Svatováclavské zamyšlení o potřebě duchovních základů společnosti i státu a o společných evropských hodnotách (2002). Režie M. Otřísal

Existují hodnoty, které přetrvávají celá staletí. K takovým hodnotám patří i svatováclavská tradice, která provází dějiny českého národa už celých tisíc let. Svatý Václav, který stojí u počátku naší státnosti, si uvědomoval, že je důležité postavit stabilitu české země na hodnotovém systému, který bude dostatečně pevný, aby obstál v období dějinných zvratů, které v Evropě před tisíci lety bylo, a aby také dokázal vytvořit silný základ pro budoucnost. Po tisíci letech, kdy stojíme před branami EU, která také vychází z tohoto hodnotového systému, jsou názory, ke kterým se kníže Václav hlásil, stále živé. Takže můžeme říci, že se jeho projekt prostě podařil.

Kníže Václav patřil ke 3. křesťanské generaci přemyslovských knížat. Narodil se začátkem 10. století a na trůn přišel v době, která nebyla jednoduchá. Hrozily nájezdy uherských kmenů. I západní hranice byla ohrožena. Znamenalo to diplomatická jednání s císařem Jindřichem I. Ptáčníkem. Václav byl velice inteligentní. Byl nadstandardně vzdělán. Studoval na Budči, hovořil slovansky, řecky a latinsky. O jeho duchovní orientaci se starala jeho babička – kněžna Ludmila – první česká mučednice. Takže i to budilo určitou závist. A jeho politická orientace a snaha uzavřít mír, aby se české země mohly pokojně rozvíjet, byly trnem v oku některým jeho konkurentům. Ale on si uvědomoval, že bez té vertikální dimenze se mu nepodaří zbudovat pevně stabilizovanou zemi. Duchovní hodnoty doplňují komplexitu lidského života.

I v současnosti si uvědomujeme, že bez té vertikály je život neúplný. Zkusme si představit siluetu Pražského hradu bez věží Svatovítského chrámu, které ukazují k výšinám. Zvedají člověku hlavu a ukazují tam, kde jsou zakořeněné hodnoty, které jsou delší než třeba jedno volební období, které odolaly tvrdé konkurenci časů, tomu ideovému souboji v minulosti. To jsou hodnoty, které jsou zakořeněné někde jinde, o kterých se hlasovat nedá, od kterých se dá naopak odrazit. Na kterých se dá něco budovat. I pevná, kvalitní společnost prahu 21. století. A právě to, že se dnes hlásíme k evropské orientaci, tedy k něčemu, co vychází z těchto principů a co se tady narodilo po rozvratu v době 2. světové války, ukazuje, že nejsme sami.

Mnoho lidí ví, že bez duchovní dimenze není život plnohodnotný. Že jsou to momenty, které je nutné k plnohodnotnému životu mít. Takže svatováclavská tradice, i když byla v určitých historických obdobích špatně pochopena nebo mylně pokroucena, například v období protektorátu byla vykládána velice účelově, tak je jedním z takových majáků, které ukazují směr.

V určitých obdobích naší historie jsme se od svatého Václava na koni jakoby vzdálili, ale na druhou stranu je pravda, že jsme ho opět objevili. Možná právě proto naši zákonodárci v roce 2000 jeho svátek vyhlásili Dnem české státnosti. Přihlasme se tedy k tomuto svátku a jděme za tímto majákem a vplujme do přístavu evropské budoucnosti.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2002
 ST 4:3