Slavný román v dopisech Choderlose de Laclose. Francouzsko-britský film vyznamenaný Césarem (1989). Hrají: C. Firth, A. Beningová, M. Tillyová, F. Balková, J. Jones a další. Kostýmy T. Pištěk. Kamera M. Ondříček. Režie Miloš Forman
00:00:20(zpívá dívčí sbor)
00:00:33VALMONT
00:00:39Valmont... modré titulky
00:00:43paní de Merteuil... žluté
00:00:48Cecílie... zelené
00:00:52paní de Tourvel... žluté
00:00:56paní de Volanges... bílé
00:01:01pan de Gercourt... bílé
00:02:46Mamá!
00:02:54Cecílie, drahoušku! Cecílie, pamatuješ si paní de Merteuil?
00:03:04Ale ano, ovšem.
00:03:08Oh, jaká nádherná mladá dáma!
00:03:12Když jsem vás naposledy viděla, byla jste ještě dítě.
00:03:18(šeptem) Madam, je to pravda, že se mám vdávat?
00:03:22Kdo vám to řekl? Všichni tady v klášteře o tom mluví
00:03:28Nuže, asi bych to neměla říkat. Ale ano, je to tak.
00:03:36Za koho? To nemůžu říct.
00:03:40Prosím, madam, prosím.
00:03:42Ale vždyť já to ani nevím. Vaše matinka je velmi tajnůstkářská.
00:03:47Ale mohla byste to zkusit nějak zjistit. Prosím!
00:03:56Je vážně rozkošné vidět, jak Cecílii ten sňatek vzrušuje.
00:04:01Ach ano, vzrušuje jí to, velmi jí to vzrušuje.
00:04:05Až mi to dělá starosti. Proč?
00:04:08Víte, přece jen byla v tom klášteře už docela odmala.
00:04:13Je tak nevinná, tak nepřipravená...
00:04:17No ale, pokud to tomu muži nevadí. Ach ne, naopak,
00:04:21je přímo posedlý čistotou a nevinností.
00:04:23Kdo je to? On dokonce naléhal,
00:04:26aby zůstala až do svatby v klášteře.
00:04:30To je velmi prozíravé. Toho je třeba si vážit.
00:04:34Kdo je to? Raději bych to neříkala.
00:04:38Dohodli jsme se, že oznámení učiní on.
00:04:41To je hezké.
00:04:43Ach, má drahá, kdybyste se mohla trochu věnovat Cecílii.
00:04:47Tolik by se od vás mohla naučit.
00:04:50Ráda bych, aby vstoupila do manželství tak nevinná,
00:04:53jako je, a tak moudrá, jako jste vy.
00:04:58Vy mi lichotíte.
00:05:04(orchestr ladí před začátkem nástroje)
00:05:37Cecílie, vidíte, jak držím vějíř?
00:05:46(někdo zaklepe)
00:05:50Vikomte! Madam...
00:06:00Slečno...
00:06:05Nepředstavíte mě své kouzelné přítelkyni?
00:06:09Cecílie, ponecháte-li mu ruku příliš dlouho,
00:06:12bude to každý muž pokládat za výzvu.
00:06:18Jste na opeře poprvé, slečno? Mám odpovědět?
00:06:26Nuže, když odpovíte, muž to bude pokládat za pozvání.
00:06:31Když ne, pak bude vědět, že má odejít.
00:06:39Tak co mám udělat? Přece to, co chcete vy.
00:06:47Ano, jsem na opeře poprvé. Ještě nikdy jsem ji neviděla.
00:06:52Ale vy sama jistě zpíváte? Pane de Valmont,
00:06:56mohl byste na slovíčko, prosím?
00:07:05Ta mladá dáma je dcera mé sestřenky, paní de Volanges.
00:07:11Má se brzy vdávat a je pod mou ochranou.
00:07:15Takže se od ní držte dál! Kolik jste říkala, že jí je?
00:07:2015, vy netvore. Chci vám jen oznámit,
00:07:24že na čas odjíždím z Paříže. A to kam?
00:07:29Vy to chcete vědět? Chcete-li mi to svěřit.
00:07:33Jedu navštívit svou starou tetu. Svou starou tetu!
00:07:38Starou tetu, ano. Hehehe, jak starou starou tetu?
00:07:45Znáte ji. Paní de Rosemonde. Á, paní de Rosemonde ještě žije?
00:07:51Začne-li vás nudit ta hra na gardedámu,
00:07:53víte kde mě najdete.
00:07:56A přijedete-li, budu velmi šťasten. Velmi šťasten.
00:08:01(opera začala)
00:08:04Pozdravujte ode mě paní de Rosemonde.
00:08:16Kdo to byl?
00:08:19Cecílie, ten muž je naprosto nevhodný pro pověst mladé dámy.
00:08:24Vaše matka by neměla vědět, že ho znáte.
00:08:28Je to váš milenec? Cecílie...!
00:08:34Takové otázky se nikdy nekladou. A už vůbec ne vdově.
00:08:41To vdovy nemají milence? Ne, nemají.
00:09:09(toužebně) Ještě...! Ještě?
00:09:14Chtěla bych ještě.
00:09:18Pak tedy si snad budete muset najít ještě jednoho milence.
00:09:23Ach, to ne! Hm!
00:09:27Jsem velmi šťastná s tím, kterého mám.
00:09:30Oh! Ještě vás nenudí? Vy mě nudíte přímo k smrti.
00:09:37Aha.
00:09:40Kdy vás uvidím?
00:09:44V pondělí? V pondělí nemohu.
00:09:51V úterý? V úterý... obávám se, že ne.
00:09:58Ve středu?
00:10:08Já vám dám vědět.
00:10:12Je tu snad někdo jiný?
00:10:18Ovšem že ne.
00:10:36Dobré odpoledne, madam. Oh!
00:10:52Oh!
00:11:11Ne, ne, ne! Je to "A", co tam hraje pravá ruka.
00:11:25Madam! Ne, ne, nepřestávejte.
00:11:35Aha, to je... promiňte, prosím.
00:11:40Rytíř de Danceny. Ano, Danceny,
00:11:43dává mi hodiny hudby, víte? Jste nervózní?
00:11:46Sáhněte, jak mi tluče srdce.
00:11:48Nebuďte blázínek. Váš zpěv všechny okouzlí.
00:11:58(zašeptá) O to nejde.
00:12:02Ale ten můj manžel, můj snoubenec, vím, že tam dnes bude.
00:12:06Vím jistě, že ho mamička pozvala.
00:12:13Zkusila byste zjistit, kdo to je. Prosím!
00:12:41Má drahá! Cecílie je tak nervózní, chudinka.
00:12:46Je přesvědčená, že je tu dnes její snoubenec. Je tady?
00:12:50Hleďme, jakpak na to přišla, ta mrška?
00:12:53Vždyť jsem jí vůbec nic neřekla. Kterýpak to je?
00:12:57Udržíte to v tajnosti? Ovšemže.
00:12:59Dobře, představím vás, ale... Proč je tak tajnůstkářský?
00:13:05Mám dojem, že má milenku a že neví, jak se jí má zbavit.
00:13:09Ona je prý trochu... Ano, chápu.
00:13:15Pane de Gercourt, smím vás představit paní de Merteuil?
00:13:23A vy dva se už znáte?
00:13:30Známe?
00:13:34Pokud si vzpomínáte, že ano, madam,
00:13:37pak je vaše paměť rozhodně lepší než má.
00:13:41Aha, pak tedy myslím, že ne.
00:13:52Rozhodně jste si nemohla vybrat lépe, má drahá.
00:13:57(Cecílie zpívá, anglicky)
00:14:50Je tak roztomilá. Já ani nedokážu žárlit.
00:14:57Přeji vám s ní všechno štěstí světa.
00:15:02Děkuji.
00:15:26Pane...
00:15:30Jen odpočívá, pane. Odpočívá. Mám ji...?
00:15:34Ne. Odneseme to tam vedle.
00:15:39Jeane!
00:16:48(zakašle) Ehm!
00:16:50Už je na mně řada? Pamatujete se na mne?
00:16:58Ovšemže se pamatuji. Ale osvěžte mi trochu paměť.
00:17:04Já jsem paní de Merteuil. Ovšem že jste, má drahá.
00:17:09Právě jsem přijela. Vím, že jste právě přijela.
00:17:16Kde je můj karetní stůl?
00:17:23A kde jsou mí spoluhráči?
00:17:32Pane! Tamhle je!
00:17:45Odstrč mě.
00:18:13Smím vás pozvat na projížďku?
00:18:16Ne, to nesmíte. Proč ne?
00:18:18Neumím plavat. Já také ne.
00:18:22Ne, můj manžel by mi neodpustil, kdybych utonula.
00:18:25Kde je váš manžel, milostivá? Je v Rouenu.
00:18:28Vy žijete v Rouenu? Ne, ne, ne, žijeme v Paříži.
00:18:31Můj manžel je soudce a v Rouenu má důležitý případ.
00:18:34Milujete svého manžela, madam? Ano, velice ho miluji.
00:18:39Tak proč nejste s ním?
00:18:42Protože jsem na návštěvě u vaší tety.
00:18:44A pak, když má manžel takový důležitý případ,
00:18:47je při tom raději sám. A mívá často důležité případy?
00:18:51Ano, dosti často. Musíte být výjimečná žena.
00:18:56Ne, to se mi nezdá... Proč? Milovat muže, jenž tu nikdy není.
00:19:02Jste ženatý, pane de Valmont? Ne, cheche... zamilovaný.
00:19:09Zamilovaný? Ano.
00:19:12A proč s ní nejste? Jsem s ní. Teď právě s ní mluvím.
00:19:22To se nehodí říkat. A proč ne? Je špatné být zamilován?
00:19:26Ne, pokud je to cit vzájemný a legitimní.
00:19:30Znamená to, že mě nemilujete? Ovšem, že vás nemiluji.
00:19:39Oh!
00:19:46Nedělejte to! Pane de Valmont!
00:19:54Pane de Valmont!
00:19:57Pane de Valmont, prosím!
00:20:11Ach, to nedělejte, děsíte mě. Co na tom záleží, když umřu?
00:20:16Vy mě nemilujete.
00:20:18Ne, možná o mně říkají, že jsem naivní, ale tak hloupá nejsem,
00:20:23abych nepoznala, oč vám jde. Ano? A co mi jde?
00:20:29Nepřestanete-li takhle mluvit, nemůžeme být přáteli.
00:20:32Všechno, co chci, je být vedle vás a slyšet,
00:20:36jak mi znovu a znovu říkáte, že mě nemilujete.
00:20:39Ne.
00:20:42Ne, na vás prostě nejsem dost chytrá.
00:20:49Ááááá!!!
00:20:56Pomoc, utopím se!
00:21:14(sluha křičí) Ááááá!!!
00:21:39Vikomte!
00:21:43Oh, co se vám stalo? Nehoda. Tak jste přece přijela?
00:21:52Děkuji, Azolane, už tě nebudu potřebovat.
00:21:54Ale ano, bude! Připrav mu cestovní oděv. A zbytek zabalit.
00:21:59Jedeme do Paříže. Ne, počkej. Proč?
00:22:05Potřebuji vás v Paříži. Velice moc.
00:22:12Můžeš jít.
00:22:18Co se děje?
00:22:22Pamatujete se na mou malou sestřenku? Tu z Opery?
00:22:26Ano. Vzpomínáte si, že se má vdávat?
00:22:30Ano. Hádejte za koho?
00:22:37Jak to mám vědět? Za pana de Gercourt.
00:22:44Hahahahaha....
00:22:53A co já s tím? Vy jediný mi můžete pomoci.
00:22:59Chcete snad, abych se s ním bil? Checheche, vikomte!
00:23:07K tomu, co zamýšlím, vás potřebuji velice živého.
00:23:12Víte, malá Cecílie, ona...
00:23:19...ona mi tolik připomíná mne samu, když mi bylo 15.
00:23:24Je tak naivní, čistá, panenská.
00:23:37Ano? A vy tomu uděláte konec.
00:23:43Chci, abyste ji připravil o panenství.
00:23:52Aby Gercourt o svatební noci zjistil,
00:23:56že se k ní nedostal jako první.
00:24:00Přeju si, aby byl terčem posměchu celé Paříže.
00:24:09Takže já mám deflorovat malou holku?
00:24:14Která nic neví, nic nepoznala
00:24:18a patrně se svalí na záda z čiré zvědavosti.
00:24:22To nemusím dělat já, to svede kdokoliv.
00:24:25Ale! Já měla zato, že se vám líbí.
00:24:29Myslela jsem, že vám prokážu laskavost.
00:24:32Ostatně, teď ani do Paříže jet nemohu.
00:24:35Proč? Protože tady je svěží vzduch,
00:24:40slyšíte tu zpívat ptáky. V Paříži ptáky neslyšíte.
00:24:45Hehehe, kdo je ona?
00:24:51(hlasitě se všichni chechtají)
00:24:59(de Merteuil) Směla bych teď změnit téma, madam?
00:25:02Změňte cokoli chcete, má drahá. Milujete svého manžela?
00:25:12Jistě. Ano, velice ho miluji.
00:25:18Tak proč jste zde? Proč nejste s ním?
00:25:25Obávám se, že markýza a já sdílíme tutéž banální zvědavost.
00:25:31Zdá se, že manžel paní de Tourvel dává přednost samotě, když pracuje.
00:25:35Aha!
00:25:37(baronka) Muži vždycky tvrdí, že milují samotu.
00:25:40Ale já miluji svého muže, takže jdu tam, kde je on.
00:25:43Jenom z lásky? Proč jinak?
00:25:48Ze strachu, možná. Ze strachu? Ale proč?
00:25:53Že byste byla v pokušení. Chcete říct,
00:25:57-že já bych byl v pokušení.
-Okamžik, můj milý.
00:26:01Chcete naznačit, že bych mohla podvést svého muže?
00:26:05Ne, teď ne, ale kdybyste byla někdy sama...
00:26:09Pane de Valmont, vy prostě ženám nerozumíte.
00:26:14Máte pravdu.
00:26:16Přece zachce-li se ženě dobrodružství,
00:26:19nemusí k tomu být sama.
00:26:21Zvládne to manželovi diskrétně pod nosem, aniž on co tuší.
00:26:25Že ano, madam? Tak jsem to já nemyslela, paní.
00:26:35Pane de Valmont, některé ženy jsou možná slabé, možná...
00:26:42Ale věřte, že jiné svou věrnost střeží.
00:26:45Nesmysl! Věrná žena je contradictio in adjecto.
00:26:51Ne vždycky. Já věřím, že jsou věrné ženy. A ty mě fascinují.
00:27:01Muži už jsou takoví.
00:27:04Všimla jsem si toho. Proč to tak je?
00:27:11Protože muži se vždycky honí za přeludy, má drahá.
00:27:15Chtějí v nás vidět anděly.
00:27:17A v posteli, tam chtějí mít ďáblice, má drahá.
00:27:21(baron) Ano, skutečně.
00:27:24Ale vždycky dojde k tomu rannímu překvapení,
00:27:27kdy se probudíte v náručí obyčejné ženy.
00:27:30Souhlasíte, vikomte?
00:27:35I já tomu dlouho věřil. Aha! A už nevěříte.
00:27:39Ne.
00:27:42Tak se mi zdá, vikomte, že v něco věříte v Paříži
00:27:45a v něco jiného na venkově. Možná, že v něco věřím zamilovaný
00:27:49a v něco jiného, když nemiluji.
00:27:52Vikomte, je tu něco, co bych velmi chtěla vědět.
00:27:56Kdybyste si mohl vybrat ze všech nás přítomných,
00:28:00s kterou byste chtěl strávit noc?
00:28:05Ne, ne, ne, to není fér vůči panu de Valmont. Ne, otázka zní:
00:28:10které z vás dámě by se chtělo strávit dnes noc s ním?
00:28:23Chtělo by se nám? Mně ne.
00:28:28Hehehe, mně taky ne.
00:28:38Nemyslím, že ta otázka stojí za odpověď.
00:28:43Takže se zdá, že to zůstalo na mně.
00:28:47(rozchechtají se)
00:28:56Dobrou noc. Dobrou noc.
00:29:12Valmonte! Vy jste mě zklamal. Tohle vás tady drží? Povězte...
00:29:20Skutečně jste se zamiloval? Žárlila byste?
00:29:25Ne příliš. Proč ne?
00:29:29Protože maříte svůj čas. To nemyslím.
00:29:34Nedostanete ji. Oč se chcete vsadit?
00:29:40O cokoliv chcete. O vás. O vaše tělo.
00:29:48A když prohrajete? Cokoliv chcete vy.
00:29:55Dobrá. Tak... já budu chtít, abyste vstoupil do kláštera.
00:30:03Posypal si hlavu popelem a pak se kál ze svých vin.
00:30:09Přijímám. Dobrou noc, můj drahý mnichu.
00:30:17Obávám se, že budete strašně osamělý.
00:30:21Vzpomeňte mě občas ve svých modlitbách.
00:30:47Víte, nejde mi z hlavy to, co jste řekla u večeře.
00:30:52Ale já už nevím co. Souviselo to s nosem vašeho muže.
00:31:00A já myslela, že nemáte zájem.
00:31:15Kde jste probůh byla? Zoufale jsem vás hledala.
00:31:18Proč? Co se stalo? Je to příšerné. Jde o Cecílii.
00:31:22Copak? Pojďte!
00:31:30Ukázala jsem vám ten sekretář, co jsem dala Cecílii?
00:31:35Je to výjimečný kousek. Dobrá, řekla jsem jí:
00:31:40Můžeš tam zamknout všechny svoje tajnosti. A víte, co řekla?
00:31:47Mamá, vy víte, že nikdy nebude zamčený.
00:31:54Není to to nejkrásnější, co může dcera říct matce?
00:31:58Oh, ano. Zamkla ho.
00:32:03Oh! Mám ještě jeden klíč, pochopitelně.
00:32:06Pochopitelně! Tak jsem se podívala a víte,
00:32:10co jsem našla? Dopisy! Milostné dopisy!
00:32:16Dopisy? Od toho mizery učitele hudby.
00:32:20Oh, od toho chlapce? Ano, od toho hada.
00:32:25Co jste udělala? Totiž... zatím vůbec nic.
00:32:33Cecílie ani neví, že jsem ty dopisy četla.
00:32:37Nechci, aby věděla, že mám klíč. A její snoubenec se to dozvěděl?
00:32:43Ovšem že ne!
00:32:47Co když s ní promluvím a zkusím něco zjistit?
00:32:50(klepání na dveře) Ano.
00:32:55Cecílie! Madam, kde jste byla?
00:32:59Chyběla jste mi. Á, jak kouzelně vypadáte!
00:33:03Děkuju.
00:33:06Musím vás vzít zase s sebou někdy do Opery.
00:33:10To bych ráda. Bylo to tak nádherné, to všechno!
00:33:13Ty krásné lustry a ta hudba!
00:33:17Řekněte svému učiteli hudby, ať vás naučí nějaké árie z oper.
00:33:21Hm, to mohu, ano. Baví vás váš učitel hudby?
00:33:26Je to báječný učitel, madam.
00:33:31Ano? Ach, to nemůžu říct.
00:33:39Cecílie, máme-li být přítelkyně, musíme si naprosto důvěřovat.
00:33:48(šeptem) On mi píše dopisy. Vážně?
00:33:54Píše mi tak krásné věci, madam. A co vám píše?
00:34:00Já ani nevím. Má všelijaké pocity. Je smutný a má touhy.
00:34:09Milujete ho, Cecílie? To ne, ach ne. Ale mám mu odepsat?
00:34:18Jestli ho nemilujete, bylo by nesprávné povzbuzovat ho.
00:34:28Jenže já jsem vám lhala, miluju ho! Jsem do něj zamilovaná.
00:34:35Oh!
00:34:39A nechci si vzít svého manžela, madam. Je ošklivý a starý.
00:34:46Miluju Dancenyho. Prosím, madam, pomozte mi. Já nevím, co dělat.
00:34:56Napíšeme Dancenymu dopis. Už jsem mu jeden napsala.
00:35:02Smím ho vidět?
00:36:03Vy neříkáte to, co mu chcete říct, Cecílie. Vezměte pero.
00:36:22Jak ho oslovujte? Rytíři.
00:36:26Drahý rytíři!
00:36:37Vaše láska mi dává odvahu řídit se svým srdcem.
00:36:42Toužím setkat se s vámi někde, kde bychom byli konečně sami.
00:36:53Naší největší překážkou je má matka.
00:37:03Nuže? Oh, není se vůbec čeho obávat.
00:37:06Myslíte? Nebudete věřit, jak nevinné to je.
00:37:11Vskutku? Víte, jak si ty dopisy vyměňují?
00:37:16Jak?
00:37:18Ale, prosím, Cecílie nesmí vědět, odkud to víte.
00:37:23Má drahá! Dává jí je mezi struny svých harf.
00:37:32(zpívá anglicky)
00:38:14Až budete zase cvičit, slečno, dejte pozor na tuhle pasáž tady.
00:38:19Je to lalalalalala, raz dva tři, raz dva tři...
00:38:24Máte trochu rozhozený rytmus, musíte se snažit ho udržet.
00:38:39Vaše dcera je skvělá žačka, madam. Sundejte ten obal, Emile.
00:38:47Proč, mamá?
00:39:02Co je tohle?
00:39:09Co je to?
00:39:14Já nevím.
00:39:16To je dopis, madam, který jsem napsal vaší dceři.
00:39:21Ona o tom nic neví, mluví čistou pravdu.
00:39:26Dobrá, aspoň že je tomu tak. Počkejte tu laskavě, mladý muži.
00:39:31Ty pojď se mnou, Cecílie.
00:39:50Pojď.
00:39:59Posaď se.
00:40:13Řekni mi pravdu. Tys věděla o tom dopise, že?
00:40:19Ne, nevěděla, přísahám, že ne. Je to první dopis, co ti napsal?
00:40:24Ano. Tak proč zamykáš ten sekretář?
00:40:30On je zamčený? Dej mi klíč!
00:40:35Já ale... nevím, kde ho mám.
00:40:39Visí ti kolem krku.
00:40:48Odpusťte, mamá. Odpusťte mi. Prosím, je mi to líto.
00:40:54Prosím, mamá!
00:41:09Madam!
00:41:10Mladý muži, zneužil jste mé pohostinnosti.
00:41:14A zneužil jste i nevinnosti mého dítěte.
00:41:17Do tohoto domu už nebudete vpuštěn. Zde jsou dopisy,
00:41:20jež jste měl tu troufalost psát mé dceři.
00:41:23A chci, abyste mi poslal ty, které psala ona vám. A to ještě dnes.
00:41:27Můžete jít. Ale madam...
00:41:30Nenuťte mě, abych zavolala sluhy. Madam, chci jen,
00:41:34abyste věděla, že jsem nikdy nezneužil vaší pohostinnosti.
00:41:38A lituji, ale dopisy, které mi Cecílie napsala, nikdy nevrátím.
00:41:42Otvírá v nich své srdce mně, ne vám. A já nezradím její důvěru.
00:41:46Její důvěra pro mě znamená víc než váš hněv. Sbohem!
00:42:20(de Merteuil) Rytíři!
00:42:23Pamatujete se na mě? Mám tady pro vás dopis. Od Cecílie.
00:42:39Drahá Cecílie! Být s vámi o samotě je mým největším přáním.
00:42:47A paní de Merteuil vymyslela plán, jak se setkáme.
00:42:55Vysvětlí vám osobně všechny podrobnosti.
00:42:59Pozvu vás a vaši matku do Opery.
00:43:02Ale mamá mi na celé dva týdny zakázala vyjít z domu.
00:43:07To je správné. Proto také pozvání odmítnete.
00:43:12Jako hodná dcera, aby vaše matka neměla podezření.
00:43:19Rozumíte? Ano.
00:43:23Až vaše matka a já budeme právě na odchodu do Opery,
00:43:28chci, abyste přiběhla a řekla: Mamá, směla bych s vámi? Prosím!
00:43:36Mamá, vemte mě s sebou, prosím. Já chci tolik jít s vámi. Prosím!
00:43:45Nemysli, že tě nemám ráda, andílku, ale víš moc dobře,
00:43:48co jsi provedla.
00:43:51Tak přestaň vyvádět jako děcko a jdi do svého pokoje.
00:44:28Hyjé!
00:44:42(zní árie z Opery)
00:45:47Tak, tady jsou vaše krásné šaty. Hezky se převlékněte.
00:45:52Proč?
00:45:54Přece chcete, aby vám to slušelo, či snad ne?
00:46:01To si mám vzít tohle?
00:46:03Paní de Merteuil to pro vás dala zvlášť ušít.
00:46:06Vážně?
00:46:21Kdo tu bydlí? Nikdo.
00:46:41Dejte si doušek, slečinko.
00:47:58Oh, paní de Merteuil má tak vytříbený vkus.
00:48:06Jsou mi vidět nohy. Ale jsou hezké.
00:48:10(někdo jde po chodbě)
00:48:19Vskutku, slečno, vypadáte úchvatně.
00:48:46(rámus za dveřmi)
00:49:14Drahá slečno, uvědomujete si, že jsme dosud nikdy nebyli spolu sami?
00:49:19Ano.
00:49:28Prosím, přečtěte si to.
00:49:53Oh, rytíři, vždyť to je báseň!
00:49:56Ne, to je píseň, jen jsem k ní napsal nová slova.
00:50:20Vy zůstaňte, vrátím se. Stalo se něco?
00:50:24Nevydržím klidně sedět, stále musím myslet na Cecílii.
00:50:27Trhá mi srdce, když ji vidím tak nešťastnou.
00:50:30Já musím jet domů, ale vy zůstaňte.
00:50:52Ne, ne, už děláte zase stejnou chybu.
00:50:55To je "A", co tam hraje pravá ruka. A je to hodně dlouhé, můj pane?
00:51:02Už jen 12 veršů. No...
00:51:15Tak co?
00:51:21To je ale nekňuba!
00:51:27Ten ňouma! Omlouvám se, že ruším, ale Cecílie musí jít.
00:51:31Proč? Rychle, převlečte se!
00:51:35Vaše matka je na cestě domů. Ach můj Bože!
00:51:37Žádnou paniku! Madam!
00:51:40Nakolik věříte své komorné? Madam!
00:51:44Madam!! Ano? My se chceme vzít.
00:51:49Je to pravda? Ano, je.
00:51:53Chcete? No, snad ano.
00:51:58Madam, pomůžete nám, prosím? Copak teď je čas bavit se o sňatku?
00:52:05(bouchly dveře)
00:52:08-Cecílie, Martino!
-Ano, paní.
00:52:14-Kde je Cecílie?
-Slečna? Ona je... Ona... ona...
00:52:23Tak kde je?
00:52:52Jose! Byl jste celou noc na svém místě?
00:52:56-Ano, paní.
-Vešel někdo dovnitř?
00:52:59-Ne, paní.
-Martino!
00:53:08Ano, paní.
00:53:14Šla ven za tím učitelem hudby?
00:53:19Já nic nevím, paní. Ona už teď se mnou nemluví.
00:53:22Baví se jenom s paní de Merteuil.
00:53:27Emile!
00:53:41Oh!
00:53:44Mamá! Odpusťte mi, prosím. Mamá, prosím!
00:53:47Mamá, tolik jsem chtěla být s vámi. Má drahá, nebuďte na ni přísná.
00:53:52Je jí to tolik líto. Cecílie, ovšem, že ti odpouštím.
00:53:58Prosím, mamá, odpusťte mi. Prosím, mamá.
00:54:08Možná jí prostě nerozumím.
00:54:14Myslíte, že je už zralá na vdávání?
00:54:19Ovšem že ano.
00:54:23Napadlo mě dokonce, že ji pošlu zpátky do kláštera.
00:54:29Á, to ne! To ne! Já bych ji na čas poslala pryč z Paříže.
00:54:40Chcete-li, mohu ji vzít na venkov.
00:54:57Není snadné vás najít. Mám pro vás překvapení.
00:55:03Pane de Valmont, musím s vámi mluvit.
00:55:06Dobře, znám jedno místo, pojďte. Néé! Ne!
00:55:14Proč jste mi to nikdy neřekla? Co?
00:55:19Že jste skvělá lučištnice. Co si to vymýšlíte?
00:55:24Dokážu vám to. Dejte mi ruku. Já že jsem lučištnice?
00:55:29Uvidíte, pojďte. Ach ne...
00:55:33Hopla!
00:55:46Azolane, nač ještě čekáš?
00:56:00Dej to sem! Hodnej pejsek!
00:56:07Tady, pane.
00:56:10Ale já z luku nikdy nestřílela. Dejte ruku sem. A druhou sem.
00:56:18Ták!
00:56:21A teď... připravena? Ano.
00:56:25Tak střelte!
00:56:40To byl zásah! Vidíte, že mám pravdu?
00:56:44Vy jste úžasná lučištnice.
00:56:50Tak, a když teď hodím tuhle minci tamhle do křoví,
00:56:55co myslíte, že se stane?
00:57:01(začne hrát hudba)
00:57:39Smím vám něco přečíst? Ano.
00:57:44Ten dopis je od jedné mé přítelkyně.
00:57:49Vězte, že tento pan de Valmont vždy byl a je dokonalým mistrem
00:57:54v umění svůdnickém. Stovky žen, a to ani za mák nepřeháním, drahá,
00:57:59za to zaplatily. Své bezpočetné oběti okouzlil,
00:58:03spřádaje každé své gesto, každé slůvko,
00:58:05každý úsměv, v chladnokrevný plán, jenž sleduje jediný nechutný cíl:
00:58:11zničit čest oné ženy. Je to pravda?
00:58:19Kdo to psal? Je tedy?
00:58:33Pane de Valmont, neztrácejte se mnou čas.
00:58:38Já nechci být a nikdy nebudu jednou z oněch žen.
00:58:42Já vím. Tak proč se o to pokoušíte?
00:58:52To právě nevím.
00:59:16Vikomte! Můžeme vás svézt?
00:59:22Hádejte, kdo tu se mnou je?
00:59:27Pamatujete se na mou malou sestřenku?
00:59:30Dobrý den.
00:59:34Přisednete si k nám?
01:00:05Další!
01:00:21Další!
01:01:15Jak se jmenujete, mladý muži? Rytíř de Danceny.
01:01:19Skvělé zápěstí. Jsem rád, že chcete k mému pluku.
01:01:24Nechci, pane.
01:01:33Další!
01:01:38(Valmont se chechtá)
01:01:44Jaká škoda, že nemá můj synovec žádné děti!
01:01:49Všechny děti ho přímo zbožňují.
01:01:51Já nejsem dítě!! Ovšem že nejste dítě.
01:01:55Jste rytíř bránící čest své dámy. V boj!
01:02:06Madam, vy znáte pana de Valmont dlouho, viďte?
01:02:12Oh, ano, ano. Velmi dlouho.
01:02:16Ne, pomoc, ne!
01:02:19Jaký je to člověk?
01:02:23Oh, víte...
01:02:26Kdybych měla bratra, chtěla bych, aby byl přesně jako Valmont.
01:02:34Může se muž jako on změnit?
01:02:40-Kolik je vám?
-22.
01:02:45-Dovolíte mi jednu radu?
-Jistě.
01:02:53Raději byste měla odtud odjet, madam.
01:02:57-Měla byste jet za svým manželem.
-Proč to říkáte?
01:03:05Jste zamilovaná do pana de Valmont?
01:03:09Ne, ach ne, ovšem že ne.
01:03:12Aha, oh! Hehehe... Tak to je dobře.
01:03:18Jau! Promiňte, já nerada.
01:03:21Touche! Vy zrádče!
01:03:24Protože on je zamilovaný do vás.
01:03:30Umírám!
01:03:34Umírám... Odpusťte mi mé hříchy, slitujte se!
01:03:38Umírám, oh, slitování! Sláva, já ho zabila! Já vyhrála!
01:04:26(zrychlí se tempo hudby)
01:04:52(romantická skladba)
01:06:49Dobrou noc, drahouškové. Dobrou noc.
01:07:00Já vás nepoznávám. Jen se podívejte.
01:07:05Jak tomuhle dokážete odolat? Nezačínejte s tím zase, prosím.
01:07:10A jak vám to jde s malou Tourvelovou?
01:07:16Nechcete zrušit naši sázku? Rozhodně ne.
01:07:21Nezačínáte to brát trochu vážně? O čem to mluvíte?
01:07:25Přece o lásce, můj andílku. O čem jiném?
01:07:32Já musím napsat Dancenymu. Oh, to je v pořádku.
01:07:37Před ním nemusíte dělat žádné tajnosti, má nejdražší.
01:07:41Je to náš přítel.
01:07:44Přijdete pak a přečtete si ten dopis, jestli je to správně?
01:07:48Co kdybyste požádala pana de Valmont?
01:07:52On ví, co muži rádi slyší.
01:07:56Mohl byste, pane? Ovšem že to udělá.
01:08:00Jděte nahoru, začněte psát a on vám hned přijde pomoci.
01:08:03Dobře.
01:08:12Vy si nedáte pokoj, že?
01:08:19Nechci od vás, než abyste tomu dítěti pomohl napsat dopis.
01:08:49Pane de Valmont! Mohu s vámi mluvit, prosím?
01:08:54Ale ovšem.
01:09:14Pojďte! Posaďte se, prosím. Pane de Valmont!
01:09:18Ano? Ach, prosím, nepřerušujte mě.
01:09:24Já...
01:09:26... opravdu vám nechci říkat, co máte dělat, ale...
01:09:31... prosím, odjeďte. Prosím, odjeďte!
01:09:37Vím, že bych měla odjet já.
01:09:40Já vím, že je to má povinnost, ale já už k tomu nemám sílu.
01:09:43Už nemohu takhle dál.
01:09:45Ať se kamkoliv posadím, jste vedle mě.
01:09:47Když promluvím, vy odpovídáte.
01:09:50Červenám se před vámi a všichni to vidí.
01:09:53Pak ale... když jsem sama, tak...
01:10:00Oh! Prosím, odjeďte, snažně vás žádám.
01:10:06Prosím... prosím vás.
01:10:13Opravdu to chcete? Co vám mám říct?
01:10:21Že nechci, abyste odjížděl? To vám neřeknu, neřeknu!
01:10:38(madam de Tourvel usedavě pláče)
01:10:55Tak dobrá, ukažte, co jste napsala.
01:11:04Ne! Ne, takhle se nepíše milostný dopis.
01:11:13Vezměte si nový papír.
01:11:20Drahá paní...
01:11:26Drahý pane!
01:11:29Pane rytíři...
01:11:34Byl to omyl, když jsem vám nabídla své srdce?
01:11:37Omyl je tvrdé Y? Tvrdé, ano.
01:11:47Proč mám pocit, teď když s vámi nejsem, že vás miluji stále víc?
01:12:01Proč stále vidím vaši tvář po celý čas, kdy bdím?
01:12:09I v každé minutě svých nočních snů.
01:12:22Řekl jsem vám nepište? Ne.
01:12:26Tak pište. Od chvíle, co vás znám, neznám už nikoho jiného.
01:12:35Vím, že mě milujete, a modlím se za vaši lásku.
01:12:44Kdybychom ještě jednou byli sami, vím, že byste mě vzal do náruče.
01:12:51Toužím být s vámi.
01:12:58Toužím být s vámi! Jste hluchá?
01:13:05Nejsem. Tak pište dál.
01:13:17Toužím zažít všechny ty sladké chvíle s vámi,
01:13:23o kterých teď jenom sním.
01:13:30A čím déle jsem bez vás, tím živější jsou mé sny.
01:13:41A jenom doufám, že na mě myslíte se stejnou vášní jako já na vás.
01:13:58Víte, jak to napsat lépe? Nevím.
01:14:05Takže?
01:14:18Věřím, že jednou budeme spolu a poznáme radosti lásky.
01:14:28A žádný člověk ani Bůh tomu nezabrání.
01:14:41Musím teď přestat psát.
01:14:47Zavřu oči a vy tu jste se mnou.
01:14:54Celý zámek ztichl, jsem tak šťastná. Miluji vás.
01:15:01Miluji vás...
01:15:53Můj Bože, co se stalo? Něco strašného, madam.
01:16:01Něco... (vzlyká) Copak?
01:16:05Vůbec nevím, jak se to vlastně všechno stalo.
01:16:10Pan de Valmont chtěl, abych psala. Tak jsem psala ten dopis...
01:16:17A...? Vy víte.
01:16:25Ach, pan de Valmont ale umí diktovat, viďte?
01:16:35Ale věřte mi, madam, říkala jsem ne!
01:16:40Ale pořád jsem dělala, co on chtěl.
01:16:44Ale nemiluju ho, madam. Opravdu ne.
01:16:51V některých okamžicích se mi jako by zdálo, že ano.
01:16:57Jestli se o tom ale dozví moje mamá...
01:17:03Cecílie... teď už nejste malá holčička.
01:17:13Ano.
01:17:14A vaše matka se o tom nikdy nesmí dozvědět.
01:17:18Ale ona mě chce provdat za pana de Gercourt.
01:17:20Ovšem. Vdejte se za pana de Gercourt.
01:17:27Ale já miluju Dancenyho. Cecílie, Danceny bude váš milenec.
01:17:34Vdáte se za Gercourta a Dancenyho si necháte jako milence.
01:17:44Rozumíte mi? Ne.
01:17:49Milence si žena nebere. Že ne?
01:17:56Hehehehe...
01:18:00Omlouvám se. Musím vám připadat hloupá, madam.
01:18:04Ne, to ne. Jste první člověk, který...
01:18:13Se mnou o těchhle věcech ještě nikdo nemluvil.
01:18:18Jste moc milá, Cecílie. Vy taky, madam.
01:18:38Bylo to hezké, co jste dělali s panem de Valmont?
01:18:48Pak se nemáte vůbec čeho bát, Cecílie.
01:19:12(sluha) Dobré jitro, madam.
01:19:18Kde zas všichni jsou? Proč se dnes ráno všichni opozdili?
01:19:24Znáte mě ještě? Paní de Volanges.
01:19:29-Já vím.
-Přijela jsem z Paříže.
01:19:34Proč?
01:19:36Přijela jsem si pro svou dceru. Víte, Cecílii.
01:19:41Oh, ona je takový drahoušek! Všichni ji tu zbožňujeme.
01:20:05(klepání na dveře) Ano?
01:20:19Cecílie! Mamá!
01:20:23Oh!
01:20:25Dobré jitro, dámy.
01:20:29Madam, jaké rozkošné překvapení! Markýzo!
01:20:35Oh!
01:20:38Slečno, ukažte ruce!
01:20:42Tomu říkáte čisté? Běžte, rychle!
01:20:49Všichni tady vaši dceru milujeme, madam. Je úplný poklad.
01:20:55Musíte na ni být pyšná. To jistě jsem, pane.
01:20:59Víte, váhal bych provdat ji za muže, jehož nemiluje.
01:21:04Jak prosím, pane? Chci říct, že bych se styděl.
01:21:09Zdá se mi, že vím, co je pro štěstí mé dcery nejlepší, pane.
01:21:13Což nevidíte, že miluje jiného muže?
01:21:17To snad mluvíte o tom mladém učiteli hudby?
01:21:20Ano.
01:21:22Naznačujete, že Cecílie by se měla vdát za toho chlapce?
01:21:25Přesně tak. Chacha, ztratil jste docela rozum?
01:21:30Nemůžete budovat manželský vztah na představách patnáctileté dívky.
01:21:34Proč ne? Jen se rozhlédněte!
01:21:39Kolik už tragédií způsobila tahle směšná iluze lásky!
01:21:43Věřte mi, je stejně tragické, když matka dceři ničí život.
01:21:46Vikomte! Vy nic nevíte o dohodnutých manželstvích.
01:21:51Nikdy jste ani nabyl sám ženat.
01:21:54Takové svazky jsou často velice pevné.
01:21:57A budete překvapen, často mohou vést ke skutečnému štěstí.
01:22:01Á, mé drahé dítě, rozumím-li tomu, co tu tihle lidé říkají,
01:22:07vy máte dilema.
01:22:12Co že mám?
01:22:15Povězte, kdyby to bylo jen na vás, vzala byste si raději pana de...?
01:22:21Gercourt. Ano, tak, Gercourt.
01:22:25Nebo toho druhého? Toho s tou harfou.
01:22:30No, já... asi...
01:22:37Asi udělám všechno tak, jak to ode mne chce mamá.
01:22:41Ale na to se vás má teta neptala. Mamá nechte být.
01:22:45Kdybyste vy volila, koho byste chtěla? Jenom vy sama.
01:22:51Já... no...
01:22:54Já bych si asi vzala pana de Gercourt
01:22:59a nechala si pana Dancenyho jako milence...?
01:23:03Hehehehe, a mamá bude mít skvostný skandál na krku.
01:23:09Takže dilema je vyřešeno. Budeme jíst!
01:23:14Nepočkáme ještě na paní de Tourvel? (teta) Paní kterou?
01:23:18Ach ano, ovšem, paní de Tourvel. Ta odjela do Paříže.
01:23:22Hned ráno. Ani vlastně nevím proč.
01:23:25Bylo tak neočekávané. A byla přitom tak rozrušená.
01:23:30Skoro jsem ani nemohla usnout, po tom, co jsme se rozloučily.
01:23:35(není slyšet, co šeptá)
01:23:46Co to říkal?
01:23:50Já vlastně ani nevím. Špatně slyším... na tohle ucho.
01:24:39Nikomu neříkej, že jsem přijela.
01:25:46(potichu) Spi... spi dál. Jen mě nech se na tebe dívat.
01:25:59Noc co noc jsem zavírala oči a představovala si tvou tvář.
01:26:07Přeješ si, abych mlčela? Ne.
01:26:16Přinesu ti trochu mléka, ano?
01:26:20Sklenici vína? Co bys chtěl? Pověz!
01:26:25(hýkání koně)
01:26:30Tvůj kůň je ve stáji. Řekni něco. Cokoliv.
01:26:37Chci tolik slyšet tvůj hlas.
01:26:42Kdy se váš manžel vrátí?
01:26:48To už není důležité.
01:26:52Napsala jsem mu dopis, zatímco jsi spal.
01:26:56Všechno jsem mu napsala. Mohu si to přečíst?
01:27:02Je pryč. Už je to za námi. Nevstávej, já ti něco připravím.
01:27:12Obsloužím tě. Chci ti sloužit.
01:28:29Má drahá, pociťuji k vám tolik něhy,
01:28:33že bych nesnesl pohled na vaši tvář, až se dozvíte pravdu.
01:28:37Tušila jste správně.
01:28:40Na pár mámivých okamžiků jsem si myslel, že se mohu změnit.
01:28:43Teď vím, že to nedokážu. Vy si musíte najít jiného milence.
01:28:48Takového, který je vás hoden.
01:28:52A já vám děkuji za to, co jste mi dala.
01:29:03Vikomte! Oh!
01:29:06Ještě jsem vám ani nemohla poděkovat za tu laskavost
01:29:09prokázanou Cecílii. Oh, bylo mi radostí.
01:29:12Ne, ne, ne, mně.
01:29:18Markýzo, sázku jste prohrála.
01:29:25Není možná! Je.
01:29:30Oh, hehehehe! Jsem přímo uchvácena.
01:29:38Jaká byla? Prostě kouzelná.
01:29:43Lepší než Cecílie? No ovšem.
01:29:48A proti mně?
01:29:51Ne, vy jste nesrovnatelná.
01:29:55To bych řekla.
01:29:58Vlastně se už nemohu dočkat své výhry.
01:30:01Jaké výhry? Vždyť jsme se vsadili!
01:30:04Oh, hehehe, ale Valmonte, to byl přece jen žert.
01:30:08Pro mě ne. Oh, ale prosím vás!
01:30:11Chcete mi říct, že byste byl šel do kláštera, kdybyste prohrál?
01:30:15Ale já jsem neprohrál. Ale co kdyby?
01:30:17Kdyby, kdyby? Tak otázka nestojí! Ale stojí, mohl jste prohrát.
01:30:21Ale já vyhrál! Nemusel jste!
01:30:23Nesnažte se to zatemnit. Jsem snad něco, co se dá vyhrát?
01:30:27Jste, protože jste se vsadila! Vyhrál jste, ale kdybyste prohrál?
01:30:31Ale já vyhrál! Já vím, proboha živého!
01:30:34O co vám pořád jde? Já vyhrál, mám právo vybrat si svou výhru!!
01:30:46Teď mluvíte docela jako manžel.
01:30:54Víte, proč jsem se nikdy znovu nevdala?
01:30:59Aby si na mě nikdo nemohl už nikdy dělat sebemenší nárok.
01:31:06Plete si sázku s manželstvím, madam. Sázky se musí dodržovat.
01:31:57Hehehehe...
01:32:05Vy mě nechcete? Měl jste možnost.
01:32:13Ano?
01:32:16(klepání na dveře) Ano.
01:32:24Ách...!
01:32:27Děkuji, Victoire.
01:32:42Je mi líto, budete teď muset odejít.
01:32:46Ukažte mi ten dopis. Hehehehe...
01:32:52Vikomte... Ukažte ten dopis!!
01:32:56Zajisté.
01:33:06Tady je.
01:33:14To je vyhlášení války? Když si přejete?
01:33:33Á...!!!
01:33:59-Pan de Valmont?
-Ano.
01:34:02Jsem rytíř de Danceny.
01:34:05Pane, jsem vám neskonale vděčný, že jste mi doručil Cecíliin dopis.
01:34:14Byl byste tak laskav a doručil mou odpověď?
01:34:18Je nesmírně důležité, aby mi co nejdřív odpověděla.
01:34:21Doručím to osobně.
01:34:25Pane de Valmont! Mám vás ohlásit?
01:34:29Ohlásím se sám.
01:34:57Kdo je tam? Valmont.
01:35:19Píše, že pro mě chce umřít. Zřejmě vás miluje, Cecílie.
01:35:24Ptá se mě, má-li vyzvat pana de Gercourt na souboj.
01:35:28A vy ho milujete? Věřte mi, pane...
01:35:33Já se snažím ho nemilovat, stále se modlím,
01:35:37aby mi Bůh dal na něj zapomenout.
01:35:40Ale protože se neustále modlím, neustále na něj myslím.
01:35:45Pak je tu jediná možnost, Cecílie. Jaká?
01:35:50Napsat Dancenymu další dopis. Ano.
01:35:57Ale... budeme jenom psát, ano, pane?
01:36:03Ano, jistě. Jistě, jenom psát.
01:36:09Děkuju.
01:36:24Je mi jasné, že mám-li se vyhnout tomuto sňatku,
01:36:29musíme spolu neprodleně prchnout. Vážně?
01:36:34Ano, vážně.
01:36:41Ale vyhlídky na život v cizí zemi mě děsí.
01:36:48Ano, to ano.
01:36:55Kdo je to? To jsem já, drahoušku.
01:36:59A někoho ti vedu. Nebudu tě dlouho rušit.
01:37:05Okamžik, mamá. Je to od vás milé.
01:37:09Hovořila jsem s ní o přípravách na svatbu,
01:37:13ale konečné oznámení jsem nechala na vás. Ovšem.
01:37:18Prosím, mamá.
01:37:24Á, slečno...
01:37:31Doufám, že vás tato maličkost potěší.
01:37:37Děkuji. Smím to otevřít? (de Gercourt) Prosím vás.
01:37:45Oh, ten je krásný! Děkuji. Podívejte, mamá.
01:37:51Myslím, že ráda uslyšíte, že našemu sňatku bude požehnáno
01:37:55v Královské kapli za přítomnosti samého krále.
01:38:00Oh!
01:38:03-Nuže, dámy, bylo mi potěšením.
-Děkuji ti, drahá.
01:38:29Slyšel jste to o králi? Takže to je konec s Dancenym?
01:38:38Ne. Asi bych teď měla být na sebe víc přísná, viďte?
01:38:49To měla!
01:39:01Kde jsme to byli?
01:39:04Že vyhlídky na život v cizí zemi mě děsí.
01:39:07Na druhé straně však... ... paní de Merteuil myslí,
01:39:11že bych si měla vzít Gercourta a vás mít jako milence.
01:39:15Myslíte, že je to dobrá rada? Přistoupil byste na to?
01:39:19Copak je?
01:39:22Děkuji, pane. Nemohu vám dost poděkovat.
01:39:37Ano? Madam, přišel rytíř de Danceny.
01:39:43Uveďte ho do salonu.
01:40:09Ach, rytíři, právě jsem na vás myslela.
01:40:13Máme si toho tolik co povědět. Chci poslat dopis Cecílii, madam.
01:40:18Á, pochopitelně! Ráda vám pomohu, posaďte se.
01:40:21Ne, madam, vy se posaďte! Vy budete psát a já budu diktovat.
01:40:27Bude to váš dopis Cecílii. Můj dopis?
01:40:33Zajímavé, to jsme ještě nezkusili.
01:40:43Tak prosím! Má drahá Cecílie.
01:40:55Musím se vám omluvit za radu, kterou jsem vám dala.
01:40:58Mladý muži! To není můj styl, omlouvat se.
01:41:12Jen pište dál!
01:41:28Jestli milujete svého Dancenyho skutečně tolik, jak se domnívám,
01:41:35bylo by zločinem vzít si někoho jiného.
01:41:40To je skvělé! To je skvělé, jenom...
01:41:48Dovolíte mi otázku? Ano.
01:41:54Kolik je vám let? 17.
01:42:02Proč chcete být jen manželem, když můžete být milencem?
01:42:12Pište dál!
01:42:16Proč nenecháte tu nudu manželství Gercourtovi?
01:42:21A sám se neopájíte jenom vzrušením lásky.
01:42:24Pište dál, jsem řekl! Ano, budu.
01:42:29Jenom, doopravdy věříte, že jste schopen zabít mě?
01:42:37(klepání na dveře) Co je?
01:42:40Pane, pojďte se rychle podívat z okna.
01:42:46(venku hřmí)
01:42:52(hýkání koně)
01:43:04Jasně jsem jí řekl, že nejste doma, ale podívejte!
01:43:07Pořád tam stojí. Tak co mám teda udělat?
01:43:43(přísně) Proč jste přišla? Co doufáte, že tu najdete?
01:43:52Vaši lásku.
01:43:56Chcete, abych vám lhal?
01:44:03Ano.
01:44:11(zní romantická hudba)
01:45:17Kde je?
01:45:22Je pryč. Odešla ještě za tmy.
01:45:29Řekla něco? Ne.
01:45:47Azolane! Ano, pane.
01:45:52Sežeň mi květiny! Prosím?
01:45:58Růže!
01:48:34Pro nikoho nejsem doma! Je tady pan de Valmont.
01:48:41Uveďte ho do salonu.
01:49:17Vy musíte mít opravdu kuráž, vikomte!
01:49:21Přijít si sem po tom, co jste na mne poslal toho harfeníka s kordem.
01:49:29Za to se vám chci omluvit.
01:49:36Byla to ode mne hloupost.
01:49:44Cítím se strašně.
01:49:49To vás překvapuje?
01:49:55Vždyť jste strašný člověk.
01:50:01Může se člověk změnit?
01:50:06Ano. K horšímu!
01:50:12Jste stejně strašná jako já.
01:50:17Ano, jsem. Proto by z nás nikdy neměli být nepřátelé.
01:50:25Měli bychom být spíš přáteli. Dobrými přáteli.
01:50:31Víc než to! Milenci?
01:50:38Ještě víc. Snad nemyslíte manželství?
01:50:44A kdyby ano? Oh, ale to by bylo kouzelné!
01:50:54Kouzelné!
01:50:58Povězte, kdo z nás dvou by tentokrát dřív zradil?
01:51:12Odpusťte.
01:51:25Já vás tak strašně postrádala.
01:51:34Já... ještě vás miluji, víte?
01:51:55Ta hrozná samota, když nemáte s kým sdílet svá tajemství!
01:52:00Ano, vím.
01:52:02Chceš znát moje nejnovější tajemství?
01:52:05Ano.
01:52:08Pojď!
01:52:26Hehehehe!!!
01:52:36Vysvětlila jsem panu de Danceny,
01:52:40že Cecílie ztratila svou nevinnost s vámi.
01:52:44Ale on mi nevěřil, takže když tu náhodou jste,
01:52:48mohl byste mu to prosím říci sám? Chahahaha!!!
01:53:07Ááááá!!!
01:53:36Chci tamten!
01:53:39Ale za stejnou cenu. Ne, ne, ne, tohle!
01:53:42Prosím.
01:53:51Je mi líto, pane, madam de Volanges...
01:53:54Co? Nesmím vás pustit dovnitř, pane.
01:53:58Přísný zákaz. Ne, ne, ne!
01:54:01Ne, pane, skutečně, mohl bych přijít o místo.
01:54:54Kdo je to? Valmont.
01:55:16Tady, oblečte se! Odjíždíme! Hned! Musíme odjet. Okamžitě!
01:55:23V tomhle vás nikdo nepozná. Přestrojíte se hezky za muže.
01:55:27Chápete, pojedete se mnou jako muž. Inkognito!
01:55:31Danceny už na vás čeká. Je na venkově.
01:55:34A je to daleko, musíme jet hned! Hned teď!
01:55:37Nečeká. Ale ano!
01:55:41Ne. Nečeká.
01:55:45Vikomte! Zdálo se mi vhodné říct Cecílii pravdu.
01:55:57Pane de Valmont, opusťte okamžitě tento dům!
01:56:48Pan de Valmont? Jsem baron de Ségui a toto je rytíř de Maloux.
01:56:56Rytíř de Danceny vás zítra za úsvitu očekává na tomto místě.
01:57:03Jsme jeho svědkové. Spoléháme na vaši diskrétnost.
01:57:11Přijdu, jistě.
01:57:16(v krčmě zní harmonika)
01:57:58Hej, ty!
01:58:02Ano, ty!
01:58:05A tamten! Ten!
01:58:08A ten!
01:58:38Sedni!
01:58:44Sedni!
01:58:49Hodný...
01:58:58Pane... pane!
01:59:02Jste si jistý, že zvládnete ten souboj?
01:59:29Pane... pane!
02:00:11Pánové!
02:00:15Pane, kde jsou vaši svědkové?
02:00:19Pane vévodo, předstupte, prosím.
02:00:24Pane barone!
02:00:29No, hněte se, honem, nebojte se. Hněte sebou, rychle!
02:00:37Pane, bylo by mi trapné bít se s vámi v tomhle stavu.
02:00:43Tak co uděláme, pošlem pro harfy?
02:00:47Nabídnete-li mi omluvu, ochotně ji přijmu.
02:00:50Tak omluvu? Chcete mou omluvu?
02:00:58Po všem, co jsem pro vás udělal, vy mi odpustíte?
02:01:04Vy?
02:01:07Braňte se, pane!
02:01:30(ustal břinkot mečů)
02:01:52(zpívají smutnou píseň)
02:03:08Madam!
02:03:21Madam, mohu vám svěřit tajemství?
02:03:25Něco, co jsem ještě nikomu neřekla.
02:03:29Ano, mé dítě.
02:03:36Asi jsem těhotná.
02:03:43Vlastně jsem si tím úplně jistá.
02:03:49Je to... Valmontovo?
02:03:59Oh!
02:04:10Můj andílku!
02:04:17Můj kouzelný andílku!
02:04:23(zní velkolepé svatební fanfáry a zpívá sbor)
02:06:36Skryté titulky: Václav Píbl, Česká televize 2004
Slavný román v dopisech Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (1782) natočil v aktualizované podobě v roce 1959 Roger Vadim s Gérardem Philipem a Jeanne Moreauovou v hlavních rolích. Na sklonku osmdesátých let vznikly téměř souběžně dva další přepisy. Režisér Stephen Frears se přitom opíral o úspěšnou dramatizaci románu Christophera Hamptona a zůstal věrný originálnímu názvu. Miloš Forman spolupracoval na původním scénáři s Jean-Claudem Carrierem a dal mu název podle jedné z hlavních postav – Valmont. Vznikl tak snímek, který se přidržuje základní osnovy románu (ta je ostatně připomínána i četným psaním dopisů) a který vychází ze záměru zachytit žánrový obraz aristokratické společnosti pár let před Francouzskou revolucí. Osud dvou libertinských intrikánů, vikomta Valmonta a markýzy de Merteuil, je podán v sytých barvách pozdního rokoka a zároveň je poněkud odlehčen. Jak se svěřuje jedna z hrdinek dramatu: „Říkala jsem jen ne, ne a pořád jsem dělala, co on chtěl…“ Hra obou cynických poživačníků nachází odezvu v samotné struktuře filmu, jež se tak vzdává důležité moralizátorské polohy. Miloš Forman přitom vychází ze zkušenosti z Amadea (1984) a příběh je plný malebných plenérů, vtipných epizod, bohaté výpravy a kostýmů. Opět spolupracoval s českými tvůrci, kameramanem Miroslavem Ondříčkem a kostýmním návrhářem Theodorem Pištěkem (ten získal prestižního Césara).
Film uvádíme jako vzpomínku na kameramana Miroslava Ondříčka, od jehož úmrtí nedávnou uplynulo 5 let.
* 18. 2. 1932
† 13. 4. 2018
* 25. 10. 1932
* 4. 11. 1934
† 28. 3. 2015
