00:00:26 Dobrý den, milí diváci.

00:00:28 Vítám vás u dalšího pokračování Bakalářů.

00:00:31 Tentokrát s podtitulem Radostná událost.

00:00:35 Než si ale představíme dnešní 3 příběhy,

00:00:38 ve kterých přijde na svět nový človíček,

00:00:41 možná by nebylo od věci povědět si,

00:00:43 jak se vlastně narodili samotní Bakaláři!

00:00:48 Na začátku byl nápad vyzvat 3 lidi různých profesí,

00:00:52 např. učitele, pošťáka, prodavačku nebo soustružníka,

00:00:57 aby napsali krátký příběh na 1 společné téma.

00:01:02 Nápad se osvědčil, ale byl dále rozvíjen.

00:01:05 Posléze už byli osloveni diváci, aby napsali své životní zážitky.

00:01:10 Ovšem, zatímco se zástupci vybraných profesí

00:01:13 se zadaným tématem potýkli jen horko těžko,

00:01:17 od diváků přišla do redakce doslova lavina dopisů.

00:01:21 Jeden námět zajímavější, než 2.

00:01:23 A tak vznikl nový cyklus, který vás přitahoval desítky let.

00:01:28 Ale teď už pojďme k dnešnímu tématu.

00:01:31 Asi málokterá událost ovlivní lidský život tak,

00:01:35 jako narození dítěte.

00:01:37 I tomu nejtvrdšímu chlapovi se podlomí kolena,

00:01:41 když mu miminko poprvé stiskne prst

00:01:44 ve své droboučké dlani.

00:01:45 Nebo když se na něj usměje.

00:01:48 Oni vůbec pánové často zvládají narození potomka

00:01:50 psychicky daleko hůř, než maminky.

00:01:54 Já se k něčemu přiznám.

00:01:55 Já osobně jsem při čekání na syna během noci,

00:02:01 z nervozity ostříhal našeho kokršpaněla úplně dohola.

00:02:06 No, hlavně, že je Martin zdravý.

00:02:08 V naší 1. povídce, s názvem Tonda, uvidíme novopečeného tatínka,

00:02:12 který se na narození dítěte těší určitě víc, než bývá zvykem.

00:02:17 Ale... No prostě, má to svoje ale!

00:02:21 Tenhle tatínek se především těší na narození syna.

00:02:26 To tatínek z 2. povídky, si žádné podobné podmínky

00:02:30 co do pohlaví svého potomka neklade.

00:02:32 Ale protože se zdraví každého narozeného človíčka

00:02:36 má pořádně zapít, nenechá v tomto směru nic náhodě!

00:02:40 Pak vás asi nepřekvapí,

00:02:42 že se náš 2. bakalářský příběh jmenuje Ostuda.

00:02:46 3. povídka nám připomene, že radostné události

00:02:50 se dějí v každé době.

00:02:52 A i když člověk přišel zdánlivě o všecko,

00:02:55 narození dítěte bylo vždy radostnou událostí.

00:03:00 I když možná jedinou.

00:03:09 Příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál před 25 lety.

00:03:14 Pracoval jsem jako lesní dělník, protože těžká fyzická práce v lese

00:03:20 dokázala zajistit živobytí pro mou ženu a tři děti.

00:03:25 Ahoj, tati. Máš jít hned domů.

00:03:33 -Už je to tady!
-Aby ti to vyšlo.

00:03:37 -Už to zkoušíš po čtvrtý.
-Tentokrát je to jistý.

00:03:41 -Jen aby.
-Večer si to řeknem v hospodě.

00:03:44 Když to nevyjde, nevadí. Na oštěp je šest pokusů.

00:03:55 Kolikrát jsem ti říkala, aby sis bral kolo. Podívej, je uštvaná.

00:04:00 Co Toníček, nic ho nebolí?

00:04:03 -Toníčka ne.
-Tak jedem!

00:04:05 Koukej si vzít bílou košili, kravatu a pořádné šaty.

00:04:10 Prosím tě, utři si nos! Čuně!

00:04:16 Tati, mámu už zase bolí bříško.

00:04:33 -Tak pojď, dělej!
-Takhle?

00:04:36 Chceš snad, aby se nám Toník narodil na dvorku?

00:04:39 Prosím tě, pusť mě!

00:04:47 Co děláš?

00:05:10 Karle, výfuk! Koukej výfuk přidrátovat!

00:05:16 Chceš mít maléry? Vezmou ti papíry a kdo bude Olušku vozit do školy?

00:05:21 Já to chvíli ještě vydržím.

00:05:30 Říkala jsem ti, že je ještě čas. Vidíš, že jsem úplně klidná.

00:05:34 Zato mně tečou nervy. Toník by mě pochválil a ty do mě hučíš.

00:05:39 Chtěla jsem ti taky říct, nezapomeň dát králíkům a podojit kozu.

00:05:43 Nemusíš mi to připomínat.

00:05:45 A s Oluškou napsat úkoly. A vybílit pokojík.

00:05:48 Jen se neboj, já to zvládnu.

00:05:51 -Karle!
-Co je?

00:05:58 Je toho na tebe moc.

00:06:01 Bude lepší, když zavoláš mojí mámě.

00:06:04 -To v žádném případě.
-Karle, 6 neděl nebudu moct dělat.

00:06:08 Víš, jak jsem to odskákala při Aničce.

00:06:11 Tvou mámu nepotřebuju. Vemu si dovolenou.

00:06:15 Pojďte dál, vy ne, tatínku. Zavoláte si po třetí hodině.

00:06:25 Karle, jde o 6 neděl. Udělej to pro mne.

00:06:33 Já tchyni v baráku nechci.

00:06:41 Na shledanou.

00:06:54 Já mám kluka. Paní Šindelářová, říkejte, že Horáčkovi mají kluka.

00:07:04 -Řekněte to!
-Horáčkovi mají kluka.

00:07:08 -Tak vám děkuju, na shledanou.
-Karle, čtyři dvacet.

00:07:12 -Ale já jsem tak rozčílenej.
-To je dobře.

00:07:16 Musím zavolat tchyni. Nula šedesát pět.

00:07:25 -Ber si to!
-Díky!

00:07:29 Halo, to jste vy? Dobrý den.

00:07:34 Tady Karel, chci vám oznámit, že se mně narodil kluk.

00:07:40 A zítra vás čekám. Na shledanou.

00:07:43 Ať ti kluk roste, Maruška miluje a tchyně neotravuje.

00:07:49 -Ta zejtra k nám přijede.
-Nekecej!

00:07:53 (Zpěv): Nejkrásnější loučení je s tchyní.

00:07:58 S tou starou tchyní.

00:08:05 -Copak ses s ní smířil?
-Zbláznil ses, já ji nesnáším.

00:08:10 Kvůli Marušce se obětuju.

00:08:14 Co se kvůli tomu klukovi natrápila.

00:08:18 Musela pít čaj z dubový kůry.

00:08:21 Co má čaj z dubový kůry společnýho s tvým Toníkem?

00:08:26 To se zeptej Kulhánka z Jablonnýho.

00:08:29 Napřed musela pít ten hnusnej čaj, pak na ní sáhl virgulí.

00:08:39 Chlapi, my jsme se museli vždycky milovat za úplňku.

00:08:46 -Dejte nám 3x rum.
-Ne, slivovici.

00:08:50 -3x vodku.
-Ne, slivovici.

00:08:53 -Mně vodku.
-2x slivovici, 1x vodku.

00:09:00 Mohl by mně ten Kulhánek z Jablonnýho taky pomoct?

00:09:05 Ty když zpíváš, tak nekoktáš.

00:09:08 -Já dělám jen samé kluky.
-To je dobře, ne?

00:09:13 Udělá všechno. Pozná na 2 km vodu.

00:09:17 Pozná, když se má někdo narodit nebo umřít.

00:09:21 Nejhorší je, když má člověk od každého něco.

00:09:24 Jako ty. Proto taky všechno děláš jako aušůs.

00:09:32 Karel se nevytahuje. Kdo umí, umí.

00:09:36 Prosím vás, dejte mi 3x kofolu.

00:09:39 Neblbni! Tu jsem pil jednou a bylo mi špatně.

00:09:44 -Není pro tebe, ty vole!
-Kam pospícháš?

00:09:46 To je pro ostatní 3 děti. Já na ně úplně zapomněl.

00:09:54 Chlapi, až Toníček bude mít křtiny v týhletý hospodě,

00:09:59 tak ta takovou oslavu ještě nezažila.

00:10:03 Tři vodky.

00:10:06 (Zpěv): Už nechci vidět její hnusné tlapy.

00:10:11 Zadek jak Slapy nad Vltavou.

00:10:35 Já mám kluka!

00:10:44 Holčičky, pojďte sem! Máme kluka a vy bratříčka.

00:10:51 Máme Toníčka!

00:11:04 Co tady děláte? Měla jste přijet až zítra.

00:11:09 Tak se mi zdá, že jsem přišla v pravý čas.

00:11:13 Musíme si pohovořit, Karle.

00:11:15 Nejlepší by bylo, kdyby to děti neposlouchaly.

00:11:20 Tatínek vám něco koupil a teď běžte spinkat.

00:11:30 -Sedni si. Z tebe to táhne!
-Dal jsem si frťana.

00:11:35 Frťana? O to teď nejde. Přišla jsem kvůli něčemu jinému.

00:11:40 Přišla jste mně připomenout, abych nezapomněl vymalovat pokoj.

00:11:45 To taky. Ale to jsem ti nechtěla říct.

00:11:47 -Kuchyň je taky umorousaná.
-To by nebylo to nejhorší.

00:11:50 Tak já vymaluji celej barák.

00:11:54 -To myslíš vážně?
-Schovejte se, ať vás nezacákám.

00:12:04 -Máš tam kocoury!
-Jaký kocoury?

00:12:09 -A co je tohle?
-Žádný nevidím.

00:12:13 -A co je to?
-Stín.

00:12:16 Stín z tvého půllitru slivovice. Musíš ještě jednu vrstvu.

00:12:21 Dám dvě. Kdybyste viděla, jak chlapi v hospodě byli na mě pyšní.

00:12:27 Radši maluj, ať to stihneš do rána.

00:12:31 Běžte, nebo vás zacákám.

00:12:40 Je to hotové! Oblíknu se a pojedu se podívat na Marušku a Toníčka.

00:12:44 Ještě před tím než odjedeš, musím ti něco říct.

00:12:48 Co? Já to tu uklidím.

00:12:51 To taky! Dokaž, že jsi chlap a zachovej klid.

00:12:55 Jak jsme se spolu domluvili, já jsem volala do porodnice.

00:12:59 A sestra mně řekla, že Horáčkovi, tedy Maruška, má holčičku.

00:13:07 Cože? To je nesmysl.

00:13:10 Mám kluka, 47 centimetrů.

00:13:13 Mně to bylo divné. Tak jsem se zeptala: Holčičku? Jo!

00:13:20 Já mám kluka.

00:13:22 Na vlastní uši jsem slyšel, že mám kluka, 47 cm.

00:13:26 Bůhví, co jsi slyšel. Ty slyšíš jen to, co ty chceš.

00:13:31 Ještě vám chci říct, pane Horáčku. Jste tam?

00:13:37 To je blbost! Já mám kluka. Víte kolik váží?

00:13:43 To nevím, přerušilo se spojení. Sestřička říkala, holčičku.

00:13:51 -Já tam jedu!
-Převleč se! Vezmi si oblek!

00:14:08 Život zasranej!

00:14:26 Pane řidiči, pane řidiči.

00:14:32 Konečně, že jdete na ten telefon. Rodiče 2. den neví, co se narodilo.

00:14:38 -To je šlendrián, pane Vosáhlo.
-Nejsem Vosáhlo, ale Horáček.

00:14:44 Je tu pan Horáček. Pojďte dál!

00:14:48 Pane řidiči, váš řidičský průkaz a občanský průkaz.

00:14:52 Vy, počkáte tady!

00:14:57 Napřed si budete muset vzít návleky.

00:15:07 Nestyďte se, pojďte dál! Prosím!

00:15:13 Ahoj!

00:15:16 Tady je Tonička a tohle je Toníček.

00:15:30 Tak pojď, pochovej si je!

00:16:28 Uběhlo 25 let a moje děti už mají taky děti.

00:16:32 Na den, kdy se mně narodila dvojčata pořád ještě vzpomínám.

00:16:37 Příslušníkovi jsem pokutu zaplatil a koupil si nový výfuk.

00:16:43 A tchyně?

00:16:45 Naučil jsem se odpouštět.

00:16:48 Nám mužům zkrátka nic jiného nezbývá.

00:16:52 Nemám pravdu, pánové?

00:17:01 Milá televize.

00:17:03 Tatínek mě jako kluka učil, že to nejcennější, co člověk má,

00:17:07 je čistý štít a svědomí. Také se zmínil o tom,

00:17:10 jak těžké je si tyto hodnoty uchovat.

00:17:13 Jak velikou měl pravdu se ukázalo toho dne, kdy, jak už to bývá,

00:17:17 vše začalo úplně nevinně.

00:17:20 Rozhodl jsem se zajít na skleničku, k čemuž jsem měl dva dobré důvody.

00:17:24 Podařila se nám výhodná výměna malého bytu za velký

00:17:27 a z porodnice zavolala manželka, že se nám narodila zdravá dcerka.

00:17:34 -Vstávejte, musíte jít spát!
-To von snad dělá, ne?

00:17:39 -Zavíráme! Jde se domů!
-První padlej!

00:17:43 (Zpívá): A až jednou padnou všici, vstanou noví bojovníci.

00:17:49 Já se taky opil, když žena rodila. Poprvé i podruhý.

00:17:54 -Jemu se narodilo dítě?
-Jemu ne, jeho ženě.

00:18:01 -Mlel o tom celej večer.
-Mně to nějak vypadlo.

00:18:06 Lihová amnézie. Poslední fáze před deliriem.

00:18:13 Měl byste s tím pitím přestat, redaktůrku.

00:18:17 Docente, ne já! Tam je oběť alkoholu!

00:18:22 Hergot, pánové, pojďte mi s ním pomoct!

00:18:28 Mějte rozum, sám ho na nohy nedostanu.

00:18:32 Nechte ho dvě tři hodiny prospat a bude jako rybička.

00:18:38 Humor! My už máme půl hodiny zavřeno!

00:18:41 Tak si to trochu prodloužíte.

00:18:43 A my tu s váma zůstaneme, abyste se nebál! Hospodo!

00:18:46 Nic takovýho! Já jsem taky jen člověk! A chci se jít domů vyspat!

00:18:50 To jsem teda zvědavej, co v tom případě uděláte tadyhle s tím.

00:18:53 Co já? Vy jste si ho přivedli. Tak si ho laskavě vodveďte!

00:19:00 Tady!

00:19:07 Víte určitě, že bydlí právě tady, pane redaktore?

00:19:11 Včera jsem ho viděl brát za kliku u těhle dveří.

00:19:15 Nesl čtyřmetrovou garnýž a málem mně vyrazil oko.

00:19:18 Jo, von vlastně říkal, že měnili byt.

00:19:21 -Jakže se jmenuje?
-Pavel.

00:19:24 Vy byste vopravdu měl s tím pitím přestat.

00:19:28 To vím taky, že Pavel. Ale jak dál?

00:19:33 Kopáč, Kulhánek...

00:19:40 Vy si nepamatujete, jak se nám představoval?

00:19:44 Mně se nepředstavoval.

00:19:47 Když jsem přišel, už s váma seděl.

00:19:51 Nechte toho!

00:19:54 My vedeme někoho domů a nevíme koho.

00:20:01 Nezavírejte ty dveře, prosím vás. My jdeme dovnitř.

00:20:04 Pane, nevíte, prosím vás náhodou, jak se jmenuje tenhle pán?

00:20:10 Je mi líto, my jsme byli tady jen na návštěvě.

00:20:12 Nedivte se, on se zhroutil z daňového přiznání.

00:20:16 A neměl bych zavolat záchranku?

00:20:18 Prosím tě, nebav se s nimi, copak nevidíš, že jsou namol?

00:20:22 Kdo je u vás "namol"?

00:20:31 Jdu na průzkum!

00:20:37 Krucifix, kde je tady vypínač?

00:20:42 Nepouštějte ho, pane docente, já ho sám neudržím.

00:20:51 Já se praštil do brady. Von mně vypad, jak se zlomil v kolenou.

00:21:02 To by moh bejt von. Dvořák Pavel.

00:21:08 Jste Dvořák, pane kolego?

00:21:15 -Vy mu rozumíte, kolego?
-Nerad bych to překládal.

00:21:20 Musí bejt. Jinej Pavel tady není.

00:21:23 Tiše, pane kolego, nebo všechny probudíme.

00:21:30 Tady sídlí nějaká firma Luxpres.

00:21:36 -A jmenuje se Pavel?
-Kdo?

00:21:40 -Ten Luxpres!
-Říkám, že je to nějaká firma.

00:21:49 To by mohl být on! Pavel Dvořák!

00:21:58 Zvoním!

00:22:02 Já myslel, že se s ním potáhnem až někam na půdu!

00:22:06 -Kdo je?
-Zásilková služba!

00:22:11 Vezeme vám na dobírku muže, paní!

00:22:19 -Co jste říkal?
-Přivezli jsme vám syna.

00:22:26 -Nebo vnuka.
-Vy jste od pošty, mládenci?

00:22:32 -Něco takového.
-Vy jste mi přinesli důchod?

00:22:37 -Ne důchod, ale syna.
-Nebo vnuka. Je to váš vnuk?

00:22:49 -To je pan Oujezský.
-Aspoň něco.

00:22:54 Ve kterým patře bydlí.

00:23:00 -Kdo?
-Tady pan Oujezský.

00:23:04 Ten už je 12 let po smrti.

00:23:10 Nemáte cigaretu, mládenci? Já čekám na důchod.

00:23:16 Děkuju, mládenci. Až dostanu důchod, tam vám to oplatím.

00:23:20 Zdravíčko, mládenci. To je to hlavní.

00:23:26 Viděli jste to? Von mě normálně oškubal.

00:23:33 -Byl tam ještě jinej Pavel?
-Kde?

00:23:38 Na těch schránkách. Měl byste se léčit!

00:23:51 Pane kolego, nemůžete se válet na studených dlážkách.

00:23:59 -Nastydnete na ledviny.
-To je laická pověra.

00:24:03 Opilec se vyspí na náledí a nic se mu nestane.

00:24:07 -Frajbert!
-Akorát vobčas zmrznou.

00:24:13 -A dál?
-Nemá to tu napsaný.

00:24:18 -Jste Frajbert? Slyšíte?
-Ha-ve-ha-umve...

00:24:29 -Je to dobrý, začíná komunikovat.
-Ano? A co říkal poutavého?

00:24:38 Haló! Otevřte!

00:24:42 Jménem svobody tisku, otevřete!

00:24:49 Nejsou doma.

00:24:51 Jak by mohli být doma, když von je tady a žena v porodnici.

00:24:56 -Pokud se jmenuje Frajbert.
-Co je to tady?

00:25:02 -Dobrý večer, milostivá.
-Kdo je u vás milostivá, sprosťáku!

00:25:08 Dámo, není tohle váš manžel?

00:25:11 Co si to dovolujete? Já jsem slušná vdova!

00:25:15 Promiňte, upřímnou soustrast.

00:25:18 Paní, nechtěla byste se ho ujmout.

00:25:22 Je to slušný člověk, i když na to momentálně nevypadá.

00:25:26 -Vy nemravové! Vožungři!
-Psst, paní, probudíte partaje!

00:25:30 Nikoho nebudu budit. Zavolám orgány!

00:25:33 Co si to dovolujete burcovat slušnou ženskou uprostřed noci?

00:25:38 Jak jste se sem dostali? Kdo vás pustil do baráku?

00:25:43 Nevíte náhodou, kde bydlí tady ten pán, co ho neseme?

00:25:46 Nevím!

00:25:52 -A co teď?
-Syčáci!

00:25:59 -Bestie, podívejte se, jak vypadá!
-Hele, dívejte. On stojí!

00:26:19 Kdybyste nám radši s ním pomohl, pane kolego.

00:26:22 Já nemůžu, já naviguju!

00:26:33 Do prkna!

00:26:36 Nemohl byste obohatit slovník? Třeba kdybyste řek: "do prkýnka"!

00:26:44 -Hergot, krucifix!
-Já rozsvítím!

00:26:50 Co tady vyvádíš? Ty ses zase zřídil!

00:26:54 Nerozsvěcuj! To chceš, aby celý barák...

00:26:58 -Tiše, madam, probudíte nájemníky!
-Ježíši, kdo jste. Já myslela...

00:27:04 Manžela vám nesou kamarádi.

00:27:10 No tohle, kdo to udělal? Moje květiny!

00:27:13 Takovej nádhernej fíkus a ibišek. Co šlapete do těch bramboříků!

00:27:20 Neseme vám manžela, tak nám nenadávejte, paninko.

00:27:23 Nebo ho tady necháme a dopravte si ho domů sama.

00:27:26 -A to se teda pronesete!
-To není můj manžel!

00:27:28 -A čí je?
-A jak to mám vědět?

00:27:30 On bydlí v domě, vy tady bydlíte, tak ho snad znáte, ne?

00:27:35 Možná je to ten, co se sem přistěhovali.

00:27:37 -A kde bydlí?
-Myslím, že ve čtvrtým.

00:27:40 Já to tušil.

00:27:41 -Neválejte se mi v těch kytkách!
-A teď jsme v jakém patře?

00:27:47 Ve druhým! A co ty kytky? Podívejte, co jste s nimi udělali.

00:27:50 -To není naše věc.
-Ne? A koho je to věc?

00:27:53 Toho, kdo je sem dal. Musel počítat s tím, že o ně budou lidi zakopávat.

00:27:59 Kytky patřej na zahrádku nebo do krematoria.

00:28:02 A kdo to zaplatí? Jenom ty kytky stály...

00:28:05 Co se to tu děje? Nevíte, kolik je hodin?

00:28:09 Dobrý večer, pane poslanče. Nezlobte se.

00:28:12 Nějací opilci tu nesou opilce. Tentokrát to není můj manžel.

00:28:16 To snad není možné. Dá se v tomto domě vůbec spát?

00:28:19 -Ráno musím do parlamentu.
-Já do redakce. Nevytahujte se!

00:28:24 -A tohle je kdo?
-Volič, možná váš.

00:28:32 Pane bože, tohle býval takový slušný barák!

00:28:36 A kdy se stěhujete do svýho, pane poslanče?

00:28:40 Do svojí vilky? Na jaře, proč se ptáte?

00:28:46 -A co ty kytky?
-Jaké zase kytky?

00:28:49 Podívejte se, pane poslanče, co mi udělali z kytek!

00:28:52 Kolikrát jsem vám říkal, paní Vodrážková, že tu nemají co dělat?

00:28:57 -Že se o ně někdo jednou přerazí?
-Já vás budu volit...

00:29:01 Seberte si ho a dobrou noc!

00:29:05 -Buďte zdráv, velký tribune!
-A tomu se říká demokracie!

00:29:13 -My jsme blbci!
-My?

00:29:17 Pane kolego, jak vy se dostanete domů?

00:29:21 Dveřma, pane docente.

00:29:25 -A jak je otevřete?
-Vodemknu si, pane docente.

00:29:30 No jo! Von musí mít klíče!

00:29:38 To se mu už můžeme rovnou podívat do občanky, jak se jmenuje!

00:29:43 A proč jste to neřekl dřív?

00:29:47 Já myslel, že to jako chceme vypátrat.

00:29:51 Že je to taková bojovka!

00:29:53 Příští tejden jdete na vyšetření! Osobně vám to zařídím.

00:29:57 -S tím chlastem je konec!
-Rozumíte tomu?

00:30:04 Já vím, že když chci vědět něčí jméno, tak se podívám do občanky.

00:30:10 A já mám jít na vyšetření? Je to normální?

00:30:13 Ne na vyšetření. Zavřít byste potřebovali! A všichni!

00:30:21 A je to, Frajberte!

00:30:23 Pavle, Pavlíčku, kde máš nějakou flaštičku!

00:30:27 Redaktorskej, nechej toho! Jsme v cizím bytě!

00:30:29 -A jdeme domů
-Já jenom, když mě chcete nechat...

00:30:42 ZVONÍ TELEFON

00:30:51 Frajbert!

00:30:54 Ahoj, Libuško!

00:30:56 Ne, neprobudila jsi mě.

00:31:00 Zrovna se chystám do práce.

00:31:11 Jsem nastydlý. To bude v pořádku!

00:31:15 Co malá? Jste v pořádku?

00:31:20 To jsem rád, že jste v pořádku!

00:31:26 Ale já myslel, že je půjdeme pozvat až budeme doma oba.

00:31:32 Jistě. Uspořádáme seznamovací večírek pro sousedy.

00:31:39 To je velmi originální.

00:31:44 Libuško, já si legraci nedělám.

00:31:48 Dneska odpoledne obejdu všechny partaje a pozvu je.

00:32:04 Pa, miláčku!

00:32:22 -Dobrý den!
-Dobrý den!

00:32:24 Přejete si?

00:32:26 Kdybyste dovolil, pane doktore, rád bych se vám představil.

00:32:29 Já vás přece znám.

00:32:31 Ano? Víte, já mám ženu v porodnici. Narodila se nám dcera.

00:32:36 Já vím.

00:32:41 Rád bych vás pozval na malý večírek.

00:32:44 Ještě jeden? Poslyšte, vy máte výdrž!

00:32:49 Seznamovací večírek.

00:32:56 Já si vážím vašeho pozvání. Opravdu.

00:33:00 Ale jistě víte, jak citlivě vnímá naše veřejnost každé,

00:33:06 byť domnělé, pochybení každého politika.

00:33:11 -A já jsem poslanec.
-Já vím.

00:33:14 My máme opravdu pověst jen jednu!

00:33:20 Ne, že bych neměl pochopení. Já vám závidím.

00:33:23 Opravdu si nesmírně vážím vašeho pozvání.

00:33:28 Za jiných okolností by to byl odvaz, ale ty okolnosti.

00:33:37 Že se mladé paní poroučím.

00:33:40 A děťátku přeju hodně zdraví a vám opravdu úspěšný den.

00:33:46 Kdybyste cokoliv potřeboval, zazvoňte a poradíme se.

00:33:51 Omluvte mne, politik není vždycky svým pánem.

00:34:06 -Dobrý den.
-Aha.

00:34:08 -Prosím?
-Vy jste přišel zaplatit ty kytky?

00:34:12 Já jsem vás přišel pozvat na takový malý seznamovací večírek.

00:34:17 -Já na takové věci nejsem!
-Na jaký věci?

00:34:20 Na ty vaše vypíjendy. Mně úplně stačí, co občas dělá muž.

00:34:24 Mě by spíš zajímalo, co bude s těma kytkama?

00:34:28 -Já vám nerozumím.
-Nedělejte, že nic nevíte!

00:34:30 Ten můj taky dělá, že si nic nepamatuje, ale pamatuje moc dobře!

00:34:34 Spočítala jsem to na 680 korun.

00:34:37 Ženu mám v porodnici. Zítra tu bude Narodila se nám dcera.

00:34:41 Tak to já se zítra s vaší paní seznámím.

00:34:43 Ale nebude to na žádném večírku! Bude to 680 korun!

00:34:57 Jako čuně! Jako dobytek se nechat táhnout domů!

00:35:03 -Že se nestydíte?
-Paní, prosím vás...

00:35:08 Nic mi nevykládejte! Táhněte od mých dveří nebo zavolám orgány!

00:35:16 Co jsem vám řekla! Zmizte odtud! Huš! Huš!

00:35:23 Ještě si budou myslet, že mám s váma něco společnýho!

00:35:53 Dobrý den!

00:36:00 -Já vás znám!
-Já vím.

00:36:05 Vy jste pan Oujezský.

00:36:07 To si mě s někým pletete. Já jsem Frajbert.

00:36:11 Kdepak. Mě nespletete. Vy jste pan Oujezskej.

00:36:16 -Akorát nevím, co tady děláte.
-Já taky ne.

00:36:20 Bodejď by jo. Vždyť jste 12 let po smrti.

00:36:25 -Ano?
-Ano.

00:36:39 Já čekám na důchod.

00:36:44 Nemáte cigárko?

00:36:50 Děkuju pěkně.

00:37:00 Až dostanu důchod, tak vám to oplatím.

00:37:06 Víte, pane Oujezský, já ten most přejdu, až k němu dojdu.

00:37:23 Ale voni jsou opravdu divní!

00:37:29 Všechny jsem pozval.

00:37:34 Já jsem v životě neviděl na jednom místě tolik bláznů.

00:37:40 Beru tašku a jedu za tebou. Ahoj!

00:37:45 Nazdar, kamaráde!

00:37:47 Pane, Oujezský se nejmenuju a s kytkama jsem nic nedělal.

00:37:52 Já vím. Jmenuješ se Frajbert.

00:37:55 A kytky jsme rozbili my, když jsme tě táhli domů.

00:37:59 -My?
-Vokno! Jak výkladní skříň!

00:38:04 Koukám, že budeme zasklívat.

00:38:08 Musíš mě pozvat na jedno! Potřebuju nutně vyprošťovák.

00:38:15 Vážení diváci!

00:38:17 Nevím, jestli jste také zažili, jaké to je,

00:38:20 když vám někdo vypráví kus vašeho života,

00:38:22 o kterém si nepamatujete vůbec nic.

00:38:26 Je to pocit stejně nepříjemný, jako když v autě dostanete smyk.

00:38:30 Vůz se řítí neznámo kam a vy na jeho dráhu nemáte pražádný vliv.

00:38:35 Raděj to nezažít!

00:38:37 Už proto, že se stejně nikdy nezbavíte pocitu, že se ve vašem

00:38:40 životě událo ještě něco, o čem vám raději nic neřekli.

00:39:04 Budu vám vyprávět příběh, jak jsem se přestal bát

00:39:08 o svou ženu.

00:39:10 Ne, já vám povím, jak jsem se přestala bát o svého muže.

00:39:18 Ahoj dědo.

00:39:21 Vlasto!

00:39:23 Dělej, za chvíli jsou tady.

00:39:27 Je nervózní!

00:39:34 Nikam nejedu.

00:39:35 Vlasto neblázni, musíš jet.

00:39:38 Dědo, tu skobičku tam jenom dej. A nebo se na to vykašli.

00:39:43 Stejně nejdou.

00:39:45 TROUBÍ AUTO Vlasto, dělej, jsou tady!

00:39:47 Stando, slib mi, že nikam nepudeš!

00:39:49 Musím, jenom abych věděl, co se děje.

00:39:51 Ty na tu schůzi nesmíš. Nebo já nikam nepojedu.

00:39:54 Dyť je to povinný. ZNOVU TROUBÍ AUTO

00:39:56 Kdybyste to radši zadělal, dědo. Můj táta by to nesnes.

00:39:59 Zase budeme dávat na solidaritu! Akorát není jasný,

00:40:02 jestli tentokrát budou chtít jednotky, nebo rovnou záhumenky.

00:40:05 Ty prostě na žádnou schůzi nepudeš a basta fidly!

00:40:07 Je asi opravdu nervózní.

00:40:10 KLEPÁNÍ NA DVEŘE

00:40:13 Tak jsme tu.

00:40:14 -Já nikam nejedu.
-To má bejt sranda?

00:40:18 Nemůžu.

00:40:21 -To je první?
-No. První.

00:40:24 Žádnej strach, maminko. Doktoři jsou hodný. Jídla je dost.

00:40:28 Co byste se bála?

00:40:30 Jo, a Standa mezitím rozdá, co nám zbylo!

00:40:33 -Co? Co zbylo?
-Dva hektary jsi jim už dal.

00:40:36 To je ti málo? Tři krávy, koně, sekačku, drtičku,

00:40:40 mlátičku, rybník i s álejí, kachny!

00:40:43 -Ty seš tak nervózní!
-To je pořád dokola, prosím tě.

00:40:48 Dyť já jsem to říkal už před svatbou. I tvýmu tátovi.

00:40:51 Pudu do družstva, otče. Počítejte s tím.

00:40:53 Dyť pokrok se přece nedá zastavit, že jo.

00:40:55 To je stejný, jako kdybyste vy přijeli s koňma.

00:40:58 Hele, já mám příspěvky zaplacený, víc mě politika nezajímá.

00:41:01 Abysme jeli, mladá paní.

00:41:03 Bejt sám, tak mě zajímají taky jenom příspěvky.

00:41:06 Ale s rodinou, to je něco jinýho. To taky člověk musí myslet na druhý.

00:41:09 A proto musíš všechno rozdat.

00:41:11 Prosím tě, co bys dělala, kdyby nás rozkulačili?

00:41:14 Nebo nám předepsali takový dávky, který by nešly splnit?

00:41:17 K čemu by ti byly dva hektary,

00:41:18 kdybys navlíkala v Kartouzích korále?

00:41:20 To by se teprv vidělo.

00:41:23 Vono by se moc nevidělo, mladá paní. Vona s tím totiž není žádná sranda.

00:41:27 Ale chlap to nějak vydrží, že jo, ale ženská?

00:41:30 Jedu až zejtra.

00:41:32 Mám tady na vás převozku, tak se jede teď.

00:41:35 Vlasto, všichni jsou v družstvu. Dyť taková je doba, přece, ne?

00:41:41 -Buď budeš pokrokovej, nebo...
-Jo, pokrokový?

00:41:43 No pokrokový, to my teda jsme, to zase jo. Až z toho tátu ranilo.

00:41:47 -Tak jedeme, sakra.
-Copak to nechápete, člověče?

00:41:50 -Jedu až po schůzi!
-Volali jste špitál?

00:41:53 Dyť to bylo na spadnutí. Tak špitál přijel.

00:41:56 -Už to přešlo.
-No, to vidím.

00:41:59 -Milá paní, špitál není holubník.
-Ale kdybyste bejvali přijeli včas!

00:42:03 Hele, my máme na celej okres jenom dva vozy.

00:42:05 -Jenomže mezitím svolali tu schůzi.
-Tak jak, soudružko?

00:42:09 -Budeš rodit nebo nebudeš?
-Zejtra.

00:42:14 Vy jste blázni. Tady mi to podepište.

00:42:28 No.

00:42:30 -Nazdar!
-Nazdar.

00:42:33 -Stáňo...!
-Hmm...

00:42:36 -Stáňo? Stáňo! Stáňo! Jéžišikriste!
-Jéžišikriste! Vlastičko...!

00:42:43 NAŘÍKÁ

00:42:47 -Stáňo! Stáňo!
-Zastav! Zastav!

00:42:50 Neboj se, Vlastičko, neboj se...

00:42:56 Už je to tu?

00:42:57 Rychle, dělej, jedeme, nebo jsme v pytli!

00:42:59 Žádnej strach, kamaráde, pěkně na maminku mluv.

00:43:01 -A kdyby... tady je vercajk...
-Ona je to samoobsluha?

00:43:04 -Klid, maminko. Prásknu do koní.
-Práskni.

00:43:08 -Tak na mě mluv...!
-Jo, tak třeba s tím křtem...

00:43:11 Že jo... no tak... to je... ta svěcená voda je jenom voda...

00:43:15 Takže ho pokřtíme.

00:43:20 Vlastičko...! Prosím tě...

00:43:28 Stáňo! Ježíšmarjá, to je ono!

00:43:31 Já umřu! Stáňo! Stáňo!

00:43:39 KŘIK DÍTĚTE

00:43:46 -Nazdar, Elišo.
-Ahoj.

00:43:49 -Tak co, co? Už?
-Je to kluk. Kluk!

00:43:57 -Můžu ti dát pusu?
-Poď sem, ty...

00:44:01 -Dej mi rum!
-Když to nesmím. Vždyť je schůze.

00:44:06 Neblbni, Elišo...! Mám kluka!

00:44:11 -Seš nějakej bílej...
-Tak nalejvej.

00:44:19 Tak na něj... Na tebe...

00:44:27 A vůbec...

00:44:32 Já tam jdu...

00:44:35 ...a za této situace se Kasabubu

00:44:38 stává loutkou mezinárodního kapitálu.

00:44:44 Promiňte...

00:44:52 Soudruhu, zapiš se nám, ať máme jasno.

00:44:56 A my budeme pokračovat, soudruzi. Lid a široká fronta...

00:44:59 -Kluk! Je to kluk!
-Tss... Standa má kluka!

00:45:03 ...pokrokových lidí celého světa mu strhla masku.

00:45:05 Mezinárodní solidarita s lidem černé Afriky zvítězí.

00:45:07 -Řekni to ještě jednou?
-Kluk!

00:45:10 Rum!

00:45:11 Nešeptejte si nám tam, soudruzi...!

00:45:14 Jestli máte na Kasabuba jiný názor, tak ho můžete vyjádřit v diskusi!

00:45:20 -Mně je nevolno.
-To je soudruh Mach.

00:45:23 -Už zase?
-Už zase!

00:45:26 -Soudruhu Kudrno, doprovoď mě!
-Já?

00:45:29 -Proč já?
-Protože je mi nevolno.

00:45:32 Soudruzi a soudružky, budeme pokračovat.

00:45:34 Spolu se základními otázkami války a míru...

00:45:37 Tak na toho mýho kluka...!

00:45:44 -Tak co? Je to kluk?
-Kluk!

00:45:50 Elišo, nalejvej!

00:45:53 -Seš nejlepší kuchařka, Eliško.
-Dobře uvařila.

00:46:02 Stáňo...!

00:46:09 -Stando! Ty prej máš kluka!
-Takhle velkej!

00:46:17 -To vám vyšlo, viď.
-Stando, je to kluk?

00:46:21 -Lidi neblbněte, dyť je tady schůze.
-Standa má kluka!

00:46:24 -Ty pacholku!
-Předsedo!

00:46:26 Dobře, tak ale jenom jednoho...

00:46:28 Jsou tady soudruzi z okresu, co by tomu řekli?

00:46:31 Tak na kluka!

00:46:34 ...a každý družstevník odevzdá dvě pracovní jednotky na solidaritu

00:46:38 s africkým lidem Patrice Lumumby.

00:46:41 Rovnou dvě, jo! Jasně, jednu pro Lumumbu a jednu pro Kasabuba!

00:46:48 Machu, ty nedáváš pozor. Kasabubu se demaskoval.

00:46:53 Snad Lumumba se demaskoval, ne?

00:46:55 Soudružko, demaskoval se Kasabubu s Gizengou, ne?

00:47:00 Ne. To je špatně, soudruhu. Gizenga se nedemaskoval.

00:47:03 -Kasabubu se demaskoval.
-Já jsem četl u nás v Pochodni...

00:47:07 To bylo předtím, jo? Nejnověji se demaskoval Kasabubu.

00:47:11 A co soudruh Kejta? Neměli bysme udělat solidaritu na soudruha Kejtu?

00:47:16 -Jakýho Kejtu?
-No Mobido. Viděl jsem ho v Praze.

00:47:21 Nejdřív jel Kejta, mával takhle mávátkem, my jsme taky mávali...

00:47:25 A za ním jelo ještě šest aut. Říkalo se, že mu vezou manželky.

00:47:31 Já si myslím, že jestli si někdo zaslouží solidaritu, tak Kejta.

00:47:36 Kolik manželek má Lumumba, soudruzi?

00:47:41 Lidi, prosím vás, mně se dneska narodil syn.

00:47:45 Tak já bych ty dvě jednotky dal, aby... aby byl na celým světě mír...

00:47:51 ...a pokrok. No a teď vás zvu všechny na panáka.

00:47:56 ŠUM V SÁLE

00:47:59 Da zdrástvujet drůžba meždu naródami vsevo míra.

00:48:06 A skolko u tebe manželek, hochu?

00:48:08 Da zdrástvujet drůžba meždu naródami vsevo míra.

00:48:17 A jde se na panáka!

00:48:21 ZPÍVAJÍ

00:48:24 Já jsem malý mysliveček Sotva flintu nesu

00:48:26 Hodím si ji přes rameno A pospíchám k lesu

00:48:33 Hodím si ji přes rameno A pospíchám k lesu

00:48:41 Da zdrastvujet ta drůžba Meždu naródami

00:48:48 Da zdrastvujet ta drůžba Meždu naródami

00:48:56 Da zdrastvujet ta drůžba Meždu naródami

00:49:03 Kose kose černý ptáku Co ty tady děláš

00:49:11 Kose kose černý ptáku Co ty tady děláš

00:49:19 Počkej na mě!

00:49:22 Já to tomu Standovi tak přeju, oni se na něj tak načekali.

00:49:34 Hele, tohle mi na schůzi nemůžeš dělat, rozumíš?

00:49:36 No jo... A kde jinde? Nekecej a pojď...

00:49:39 Já jsem do něčeho šláp.

00:49:48 -Co je?
-Jdu domů.

00:49:50 Stando, nechoď...

00:49:54 Mindo...!

00:49:58 Dej mi aspoň pusu... Ale opravdovou...!

00:50:09 Jdi už...!

00:50:19 NAŘÍKÁ

00:50:20 -Jé, hele...
-Co je?

00:50:22 To je Standa, né? Ti mu dávají, co?

00:50:25 Jéžiši, člověče, ale proč? No to je...

00:50:27 -Poď vocaď, to smrdí.
-Jdem. Poď.

00:50:33 Je tady obviněný... Tak pojď!

00:50:37 -Dobrý den.
-Posaď se!

00:50:41 Tak sedni si!

00:50:45 Tak tě tady máme, holoubku...

00:50:49 ...pracovitý, v kolektivu oblíbený, pokrokový, uvědomělý, ateista...

00:50:58 A najednou nám rozbiješ schůzi solidarity.

00:51:03 Ale soudruzi, mně se předevčírem narodil syn.

00:51:06 -Ale předevčírem byla taky schůze.
-Ano.

00:51:08 Tos ho pěkně oslavil. Co teď s tebou?

00:51:13 Sedm gramů mezi voči.

00:51:17 Chtěl bys, co?

00:51:19 Měl bys vědět, že rozbíjení schůze je sabotáž.

00:51:22 Ne, ale to já jsem nechtěl, soudruzi, opravdu.

00:51:24 Prosím vás, potřeboval bych do porodnice.

00:51:27 -Aby žena neměla starost.
-Její táta byl kulak, co?

00:51:29 Ano...!

00:51:30 To nechápu, Kudrna... Takovej pěknej posudek a teď tohle.

00:51:34 Ale dyť já jsem chtěl jenom oslavit syna, soudruzi.

00:51:37 Nekecej! Chtěl jsi rozbít tu schůzi!

00:51:43 Možná si ani neuvědomuješ, komu jsi objektivně nahrál, Stando.

00:51:47 Ale uvědomuje si to. Moc dobře si to uvědomuje.

00:51:52 Uvědomuješ si to? Uvědomuješ si, komu jsi nahrál?

00:51:58 Komu? Imperialistickýmu západnímu kapitálu?

00:52:06 -Já jsem říkal, že to ví!
-Tomu nevěřím. Ty jsi přece našinec.

00:52:14 Jeho tchán byl kulak, rozumíš, staršino?

00:52:19 Mladýho zmákli...

00:52:22 Aby nám tak z toho vylezlo ještě spiknutí.

00:52:25 Ne...!

00:52:26 -Kdo tě naved, Kudrna?
-Nikdo!

00:52:29 -S kým ses domluvil, co? Mluv!
-Nedomluvil. Já...

00:52:34 Dyť já jsem chtěl dát jako první na Kasabubu ty dvě jednotky!

00:52:38 -Chceš říct na Lumumbu.
-Na Lumumbu.

00:52:44 Tak víš co, Stando? My ti dáme ještě šanci.

00:52:51 Ale nesmíš zklamat. To by bylo naposled.

00:52:56 Z ROZHLASU

00:52:57 Je patnáct hodin a na lůžkovém oddělení začínají návštěvy.

00:53:00 -Dobrý den...
-Nazdar...

00:53:08 Ahoj...

00:53:14 Nazdar!

00:53:23 Tak co, Vlastičko? Ahoj.

00:53:28 -Dobrý den.
-Tak co, jak je?

00:53:32 Kde je Standa?

00:53:36 Jo, vidíš, tady jsem ti něco přines...

00:53:40 No, děkuju.

00:53:51 -Co to je?
-No... noviny...

00:53:55 Kde je Standa?

00:53:58 Kde je Standa?

00:54:01 Jo, Standa...?

00:54:04 Opravuje doma tu skobu na hodiny. To budeš koukat, to něco uvidíš.

00:54:11 Tak von opravuje skobičku na hodiny a vás sem poslal s novinama.

00:54:20 -Nelžete mi, dědo!
-No ale, prosím tě...

00:54:24 Jéžišikriste...!

00:54:26 Tak von dal družstvu celej záhumenek a my už nemáme vůbec nic.

00:54:30 -Pro Kristapána...!
-Slib mi...

00:54:33 Slib mi, že nebudeš nervózní. Slibuješ?

00:54:40 Voni ho sebrali.

00:54:44 -Cože ho?
-No, sebrali ho.

00:54:54 Za sabotáž dostaneš pětku natvrdo. Budeš mít škraloup na celej život.

00:55:00 Na traktor se už neposadíš, a stará by už účetní bejt taky nemohla.

00:55:08 Kontrola ji proklepne, a jestli najde manko... a ona ho najde...

00:55:15 Máš ke komu dát syna? Ale nesměl by to bejt žádnej kulak.

00:55:23 -Musel by zaručovat řádnou výchovu.
-A jakej úkol by to měl bejt?

00:55:32 -Se stranou se nesmlouvá.
-Soudruzi, já ve straně nejsem.

00:55:38 Jak chceš! Tak zavedeme protokol.

00:55:43 Nejsem ve straně, soudruzi, ale ze všech sil bych se pokusil

00:55:50 napravit svou chybu.

00:55:52 Výborně!

00:55:55 -Za co?
-Za co... za co... To se neví.

00:55:59 Jestli v něčem lítal, doma se nepochlubil.

00:56:03 Prosím vás, dědo, v čem by Standa asi tak lítal?

00:56:07 Hele, že von zůstal u Kmochový v hospodě?

00:56:10 Ale to přece... To přece je už dávno pryč...!

00:56:17 Lidi viděli, jak ho naložili...

00:56:26 Teda... Byl už jste na eS eN Bé?

00:56:30 -Né, proč?
-Jéžišmarjá, protože sebrali Standu!

00:56:35 Já, Stanislav Kudrna, narozený 14. srpna 1935...

00:56:41 ...jsem se dobrovolně rozhodl zúčastňovat se akcí v našem okrese

00:56:52 a podávat o nich zprávy řídícím orgánům.

00:57:30 Je to čtvermo...!

00:57:54 Tak tě vítám mezi námi.

00:57:57 To víš, máme nůž na krku, kamaráde.

00:58:00 Okres je ve výrobě poslední, v organizovanosti poslední,

00:58:03 v iniciativě poslední... Všem hořej prémie.

00:58:07 Ode dneška už i tobě.

00:58:11 No tak, Stando, vezmi si. Ta je pro tebe.

00:58:17 Tak na zdraví.

00:58:20 Stando!

00:58:25 -Hergot, kde je?
-Vzdejte se, sakra!

00:58:27 Já ti dám, vzdejte se! Kde je? Kde je?!

00:58:34 KŘIK NA CHODBĚ

00:58:39 Co ty jeden...!

00:58:45 Stáňo! Stáňo! Pozor!

00:58:47 -Vlasto!
-Stáňo!

00:58:48 Počkej!

00:58:51 Já tě zabiju! Nech ji! Nech ji bejt!

00:58:58 Nech ho! Nech ho, ty...!

00:59:02 To víš, soudružko... když neznáš heslo, hafani pouštěj strach...

00:59:06 Všichni jsme tady takoví hafani...

00:59:10 Tak se na to napijeme. Prosím...

00:59:23 S dovolením...

00:59:35 ...a bylo, jak řekli.

00:59:38 Vlasta nemohla být účetní a já už se neposadil na traktor.

00:59:43 Ale co bych povídal...

00:59:45 Stálo to za to.

00:59:58 Tak pro dnešek jsme radostné události vyčerpali!

01:00:01 Alespoň co se týče tohoto vydání Nejlepších Bakalářů.

01:00:05 Napříště jsme pro vás vybrali 3 příběhy,

01:00:08 ve kterých si zahrála mladá herečka Tatiana Vilhelmová.

01:00:12 Tak do té doby, mějte se hezky a příště zase na shledanou!