00:00:18 Švýcarské vlaky obvykle nemívají zpoždění,

00:00:22 ale ten náš měl.

00:00:25 V Curychu jsme jen tak tak stihli přestoupit

00:00:29 do posledního vagónu vlaku, kterým jsme měli pokračovat dál.

00:00:34 Po ročním studijním pobytu jsme si tehdy, před 41 lety,

00:00:38 vezli spoustu pytlů, kufrů a krabic objemných a těžkých.

00:00:43 Přátelé nás vybavili štědře.

00:00:46 Jakoby tušili, že příštích 20 let se k nim nepodíváme.

00:00:51 Na nádraží ve Stuttgartu byly zadní vagóny odpojeny,

00:00:55 dál jely jen ty přední.

00:00:57 Něco z našich zavazadel jsem do těch v přední části vlaku

00:01:01 v poklusu odnosil.

00:01:03 Vzadu na nástupišti zbývala ještě dost velká hromada.

00:01:07 Do toho se už ozýval zvuk píšťalky vyzývající k ukončení nástupu.

00:01:13 Moje budoucí manželka se ve dveřích předního vagónu

00:01:17 pokoušela vysvětlit anglicky, v jaké nouzi jsme se ocitli.

00:01:22 Ale vlakový personál se netvářil,

00:01:24 že by chtěl porozumět.

00:01:27 Když byla nouze nejvyšší, přišla pomoc.

00:01:30 U mé hromady zavazadel se objevil nádražácký čtyřkolák a statný muž,

00:01:35 na něj naházel naše saky paky, zapřáhl se do vozu

00:01:40 a vyrazil s ním po nástupišti vpřed.

00:01:43 Výpravčí ho uviděl a se znamením odjezdu počkal,

00:01:48 dokud jsme nenaložili poslední krabici a já nenastoupil.

00:01:53 Kdybych nastoupit nestihl, zůstal bych v cizím městě sám,

00:01:58 bez jízdenky, bez dokladů, bez peněz

00:02:01 a bez jakéhokoliv nápadu, jak tu situaci řešit.

00:02:05 Jak se vlak směr Praha dal do pohybu,

00:02:09 dostavil se slastný pocit úlevy a vděčnosti člověku,

00:02:13 kterému jsme ani nestačili pořádně poděkovat.

00:02:17 Asi o 10 let později jednou večer vidím na schodech metra mladý pár.

00:02:23 Zápolil se spoustou zavazadel a s těžkým kobercem

00:02:27 stočeným do vysoké role. Přišla moje chvíle.

00:02:32 Nabídl jsem se, že pomohu.

00:02:34 Koberec jsem popadl a nesl ho až na nádraží k vlaku.

00:02:39 Konečně jsem mohl oplatit pomoc,

00:02:42 kterou nám před lety poskytl neznámý člověk v Německu.

00:02:48 Nebyla to ani oplátka, ale takové odeslání dál.

00:02:52 Ti dva mladí lidé pospíchali na vlak směr Moskva

00:02:57 a mluvili rusky.

00:02:59 Cestou metrem jsme si moc nepopovídali.

00:03:02 Zbytky povinné ruštiny ze školy jsem měl tehdy zablokované.

00:03:08 Když říkali, že se potřebují dostat na "vagzal",

00:03:12 tomu jsem ještě rozuměl, na jejich "spasibo"

00:03:16 na nástupišti u vlaku jsem odpovědět nedokázal.

00:03:21 Přitom vím, co jsem jim chtěl říci,

00:03:24 že jsme přece lidé a musíme si pomáhat,

00:03:27 když se naše dráhy setkají. Bez ohledu na to,

00:03:32 zda tom místu setkávání říkáme bahnhof, vagzal nebo nádraží.

00:03:39 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2010