00:00:26Dobrý den, milí diváci.

00:00:28Vítám vás u dalšího pokračování Bakalářů.

00:00:31Tentokrát s podtitulem Radostná událost.

00:00:35Než si ale představíme dnešní 3 příběhy,

00:00:38ve kterých přijde na svět nový človíček,

00:00:41možná by nebylo od věci povědět si,

00:00:43jak se vlastně narodili samotní Bakaláři!

00:00:48Na začátku byl nápad vyzvat 3 lidi různých profesí,

00:00:52např. učitele, pošťáka, prodavačku nebo soustružníka,

00:00:57aby napsali krátký příběh na 1 společné téma.

00:01:02Nápad se osvědčil, ale byl dále rozvíjen.

00:01:05Posléze už byli osloveni diváci, aby napsali své životní zážitky.

00:01:10Ovšem, zatímco se zástupci vybraných profesí

00:01:13se zadaným tématem potýkli jen horko těžko,

00:01:17od diváků přišla do redakce doslova lavina dopisů.

00:01:21Jeden námět zajímavější, než 2.

00:01:23A tak vznikl nový cyklus, který vás přitahoval desítky let.

00:01:28Ale teď už pojďme k dnešnímu tématu.

00:01:31Asi málokterá událost ovlivní lidský život tak,

00:01:35jako narození dítěte.

00:01:37I tomu nejtvrdšímu chlapovi se podlomí kolena,

00:01:41když mu miminko poprvé stiskne prst

00:01:44ve své droboučké dlani.

00:01:45Nebo když se na něj usměje.

00:01:48Oni vůbec pánové často zvládají narození potomka

00:01:50psychicky daleko hůř, než maminky.

00:01:54Já se k něčemu přiznám.

00:01:55Já osobně jsem při čekání na syna během noci,

00:02:01z nervozity ostříhal našeho kokršpaněla úplně dohola.

00:02:06No, hlavně, že je Martin zdravý.

00:02:08V naší 1. povídce, s názvem Tonda, uvidíme novopečeného tatínka,

00:02:12který se na narození dítěte těší určitě víc, než bývá zvykem.

00:02:17Ale... No prostě, má to svoje ale!

00:02:21Tenhle tatínek se především těší na narození syna.

00:02:26To tatínek z 2. povídky, si žádné podobné podmínky

00:02:30co do pohlaví svého potomka neklade.

00:02:32Ale protože se zdraví každého narozeného človíčka

00:02:36má pořádně zapít, nenechá v tomto směru nic náhodě!

00:02:40Pak vás asi nepřekvapí,

00:02:42že se náš 2. bakalářský příběh jmenuje Ostuda.

00:02:463. povídka nám připomene, že radostné události

00:02:50se dějí v každé době.

00:02:52A i když člověk přišel zdánlivě o všecko,

00:02:55narození dítěte bylo vždy radostnou událostí.

00:03:00I když možná jedinou.

00:03:09Příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál před 25 lety.

00:03:14Pracoval jsem jako lesní dělník, protože těžká fyzická práce v lese

00:03:20dokázala zajistit živobytí pro mou ženu a tři děti.

00:03:25Ahoj, tati. Máš jít hned domů.

00:03:33-Už je to tady!
-Aby ti to vyšlo.

00:03:37-Už to zkoušíš po čtvrtý.
-Tentokrát je to jistý.

00:03:41-Jen aby.
-Večer si to řeknem v hospodě.

00:03:44Když to nevyjde, nevadí. Na oštěp je šest pokusů.

00:03:55Kolikrát jsem ti říkala, aby sis bral kolo. Podívej, je uštvaná.

00:04:00Co Toníček, nic ho nebolí?

00:04:03-Toníčka ne.
-Tak jedem!

00:04:05Koukej si vzít bílou košili, kravatu a pořádné šaty.

00:04:10Prosím tě, utři si nos! Čuně!

00:04:16Tati, mámu už zase bolí bříško.

00:04:33-Tak pojď, dělej!
-Takhle?

00:04:36Chceš snad, aby se nám Toník narodil na dvorku?

00:04:39Prosím tě, pusť mě!

00:04:47Co děláš?

00:05:10Karle, výfuk! Koukej výfuk přidrátovat!

00:05:16Chceš mít maléry? Vezmou ti papíry a kdo bude Olušku vozit do školy?

00:05:21Já to chvíli ještě vydržím.

00:05:30Říkala jsem ti, že je ještě čas. Vidíš, že jsem úplně klidná.

00:05:34Zato mně tečou nervy. Toník by mě pochválil a ty do mě hučíš.

00:05:39Chtěla jsem ti taky říct, nezapomeň dát králíkům a podojit kozu.

00:05:43Nemusíš mi to připomínat.

00:05:45A s Oluškou napsat úkoly. A vybílit pokojík.

00:05:48Jen se neboj, já to zvládnu.

00:05:51-Karle!
-Co je?

00:05:58Je toho na tebe moc.

00:06:01Bude lepší, když zavoláš mojí mámě.

00:06:04-To v žádném případě.
-Karle, 6 neděl nebudu moct dělat.

00:06:08Víš, jak jsem to odskákala při Aničce.

00:06:11Tvou mámu nepotřebuju. Vemu si dovolenou.

00:06:15Pojďte dál, vy ne, tatínku. Zavoláte si po třetí hodině.

00:06:25Karle, jde o 6 neděl. Udělej to pro mne.

00:06:33Já tchyni v baráku nechci.

00:06:41Na shledanou.

00:06:54Já mám kluka. Paní Šindelářová, říkejte, že Horáčkovi mají kluka.

00:07:04-Řekněte to!
-Horáčkovi mají kluka.

00:07:08-Tak vám děkuju, na shledanou.
-Karle, čtyři dvacet.

00:07:12-Ale já jsem tak rozčílenej.
-To je dobře.

00:07:16Musím zavolat tchyni. Nula šedesát pět.

00:07:25-Ber si to!
-Díky!

00:07:29Halo, to jste vy? Dobrý den.

00:07:34Tady Karel, chci vám oznámit, že se mně narodil kluk.

00:07:40A zítra vás čekám. Na shledanou.

00:07:43Ať ti kluk roste, Maruška miluje a tchyně neotravuje.

00:07:49-Ta zejtra k nám přijede.
-Nekecej!

00:07:53(Zpěv): Nejkrásnější loučení je s tchyní.

00:07:58S tou starou tchyní.

00:08:05-Copak ses s ní smířil?
-Zbláznil ses, já ji nesnáším.

00:08:10Kvůli Marušce se obětuju.

00:08:14Co se kvůli tomu klukovi natrápila.

00:08:18Musela pít čaj z dubový kůry.

00:08:21Co má čaj z dubový kůry společnýho s tvým Toníkem?

00:08:26To se zeptej Kulhánka z Jablonnýho.

00:08:29Napřed musela pít ten hnusnej čaj, pak na ní sáhl virgulí.

00:08:39Chlapi, my jsme se museli vždycky milovat za úplňku.

00:08:46-Dejte nám 3x rum.
-Ne, slivovici.

00:08:50-3x vodku.
-Ne, slivovici.

00:08:53-Mně vodku.
-2x slivovici, 1x vodku.

00:09:00Mohl by mně ten Kulhánek z Jablonnýho taky pomoct?

00:09:05Ty když zpíváš, tak nekoktáš.

00:09:08-Já dělám jen samé kluky.
-To je dobře, ne?

00:09:13Udělá všechno. Pozná na 2 km vodu.

00:09:17Pozná, když se má někdo narodit nebo umřít.

00:09:21Nejhorší je, když má člověk od každého něco.

00:09:24Jako ty. Proto taky všechno děláš jako aušůs.

00:09:32Karel se nevytahuje. Kdo umí, umí.

00:09:36Prosím vás, dejte mi 3x kofolu.

00:09:39Neblbni! Tu jsem pil jednou a bylo mi špatně.

00:09:44-Není pro tebe, ty vole!
-Kam pospícháš?

00:09:46To je pro ostatní 3 děti. Já na ně úplně zapomněl.

00:09:54Chlapi, až Toníček bude mít křtiny v týhletý hospodě,

00:09:59tak ta takovou oslavu ještě nezažila.

00:10:03Tři vodky.

00:10:06(Zpěv): Už nechci vidět její hnusné tlapy.

00:10:11Zadek jak Slapy nad Vltavou.

00:10:35Já mám kluka!

00:10:44Holčičky, pojďte sem! Máme kluka a vy bratříčka.

00:10:51Máme Toníčka!

00:11:04Co tady děláte? Měla jste přijet až zítra.

00:11:09Tak se mi zdá, že jsem přišla v pravý čas.

00:11:13Musíme si pohovořit, Karle.

00:11:15Nejlepší by bylo, kdyby to děti neposlouchaly.

00:11:20Tatínek vám něco koupil a teď běžte spinkat.

00:11:30-Sedni si. Z tebe to táhne!
-Dal jsem si frťana.

00:11:35Frťana? O to teď nejde. Přišla jsem kvůli něčemu jinému.

00:11:40Přišla jste mně připomenout, abych nezapomněl vymalovat pokoj.

00:11:45To taky. Ale to jsem ti nechtěla říct.

00:11:47-Kuchyň je taky umorousaná.
-To by nebylo to nejhorší.

00:11:50Tak já vymaluji celej barák.

00:11:54-To myslíš vážně?
-Schovejte se, ať vás nezacákám.

00:12:04-Máš tam kocoury!
-Jaký kocoury?

00:12:09-A co je tohle?
-Žádný nevidím.

00:12:13-A co je to?
-Stín.

00:12:16Stín z tvého půllitru slivovice. Musíš ještě jednu vrstvu.

00:12:21Dám dvě. Kdybyste viděla, jak chlapi v hospodě byli na mě pyšní.

00:12:27Radši maluj, ať to stihneš do rána.

00:12:31Běžte, nebo vás zacákám.

00:12:40Je to hotové! Oblíknu se a pojedu se podívat na Marušku a Toníčka.

00:12:44Ještě před tím než odjedeš, musím ti něco říct.

00:12:48Co? Já to tu uklidím.

00:12:51To taky! Dokaž, že jsi chlap a zachovej klid.

00:12:55Jak jsme se spolu domluvili, já jsem volala do porodnice.

00:12:59A sestra mně řekla, že Horáčkovi, tedy Maruška, má holčičku.

00:13:07Cože? To je nesmysl.

00:13:10Mám kluka, 47 centimetrů.

00:13:13Mně to bylo divné. Tak jsem se zeptala: Holčičku? Jo!

00:13:20Já mám kluka.

00:13:22Na vlastní uši jsem slyšel, že mám kluka, 47 cm.

00:13:26Bůhví, co jsi slyšel. Ty slyšíš jen to, co ty chceš.

00:13:31Ještě vám chci říct, pane Horáčku. Jste tam?

00:13:37To je blbost! Já mám kluka. Víte kolik váží?

00:13:43To nevím, přerušilo se spojení. Sestřička říkala, holčičku.

00:13:51-Já tam jedu!
-Převleč se! Vezmi si oblek!

00:14:08Život zasranej!

00:14:26Pane řidiči, pane řidiči.

00:14:32Konečně, že jdete na ten telefon. Rodiče 2. den neví, co se narodilo.

00:14:38-To je šlendrián, pane Vosáhlo.
-Nejsem Vosáhlo, ale Horáček.

00:14:44Je tu pan Horáček. Pojďte dál!

00:14:48Pane řidiči, váš řidičský průkaz a občanský průkaz.

00:14:52Vy, počkáte tady!

00:14:57Napřed si budete muset vzít návleky.

00:15:07Nestyďte se, pojďte dál! Prosím!

00:15:13Ahoj!

00:15:16Tady je Tonička a tohle je Toníček.

00:15:30Tak pojď, pochovej si je!

00:16:28Uběhlo 25 let a moje děti už mají taky děti.

00:16:32Na den, kdy se mně narodila dvojčata pořád ještě vzpomínám.

00:16:37Příslušníkovi jsem pokutu zaplatil a koupil si nový výfuk.

00:16:43A tchyně?

00:16:45Naučil jsem se odpouštět.

00:16:48Nám mužům zkrátka nic jiného nezbývá.

00:16:52Nemám pravdu, pánové?

00:17:01Milá televize.

00:17:03Tatínek mě jako kluka učil, že to nejcennější, co člověk má,

00:17:07je čistý štít a svědomí. Také se zmínil o tom,

00:17:10jak těžké je si tyto hodnoty uchovat.

00:17:13Jak velikou měl pravdu se ukázalo toho dne, kdy, jak už to bývá,

00:17:17vše začalo úplně nevinně.

00:17:20Rozhodl jsem se zajít na skleničku, k čemuž jsem měl dva dobré důvody.

00:17:24Podařila se nám výhodná výměna malého bytu za velký

00:17:27a z porodnice zavolala manželka, že se nám narodila zdravá dcerka.

00:17:34-Vstávejte, musíte jít spát!
-To von snad dělá, ne?

00:17:39-Zavíráme! Jde se domů!
-První padlej!

00:17:43(Zpívá): A až jednou padnou všici, vstanou noví bojovníci.

00:17:49Já se taky opil, když žena rodila. Poprvé i podruhý.

00:17:54-Jemu se narodilo dítě?
-Jemu ne, jeho ženě.

00:18:01-Mlel o tom celej večer.
-Mně to nějak vypadlo.

00:18:06Lihová amnézie. Poslední fáze před deliriem.

00:18:13Měl byste s tím pitím přestat, redaktůrku.

00:18:17Docente, ne já! Tam je oběť alkoholu!

00:18:22Hergot, pánové, pojďte mi s ním pomoct!

00:18:28Mějte rozum, sám ho na nohy nedostanu.

00:18:32Nechte ho dvě tři hodiny prospat a bude jako rybička.

00:18:38Humor! My už máme půl hodiny zavřeno!

00:18:41Tak si to trochu prodloužíte.

00:18:43A my tu s váma zůstaneme, abyste se nebál! Hospodo!

00:18:46Nic takovýho! Já jsem taky jen člověk! A chci se jít domů vyspat!

00:18:50To jsem teda zvědavej, co v tom případě uděláte tadyhle s tím.

00:18:53Co já? Vy jste si ho přivedli. Tak si ho laskavě vodveďte!

00:19:00Tady!

00:19:07Víte určitě, že bydlí právě tady, pane redaktore?

00:19:11Včera jsem ho viděl brát za kliku u těhle dveří.

00:19:15Nesl čtyřmetrovou garnýž a málem mně vyrazil oko.

00:19:18Jo, von vlastně říkal, že měnili byt.

00:19:21-Jakže se jmenuje?
-Pavel.

00:19:24Vy byste vopravdu měl s tím pitím přestat.

00:19:28To vím taky, že Pavel. Ale jak dál?

00:19:33Kopáč, Kulhánek...

00:19:40Vy si nepamatujete, jak se nám představoval?

00:19:44Mně se nepředstavoval.

00:19:47Když jsem přišel, už s váma seděl.

00:19:51Nechte toho!

00:19:54My vedeme někoho domů a nevíme koho.

00:20:01Nezavírejte ty dveře, prosím vás. My jdeme dovnitř.

00:20:04Pane, nevíte, prosím vás náhodou, jak se jmenuje tenhle pán?

00:20:10Je mi líto, my jsme byli tady jen na návštěvě.

00:20:12Nedivte se, on se zhroutil z daňového přiznání.

00:20:16A neměl bych zavolat záchranku?

00:20:18Prosím tě, nebav se s nimi, copak nevidíš, že jsou namol?

00:20:22Kdo je u vás "namol"?

00:20:31Jdu na průzkum!

00:20:37Krucifix, kde je tady vypínač?

00:20:42Nepouštějte ho, pane docente, já ho sám neudržím.

00:20:51Já se praštil do brady. Von mně vypad, jak se zlomil v kolenou.

00:21:02To by moh bejt von. Dvořák Pavel.

00:21:08Jste Dvořák, pane kolego?

00:21:15-Vy mu rozumíte, kolego?
-Nerad bych to překládal.

00:21:20Musí bejt. Jinej Pavel tady není.

00:21:23Tiše, pane kolego, nebo všechny probudíme.

00:21:30Tady sídlí nějaká firma Luxpres.

00:21:36-A jmenuje se Pavel?
-Kdo?

00:21:40-Ten Luxpres!
-Říkám, že je to nějaká firma.

00:21:49To by mohl být on! Pavel Dvořák!

00:21:58Zvoním!

00:22:02Já myslel, že se s ním potáhnem až někam na půdu!

00:22:06-Kdo je?
-Zásilková služba!

00:22:11Vezeme vám na dobírku muže, paní!

00:22:19-Co jste říkal?
-Přivezli jsme vám syna.

00:22:26-Nebo vnuka.
-Vy jste od pošty, mládenci?

00:22:32-Něco takového.
-Vy jste mi přinesli důchod?

00:22:37-Ne důchod, ale syna.
-Nebo vnuka. Je to váš vnuk?

00:22:49-To je pan Oujezský.
-Aspoň něco.

00:22:54Ve kterým patře bydlí.

00:23:00-Kdo?
-Tady pan Oujezský.

00:23:04Ten už je 12 let po smrti.

00:23:10Nemáte cigaretu, mládenci? Já čekám na důchod.

00:23:16Děkuju, mládenci. Až dostanu důchod, tam vám to oplatím.

00:23:20Zdravíčko, mládenci. To je to hlavní.

00:23:26Viděli jste to? Von mě normálně oškubal.

00:23:33-Byl tam ještě jinej Pavel?
-Kde?

00:23:38Na těch schránkách. Měl byste se léčit!

00:23:51Pane kolego, nemůžete se válet na studených dlážkách.

00:23:59-Nastydnete na ledviny.
-To je laická pověra.

00:24:03Opilec se vyspí na náledí a nic se mu nestane.

00:24:07-Frajbert!
-Akorát vobčas zmrznou.

00:24:13-A dál?
-Nemá to tu napsaný.

00:24:18-Jste Frajbert? Slyšíte?
-Ha-ve-ha-umve...

00:24:29-Je to dobrý, začíná komunikovat.
-Ano? A co říkal poutavého?

00:24:38Haló! Otevřte!

00:24:42Jménem svobody tisku, otevřete!

00:24:49Nejsou doma.

00:24:51Jak by mohli být doma, když von je tady a žena v porodnici.

00:24:56-Pokud se jmenuje Frajbert.
-Co je to tady?

00:25:02-Dobrý večer, milostivá.
-Kdo je u vás milostivá, sprosťáku!

00:25:08Dámo, není tohle váš manžel?

00:25:11Co si to dovolujete? Já jsem slušná vdova!

00:25:15Promiňte, upřímnou soustrast.

00:25:18Paní, nechtěla byste se ho ujmout.

00:25:22Je to slušný člověk, i když na to momentálně nevypadá.

00:25:26-Vy nemravové! Vožungři!
-Psst, paní, probudíte partaje!

00:25:30Nikoho nebudu budit. Zavolám orgány!

00:25:33Co si to dovolujete burcovat slušnou ženskou uprostřed noci?

00:25:38Jak jste se sem dostali? Kdo vás pustil do baráku?

00:25:43Nevíte náhodou, kde bydlí tady ten pán, co ho neseme?

00:25:46Nevím!

00:25:52-A co teď?
-Syčáci!

00:25:59-Bestie, podívejte se, jak vypadá!
-Hele, dívejte. On stojí!

00:26:19Kdybyste nám radši s ním pomohl, pane kolego.

00:26:22Já nemůžu, já naviguju!

00:26:33Do prkna!

00:26:36Nemohl byste obohatit slovník? Třeba kdybyste řek: "do prkýnka"!

00:26:44-Hergot, krucifix!
-Já rozsvítím!

00:26:50Co tady vyvádíš? Ty ses zase zřídil!

00:26:54Nerozsvěcuj! To chceš, aby celý barák...

00:26:58-Tiše, madam, probudíte nájemníky!
-Ježíši, kdo jste. Já myslela...

00:27:04Manžela vám nesou kamarádi.

00:27:10No tohle, kdo to udělal? Moje květiny!

00:27:13Takovej nádhernej fíkus a ibišek. Co šlapete do těch bramboříků!

00:27:20Neseme vám manžela, tak nám nenadávejte, paninko.

00:27:23Nebo ho tady necháme a dopravte si ho domů sama.

00:27:26-A to se teda pronesete!
-To není můj manžel!

00:27:28-A čí je?
-A jak to mám vědět?

00:27:30On bydlí v domě, vy tady bydlíte, tak ho snad znáte, ne?

00:27:35Možná je to ten, co se sem přistěhovali.

00:27:37-A kde bydlí?
-Myslím, že ve čtvrtým.

00:27:40Já to tušil.

00:27:41-Neválejte se mi v těch kytkách!
-A teď jsme v jakém patře?

00:27:47Ve druhým! A co ty kytky? Podívejte, co jste s nimi udělali.

00:27:50-To není naše věc.
-Ne? A koho je to věc?

00:27:53Toho, kdo je sem dal. Musel počítat s tím, že o ně budou lidi zakopávat.

00:27:59Kytky patřej na zahrádku nebo do krematoria.

00:28:02A kdo to zaplatí? Jenom ty kytky stály...

00:28:05Co se to tu děje? Nevíte, kolik je hodin?

00:28:09Dobrý večer, pane poslanče. Nezlobte se.

00:28:12Nějací opilci tu nesou opilce. Tentokrát to není můj manžel.

00:28:16To snad není možné. Dá se v tomto domě vůbec spát?

00:28:19-Ráno musím do parlamentu.
-Já do redakce. Nevytahujte se!

00:28:24-A tohle je kdo?
-Volič, možná váš.

00:28:32Pane bože, tohle býval takový slušný barák!

00:28:36A kdy se stěhujete do svýho, pane poslanče?

00:28:40Do svojí vilky? Na jaře, proč se ptáte?

00:28:46-A co ty kytky?
-Jaké zase kytky?

00:28:49Podívejte se, pane poslanče, co mi udělali z kytek!

00:28:52Kolikrát jsem vám říkal, paní Vodrážková, že tu nemají co dělat?

00:28:57-Že se o ně někdo jednou přerazí?
-Já vás budu volit...

00:29:01Seberte si ho a dobrou noc!

00:29:05-Buďte zdráv, velký tribune!
-A tomu se říká demokracie!

00:29:13-My jsme blbci!
-My?

00:29:17Pane kolego, jak vy se dostanete domů?

00:29:21Dveřma, pane docente.

00:29:25-A jak je otevřete?
-Vodemknu si, pane docente.

00:29:30No jo! Von musí mít klíče!

00:29:38To se mu už můžeme rovnou podívat do občanky, jak se jmenuje!

00:29:43A proč jste to neřekl dřív?

00:29:47Já myslel, že to jako chceme vypátrat.

00:29:51Že je to taková bojovka!

00:29:53Příští tejden jdete na vyšetření! Osobně vám to zařídím.

00:29:57-S tím chlastem je konec!
-Rozumíte tomu?

00:30:04Já vím, že když chci vědět něčí jméno, tak se podívám do občanky.

00:30:10A já mám jít na vyšetření? Je to normální?

00:30:13Ne na vyšetření. Zavřít byste potřebovali! A všichni!

00:30:21A je to, Frajberte!

00:30:23Pavle, Pavlíčku, kde máš nějakou flaštičku!

00:30:27Redaktorskej, nechej toho! Jsme v cizím bytě!

00:30:29-A jdeme domů
-Já jenom, když mě chcete nechat...

00:30:42ZVONÍ TELEFON

00:30:51Frajbert!

00:30:54Ahoj, Libuško!

00:30:56Ne, neprobudila jsi mě.

00:31:00Zrovna se chystám do práce.

00:31:11Jsem nastydlý. To bude v pořádku!

00:31:15Co malá? Jste v pořádku?

00:31:20To jsem rád, že jste v pořádku!

00:31:26Ale já myslel, že je půjdeme pozvat až budeme doma oba.

00:31:32Jistě. Uspořádáme seznamovací večírek pro sousedy.

00:31:39To je velmi originální.

00:31:44Libuško, já si legraci nedělám.

00:31:48Dneska odpoledne obejdu všechny partaje a pozvu je.

00:32:04Pa, miláčku!

00:32:22-Dobrý den!
-Dobrý den!

00:32:24Přejete si?

00:32:26Kdybyste dovolil, pane doktore, rád bych se vám představil.

00:32:29Já vás přece znám.

00:32:31Ano? Víte, já mám ženu v porodnici. Narodila se nám dcera.

00:32:36Já vím.

00:32:41Rád bych vás pozval na malý večírek.

00:32:44Ještě jeden? Poslyšte, vy máte výdrž!

00:32:49Seznamovací večírek.

00:32:56Já si vážím vašeho pozvání. Opravdu.

00:33:00Ale jistě víte, jak citlivě vnímá naše veřejnost každé,

00:33:06byť domnělé, pochybení každého politika.

00:33:11-A já jsem poslanec.
-Já vím.

00:33:14My máme opravdu pověst jen jednu!

00:33:20Ne, že bych neměl pochopení. Já vám závidím.

00:33:23Opravdu si nesmírně vážím vašeho pozvání.

00:33:28Za jiných okolností by to byl odvaz, ale ty okolnosti.

00:33:37Že se mladé paní poroučím.

00:33:40A děťátku přeju hodně zdraví a vám opravdu úspěšný den.

00:33:46Kdybyste cokoliv potřeboval, zazvoňte a poradíme se.

00:33:51Omluvte mne, politik není vždycky svým pánem.

00:34:06-Dobrý den.
-Aha.

00:34:08-Prosím?
-Vy jste přišel zaplatit ty kytky?

00:34:12Já jsem vás přišel pozvat na takový malý seznamovací večírek.

00:34:17-Já na takové věci nejsem!
-Na jaký věci?

00:34:20Na ty vaše vypíjendy. Mně úplně stačí, co občas dělá muž.

00:34:24Mě by spíš zajímalo, co bude s těma kytkama?

00:34:28-Já vám nerozumím.
-Nedělejte, že nic nevíte!

00:34:30Ten můj taky dělá, že si nic nepamatuje, ale pamatuje moc dobře!

00:34:34Spočítala jsem to na 680 korun.

00:34:37Ženu mám v porodnici. Zítra tu bude Narodila se nám dcera.

00:34:41Tak to já se zítra s vaší paní seznámím.

00:34:43Ale nebude to na žádném večírku! Bude to 680 korun!

00:34:57Jako čuně! Jako dobytek se nechat táhnout domů!

00:35:03-Že se nestydíte?
-Paní, prosím vás...

00:35:08Nic mi nevykládejte! Táhněte od mých dveří nebo zavolám orgány!

00:35:16Co jsem vám řekla! Zmizte odtud! Huš! Huš!

00:35:23Ještě si budou myslet, že mám s váma něco společnýho!

00:35:53Dobrý den!

00:36:00-Já vás znám!
-Já vím.

00:36:05Vy jste pan Oujezský.

00:36:07To si mě s někým pletete. Já jsem Frajbert.

00:36:11Kdepak. Mě nespletete. Vy jste pan Oujezskej.

00:36:16-Akorát nevím, co tady děláte.
-Já taky ne.

00:36:20Bodejď by jo. Vždyť jste 12 let po smrti.

00:36:25-Ano?
-Ano.

00:36:39Já čekám na důchod.

00:36:44Nemáte cigárko?

00:36:50Děkuju pěkně.

00:37:00Až dostanu důchod, tak vám to oplatím.

00:37:06Víte, pane Oujezský, já ten most přejdu, až k němu dojdu.

00:37:23Ale voni jsou opravdu divní!

00:37:29Všechny jsem pozval.

00:37:34Já jsem v životě neviděl na jednom místě tolik bláznů.

00:37:40Beru tašku a jedu za tebou. Ahoj!

00:37:45Nazdar, kamaráde!

00:37:47Pane, Oujezský se nejmenuju a s kytkama jsem nic nedělal.

00:37:52Já vím. Jmenuješ se Frajbert.

00:37:55A kytky jsme rozbili my, když jsme tě táhli domů.

00:37:59-My?
-Vokno! Jak výkladní skříň!

00:38:04Koukám, že budeme zasklívat.

00:38:08Musíš mě pozvat na jedno! Potřebuju nutně vyprošťovák.

00:38:15Vážení diváci!

00:38:17Nevím, jestli jste také zažili, jaké to je,

00:38:20když vám někdo vypráví kus vašeho života,

00:38:22o kterém si nepamatujete vůbec nic.

00:38:26Je to pocit stejně nepříjemný, jako když v autě dostanete smyk.

00:38:30Vůz se řítí neznámo kam a vy na jeho dráhu nemáte pražádný vliv.

00:38:35Raděj to nezažít!

00:38:37Už proto, že se stejně nikdy nezbavíte pocitu, že se ve vašem

00:38:40životě událo ještě něco, o čem vám raději nic neřekli.

00:39:04Budu vám vyprávět příběh, jak jsem se přestal bát

00:39:08o svou ženu.

00:39:10Ne, já vám povím, jak jsem se přestala bát o svého muže.

00:39:18Ahoj dědo.

00:39:21Vlasto!

00:39:23Dělej, za chvíli jsou tady.

00:39:27Je nervózní!

00:39:34Nikam nejedu.

00:39:35Vlasto neblázni, musíš jet.

00:39:38Dědo, tu skobičku tam jenom dej. A nebo se na to vykašli.

00:39:43Stejně nejdou.

00:39:45TROUBÍ AUTO Vlasto, dělej, jsou tady!

00:39:47Stando, slib mi, že nikam nepudeš!

00:39:49Musím, jenom abych věděl, co se děje.

00:39:51Ty na tu schůzi nesmíš. Nebo já nikam nepojedu.

00:39:54Dyť je to povinný. ZNOVU TROUBÍ AUTO

00:39:56Kdybyste to radši zadělal, dědo. Můj táta by to nesnes.

00:39:59Zase budeme dávat na solidaritu! Akorát není jasný,

00:40:02jestli tentokrát budou chtít jednotky, nebo rovnou záhumenky.

00:40:05Ty prostě na žádnou schůzi nepudeš a basta fidly!

00:40:07Je asi opravdu nervózní.

00:40:10KLEPÁNÍ NA DVEŘE

00:40:13Tak jsme tu.

00:40:14-Já nikam nejedu.
-To má bejt sranda?

00:40:18Nemůžu.

00:40:21-To je první?
-No. První.

00:40:24Žádnej strach, maminko. Doktoři jsou hodný. Jídla je dost.

00:40:28Co byste se bála?

00:40:30Jo, a Standa mezitím rozdá, co nám zbylo!

00:40:33-Co? Co zbylo?
-Dva hektary jsi jim už dal.

00:40:36To je ti málo? Tři krávy, koně, sekačku, drtičku,

00:40:40mlátičku, rybník i s álejí, kachny!

00:40:43-Ty seš tak nervózní!
-To je pořád dokola, prosím tě.

00:40:48Dyť já jsem to říkal už před svatbou. I tvýmu tátovi.

00:40:51Pudu do družstva, otče. Počítejte s tím.

00:40:53Dyť pokrok se přece nedá zastavit, že jo.

00:40:55To je stejný, jako kdybyste vy přijeli s koňma.

00:40:58Hele, já mám příspěvky zaplacený, víc mě politika nezajímá.

00:41:01Abysme jeli, mladá paní.

00:41:03Bejt sám, tak mě zajímají taky jenom příspěvky.

00:41:06Ale s rodinou, to je něco jinýho. To taky člověk musí myslet na druhý.

00:41:09A proto musíš všechno rozdat.

00:41:11Prosím tě, co bys dělala, kdyby nás rozkulačili?

00:41:14Nebo nám předepsali takový dávky, který by nešly splnit?

00:41:17K čemu by ti byly dva hektary,

00:41:18kdybys navlíkala v Kartouzích korále?

00:41:20To by se teprv vidělo.

00:41:23Vono by se moc nevidělo, mladá paní. Vona s tím totiž není žádná sranda.

00:41:27Ale chlap to nějak vydrží, že jo, ale ženská?

00:41:30Jedu až zejtra.

00:41:32Mám tady na vás převozku, tak se jede teď.

00:41:35Vlasto, všichni jsou v družstvu. Dyť taková je doba, přece, ne?

00:41:41-Buď budeš pokrokovej, nebo...
-Jo, pokrokový?

00:41:43No pokrokový, to my teda jsme, to zase jo. Až z toho tátu ranilo.

00:41:47-Tak jedeme, sakra.
-Copak to nechápete, člověče?

00:41:50-Jedu až po schůzi!
-Volali jste špitál?

00:41:53Dyť to bylo na spadnutí. Tak špitál přijel.

00:41:56-Už to přešlo.
-No, to vidím.

00:41:59-Milá paní, špitál není holubník.
-Ale kdybyste bejvali přijeli včas!

00:42:03Hele, my máme na celej okres jenom dva vozy.

00:42:05-Jenomže mezitím svolali tu schůzi.
-Tak jak, soudružko?

00:42:09-Budeš rodit nebo nebudeš?
-Zejtra.

00:42:14Vy jste blázni. Tady mi to podepište.

00:42:28No.

00:42:30-Nazdar!
-Nazdar.

00:42:33-Stáňo...!
-Hmm...

00:42:36-Stáňo? Stáňo! Stáňo! Jéžišikriste!
-Jéžišikriste! Vlastičko...!

00:42:43NAŘÍKÁ

00:42:47-Stáňo! Stáňo!
-Zastav! Zastav!

00:42:50Neboj se, Vlastičko, neboj se...

00:42:56Už je to tu?

00:42:57Rychle, dělej, jedeme, nebo jsme v pytli!

00:42:59Žádnej strach, kamaráde, pěkně na maminku mluv.

00:43:01-A kdyby... tady je vercajk...
-Ona je to samoobsluha?

00:43:04-Klid, maminko. Prásknu do koní.
-Práskni.

00:43:08-Tak na mě mluv...!
-Jo, tak třeba s tím křtem...

00:43:11Že jo... no tak... to je... ta svěcená voda je jenom voda...

00:43:15Takže ho pokřtíme.

00:43:20Vlastičko...! Prosím tě...

00:43:28Stáňo! Ježíšmarjá, to je ono!

00:43:31Já umřu! Stáňo! Stáňo!

00:43:39KŘIK DÍTĚTE

00:43:46-Nazdar, Elišo.
-Ahoj.

00:43:49-Tak co, co? Už?
-Je to kluk. Kluk!

00:43:57-Můžu ti dát pusu?
-Poď sem, ty...

00:44:01-Dej mi rum!
-Když to nesmím. Vždyť je schůze.

00:44:06Neblbni, Elišo...! Mám kluka!

00:44:11-Seš nějakej bílej...
-Tak nalejvej.

00:44:19Tak na něj... Na tebe...

00:44:27A vůbec...

00:44:32Já tam jdu...

00:44:35...a za této situace se Kasabubu

00:44:38stává loutkou mezinárodního kapitálu.

00:44:44Promiňte...

00:44:52Soudruhu, zapiš se nám, ať máme jasno.

00:44:56A my budeme pokračovat, soudruzi. Lid a široká fronta...

00:44:59-Kluk! Je to kluk!
-Tss... Standa má kluka!

00:45:03...pokrokových lidí celého světa mu strhla masku.

00:45:05Mezinárodní solidarita s lidem černé Afriky zvítězí.

00:45:07-Řekni to ještě jednou?
-Kluk!

00:45:10Rum!

00:45:11Nešeptejte si nám tam, soudruzi...!

00:45:14Jestli máte na Kasabuba jiný názor, tak ho můžete vyjádřit v diskusi!

00:45:20-Mně je nevolno.
-To je soudruh Mach.

00:45:23-Už zase?
-Už zase!

00:45:26-Soudruhu Kudrno, doprovoď mě!
-Já?

00:45:29-Proč já?
-Protože je mi nevolno.

00:45:32Soudruzi a soudružky, budeme pokračovat.

00:45:34Spolu se základními otázkami války a míru...

00:45:37Tak na toho mýho kluka...!

00:45:44-Tak co? Je to kluk?
-Kluk!

00:45:50Elišo, nalejvej!

00:45:53-Seš nejlepší kuchařka, Eliško.
-Dobře uvařila.

00:46:02Stáňo...!

00:46:09-Stando! Ty prej máš kluka!
-Takhle velkej!

00:46:17-To vám vyšlo, viď.
-Stando, je to kluk?

00:46:21-Lidi neblbněte, dyť je tady schůze.
-Standa má kluka!

00:46:24-Ty pacholku!
-Předsedo!

00:46:26Dobře, tak ale jenom jednoho...

00:46:28Jsou tady soudruzi z okresu, co by tomu řekli?

00:46:31Tak na kluka!

00:46:34...a každý družstevník odevzdá dvě pracovní jednotky na solidaritu

00:46:38s africkým lidem Patrice Lumumby.

00:46:41Rovnou dvě, jo! Jasně, jednu pro Lumumbu a jednu pro Kasabuba!

00:46:48Machu, ty nedáváš pozor. Kasabubu se demaskoval.

00:46:53Snad Lumumba se demaskoval, ne?

00:46:55Soudružko, demaskoval se Kasabubu s Gizengou, ne?

00:47:00Ne. To je špatně, soudruhu. Gizenga se nedemaskoval.

00:47:03-Kasabubu se demaskoval.
-Já jsem četl u nás v Pochodni...

00:47:07To bylo předtím, jo? Nejnověji se demaskoval Kasabubu.

00:47:11A co soudruh Kejta? Neměli bysme udělat solidaritu na soudruha Kejtu?

00:47:16-Jakýho Kejtu?
-No Mobido. Viděl jsem ho v Praze.

00:47:21Nejdřív jel Kejta, mával takhle mávátkem, my jsme taky mávali...

00:47:25A za ním jelo ještě šest aut. Říkalo se, že mu vezou manželky.

00:47:31Já si myslím, že jestli si někdo zaslouží solidaritu, tak Kejta.

00:47:36Kolik manželek má Lumumba, soudruzi?

00:47:41Lidi, prosím vás, mně se dneska narodil syn.

00:47:45Tak já bych ty dvě jednotky dal, aby... aby byl na celým světě mír...

00:47:51...a pokrok. No a teď vás zvu všechny na panáka.

00:47:56ŠUM V SÁLE

00:47:59Da zdrástvujet drůžba meždu naródami vsevo míra.

00:48:06A skolko u tebe manželek, hochu?

00:48:08Da zdrástvujet drůžba meždu naródami vsevo míra.

00:48:17A jde se na panáka!

00:48:21ZPÍVAJÍ

00:48:24Já jsem malý mysliveček Sotva flintu nesu

00:48:26Hodím si ji přes rameno A pospíchám k lesu

00:48:33Hodím si ji přes rameno A pospíchám k lesu

00:48:41Da zdrastvujet ta drůžba Meždu naródami

00:48:48Da zdrastvujet ta drůžba Meždu naródami

00:48:56Da zdrastvujet ta drůžba Meždu naródami

00:49:03Kose kose černý ptáku Co ty tady děláš

00:49:11Kose kose černý ptáku Co ty tady děláš

00:49:19Počkej na mě!

00:49:22Já to tomu Standovi tak přeju, oni se na něj tak načekali.

00:49:34Hele, tohle mi na schůzi nemůžeš dělat, rozumíš?

00:49:36No jo... A kde jinde? Nekecej a pojď...

00:49:39Já jsem do něčeho šláp.

00:49:48-Co je?
-Jdu domů.

00:49:50Stando, nechoď...

00:49:54Mindo...!

00:49:58Dej mi aspoň pusu... Ale opravdovou...!

00:50:09Jdi už...!

00:50:19NAŘÍKÁ

00:50:20-Jé, hele...
-Co je?

00:50:22To je Standa, né? Ti mu dávají, co?

00:50:25Jéžiši, člověče, ale proč? No to je...

00:50:27-Poď vocaď, to smrdí.
-Jdem. Poď.

00:50:33Je tady obviněný... Tak pojď!

00:50:37-Dobrý den.
-Posaď se!

00:50:41Tak sedni si!

00:50:45Tak tě tady máme, holoubku...

00:50:49...pracovitý, v kolektivu oblíbený, pokrokový, uvědomělý, ateista...

00:50:58A najednou nám rozbiješ schůzi solidarity.

00:51:03Ale soudruzi, mně se předevčírem narodil syn.

00:51:06-Ale předevčírem byla taky schůze.
-Ano.

00:51:08Tos ho pěkně oslavil. Co teď s tebou?

00:51:13Sedm gramů mezi voči.

00:51:17Chtěl bys, co?

00:51:19Měl bys vědět, že rozbíjení schůze je sabotáž.

00:51:22Ne, ale to já jsem nechtěl, soudruzi, opravdu.

00:51:24Prosím vás, potřeboval bych do porodnice.

00:51:27-Aby žena neměla starost.
-Její táta byl kulak, co?

00:51:29Ano...!

00:51:30To nechápu, Kudrna... Takovej pěknej posudek a teď tohle.

00:51:34Ale dyť já jsem chtěl jenom oslavit syna, soudruzi.

00:51:37Nekecej! Chtěl jsi rozbít tu schůzi!

00:51:43Možná si ani neuvědomuješ, komu jsi objektivně nahrál, Stando.

00:51:47Ale uvědomuje si to. Moc dobře si to uvědomuje.

00:51:52Uvědomuješ si to? Uvědomuješ si, komu jsi nahrál?

00:51:58Komu? Imperialistickýmu západnímu kapitálu?

00:52:06-Já jsem říkal, že to ví!
-Tomu nevěřím. Ty jsi přece našinec.

00:52:14Jeho tchán byl kulak, rozumíš, staršino?

00:52:19Mladýho zmákli...

00:52:22Aby nám tak z toho vylezlo ještě spiknutí.

00:52:25Ne...!

00:52:26-Kdo tě naved, Kudrna?
-Nikdo!

00:52:29-S kým ses domluvil, co? Mluv!
-Nedomluvil. Já...

00:52:34Dyť já jsem chtěl dát jako první na Kasabubu ty dvě jednotky!

00:52:38-Chceš říct na Lumumbu.
-Na Lumumbu.

00:52:44Tak víš co, Stando? My ti dáme ještě šanci.

00:52:51Ale nesmíš zklamat. To by bylo naposled.

00:52:56Z ROZHLASU

00:52:57Je patnáct hodin a na lůžkovém oddělení začínají návštěvy.

00:53:00-Dobrý den...
-Nazdar...

00:53:08Ahoj...

00:53:14Nazdar!

00:53:23Tak co, Vlastičko? Ahoj.

00:53:28-Dobrý den.
-Tak co, jak je?

00:53:32Kde je Standa?

00:53:36Jo, vidíš, tady jsem ti něco přines...

00:53:40No, děkuju.

00:53:51-Co to je?
-No... noviny...

00:53:55Kde je Standa?

00:53:58Kde je Standa?

00:54:01Jo, Standa...?

00:54:04Opravuje doma tu skobu na hodiny. To budeš koukat, to něco uvidíš.

00:54:11Tak von opravuje skobičku na hodiny a vás sem poslal s novinama.

00:54:20-Nelžete mi, dědo!
-No ale, prosím tě...

00:54:24Jéžišikriste...!

00:54:26Tak von dal družstvu celej záhumenek a my už nemáme vůbec nic.

00:54:30-Pro Kristapána...!
-Slib mi...

00:54:33Slib mi, že nebudeš nervózní. Slibuješ?

00:54:40Voni ho sebrali.

00:54:44-Cože ho?
-No, sebrali ho.

00:54:54Za sabotáž dostaneš pětku natvrdo. Budeš mít škraloup na celej život.

00:55:00Na traktor se už neposadíš, a stará by už účetní bejt taky nemohla.

00:55:08Kontrola ji proklepne, a jestli najde manko... a ona ho najde...

00:55:15Máš ke komu dát syna? Ale nesměl by to bejt žádnej kulak.

00:55:23-Musel by zaručovat řádnou výchovu.
-A jakej úkol by to měl bejt?

00:55:32-Se stranou se nesmlouvá.
-Soudruzi, já ve straně nejsem.

00:55:38Jak chceš! Tak zavedeme protokol.

00:55:43Nejsem ve straně, soudruzi, ale ze všech sil bych se pokusil

00:55:50napravit svou chybu.

00:55:52Výborně!

00:55:55-Za co?
-Za co... za co... To se neví.

00:55:59Jestli v něčem lítal, doma se nepochlubil.

00:56:03Prosím vás, dědo, v čem by Standa asi tak lítal?

00:56:07Hele, že von zůstal u Kmochový v hospodě?

00:56:10Ale to přece... To přece je už dávno pryč...!

00:56:17Lidi viděli, jak ho naložili...

00:56:26Teda... Byl už jste na eS eN Bé?

00:56:30-Né, proč?
-Jéžišmarjá, protože sebrali Standu!

00:56:35Já, Stanislav Kudrna, narozený 14. srpna 1935...

00:56:41...jsem se dobrovolně rozhodl zúčastňovat se akcí v našem okrese

00:56:52a podávat o nich zprávy řídícím orgánům.

00:57:30Je to čtvermo...!

00:57:54Tak tě vítám mezi námi.

00:57:57To víš, máme nůž na krku, kamaráde.

00:58:00Okres je ve výrobě poslední, v organizovanosti poslední,

00:58:03v iniciativě poslední... Všem hořej prémie.

00:58:07Ode dneška už i tobě.

00:58:11No tak, Stando, vezmi si. Ta je pro tebe.

00:58:17Tak na zdraví.

00:58:20Stando!

00:58:25-Hergot, kde je?
-Vzdejte se, sakra!

00:58:27Já ti dám, vzdejte se! Kde je? Kde je?!

00:58:34KŘIK NA CHODBĚ

00:58:39Co ty jeden...!

00:58:45Stáňo! Stáňo! Pozor!

00:58:47-Vlasto!
-Stáňo!

00:58:48Počkej!

00:58:51Já tě zabiju! Nech ji! Nech ji bejt!

00:58:58Nech ho! Nech ho, ty...!

00:59:02To víš, soudružko... když neznáš heslo, hafani pouštěj strach...

00:59:06Všichni jsme tady takoví hafani...

00:59:10Tak se na to napijeme. Prosím...

00:59:23S dovolením...

00:59:35...a bylo, jak řekli.

00:59:38Vlasta nemohla být účetní a já už se neposadil na traktor.

00:59:43Ale co bych povídal...

00:59:45Stálo to za to.

00:59:58Tak pro dnešek jsme radostné události vyčerpali!

01:00:01Alespoň co se týče tohoto vydání Nejlepších Bakalářů.

01:00:05Napříště jsme pro vás vybrali 3 příběhy,

01:00:08ve kterých si zahrála mladá herečka Tatiana Vilhelmová.

01:00:12Tak do té doby, mějte se hezky a příště zase na shledanou!