Být jen tužkou

Co víc přát svému milovanému dítěti než zdraví, štěstí, lásku, život v pokoji, v bezpečí a v naději. Věřím, že totéž si přáli také rodiče dvou malých děvčátek, o kterých bych vám dnes chtěla vyprávět. Když v 18 letech vstoupila mladá Agnes do kláštera Naší Paní z Lisieux, netušila, jak velký životní příběh před sebou má. Na jejím začátku se z albánské dívky Agnes stává Marie Terezie od Dítěte Ježíše. Po pár letech ale klášterní život opouští a v srpnu r. 1948 odchází mezi chudé. O pár let později ji bude celý svět znát jako zakladatelku Misionářek lásky, Matku Terezu, ženu, která se svým životem stala symbolem 20. století.

Máloco jí bylo tak nepříjemné, jako stát ve světlech reflektorů a být oslavována. Její touha byla prostší. Jak sama říkala, chtěla být tužkou v Boží ruce. Ráda bych teď, alespoň pomyslně, dala slovo Matce Tereze, když vzpomínala na svou práci. Tady jeden příběh za všechny.

Nikdy na to nezapomenu,“ říká Matka Tereza, „když jsem přijela za sestrami, vydali jsme se do velké rezervace, kde žilo mnoho domorodců v malých boudách z lepenky a plechu. Vešla jsem do jednoho takového malého pokojíčku a tam bydlel muž. Ptám se ho, zda by mi dovolil, abych mu ustlala postel, uklidila a vyprala oblečení. Ale on nechtěl. Říkal, že je mu tam dobře. Tak jsem mu pověděla, že na tom bude ještě lépe, když mu to budu smět udělat. Souhlasil. Tak jsem mu pokoj uklidila. Všimla jsem si, že zde stojí lampa. Ptala jsem se, proč s ní nesvítí, když je tak krásná. On na to říkal, že k němu stejně nikdo nechodí. Ptala jsem se, jestli ji rozsvítí, když k němu budou chodit sestry. Slíbil, že ano. Tak k němu začaly denně sestry docházet na 5, 10 minut. Později i méně. On si na to rozsvěcování zvykl a po nějaké době mi vzkázal: 'Řekněte matce, mé přítelkyni, že to světlo, které zažehla v mém životě, stále ještě hoří.

Chtělo by se říct, jak prosté. Přitom kolik síly asi člověk potřebuje, aby mohl podobný příběh zažít? Mám před sebou obraz, který jsem mnohokrát viděla jako mladá dívka. Tato prostá žena z Kalkaty se setkává s jinou významnou ženou své doby. Je to její naprostý opak. Je mladá, krásná, celý svět ji obdivuje pro její krásu, její oči, úsměv. Je manželkou budoucího krále Anglie a matkou jeho dvou synů. Lady Diana. Tyto dvě stojí proti sobě, drží se za ruce a přátelsky se usmívají. Prostá misionářka z Kalkaty v bílém sárí s modrými pruhy, ze které vyzařuje láska, radost, pokoj, a žena z aristokratických kruhů, krásná, ze které vyzařuje smutek a touha po lásce a naději.

Přiznám se, že mě setkání těchto dvou žen naprosto uchvátilo. Od té doby jsem je často pozorovala. Dianin boj za zákaz nášlapných min. Její setkání s nemocnými, s těmi, se kterými se nikdo potkávat nechtěl. Její touha nebýt jen za zdmi paláce, ale jít dál. Hledat lásku a rozdávat ji. Další události jsou známé. Poslední prázdninový týden roku 1997 nečekaně umírá královna lidských srdcí lady Diana. Její pozemský život končí v Paříži po boku jejího tehdejšího milence. Rozbíhá se celý koloběh konspirativních teorií, které nemají konce ani teď, téměř 20 let po její smrti.

Jen o pár dní později dotlouklo srdce Matky Terezy. Zemřela klidně mezi svými sestrami 5. září 1997 večer. Když o pár dní později nesli při poslední cestě její tělo ulicemi Kalkaty, všude bylo plno lidí, kteří se přišli rozloučit se svou Matkou. Dnes už je zapsána mezi svaté.

Možná si říkáte, proč vám vyprávím příběh dvou žen, které od sebe dělí celá propast světů. Co mají společného? Matka Tereza kdysi řekla: „Každý musí hledat svou Kalkatu.“ Ne tu v Indii, ale v tom našem světě. V našem bohatém sobeckém světě. Životní příběh těchto dvou žen také ukazuje, kde má lidská duše také hledat opravdové štěstí, lásku a kde je zakopán skutečný poklad.

Zdá se, že podobných příběhů je plná historie. Celé dějiny spásy. Tak se ptám, proč pořád hledáme klíč od dveří, které jsou celá staletí otevřeny, a proč nezkusíme vzít za kliku?

Stopáž5 minut
Rok výroby 2016
 ZJ ST HD