Svět stromů

Václav Vokolek

Klikněte pro větší obrázek Narodil se 1. ledna 1947 v Děčíně v rodině katolického literáta a esejisty Vladimíra Vokolka. Ve svém životě působil jako zámecký správce, pracovník muzea a později restaurátor výtvarných děl. Podílel se na založení nakladatelství Triáda, od roku 1995 vyučuje na pražské Vyšší odborné škole publicistiky. Editorsky se věnuje literárnímu odkazu svého otce a kulturní historii českých zemí z pohledu duchovna. Intenzivně se věnuje také výtvarné tvorbě.

Svět stromů

Člověk odedávna podléhá velkému omylu. Pyšně se domnívá, že svět modré planety je jen jeho světem. Světem právě pro něho stvořeným. Dlouho se utvrzoval, že je pánem tohoto světa, pánem tvorstva. Dnešní lidstvo o tom dokonce nepochybuje. Přece je to omyl. Možná tragický omyl, který příliš nesvědčí o vyspělosti naší civilizace.

Obklopuje nás svět vod, rostlin, motýlů a ptáků, svět kamenů, pramenů a spodních vod. Také svět snů a nesplněných přání. Většina těchto světů je daleko starších než svět lidí a jsou to světy důležité nejen pro naši planetu, ale také pro člověka.

Každý starý strom je úctyhodný. Jeho věk od stáří člověka se značně liší. Mohutnému dubu v Peruci je kolem tisíce let. To je pro nás čas mimo představu. Vyzařuje z něj úžasná energie, kterou 1000 let dostává od slunce a která denně musí vyčerpat vodu ze země do posledního lístečku. Každý strom je vlastně tak složitý a nesmírně výkonný solární stroj, o kterém současné lidstvo jen sní.

Dřívější model světa, který si na propojení světů zakládal, byl postaven na symbolech. Srozumitelných a nadčasových. Každý rok se obnovující život stromů se stal ve všech civilizacích symbolem života. Symbolem věčné obnovy. Ostatně i uprostřed biblického ráje jeden takový strom stál. Díky provinění v souvislosti s ním lidé museli opustit svůj rajský čas. Stromy nás tedy spojují s vyššími světy a kořeny s těmi podzemními. Vytvářejí tajemnou osu světa, kterou dávný člověk uměl stanovit.

Lidstvo, tak jako každý z nás, má omezenou a krátkou paměť. Paměť hor, kamenů, vod a starých stromů člověka zcela přesahuje. Některé významné staré stromy, prastarý dub v Peruci patří mezi ty nejznámější, jsou nejen spojeny s posvátností a dějinami Země, ale můžeme na nich dokázat jejich symbolickou hodnotu, která dokáže poodhalit dávno zaniklý duchovní svět.

Téměř románová historka milostného vzplanutí českého knížete Oldřicha ke krásné pradleně, historicky nedoložitelná, nás může dovést k daleko starším vrstvám posvátnosti. Duby byly většinou spojovány s bohy hromu. Potom by sám strom byl symbolem blesku a ohně. Není divu, že tak tvrdé a odolné dubové dřevo symbolizovalo v mnoha vzdálených kulturách mužskou sílu a nepoddajnost.

Podivuhodná souvislost se nabízí, jestliže vnímáme perucký dub z hlediska řecké duchovní tradice. V ní byl dub zasvěcen Diovi. V antickém Římě Jovovi. U peruckého dubu nás zaskočí fakt, že svatba boha Jova s bohyní dubu Junonou byla každoročně slavena právě v dubovém háji. V dubu sídlily také dryády, antické nymfy. Co když polonahé pradleny v českém mýtu o Oldřichovi a Boženě měly v antických bohyních svůj předobraz. Co když se nejedná o památky milostného příběhu, ale o svědectví dávného posvátného místa spojeného s plodností?

Je charakteristické, že prastaré stromy mlčí. Je to tím, že vědí a pamatují víc? Jejich mlčení je doslova vznešené. Je to mlčení o dávných významech, které jsme zapomněli a možná nikdy plně nepoznali. Přitom právě staré stromy by nám mohly v našem poznání dávných významů pomoci.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2015
 P ZJ ST HD