1

Pastýř a ovce

V Bibli je mnoho metafor a přirovnání, kterým už téměř nerozumíme, nebo si představujeme něco jiného, než původně znamenaly. Když Ježíš řekne, já jsem dobrý pastýř a znám své ovce, je to pro nás lichotivé, nebo nelichotivé? A ovce, tohle přirovnání mě vždycky trochu provokovalo. Bůh přece člověka ve skutečnosti trochu osvobozuje a svěřuje mu odpovědnost a tady se člověk najednou zařadí do stáda a jde se a neví se kam, a ví to jen ten vpředu, který má v ruce hůl.

Ale já přeci nechci být tupá ovce. Na rozdíl od nás Ježíšovi současníci znali dobře pastevectví i ovce a jejich mentalitu. Snad právě proto Ježíš použil obraz, kterému všichni rozuměli. Vždyť není na té ovčí přihlouplosti a stádnosti něco podobného v lidské povaze? Kolik projektů ráje na Zemi jako masy lidí uvěřili, skončily nakonec stavbou lágrů, věznic a blázinců? Vždyť víme, co to znamená, zvolit si do čela svého stáda někoho, komu jde jen o kariéru, moc a vlastní blahobyt. Vždyť víme, co dokáží špatní vůdci! To co děláme, po čem toužíme, co čteme, co sledujeme na internetu, koho volíme, co nakupujeme, co jíme, je opravdu naše vlastní volba, nebo něčí marketingová manipulace?

Jedna z nedělí v církevním roce se nazývá Neděle Dobrého pastýře. Ano, pastýř může být dobrý i špatný. Stejně jako politik, učitelka, zedník, nebo kněz. Dobrý pastýř má své ovce rád, zná je, brání je a žije pro ně. Nasadí sám sebe, když je potřeba, ale hlavně nedělá to pro větší zisk, větší prestiž, ale pro své ovce. A tady už končí všechna přirovnání. Obraz dobrého pastýře je obrazem jistoty a tu přece všichni potřebujeme. Můžeme se proti ní občas vzpírat, protože my jsme přece sami dost dobří i přes jistoty pastýře, můžeme se ostentativně zašpinit, vlézt do něčeho, co páchne, trkat a hloupě bečet, ale tím vším jenom voláme: "Já tak strašně moc potřebuji tvoji lásku a kolem nás i v nás je tolik nejistoty."

A tak slavíme svátek muže, který taky nosil pastýřskou hůl jako symbol odpovědnosti. Muže, který se stal třetím světcem českého původu a třetím mučedníkem. Sv. Vojtěch, druhý pražský biskup, on byl prvním Čechem evropského formátu, přestože jeho život byl z lidského hlediska jen řetězem porážek, zklamání a ústrků. On totiž nebyl politikem, ale pastýřem. Tupost a přezíravost těch, kteří chtěli použít křesťanství jen jako legitimaci ke vstupu do Evropy a uvnitř se vůbec nezměnili, to je asi víc, než může unést člověk, i člověk Vojtěchova formátu. Proto musel dvakrát opustit svou vlast a nakonec byl zabit v pohanském Prusku, jako jedna z posledních obětí evropského pohanství na prahu křesťanské epochy.

Je dobré ohlížet se do minulosti a nacházet stopy těch, kteří šli v Kristových stopách více než 1000 let před námi. Jejich opravdovost, jejich touhu podobat se Kristu a jejich odvahu. Básník Jaroslav Durych napsal: "Jen malá část síly každého národa je v počtu jeho živých. Pravá jeho nepřemožitelná armáda je v nebi."

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD