal a byl biskupem příkladným. Pečoval o to, aby se zakládaly farnosti i na venkově. Pravidelně všechny farnosti ve své diecézi navštěvoval. Na jedné takové návštěvě také zemřel. Ihned po své smrti byl uctíván jako světec. První světec, který nebyl mučedníkem.

Proč Martin uchvátil své okolí? Pokusím se to přiblížit příběhem ze života mnichů. Vždyť mnichem byl Martin nejraději.

V jednom městě byly dva kláštery. Jednou navštívil mnicha z bohatého kláštera jeho přítel, mnich z chudého kláštera. „Teď se nějaký čas neuvidíme,“ řekl chudý mnich. „Rozhodl jsem se, že pojedu na dlouhou pouť. Prosím tě, provázej mě svou modlitbou, protože musím překročit velká pohoří a přejet nebezpečné řeky.“ „Co si bereš s sebou na tak nebezpečnou cestu," zeptal se bohatý mnich. „Jen jeden pohárek a misku na jídlo,“ usmál se chudý mnich. Jeho přítel se velmi podivil a přísně se na něho podíval. „Ty všechny věci velmi zjednodušuješ. Nemůžeš být tak bezbranný a bez prostředků. Já se také chystám na pouť, ale neodejdu dřív, dokud si nebudu jistý, že mám s sebou všechno, co potřebuju.

Za rok se chudý mnich vrátil do kláštera a pospíchal, aby navštívit přítele a mohl mu vyprávět všechny své bohaté duchovní zkušenosti, které získal během své pouti. Bohatý mnich se zastyděl a svěřil se svému příteli: „Bohužel, mně se ještě nepodařilo ukončit všechny přípravy na cestu.“ Rozumíte? Jiná veliká postava duchovního světa sv. Augustin to vyjádřil slovy: „Jestliže máš záměr něco udělat později, proč to neuděláš hned? A jestli to neuděláš hned, jak se k tomu odhodláš později?

Martin dokázal doslova vojensky i v duchovní oblasti mnohé uskutečnit teď a tady. Proto byl úspěšný. Proto přitahoval svým životem jiné. Napodobit v tomto Martina znamená mít hlubší a větší radost ze života a nejen o jeho svátku.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD