Stavět v srdci katedrálu

Odjakživa si vozím z měst, které mám rád, kamínky. Tady jsem dokonce našel v řece jeden ve tvaru srdce. Jak dlouho ho asi musela omývat voda, než se z něj to srdce stalo? Stovky nebo tisíce let? Nosil jsem ho v kapse, díval jsem se na něj a čekal jsem, až ho budu moc dát někomu, na kom mně opravdu záleží. Už to maličké srdce, které se hravě vešlo do dlaně, nemám, daroval jsem ho. Přišel čas.

Francouzský spisovatel Jean de Saint-Exupéry často hovořil o stavění katedrály. Může, ptal se Exupéry, jednotlivý kámen něco vědět o chrámu? Kameny, ze kterých se staví katedrála, to vzácné místo ticha, krásy a bezpečí musí být podle něho uspořádány podle obrazu lidského srdce. Stavby, které vyrostly úplně bez srdce, známe všichni dost a dost. Sám Exupéry, který se ke konci války rozplynul ve vlnách Středozemního moře, šel ještě dál, když řekl: Citadelo, vystavím tě v srdci člověka. A měl pravdu.

Chrám vystavěný ve vlastním srdci nemusí být vůbec velký. Může jít klidně o malý venkovský kostelík. Hlavně, aby člověk věděl, proč jej staví, z jakých kamenů a pro koho? Je jasné, že se občas něco nepodaří. Špatně opracovaný kámen, který zaviní pár trhlin nás může posunout i o pár let dozadu. Není třeba si ale zoufat. Podívejme se na všechny kameny, které jsme kdy použili při stavbě. Co nás stály námahy a co je v nich také krásy? Kdo ví, možná v nich nalezneme zkamenělého trilobita, nebo otisk trávy.

Všechno na světě chce svůj čas. Co se staví rychle, obvykle nevydrží. Co má ale možnost zrát v našich snech, v naší fantazii, přetrvá. Jako ten kamínek, který voda omlela do podoby srdce. Několikrát jsem v životě zažil, jak se katedrála, kterou stavím, otřásla v základech. Někdy se mi dokonce zdálo, že stojím pořád na začátku. Nikdy jsem se ale nevzdal víry, že jsem začal stavět na dobrých kamenech. Vždycky jsem se snažil vybírat ty, které mi obzvlášť přirostly k srdci.

To všechno se týká mé práce, mé lásky, přátel, hodnot, víry, i těch, které následuji. Když se mi nějaký kámen rozpadl v rukou, našel jsem za něj dva jiné. To mi dávalo sílu jít dál. Nikdy opravdu se nevzdávejte naděje, že bude líp a že jdete správným směrem. Vybírejte si různé kameny, malé i velké, obyčejné i vzácné, oblé i ty ostré. V pestrosti je přece krása, z níž nakonec ve vašem srdci vyroste katedrála.

Tak ať už toužíte po lásce, přátelství, klidu, porozumění, nepřestávejte věřit. Když se člověk vzdá, nebude mu líp, když ale bude hledat a bude aspoň trošku trpělivý, má naději. Kdo ví, možná už zítra najdete to srdce, které vám pomůže růst. A s ním se nakonec rozhodnete stavět katedrálu.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2017
 P ZJ ST HD