Študáci, kantoři a Svatopluk Beneš, narozený před 100 lety, v české veselohře Miroslava Cikána (1939). Dále hrají: F. Smolík, R. Hrušínský, J. Kemr, S. Májová, N. Gollová, F. Kovářík, J. Marvan a další. Scénář J. Neuberg. Kamera J. Střecha
00:00:26ZPĚV
-Mějte, žáci, pevnou vůli.
00:00:30Osud náš je na tabuli.
00:00:33Své síly dáme generaci,
00:00:36která najde štěstí v práci.
00:00:40Co se v mládí nenaučíš,
00:00:44s tím se v stáru marně mučíš.
00:00:47Jen dál a dál jít přímou cestou.
00:00:50Dokud máme mládí, kamarádi,
00:00:54přímo před sebou.
00:00:58Nás život už naučil,
00:01:01mít před sebou pevný cíl.
00:01:05Dát životu mládí, dát životu ten svůj dííííl!
00:01:13Mějte, žáci, pevnou vůli.
00:01:16Osud náš je na tabuli.
00:01:20Své síly dáme generaci,
00:01:23která najde štěstí v práci.
00:01:27Co se v mládí nenaučíš,
00:01:30s tím se v stáru marně mučíš.
00:01:34Jen dál a dál jít přímou cestou.
00:01:37Dokud máme mládí, kamarádi,
00:01:41přímo před sebooou!
00:03:35-Řeka se velmi podobá lidskému životu.
00:03:38Začíná z nepatrných praménků, korýtek nebo studánek v horách.
00:03:43Teče hned sem, hned tam, lesním tichem.
00:03:46Vesele hopká přes kaménky a větévky.
00:03:49Cestičkou lemovanou mechem, travou a kapradím.
00:03:53Je to obraz sladkého dětství.
00:03:55Hravého, bezstarostného, které nezná lidskou bídu a bolest.
00:03:59Nahoře šumí les a páry mraků válejí se po úbočích.
00:04:05Potůček se zvětšuje, roste, vyrývá si hlubší koryto.
00:04:09Mění se v bystřinu, žádné překážky se neleká.
00:04:13Hravě přeskakuje i velké balvany.
00:04:16A vrhá se střemhlav nebojácně do hloubek překrásných vodopádů.
00:04:21Je to obraz dravého mládí.
00:04:23Plného síly a touhy po životě.
00:04:26Mládí, které se žádné překážky neleká.
00:04:29Odvážně ji přeskakuje a vesele zas běží dál.
00:04:32Vstříc dalšímu životu.
00:04:34Tak jako vodní tok v romantických peřejích a slapech.
00:04:38Tak krásně vyjádřil náš nesmrtelný Smetana ve své písni.
00:04:43A tak se dostává řeka do širokých rovin a nížin.
00:04:47Teče klidně v polích a lukách, od vesničky k vesničce.
00:04:51Protéká městy.
00:04:53Napájí krajinu v době sucha. Nosí těžké vory a parníky.
00:04:58Je to obraz dospělosti, klidné práce a štěstí.
00:05:03Tu rádi trávíme chvíle odpočinku na sluníčku u vody.
00:05:06A zapomínáme na životní starosti a strasti.
00:05:19-Ty, Karle? Láska musí být strašně hloupá, viď?
00:05:23-Proč?-Víš, už párkrát jsem na tobě pozorovala,
00:05:26že když se mnou mluvíš, že se ti třepe hlas.
00:05:29A vůbec, tváříš se tak divně zamyšleně.
00:05:32-Ty zas toho víš.
-A tak jsem si myslela,
00:05:35že je to ta láska.
-Prosím tě!
00:05:37Já mám plnou hlavu starostí o maturitu.
00:05:40A ty mně tady vykládáš takové nesmysly.
00:05:42Kam na to chodíš?
-Jé, Karle! Podívej!
00:05:46Tuhle parapel odněkud znám.
00:05:49-To by mohlo být profesora Pírka.
00:05:53-A podívejme se! Karel Toman!
00:05:56Vodní panna Eva Vichrová!
00:05:59A můj deštník!
00:06:01A to je krásné! Studujeme za školou, že?
00:06:03-Pardon, pane profesore.
-Usedněte!
00:06:09-Jestli tohle oznámí ve škole, dozví se to tatínek.
00:06:12-Copak tatínek. Ale deštník tu zapomněl.
00:06:15Počkej, já za ním doběhnu a promluvím mu do duše.
00:06:17-Poprosím ho sama. Slabšímu pohlaví snad spíš vyhoví.
00:06:34PÍSKÁ SI VESELOU PÍSNIČKU
00:06:45-Tady je káva, Karlíčku.
-A tady jsou boty, maminko.
00:06:48Vyblýskal jsem ti je s nevšední ochotou.
00:06:51Ale podrážky ti povážlivě hlodá zub času.
00:06:53-Jakáž pomoc. Ještě to v nich nějaký čas vydržím.
00:06:57-Nenaříkej, drahá máti.
00:06:59O prázdninách půjdu na praxi a koupím ti nové.
00:07:01-Na tebe čekají.
-No dovol, mami!
00:07:04Na vlastníka tří akát s vyznamenáním?
00:07:07Víš ty vůbec, co je to kontokorent? Saldokonto? A právo směnečné?
00:07:11Nevíš. Tak vidíš.
00:07:13O tom se takovému nějakému šéfovi ani nezdálo.
00:07:16Já mohu provádět nejkomplikovanější obchodní mezinárodní transakce!
00:07:20Levou rukou!
-Ale číšníka bys dělat nemohl.
00:07:23Podívej se, jak jsi rozbryndal tu kávu.
00:07:26-To nic, maminko. To se duchapřítomně napraví.
00:07:35-Co to děláš? Kdo to má pít?
00:07:37-To neznám studenty, maminko. Těm je to jedno.
00:07:40Těm nezáleží ani tak na kvalitě, jen když je dobrá míra.
00:07:45-Co tam vidíš?
00:07:48Divochu!
00:08:04-Halí, haló! Halihaló!
00:08:06Vstávejte, lenoši! Už je den bílý.
00:08:15-Neseš mléko a strdí?
00:08:25-Ivo!
-Ivánku náš!
00:08:30Vstávej!
00:08:32Vstávej! Už je tři čtvrtě!
00:08:36-Teprve za 3 minuty, ty podvodníku!
00:08:41-Mazánek vrní.
00:08:47Budíček lásky.
00:08:54-Dobrýtro, Evičko!
-Dobré jitro!
00:08:59-Nezapomeň na corpus delicti.
-Kdepak!
00:09:05-Ivo!
00:09:12Copak takhle na dálku z okna. To on si Karel troufá.
00:09:15Ale jak jsou spolu, kloudnýho slova z něho nedostaneš.
00:09:18-Jakpak by ne? Představ si! Ta společenská propast.
00:09:22On a dcera velkoobchodníka.
00:09:24-Jakápak propast? Copak jsem nula?
00:09:28Za rok budu mít po maturitě a dostanu pěkné místo.
00:09:31Třeba u nich v kanceláři.
-O to bych zrovna nestál.
00:09:34V takovém kšeftě!
-Co chceš? Maj prý 12 úředníků.
00:09:36-Kteří prodávají příležitostně také za pultem.
00:09:39Dovol, na to nepotřebuji obchodní školu!
00:09:41-Na praxi to stačí. Člověk tak přijde se vším do styku.
00:09:44ZVONĚNÍ BUDÍKU
-Poslední výstraha!
00:10:00-Dobré jitro!-Copak čekáte déšť, že máte deštník?
00:10:03-Ne, bouřku.
00:10:06-Už troubějí?
-Ne. Budou čekat, až páni přijdou!
00:10:09-Pane Znamínko, prosím vás. Půjčte mi ten ručník!
00:10:11-Na co?
-Já vám ho o přestávce vrátím.
00:10:15-Ahoj Karle!
-Nazdar Evičko!
00:10:17-Podívej se... Dej to Pírkovi. Požádej ho, ať je na nás gentleman.
00:10:21-Tohle? A podívej...
00:10:24co kdybys tam šla ty?
00:10:26To víš, já jako muž s ním nic nesvedu.
00:10:29Ale ženské kouzlo! Ženské kouzlo spíš hne jeho srdcem.
00:10:33-Tak řekni rovnou, že se ho bojíš.
-Hele, nech si to.
00:10:36Dej to sem!
00:10:40A podívej, pojď tam se mnou. Ve dvou se to lépe přemlouvá.
00:10:43-Já to věděla.
00:10:55-Zase nějaké novoty, pane kolego?
00:10:58-Jen pokus. Dal jsem žákům za úkol nakreslit úpravu výkladní skříně.
00:11:03A zde jsou výsledky.
00:11:05-Hm, hm. A co je tohle?
-Hračky.
00:11:08Je to výkladní skříň hračkářského obchodu.
00:11:11-No jo. Ovšem. Hračičkářství.
00:11:15To je celý ten váš vyučovací systém!
00:11:17Jako by nebyly potřebné vědomosti obsaženy ve všech učebnicích!
00:11:22Ach! Ale vy mladí zapomínáte,
00:11:25že vaší povinností je ukládat žákům nauku!
00:11:28Stránku po stránce. Slovo za slovem do hlavy!
00:11:31A ne si s nimi hrát na hokynářství!
00:11:35Opájíte se každý svým mládím jako kůzle podmáslím.
00:11:40A nedbáte rady starých...
-Starých kozlů!
00:11:44-No dovolte!
-Ale pánové! Pánové!
00:11:53KŘIK A SMÍCH ZE TŘÍDY
00:11:57-Velevážení, zde vidíte největší a nejzáhadnější záhadu 20. století!
00:12:02SMÍCH Ticho! Indiáni mosambičtí!
00:12:05SMÍCH
00:12:08Tato podivuhodná nestvůra nazvaná kreténius idiotik!
00:12:11Je obyvatelem neznámé planety.
00:12:13Její kulturní vyspělost je podle fyzických znaků daleko před námi.
00:12:18Ta nádherná hlava. Ty oduševnělé oči!
00:12:20Ten postoj! SMÍCH
00:12:32TICHO
00:12:37-No tak co je? Už je konec? Vašku, sundej mi to nebo se v tom udusím.
00:12:42SMÍCH
00:12:47Dobrý den, pane profesore.
00:12:54-Menažerie!
00:12:59Tak takhle se připravujete na vyučování.
00:13:02Já vás naučím, chaso!
00:13:04Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout!
00:13:07Vztyk! Sednout!
00:13:09Vztyk!
00:13:12Chásko líná! Kdo vám dovolil sednout?
00:13:15Za trest budete celou hodinu stát! Vztyk!
00:13:43Kdo chybí?
-Libenská.
00:13:45-Prosím, Toman a Vichrová.
00:13:48-Toman a Vichrová, prosím, nechybí.
-Tak kde tedy jsou?
00:13:52-Viděl jsem je. Zůstali patrně asi někde na cestě.
00:13:56-Aha. Patrně zůstali někde na celnici.
00:13:59SMÍCH
00:14:01TICHO
00:14:05Napište mi někdo jména těch, co chybí.
00:14:09Třeba... Třeba támhle pan...
00:14:12Nejzáhadnější záhada 20. století!
00:14:18-Dej sem písátko!
00:14:20-Kde máte své pero?
-Prosím, já jsem vám ho...
00:14:23-Sedněte!
00:14:25Vy ne, vy vstaňte!
00:14:28Tak jak je to s oním perem?
-Prosím, vždyť jsem vám...
00:14:31-Dost! Nic nechci slyšet! Máte mít své věci v pořádku!
00:14:36Co by řekli zedníkovi, kdyby přišel do práce bez nádobí?
00:14:39No? Co by řekli?
00:14:41Pište vy! Libeňská, Toman, Vichrová.
00:14:47-Copak jste mi přinesli?
00:14:50-Prosím, pane profesore...
00:14:53My jsme vás chtěli poprosit...
00:14:55Vlastně požádat a vrátit vám...
00:14:59Kdybyste to laskavě neoznamoval, že jste nás viděl.
00:15:03On tam visel chudinka na zábradlí. Tak jsme vám ho přinesli.
00:15:08-A kdo? Kdo visel na zábradlí?
00:15:11-Prosím, deštník.
-Deštník, tu.
00:15:14-A deštnííííček.
00:15:18Podívejme se.
00:15:21A je celý!
00:15:24-Neoznamujte na nás, že jste nás viděl, pane profesore.
00:15:28Tatínek by mě vydědil, kdyby to prasklo.
00:15:30-Pane profesore, bylo to poprvé.
00:15:33-Já jsem měla včera narozeniny. Tak jsem to chtěla nějak oslavit.
00:15:38-Pane profesore, my už to vážně víckrát neuděláme.
00:15:42Račte to laskavě ututlat.
00:15:45-Nic nebudu tutlati!
00:15:48Nevím o čem mluvíte!
00:15:50Nikdy jsem vás neviděl a doufám, že vidět nebudu!
00:15:55A až půjdete na plovárnu, nechoďte na Vyšehradskou.
00:15:59Tam totiž mám předplaceno.
00:16:02-Děkujeme vám, pane profesore.
-To jste hodný, pane profesore.
00:16:05-Prosím, deštníček.
00:16:14-Ty jsi ale hrdina!
00:16:16Kdybych nebyla situaci zachránila ženskou diplomacií,
00:16:19byli jsme oba v kaši.
-Ty jsi něco zachránila!
00:16:22Vždyť jsi tam kvílela jako kojenec, když se mu klubou zoubky.
00:16:26-Musela jsem, když jsem viděla, že jseš grogy.
00:16:29Tak jdi napřed.
-Jen si jdi ty! Dáma má přednost.
00:16:32-Děkuju, rytíři. Já počkám až po zkoušení.
00:16:34Stejně nic neumím.
-Já to radši oběhnu zadem.
00:16:41-Již odpradávna pociťovali lidé potřebu...
00:16:44Ukazovati na určitých místech
00:16:46plody svého snažení uměleckého,
00:16:50hospodářského a průmy...
00:16:52Stůj!
00:16:55Tak copak si dnes pan Toman vymyslí?
00:16:59Zoubky bolely? Elektrika nejela?
00:17:03Co?!
-Prosím, pane profesore...
00:17:06My jsme... Totiž... Já jsem...
00:17:09-Oni jsou, ne?
-Hehe.
00:17:12Totiž... Prosím, ony nám v domě spadly schody.
00:17:16Tak jsem... Prosím, čekal...
00:17:19Prosím čekal.
00:17:21A potom mne, prosím, napadlo...
00:17:23Abych sjel, prosím, po zábradlí dolů.
00:17:26Tak jsem, prosím, sjel.
00:17:29-Já tě sjedu, ulejváku! Čekal jsi, až bude po zkoušení!
00:17:34K tabuli!
00:17:36Pověz nám o podpůrných prostředcích obratu!
00:17:43-Podpůrné prostředky obratu jsou:
00:17:46Trhy, veletrhy, výstavy, aukce, muzea a reklama.
00:17:50Trhy. Rozeznáváme trhy výroční, trhy na dobytek,
00:17:53trhy týdenní, trhy denní a konečně veletrhy.
00:17:56Trh výroční povstal z církevních slavností středověkých.
00:18:00A shledáváme na něm nejrozmanitější druhy...
00:18:02-Dost!
00:18:06Tak vidíš, ty Brkoslave. A podruhé si dej pozor na schody!
00:18:11Na místo.
00:18:14Budeme tedy pokračovat.
00:18:17Povím vám něco o burzovních obchodech.
00:18:24Burzovní obchody. Strana 238, hlava XIII.
00:18:28Pojem, rozdělení a správa burz.
00:18:30Odstavec první, druhý, třetí vynechat.
00:18:33Odstavec čtvrtý šestá řádka zdola škrtnout.
00:18:38Strana následující. Odstavec třetí vynechat.
00:18:41Strana další. Podtrhnout slovo aby.
00:18:46Ostatek v učebnici pro 1. ročník.
00:18:50Tím jsme probrali burzovní obchody.
00:18:53A přistoupíme ke clu.
00:18:56Čtěte, Svobodová!
00:18:58-Tak a teď si pěkně zavřete knížky a půjdeme za pult.
00:19:05Kdo bude dnes dělat prodavače? KŘIK
00:19:10Pojď sem, Pokorný.
00:19:14Tak a teď si vyber zákaznici.
00:19:20-Svobodová.
00:19:25Račte si přát, milostivá paní.
-Prosila bych nějaký klobouček.
00:19:29-Klobouček.
00:19:36SMÍCH
00:19:41Prosím, milostivá paní.
00:19:44SMÍCH
00:19:48-Tak se podívejte. Studujeme reklamu.
00:19:51Když dámě zkoušíte klobouk, musíte k němu hned něco podotknout.
00:19:54Co jeho hodnotu vyzdvihne.
00:19:56Aby si nemyslela, že je to jen tak obyčejné zboží.
00:19:58-Ano, pane profesore.
00:20:00Milostivá paní, je to nejnovější model.
00:20:02Jde jako na dračku. Prodali jsme jich nejmíň 200 kusů.
00:20:06SMÍCH
-Ticho, skotáci!
00:20:10Tak vidíte, Pokorný. To je špatná reklama.
00:20:12Žádná dáma nechce nosit něco, co už nosí druhá.
00:20:17-Milicová!
00:20:20Račte si přát, prosím, slečno?
-Prosila bych nějaké rukavice.
00:20:23-Rukavice, prosím, prosím. Tady je jeden pár. Velmi slušivé.
00:20:29Opravdu pěkný pár, slečno.
00:20:31-Ty jsou mi poněkud velké.
00:20:34-Velké. Hm. Hm.
00:20:37A co tady ty, slečno?
00:20:41Taky hezký pár.
-Ty jsou mi zase malé.
00:20:44ÚŠKLEBEK Haha!
00:20:46-Pozorujete, že by se zboží líbilo, až na nějakou maličkost.
00:20:49Pak se snažíte maličkost snížit na minimum.
00:20:52Řeknete například: Ony jsou poněkud těsné.
00:20:54Ale až je jednou vyperete, roztáhnou se a budou jako ulité.
00:20:58-No jo, pane profesore, já řeknu, že se roztáhnou,
00:21:01ony se srazí, dáma mi je zítra přinese zpátky,
00:21:04a udělá mi z krámu kůlničku na dříví.
00:21:06SMÍCH
-Zcela správně.
00:21:09Každý prodávající musí znát jakost svého zboží.
00:21:12-Prosím, pane profesore, já bych si třeba nechala tyhle.
00:21:15-Já neprodávám. Támhle.
-Tak já si nechám tyhle.
00:21:18-Prosím, slečno. 30 korun.
00:21:22Děkuji.
-Počkat!
00:21:24Tak jakou chybu tady asi prodávající udělal?
00:21:27-Prosím, měl se slečny zeptat, jestli ještě něco nechce.
00:21:30-Tak jest. Musíte nevtíravě upozornit na nějakou věc,
00:21:33kterou by ta osoba mohla potřebovat.
00:21:36Přijde-li například do krámu venkovská babička,
00:21:39nenabídnete jí pavučinové punčošky nebo pudřenku,
00:21:42ale šátek na hlavu a podobně.
00:21:44Jakmile někdo vstoupí do krámu,
00:21:46musí prodávající vědět do jaké škatulky ho zařadit.
00:21:50A podle toho s ním musí také jednat.
00:21:53-Máme tady překrásné pudřenky, slečno. Nebo růž na rty.
00:21:57Zaručeně neslíbatelnou. Můžete si to hned vyzkoušet.
00:22:00SMÍCH
00:22:22-Kde jste byla?
-Prosím, mně nebylo dobře.
00:22:25-Tak? A copak vám bylo včera?
00:22:27-Prosím, včera mi bylo špatně. SMÍCH
00:22:30-Ticho! Abyste si nemyslela, že utečete zkoušení!
00:22:34K tabuli!
00:22:39Mluvte o reklamě.
-Reklama.
00:22:42Reklama... Stránka 233.
00:22:45Odstavec... Ne hlava I.
00:22:48Odstavec třetí.
00:22:50Reklama je...
00:22:56-No?!
-Prosím, já to neumím.
00:22:58-Tak!
00:23:05A proč to neumíte?-Prosím, tatínek říkal, že je to hloupost.
00:23:08Takhle se to učit!
00:23:15-Co jste to řekla?
00:23:17Co to má znamenat? To je vzpoura! Rozumíte?
00:23:23To vám přijde draho!
00:23:31Tak váš tatínek si dovoluje kritizovat školu.
00:23:36Čímpak je váš otec?
-Právě obchodníkem.-Proč právě?
00:23:40-Protože on už zaměstnává praktikanty z obchodní akademie.
00:23:43Tak ví, co dovedou.
-No, ovšem!
00:23:46Jestli zaměstnává takové lajdáky jako jste vy,
00:23:48pak musí mít smutné zkušenosti.
00:23:50-Tatínek už měl abiturienty s vyznamenáním a bylo to stejné.
00:23:53SMÍCH
00:23:57-Ticho!
00:24:01A s vámi si to ještě vyřídím!
00:24:05Pošlete mi sem svého otce.
00:24:07Ať mně a celému profesorskému sboru poradí, jak máme vyučovat.
00:24:12ÚŠKLEBEK
00:24:14Napište ale raději hned, aby si reformoval svůj kšeft.
00:24:17A nepletl se do pedagogiky, které nerozumí.
00:24:20-Pane profesore, Vichrová si představuje...-Mlčte!
00:24:23Nebyl jste tázán!
00:24:25Nikdo nemá právo si něco představovat!
00:24:27Vy máte právo jen mlčet!
00:24:30A vy jděte na své místo.
00:24:44Ticho! ZVONĚNÍ
00:24:48-Okamžik, okamžik.
00:24:50Amálko, jsi tam ještě? To budeš mít radost.
00:24:54Něco moc důležitého se stalo, ano.
00:24:57Představ si, že je na světe!
00:24:59No deštník, víš? Přinesli mi ho dva žáci.
00:25:02No, no, to víš. Tak papa.
00:25:07-Tys mu to dala ale 3:0!
00:25:09-Ale kdyby z toho něco bylo, tak jseš na špici.
00:25:12A my všichni jsme solidárně za tebou.
00:25:14SOUHLASNÝ KŘIK
00:25:38-Ty máčený.
-Jedno mlíko!
00:25:40-Však ony byly v tom hrnci už aspoň přes týden.
00:25:56-Dovolte, dovolte. Pane Znamínko!
00:25:58Opatřoval jste mi dnes snídani či nikoli?
00:26:01-Jakpak by ne, pane profesore.
00:26:03Jednoho uzenáče a chléb náš vezdejší.
00:26:07-Tak jsem se přece nemýlil. Děkuji. Děkuji.
00:26:10Dovolte. Dovolte. Dovolte.
00:26:19-To je pane kolego pěna.
00:26:21Která se utvořila na pokraji světového vření.
00:26:24Poválečná generace.
00:26:26Která je lehkomyslná, povrchní, nemorální.
00:26:30A nedává pozor při vyučování!
00:26:34-Ten její otec, jež zlehčuje naše výchovné metody,
00:26:37ten je předválečný, pane kolego.
00:26:39Takový strejc z venkova si dovoluje reformovat školství.
00:26:43-Jo, pane kolego. Na profesory si každý troufne.
00:26:46Nejvíc mě rozzlobí, jak taková máma na mě spustí.
00:26:48Jak jste ho mohl nechat propadnout, vždyť já ho doma zkoušela.
00:26:51Ona ho doma zkoušela!
-Ale přesto myslím,
00:26:54že takový zkušený obchodník může mít docela dobrý postřeh.
00:26:58-Hm! Postřeh!
-Něco na tom je.
00:27:01Já jsem tuhle například přišel o přestávce do 4. ročníku.
00:27:05Měli právě pojistnou matematiku.
00:27:08Tabule byla popsána jen vzorečky, že se z těch cifer hlava točila.
00:27:12To všechno si musí takový kluk nacpat do lebky.
00:27:14Když potom přijde do praxe, tak pozná, že to vůbec nepotřebuje!
00:27:18Protože jsou na to tabulky, kde už je všechno pěkně vypočítáno!
00:27:21-Pane kolego, prosím vás. Dovolte, pánové.
00:27:24Neviděl jste tu nikdo můj deštník se svačinou?
00:27:28-Já nevím, pane kolego, že vy musíte vždycky odporovat.
00:27:32To je zvláštní. Já nejsem proti reformám. Prosím.
00:27:36Ale ty musí dělat zkušený odborník. Profesor!
00:27:39A ne nějaké profesorské embryo nebo venkovský kalounkář.
00:27:49-Má svačina!
00:28:23-Vlastně jsem to zavinil všecko já, pane řediteli.
00:28:26Ona doma studovala obchodní nauku. Jak se říká biflovala.
00:28:29Dřela to z té knihy, no a já povídám:
00:28:32Vždyť je to hloupost, takhle se to učit.
00:28:34No a to bylo všechno.
-Hloupost. Hloupost!
00:28:38-Já vím, že jsem se přenáhlil, pane profesore.
00:28:40Ale ujišťuji vás, že jsem tím nic nemyslel.
00:28:43-Pa-pardon. Já... Já...
00:28:46Ještě přijdu. Až později.
00:28:51-Pane profesore, mě ani nenapadlo, že to holka řekne ve škole.
00:28:54Já si nechci dovolit reformovat školu nebo pány profesory.
00:28:58-Tak nemáte před děvčetem něco takového říkat!
00:29:01-No snad mám také právo poučit své dítě!
00:29:03-Ale nemáte právo plést se do věcí, kterým nerozumíte.
00:29:06-Pardon, pane profesore. Mám abiturienty obchodní akademie.
00:29:10Ti se musí u mě ještě dlouho učit, než z nich něco je!
00:29:13-No to je obchod. Ale tady je škola!
00:29:16Vy rozumíte svému obchodu a my zase škole.
00:29:18-Prosím, ale na vašich žácích to vidět není.
00:29:21-Obchodní akademii nemůžete posuzovat podle nějakého lajdáka!
00:29:24-Moje dcera není žádný lajdák!
-Ale drzá je!
00:29:27A vůbec! Už toho mám dost!
-A já vaší metody také.
00:29:30-Má úcta, pane řediteli. Promiňte.
-Pane profesore...
00:29:37-Taková drzost!
-Pane kolego.
00:29:39Nemohl jste tomu otci dát aspoň trochu naděje?
00:29:42-Slečno, jste příliš zelená.
00:29:44Ano, příliš zelená, abyste mi mohla radit.
00:29:47-Pane kolego, mluvíte s ženou!
00:29:49-Která si osobuje právo radit mně, zkušenějšímu.
00:29:52-Vždyť on to kolegáček tak nemyslí, viďte pane kolego.
00:29:55-No, vám se nebudu svěřovat se svým myšlením.
00:29:58Pane fyziku! Vy si rozbíjejte své atomy.
00:30:00A já rozbiju tvrdou rukou elementy, které uvolňují disciplinu ústavu!
00:30:05-Ale pánové! Pánové.
00:30:16Pan kolega je poněkud prchlivý.
00:30:18Ale já s ním promluvím, až ho to přejde.
00:30:21Zajímám se také o ten poměr mezi praxí a školou.
00:30:24A dal bych vám v mnohém za pravdu.
00:30:27To víte, nám přece na tom velmi záleží.
00:30:29Aby se naše mládež v praxi osvědčila.
00:30:32No ale...
00:30:35Nevzal byste nějakého žáka od nás na praxi přes prázdniny?
00:30:39Že byste to jednou zkusil s námi.
-Milerád, pane řediteli.
00:30:43Vždyť je může konečně pan profesor Vlk sám vybrat.
00:30:45-Vidíte, to je dobrý nápad.
00:30:48Napíši vám za několik dní, na koho padla jeho volba.
00:30:59-Kluci, tak je to zařízeno. Jede se!
00:31:02-Ukaž.
00:31:06Vážení pánové.
00:31:08To jsme jako my.
-No jo.
00:31:13-V úctě Josef Vichr.
00:31:18Pane šéfe!
-Pane šéfe!
00:31:21-Děkujeme vám.
-Tak.
00:31:23Vy jste tedy mládenci z obchodní školy z Prahy.
00:31:27Aha. Posílá vás pan profesor Vlk.
00:31:31Zvaný Bivoj.
-Prosím, pane šéfe.
00:31:33-Sympatický profesor.
00:31:38Račte se posadit, pánové.
-Kam, prosím?
00:31:41-Třeba na zem, prosím.
00:31:46Máte nějaká vysvědčení?
-Prosím, pane šéfe.
00:31:49-Á, tu. Hm. Ts, ts, ts.
00:31:51Krásné vysvědčení! Samá vyznamenání! Ts, ts, ts.
00:31:56To tedy zkoušku ani dělat nemusíme.
-To by bylo zbytečné, pane šéfe.
00:32:00-My stejně všechno umíme.
-To s vámi bude radost pracovat.
00:32:04A jaké máte požadavky?
-Tedy byt. -Byt čistý.-Čistý.
00:32:07-Stravu.
-Masitou.-Masitou.
00:32:09-A každý jednu služku.
-Modrookou.-Ah! Modrookou...
00:32:13No, to by šlo. Račte mne následovat, pánové.
00:32:16Uvedu vás do vašich komnat. Nastoupíte místa prokuristů.
00:32:21-Ah! Děkujeme, my trefíme sami.
00:32:26-Kluci, vidím město veliké, které nám leží oddaně u nohou.
00:32:29-Zaslíbená země, z níž pochází slavná Eva Vichrová.
00:32:33-Balíkov.
-Náhodou, vědět starosta,
00:32:35že jsou tu páni studenti, tak nás přišel uvítat.
00:32:38-Měli by nás vítat s muzikou.
-To by měli.
00:32:41Támhleta věž by se měla před námi uklonit.
00:32:43-Ta? Ta už je stejně nakloněná.
00:32:46-Kluci, vzhůru na Bastilu.
00:32:54Někdo tam je.
-Asi prodavač, který má službu.
00:32:57Tak co, kdo půjde první? Ty Karle?
-No, snad by mohl Vašek, ne?
00:33:01-Beze všeho. My Pelíškové jsme nikdy necouvli před nepřítelem.
00:33:12-Dobrý den.
00:33:15-Přejete si, prosím?
00:33:18-Kamarádíčku, je pan šéf doma?
-Pan šéf? Hm? Ten...
00:33:23Ten je právě u oběda. Přál jste si?
00:33:26-My jsme nové kancelářské síly, pane...
00:33:29-Josef, prosím.
-Pane Josef.
00:33:31-Pan šéf si nás sem pozval, abychom to tu trochu zreformovali.
00:33:35-A práce tady bude hodně, starý brachu.
00:33:38Je to tu tak trochu předpotopní.
-Prahorní.
00:33:42-Ba, zanedbané.
00:33:45-Tajhle by se měla probourat zeď do ulice.
00:33:47-Jenže tam žádná ulice není.
-Není?
00:33:51-No to snad nevadilo. Snad bychom tam mohli dát něco...
00:33:55-Zkrátka musí sem světlo. Více světla.
00:33:58Jak to řekl... Ten... No, ten básník než umřel.
00:34:02-Co to máte v tomhle oddělení?
00:34:04-Tam? Tam jsou, prosím, záclonové látky.
00:34:08-Nevhodné.
00:34:10Takový artikl patří do 1. poschodí, aby bylo vidět na odstíny.
00:34:14-To se koupí takové podstavce, vypadá to jako hrazda.
00:34:17A na to se látka zavěšuje.
00:34:19-No to se snad během času zařídí, když tu teď máme tak učené pány.
00:34:24-To víte. Dříve obchodník pověsil kus hadru na tyč.
00:34:28A byl obchod. Dnes je to ohromná věda, tatíku.
00:34:31-My už to studujeme 3 roky a ještě z toho nejsme moudří.
00:34:35-Jaký máte zahraniční obrat?
-Ten bohužel nemáme.
00:34:38My obchodujeme doma.
-Špatné vedení.
00:34:40-To musíme závod postavit na nohy.
-No to budete muset, pánové.
00:34:44Ale teď, prosím, tady nahoru po schodech.
00:34:46Pan šéf už tam bude.
00:34:49Prosím.
00:34:51-Prosím.
-Prosím, prosím.
00:34:57Ó, to nemuselo být.
-Jo! A jakej je starej?
00:35:00Dá se s ním mluvit?
-Hm, těžko.
00:35:02Náš pan šéf je takový starý, zanedbaný, prahorní brundibár.
00:35:06No konečně, to už uvidíte sami. Pánové, prosím, račte.
00:35:15Haló, pane prokuristo. Jsou tu ti hoši na praxi.
00:35:19Přesvědčte se, co dovedou.
-Ano, prosím, pane šéfe. Ano, hned.
00:35:25-Dobré poledne, pane šéf.
-Vrátím se za půl hodiny. -Prosím.
00:35:29-Uděláme malou zkouštičku, pánové.
-To snad nemusí být.
00:35:32-Vždyť my máme vyznamenání.
-Výborně. Ale přesto si to zkusíme.
00:35:36Tak co dovedete z obchodních věcí?
-No, psaní na stroji, účetnictví.
00:35:40-Částečně německy, částečně francouzsky.
00:35:42-Trochu anglicky.
-A částečně těsnopis. -Hm.
00:35:45Tak se částečně posaďte ke strojům!
00:35:59Tak co, nejde to?
00:36:01-Prosím, my jsme se učili na remingtonce.
00:36:03-S aparátem na břiše?
00:36:06Dobrý úředník musí umět psát na každém psacím stroji!
00:36:10Pište!
00:36:12Firmě Václav Svoboda.
00:36:16Praha.
00:36:18Zboží, jež jste nám včera čerstvě dodali,
00:36:22je k nepotřebě.
00:36:24No tak pište!
00:36:28Je k nepotřebě.
00:36:30Vracíme vám je i s příslušenstvím.
00:36:35A připisujeme vám výlohy na vrub.
00:36:43-Prosím, bylo to firmě Václav Svoboda nebo Josef Svoboda?
00:36:47-Václav!
-Václav.
00:37:00-Proč nepíšete?
-Prosím, jsem hotov.
00:37:02-Hm? Ukažte.
00:37:09Hezky jste to prokopíroval, ale obráceně!
00:37:12Tak dost, ukažte mi, co jste napsali.
00:37:15Rychle, rychle!
00:37:22Tak a teď si vezměte papír na diktát.
00:37:26Napíšete mi každý svým způsobem akviziční dopis.
00:37:30Nabídněte nějaké firmě partii.
00:37:33Třeba odprodej letního zboží za sníženou cenu.
00:37:36Rozuměli jste mi, co myslím?
-Ano, samozřejmě.
00:37:39-Výborně.
00:37:43-Karle, jak to mám napsat?
-To bych taky rád věděl.
00:37:46-Vždyť jsi říkal tomu chlapíkovi, že rozumíš?
00:37:49-Já mu říkal, že rozumím? Tys to říkal.
00:37:53Já jenom říkal: ano, samozřejmě.
00:37:56-No vidíš. A teď tu sedíme.
00:37:58-No, něco snad dáme dohromady. Vždyť je to látka pro první ročník.
00:38:01-V nauce jsou vzorce nabídek.
00:38:03-Karle, nemáš ji s sebou?
-Mám, ale dole v kufru.
00:38:06-Co kdyby Vašek skočil dolů?
-To nemá cenu.
00:38:09Tam je vzorek nabídky na bobkový list.
00:38:11-To by vůbec nevadilo!
00:38:13Místo bobkového listu napíšeme letní zboží za sníženou cenu.
00:38:17-Vašku, skoč pro ni!
-Beze všeho.
00:38:19My Pelíškové jsme ještě nikdy...
-Já vím. Necouvli. Jdi už!
00:39:09-Dal jsem si s nimi práci. Zkoušel jsem je velmi trpělivě.
00:39:12Ale u nich je každá námaha marná. Mají velmi sporadické znalosti.
00:39:17Umějí odříkávat celé pasáže z knih, ale bohužel jinak nic.
00:39:20Umějí všechno, abych tak řekl, částečně.
00:39:23No, tohle jsou podle nich nabídky zboží.
00:39:25-No, dobrá. Dobrá. Ale s vyhazovem jste mohl počkat, až se vrátím.
00:39:28-Tak já za nimi doběhnu. Snad budou ještě na nádraží.
00:39:32-Slíbil jsem jejich třídnímu, že je přes prázdniny zaměstnám.
00:39:34A vyzkouším jejich praktické znalosti.
00:39:37-To kdybych byl věděl. No ale snad je Evička ještě dohoní.
00:39:40-No doufejme.
00:39:42-Tak si připadám, jako na útěku ze zaslíbené země.
00:39:46Teď by nás tak měl vidět Bivoj.
00:39:48-Nemaluj čerta na zeď! Na tuhle ostudu máme dost času.
00:39:53-Já vím, že Ivo už sedí ve vlaku.
-Copak Ivo.
00:39:56Ten milostivou paní matinku nějak okulatí.
00:39:59Ale my? My jsme se vyznamenali.
-Jak to my?
00:40:04Já jako jednotlivec jsem jakžtakž obstál.
00:40:07Ale celek!-Celek zazářil oslňující nemohoucností.
00:40:12-Tak zas jdem.
-Počkej!
00:40:15Tady v té chaloupce požádáme o přístřeší.
00:40:17Dnes bychom do Prahy u stejně nedošli.
00:40:29-Pomáhej pánbůh.
-I dejž to.
00:40:31-Tatínku, neprodal byste nám trochu mléka?
00:40:34-Ale to víš, že prodám, synáčku.
00:40:38Hned to bude.
00:40:54Pozor na prsty, mladej pane. To není práce pro slečinky.
00:41:02Páni jedou na prázdniny?
00:41:04-Kdepak. Páni hledají práci.
00:41:07-Vy my na to vypadáte.
00:41:12A copak umíte?
-No vlastně...
00:41:16Rozumíme hlavně obchodu.
00:41:19-Jsme totiž obchodní akademici.
00:41:21-Co je to?
-Studujeme obchodní nauku.
00:41:24-Moderní obchodní metody.
-Racionelní způsob prodeje.
00:41:27-Propagaci, reklamu, finanční transakce.
00:41:30-A vůbec všechno, co s obchodem souvisí.
00:41:32-A prodávat taky umíte?
-No všecko!-Zda-li!
00:41:46-Karle, pojď odtud! Ten člověk se mi nelíbí.
00:41:50-Počkej, vždyť musíme zaplatit.
00:42:00ŽENA-Ty nemáš rozum. Vždyť jsou to ještě děti.
00:42:02-Ale z obchodní školy, Márinko.
-Na trh potřebuješ fištrón.
00:42:05A ne školu!
-Na tu hodinku by tě snad zastali.
00:42:08-Dělej si co chceš, ale já ti říkám, že nemáš rozum!
00:42:18-Mládenci, chcete si opravdu něco vydělat?
00:42:21-Jéje, rádi.
-S největší ochotou.
00:42:24-Tak pojďte. Můžete tady přespat. Stejně se žene bouřka.
00:42:45-Reklama pouliční a veřejné vyvolávání.
00:42:48Velmi starý jarmareční prostředek. Ne právě funkční!
00:42:51To by nás nebylo důstojno.
00:42:54Rozdávání letáků kolemjdoucím.
-To na trhu nejde.
00:42:57-Tak co tedy?
00:42:59-Něco si do rána vymyslíme.
00:43:02Musíme té paničce dokázat, co umí výkvět obchodní akademie.
00:43:07To je počasíčko.
00:43:09-Já si dám obchodní nauku pod hlavu.
00:43:11Když mi to nepomůže do rána něco vymyslet,
00:43:13tak budu mít hlavu aspoň o něco výš.
00:43:16-Teď už to asi ví Evička.
00:43:26Ta ostuda.
00:43:33Hele, ono sem prší.
00:43:35Podle teoretického předpokladu by sem vlastně pršet nemělo.
00:43:39Protože jsem navečer ten otvor ucpal.
00:43:42Hm? A prší sem.
00:43:44-Ono sem vlastně teoreticky neprší.
00:43:47Ona sem jen prakticky kape voda.
-Teorie a praxe.
00:43:51To máš asi tak jako Bivoje ve třídě a toho účetního v kanceláři.
00:43:56-Ta ostuda!
00:43:58-Ta blamáž!
00:44:17-Ruku líbám, milostivá paní. Poklona, pane rado.
00:44:20Mohu něčím posloužit, prosím.
00:44:22Zdravím vás pěkně, pane vrchní komisaři.
00:44:25To je dnes počasíčko, co?
00:44:27Jejejeje, paní vrchní adjunktová!
00:44:30Vy máte krásné šatečky jako holčička.
00:44:33Má úcta, pane doktore. Nezastavíte se u nás?
00:44:36-To je samý pan doktor, samá milostivá paní a...
00:44:38-To víš, malé městečko.
00:44:40Tady je každý škrabák od soudu panem radou.
00:44:43Mohu něčím posloužit, pane sekční šéfe?-Ty klacku!
00:44:46Dělej si blázny z někoho jinýho, nebo ti tu boudu rozšvihám!
00:44:52Já ti dám sekčního šéfa, ty komediante!
00:44:57-To jste museli vzít hned zaječích, hrdinové?
00:44:59To jste nemohli počkat na mě?
-No, ono to šlo tak rychle!
00:45:03Že jsme byli venku, než bys řekla kontokorent.
00:45:05-Vždyť on chlapec všechno umí. To měl jen takovou trému.
00:45:09-Milostivá paní, nebudeme si lhát. Neuměl nic! Všichni nic neuměli.
00:45:13Oni jsou totiž typickým příkladem mládeže,
00:45:15jakou nám dnes soustavně posílají naše školy.
00:45:18To je totiž tak. Škola je chce naučit všechno.
00:45:21Do všeho trochu zavrtá a nakonec je nenaučí nic.
00:45:24-Pane šéf. Mohu ten kus prodat jako kazový?
00:45:27-No, můžete.
00:45:29Chlapec vystuduje obchodní akademii a myslí si, že už je pán.
00:45:33Že je pro něho ponižující, aby se postavil třeba za pult.
00:45:36A přece se nijak neuplatní, dokud se nenaučí zacházet s lidmi.
00:45:40Vždyť takový kluk neumí ani vstoupit do místnosti.
00:45:43Nedovede ani pozdravit! Vždyť neumí ani chodit.
00:45:46-Se tam nějak dlouho dohadují.
00:45:48Prosím tě, nechtěla bys mě provést po korze?
00:45:50Udělal bych si nějaké snímky.
-Tak pojď.
00:45:54-Milostivá paní, to je výstavní kousek.
00:45:56-A co za něj chcete?
-Co za něj? Moment. 20 korun.
00:46:00-Hm?-To jde.
-Je to hubený.
00:46:02-Jéje, milostivá paní, to víte, chudinka, je živ jen z tý trávy.
00:46:06Ale hlavičku má pěknou.
-Tak si ji dejte vycpat!
00:46:12Dáte toho králíka s tou pěknou hlavičkou za 15?
00:46:15-Co říkáš?
-No, to by snad šlo.
00:46:18-No, milostivá paní, nerad, ale dám vám ho za 15.
00:46:21-Tak bych si ho vzala.
-Prosím, prosím.
00:46:23-Vezmete si ho jen tak, milostivá paní?
00:46:25-Nebo ho račte zabalit?
-Zabte mi ho! Já to nerada dělám.
00:46:29-Zabít. Ano! Zabijem, zabijem.
00:46:36-Paní, prosím vás. Jak se zabíjí králík?
00:46:38-Praští se sekyrkou.
-Praští se sekyr...
00:46:42Ale já žádnou nemám!
-No tak se mu podřeže krk!
00:46:51-Prosím vás, co s tím chcete dělat?
-No, podříznout!
00:46:54-Tak já si přijdu, až ho taky oholíte, vy umělče!
00:46:59-Co to vyvádíte, ničemové?
00:47:01Seberte si své věci a už ať jste pryč!
00:47:03Kdo to jakživ viděl, takhle vyhánět zákazníky?
00:47:05-Ale paní.-Ale paní.
-Ani slovo! Kdepak! Já to věděla.
00:47:08Páni studenti!
00:47:11-No já toho chlapce přijmu na praxi přes prázdniny, milostivá paní.
00:47:14Už proto, že jsem to slíbil řediteli akademie.
00:47:16-Děkuji vám, pane Vichr.
-Bude to perná práce.
00:47:19Oni totiž ti kandidáti umějí všechno částečně.
00:47:22Částečně psát na stroji, částečně stenografovat.
00:47:24Částečně německy. Ale pořádně vůbec nic!
00:47:27Ať se naučí pořádně alespoň...
-Tak, tady je, tatínku, máš.
00:47:31-Vy jste tatínek?
-Jejej, promiňte, tatínku.
00:47:35Totiž pane velkoobchodníku, že jsme vás považovali...
00:47:38-Za Josefa. No, to by nebylo žádné neštěstí.
00:47:40Kde jste se tu, prosím vás, vzali?
-Chtěli reformovat prodej králíků!
00:47:43Moderními prostředky!
-A nepovedlo se jim.-Kdepak!
00:47:46Zdejší obyvatelstvo nemá pochopení pro moderní vedení obchodu.
00:47:49-Není zralé pro nové myšlenky.
-Zato vy jste zralí, cvrčkové!
00:47:53Tak abyste věděli, přijmu vás přes prázdniny na praxi.
00:47:56-Jejej, děkujeme vám.
-Pane velkoobchodníku... -Ale!
00:47:58Kdybyste mi chtěli probourávat zeď, nebo propouštět personál,
00:48:01tak mi to ohlašte, prosím vás, napřed, buďte tak laskavi.
00:48:04-Prosím.-Prosím.
-No tak to jsem rád.
00:48:06-Tak kluci! A teď spojenými silami.
00:48:15-Uvidíte, paní, že na tomhle domě bude ještě jednou pamětní deska.
00:48:19Zde se narodil slavný, no třeba... Profesor Karel Toman.
00:48:22-Tak poslouchejte. Drahá maminko.
00:48:25Už jsme tu týden a daří se nám velmi dobře.
00:48:28Všichni respektují naše vzdělání.
00:48:32A dostali jsme hned od počátku těžkou duševní práci.
00:48:38-Karle!
00:48:40Pojď nám pomoct!
00:48:47-Ukaž, ty nešiko.
00:48:52-Tedy kluci, dělejte si tady co chcete,
00:48:54ale já s tím asi praštím.
00:48:57Tři roky se člověk dře na obchodní akademii.
00:48:59Nechá se týrat od kantorů.
00:49:01Nakonec aby tady někomu dělal nádeníka, ne?
00:49:04-Hochu, každý začátek je těžký.
00:49:06I ten Kolumbus musel začít od píky, když chtěl vynalézt to vajíčko.
00:49:12-A potom, tohle máš fyziku v praxi.
00:49:15Jakpak je to?
00:49:18Aha! Chceme-li změniti směr tělesa, musíme vykonati nějaký zásah.
00:49:22To jest účinkovati na těleso silou.
00:49:25Tak nemluv a pojď účinkovat.
-Dej nám pokoj!
00:49:28-První týden jsme působili dole v obchodě.
00:49:32Zde jsme každého udivovali svými znalostmi fyziky a jejích zákonů.
00:49:37Druhý týden jsme šli do expedice, kde jsme vybavovali důležité spisy.
00:49:42Potom jsme postoupili do účtárny, kde byla práce velmi odpovědná.
00:49:48Protože často šlo o veliké sumy, které jsme dostávali do rukou.
00:49:54-Ale pane prokuristo. Vždyť je to jenom 5 haléřů!
00:49:57Nemohla bych je zaplatit ze svého a zaknihovat?
00:50:00-Ale co vás to napadá, slečno! Ta chyba se musí najít!
00:50:03-Ale vždyť těch 5 haléřů hledám už 2 dny!
00:50:05-A kdybyste je hledala 2 roky, nesmíte ochabnout.
00:50:08Já jsem znal účetního, co zešedivěl při hledání pouhých 2 haléřů!
00:50:12Seděl v kanceláři ve dne v noci, spadl se o 10 kilo, nejedl, nepil.
00:50:17A nakonec si podřezal žíly logaritmickým pravítkem.
00:50:20-Děkuji za povzbuzení v práci.
00:50:22-Ale ta chyba se musí najít! To se nedá nic dělat.
00:50:24ZVONĚNÍ TELEFONU
00:50:27-Haló! Haló, kdo tam?
00:50:31Kdo tam?
00:50:35Ja. Ja, ja.
00:50:38Aber... Aber kdo tam?
00:50:41Ja. Herr, Herr...
00:50:45Účetní ist nicht tady. Ja, ja.
00:50:49Nein, Herr účetní ist pryč.
00:50:53-Částečně.
00:51:01Ja, ja, ja, ja, ja. Ja, bitte.
00:51:04Das wird erledigt. Ja.
00:51:35-Tak co, velikáne našich dějin? Nevoní ti práce?
00:51:38-Tak abys věděla, jsem dnes v tom kriminále naposled.
00:51:41-Ale Ivo! Snad bys...
-Ano, snad bych...
00:51:43Nechodil jsem přece do školy, abych lepil pytlíky. Dám se zavřít.
00:51:46-Víte, použil jsem úmyslně poněkud tvrdší metody, pane profesore.
00:51:49Zpočátku sice protestovali...
-Dost! Dost, to stačí!
00:51:53Je to nezvedený, neukázněný potěr.
00:51:56Který čte jednou rukou pod lavicí detektivky.
00:51:58A druhou nedává pozor při vyučování!
00:52:00Mě je nebudete učit znát, milý pane.
00:52:02-Prodělali za těch několik dnů zhruba všecky úkony v krámu.
00:52:06Tak říkajíc od piky. No teď sedí nahoře v kanceláři.
00:52:09-A prospěch, chování, mravy?
-Račte se posadit, pane profesore.
00:52:12-Dobře, jděte na své místo! A totiž, děkuji vám.
00:52:15-Nejsou to špatní hoši. Mají i snahu.
00:52:18Víte, v praxi je to poněkud jiné, než-li u vás, ve škole.
00:52:21-Tohle mi, pane, neříkejte!
00:52:25Neexistuje situace v praktickém obchodě,
00:52:27která by žákovi nepřipomněla stránku nebo odstavec v učebnici,
00:52:31jejímž jsem autorem!
00:52:33Ale myslit! Namáhat mozek! Učit se!
00:52:37Dávat pozor při vyučování!
00:52:40A nemít plnou hlavu kopané a podobných zlořádů!
00:52:43To vám chybí! Makabejci filištýnští!
00:52:46Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout!
00:52:51-Tak co, mladíku, ještě to nemáte?
00:52:56Pro pána, vy jste to zvoral!
00:52:58Kam jste to napsal tu firmu a co tu maj co dělat ty cifry?
00:53:02Člověče, copak jste nikdy neslyšel, co je to nákladní list?
00:53:05-Nákladní list. Nákladní je průvodní listinou.
00:53:09Zboží podaného k přepravě po železnici.
00:53:12A dokumentem o přepravní úmluvě.
00:53:15-O přepravní smlouvě, Tomane, jsme se učili!
00:53:19O přepravní smlouvě!
00:53:21Vždyť je to látka pro první ročník, ty brkoslave!
00:53:25Ty ignorante chalcedonský!
00:53:27-Ano, pane profesore. Poklona, pane profesore.
00:53:31-Nazdar, studente. Hm, taková jednoduchá věc.
00:53:35-Poklona, pane profesore.
-Poklona, pane profesore.
00:53:38-Dobrý den, žáci. Dobrý den.
-Pane profesore,
00:53:40neukázal byste laskavě Tomanovi, jak se ten list vyplňuje?
00:53:44-Ovšem, že mu ukáži. Ale dnes už naposledy.
00:53:47-Prosím.
00:53:49-Tužku!
-Evo!
00:53:55-Přece vám tu nebudu dělat osla!
00:54:18-Ahoj Merkure.
-Ahoj Diano.
00:54:21-Víš, co bych ráda věděla? Jak se cítí Bivoj po tom fiasku.
00:54:24-No dobře mu asi není. Ale ta pomsta.
00:54:28To finále po prázdninách.
00:54:30Dovedeš si představit to bojiště poseté mrtvolami nadějných študáků?
00:54:34-Jenže já se letos nedám!
00:54:36Uvědomila jsem si, že jsem vlastně žena.
00:54:38A že je pod mou důstojnost...
-Počkej, to je zajímavé.
00:54:43Jak jsi přišla na tuhle ohromující metamorfózu?
00:54:46Kdy to vypuklo? To se v tobě něco rozsvítilo?
00:54:50-Co ty tomu rozumíš?
00:54:52To se člověk prostě jednoho rána probudí...
00:54:54A bác ho, uvědomí si, že dospěl.
00:54:57-Aha. To je asi tak jako, když vyleze motýl z kukly, viď?
00:55:01-A ti muži! Nevšiml sis,
00:55:03jak se prokuristovi třepe hlas, když se mnou mluví?
00:55:06To je, holenku, fluidum ženy.
00:55:09To je zbraň, kterou ovládáme celé vaše pokolení.
00:55:11-A tobě záleží na tom prokuristovi, Evičko?
00:55:15-Vidíš, už se ti taky třepe hlas.
00:55:18-Nic se mi netřepe.
-Ale třepe. To je právě to fluidum!
00:55:26-Nazdar Francku! Co o prázdninách?
-Člověče. Byl jsem na praxi.
00:55:29-Jak jsi se vzdělal?
-Jako Sokrates. Vím, že nic nevím.
00:55:33-Nazdar Táničko!
-Nazdar.
00:55:35-Ty jsi nějak ztloustla!
-Neříkej to tak nahlas.
00:55:38-Nazdar Táničko!
-Nazdar Vašku!
00:55:45-Jé!
00:55:49-Nazdar!
00:55:52-Nazdar Pelechu! Ahoj Karle!
-Nazdar! Ty jsi vyrost!
00:55:56-Jak ses měl o prázdninách? Nesežrali tě moli?
00:55:59-No, moli ani ne. Byl by mě málem zadávil prokurista.
00:56:02-Tys byl taky na praxi?
-Samo.-Ticho, ticho!
00:56:04Kluci a děvčata, poslouchejte!
-Evička má zahajovací přednášku.
00:56:08-Pozor! Jak jsem se měla o prázdninách.
00:56:11Slohové cvičení napsala Eva Vichrová osobně.
00:56:14-Výborně! Výborně! POTLESK
00:56:17-Jdouce v Molitově trhem výročním a po krámech lelkujíc,
00:56:21tu podivný alegorický obraz spatřím.
00:56:24Dvé ze známých tváří, junáků to ztepilých,
00:56:27kteří králíky a podobnou havěť prodávajíce,
00:56:29chleba sobě dobývali.
00:56:31Tady se račte podívat, jak to asi vypadalo.
00:56:34-Ukaž, ukaž. To je nádherný! To je krásný!
00:56:44-Áááá!
00:56:47-Tak zase do nových bojů, slečno.
-Jsem připravena.
00:56:50Utužovala jsem se o prázdninách sedlačinou.
00:56:52Podívejte se, jaké mám mozoly. Ošklivé, co? -Naopak.
00:56:55Nejkrásnější květy vyrostlé z pilné práce.
00:56:57-Musím už jít. Sice zmeškám první hodinu.
00:57:00Nashledanou. -Nashledanou.
-Poklona, pane kolego. Poklona.
00:57:04Nazdar, kolegáčku. Nazdar!
00:57:06-Kam ten spěch, pane kolego?
-Mám ve 3. třídě zboží.
00:57:09-Vždyť tam mám já korespondenci!
-Korespondenci? -Ano.
00:57:11-A ve 3. třídě?
-Ano.
00:57:14-A tak mám ve 2. třídě to zboží.
00:57:20Pardon, pane kolego.
00:57:24ZNÍ HUDBA
00:57:30STÁLE ZNÍ HUDBA
00:57:41STÁLE ZNÍ HUDBA ZE SKŘÍNĚ
00:57:50-Poklona, pane profesore.
00:57:59-Indiáni mosambičtí!
00:58:03Tak takhle začínáme nový školní rok?
00:58:07Takhle se chcete připravovat na maturitu a život praktický?
00:58:12No počkejte! Já si na vás zarejtuju!
00:58:20Co, Pelíšku?
00:58:22Vy jste byl přece na praxi.
-Ano, pane profesore.
00:58:26-Ano, pane Pelíšku.
00:58:29Tam jste se přesvědčil jak nedbale a povrchně jste se loni učil, ne?
00:58:32-Prosím, pane profesore, to máte těžký.
00:58:36V obchodě chtějí na člověku něco docela jiného,
00:58:38než nás ve škole učíte.
00:58:47-Tak vy se domníváte, že vás špatně vyučujeme?
00:58:52Že vás váš třídní neúčelně vychovává?
00:58:56-Pane profesore, já..
-Dost!
00:59:00-Co je nám platno nadřít třeba i dvě stránky o nákladním listě,
00:59:03když ho potom nedovedeme vyplnit, pane profesore.
00:59:13-Sednout! Všichni!
00:59:16ZAKLEPÁNÍ
00:59:19Dále!
00:59:23-Pane profesore, prosil bych na okamžik.
00:59:45-Výborně, Karlíku! Tys ho nasolil.
00:59:48-Sotva vejde do třídy už vyhrožuje, dědek jeden.
00:59:52-Tohleto si přece nenecháme líbit.
-Nejsme žádná banda!
00:59:55-Jsme tu věčně pod dohledem.
-Jako v kriminále.
00:59:58-Ti z vás, co byli o prázdninách na praxi,
01:00:01vědí nejlépe, že jsou ty jeho výklady pro kočku.
01:00:03-Proč neučí jako Horák ve trojce? Ten všechno vysvětlí.
01:00:06Ukáže prakticky a nenutí žáky, aby odříkávali nauku nazpaměť.
01:00:09-Kluci a děvčata! Nenecháme se celý rok týrat od Bivoje.
01:00:12Který nás ničemu nenaučí.
01:00:14Jestli si myslí, že jsme tráva, na kterou se může jít s kosou,
01:00:17tak mu dokážeme, že kosa narazí na tvrdý kámen.
01:00:20Navrhuji, abychom všichni společně prohlásili, že Bivoje nechceme.
01:00:23KŘIK
01:01:25KŘIK ZE TŘÍDY
-Lůza! Menažerie! Povstalci!
01:01:30Tak vy mě nechcete!
01:01:32Vy nechcete profesora, který vás něco naučí?
01:01:35Toho bohdá nebude, aby Vlk z boje utíkal.
01:01:39To je vzdor! To je vzpoura!
01:01:41-Pane profesore.
01:01:44-Ticho!
01:01:51Ticho!!
01:01:53Povídám, že je to vzpoura.
01:02:01Ale já ji potlačím.
01:02:07-Pane profesore.
01:02:26-Kdo vyvolal stávku?
-Pane profesore, to nevím.
01:02:30Já byl právě venku.
-Kde venku?
01:02:32-No prosím...
01:02:35Tak.
01:02:37-A proč jste potom opustil školu?
01:02:39-Prosím, já mám v pravý ruce kloubový revmatizmus.
01:02:43A včera mě to tak strašně bolelo, že jsem musel jít domů.
01:02:47-Ven!
01:02:54Václav Pelíšek!
01:03:07Kdo vyvolal ve třídě stávku?
01:03:10-Sím, to já nevím. Já nevím, že ve škole byla nějaká stávka.
01:03:15-Tak vy tedy nic nevíte?
01:03:18A proč jste odešel včera ze školy?
01:03:20-Sím, voni kluci říkali, že škola není. Že je záškrt.
01:03:24No tak jsem šel domů.
01:03:32-Marš!
01:03:38Dušková!
01:03:47Tady se postavte.
01:03:54Kdo vyvolal ve třídě stávku?
01:04:00Ptám se vás, kdo vyvolal ve třídě stávku?
01:04:03-Pane profesore, to je těžké.
01:04:05Ona to vlastně byla celá třída.
-Mlčte!
01:04:08Celá třída nemohla přijít na takovou myšlenku!
01:04:11To si musel vymyslet jen jeden lump!
01:04:19Kdo to prvně vyslovil? No?
01:04:22-To prosím, nevím. Hledala jsem něco pod lavicí.
01:04:30-Jděte.
01:04:37No, to je neslýchané!
01:04:43Ivan Javorský!
01:04:56Kdo vyvolal ve třídě stávku?
01:04:58No? Neumíte mluvit?
01:05:03Tak vy se nikdo nepřiznáte?
01:05:07Vy budete všichni mlčet?
01:05:09A to myslíte, že vám projde, holoubkové?
01:05:11To se velmi mýlíte! Všechny vás dám vyloučit!
01:05:14Všechny! I s vámi! Rozumíte?!
01:05:18-Evičko.
01:05:23-Chcete udělat svým rodičům hanbu?
01:05:25Jen proto, abyste chránil nějakou prašivou ovci?
01:05:29No tak, neslyšel jste? Kdo to řekl první?
01:05:34-Já nevím. Snad...
01:05:36-Kdo?
-Snad...
01:05:38Pane profesore, to nemohu říci. Jak bych potom vypadal před třídou?
01:05:43-Kdo přechovává zloděje, bude trestán, jako by sám kradl.
01:05:47Rozumíte?
-Rozumím.
01:06:02-Buď se pachatel přizná sám dobrovolně.
01:06:05A nebo potrestám bezohledně celou třídu!
01:06:12No?
01:06:18-Já to byl, pane profesore.
01:06:27-Vy, Tomane?
01:06:33A kdo byl vaším spoluviníkem?
-Nikdo, pane profesore.
01:06:38Ujišťuji vás, nikdo.
-Nevěřte mu, pane profesore.
01:06:41Chce vzít celou vinu na sebe, ale já jsem mu při tom pomáhala.
01:06:46-Tak!
01:06:52No to vám přijde draho!
01:07:03-A když jsem jim pohrozil udáním, sesypali se kolem mne.
01:07:06A ujišťovali mne, jak prý mne mají rádi.
01:07:10A když jsem si potom odešel umýt ruce,
01:07:12napsal si ten jeden kluk do notesu jedničku.
01:07:16To za našich časů býval profesorský notes v jiné úctě.
01:07:20-Chcete dát opravdu ty dva pro takovou hloupost vyloučit?
01:07:23-Každý máme na tu věc své názory, pane kolego!
01:07:28-Pan kolega Horák má pravdu, pane profesore.
01:07:31Podívejte se, taková ostuda. A hned na začátku školního roku.
01:07:34To by snad přece nemuselo být?
-Hm.
01:07:36To je až dojemné, jak vy dva jeden druhému pomáháte.
01:07:41Vrkáte jednu a tutéž písničku jak dvě dobře seštymované hrdličky.
01:07:45-No tohle už přesahuje meze!
-Říkám jen, to co vidím.
01:07:49-Ale kolegové. Tohle sem přece nepatří!
01:07:58KARLOVA MAMINKA-Řediteli, uvažte, že mám jen jeho.
01:08:01Kdo mě bude živit, až nebudu moci pracovat?
01:08:03-Je to vážná věc, paní Tomanová.
01:08:05Ale slibuji vám, že se vynasnažím, aby to tak daleko nedošlo.
01:08:10Ostatně tady je pan kolega Vlk.
01:08:13-Budu jednat podle svého svědomí. A nedám se nikým ovlivňovat.
01:08:20-Neberte to tak tragicky, paní Tomanová.
01:08:23Já doufám, že to dobře dopadne. No.
01:08:33-Pane řediteli!
01:08:35Chce-li pan profesor Vlk hnát věc na ostří nože,
01:08:38prosím, budu se bránit.
01:08:40Poznal jsem ve školství mnoho dobrých lidí.
01:08:42Ale o tomto pánovi to bohužel říci nemohu.
01:08:44Budu si na něho stěžovat! Jeho výklady ve škole jsou nemožné.
01:08:48-Pane velkoobchodníku, prosím, neukvapujte se.
01:08:50Počkáme, až jak to dopadne. Doufám, že nebude nikomu ublíženo.
01:08:55-Děkuji vám, pane řediteli.
-Teď mne laskavě omluvte.
01:09:07Jsme tu už všichni?
-Kolega Pírko chybí.
01:09:10Ale on přijde, počkáme-li dostatečně dlouho.
01:09:14-Pane profesore, vždyť máte konferenci.
01:09:18-Ach ano, ano. Vidíte, máte pravdu.
01:09:20Vždyť jsem vlastně kvůli tomu přišel.
01:09:22KARLOVA MAMINKA
-Chlapče nešťastný, cos to provedl?
01:09:27-Poklona, pane profesore.
-Dobrý den.
01:09:30Copak se stalo, maminko? Pročpak pláčete?
01:09:32-Pane profesore, takové neštěstí. Takové neštěstí!
01:09:37-Copak?
01:09:40Aha! Karel.
01:09:44Trochu jsi přestřelil, chlapče, viď?
01:09:46No, tak se upokojte, maminko. Ještě se nic nestalo.
01:09:51A snad to nedopadne tak zle.
01:09:53To víte, mládí bývá vždycky radikální.
01:09:55Však my jsme také nebývali jiní.
01:09:58No, upokojte, upokojte se.
01:10:02-Ale co já si počnu, jestli bude vyloučen?
01:10:05Vždyť jsem žila jen pro něho?
01:10:07Jen pro něj jsem si utrhovala od úst.
01:10:10A dělala jsem to ráda. Jen aby z něho něco bylo.
01:10:14A teď tohle.
01:10:16Já tu hanbu nepřežiju. Pane profesore, já si něco udělám.
01:10:21-Tak nesmíte mluvit, maminko. Tak nesmíte mluvit!
01:10:24Kampak by to vedlo?
-Pane kolego, čekáme na vás.
01:10:28-Už běžím.
01:10:31Tak hezky hlavu vzhůru a nashledanou.
01:10:36-Maminko.
-Hochu, hochu.
01:10:42Sbohem. A jestli tě vyloučí, tak mi nechoď domů!
01:10:55-Takové případy ve školách vždycky byly a budou.
01:10:58Vždyť pracujeme se živlem mladým a veselým.
01:11:01A musíme si přiznat, že by nás to ani nebavilo,
01:11:04kdyby žactvo sedělo v lavicích jako mumie.
01:11:07Navrhoval bych, aby jim byl vyměřen trest nižší.
01:11:11-Prosím. -Já bych se přikláněla k návrhu kolegy Horáka.
01:11:14Znám Tomana i Vichrovou. A u mne se vždycky dobře chovali.
01:11:17-Nevím, co to má dělat s naším případem?
01:11:20-Jsou to přece ještě děti a nejsme zde, abychom je ničili.
01:11:23Nýbrž abychom je varovali, sejdou-li na špatnou cestu.
01:11:26A pomohli jim zase najít cestu správnou.
01:11:29A potom se mi zdá, že jestli taková jediná věta:
01:11:32"Utečeme ze školy!", strhla celou třídu k jásotu,
01:11:35pak zde, myslím, musí být nějaký hlubší důvod.
01:11:38-No to je impertinence! Prosím, aby bylo konstatováno,
01:11:42že se tu slečna snaží ovlivnit svými nechutnými narážkami.
01:11:45A to celý profesorský sbor!
-Pane kolego, to je ale ukvapené.
01:11:48-Kolegáčku! Ona to tak nemyslela! Věřte mi to!
01:11:51-Posaďte se, pane kolego.
-Ale takhle nebudeme nikdy hotoví!
01:11:54-Ale pánové, prosím.
01:11:57-Tak si, Karle, sedni. Za chvíli se to stejně dozvíme.
01:12:00Hlavu nám přece neutrhnou.
-Tobě se to hezky mluví.
01:12:03Co tobě na tom záleží, když tě vyhodí?
01:12:07Ale já? Já budu zničen.
01:12:10Maminka to nepřežije.
01:12:13Mně nezbývá, než abych rovnou skočil do vody.
01:12:16-Ale Karle, podívej se...
-Pojďte honem se mnou!
01:12:19-Co je?-Neptej se a pojďte! Na něco jsem přišel!
01:12:34-Ono tu nejde jen o kolegu Vlka a ony tři nešťastníky.
01:12:37Tento případ je vlastně výrazem nespokojenosti našeho žactva.
01:12:40S dnešním systémem vyučovacím.
01:12:43Snad zejména i s metodou kolegy Vlka.
01:12:45Který snad právě protože je sám autorem učebnice o obchodní nauce,
01:12:49váže se příliš na psané slovo.
01:12:51A neobrací zřetel k jeho praktickému využití.
01:12:55-Pane řediteli, Vidím zde stále snahu,
01:12:57jak zatáhnout případ na vedlejší koleje.
01:12:59A proti tomu musím rozhodně protestovat.
01:13:01-Ale pane kolego, prosím.
01:13:05-Zapomínáte, že jde o neblahý vliv dvou studentů na celek.
01:13:09A proto trvám na tom, aby byli vyloučeni! Prosím.
01:13:12Nebudou-li odstraněni, nemohu se jako třídní zaručit
01:13:15za zdárnou přípravu svých žáků k maturitě.
01:13:18Já od vyloučení neustoupím!
01:13:20-Měli bychom snad vyslechnout vývody pana ředitele do konce.
01:13:24-Chtěl jsem jen naznačit, že naše škola je škola odborná.
01:13:27Všimněte si jiných odborných učilišť.
01:13:30Hospodářské školy mají pokusné statky.
01:13:33Učitelské ústavy mají cvičné školy.
01:13:36Průmyslové školy mají svoje dílny.
01:13:38Jen my nemáme nic.
01:13:40Při naší škole měl by být obchodní dům.
01:13:43Tam by žactvo prakticky prošlo všemi stupni obchodu.
01:13:47To by ovšem po takových kandidátech byla jiná poptávka.
01:13:51Ale to je zatím sen budoucnosti.
01:13:54Nicméně musíme hledět,
01:13:56abychom své vyučování zlepšili, jak můžeme.
01:14:24A řekněme si spravedlivě, pane kolego Vlku,
01:14:27máme-li v tom ohledu čisté svědomí!
01:14:30Učíme žáky nazpaměť...
-Pane řediteli! Karel Toman!
01:14:34-Co je s Tomanem?
-Karel Toman se ztratil.
01:14:36On se utopí! Já to vím. On se utopí!
01:14:39-Snad to nebude tak hrozné? Proč by se topil?
01:14:41-Pane řediteli. On mi to říkal už před konferencí.
01:14:44A potom... A potom, my jsme seděli nahoře.
01:14:47A ono tam bylo slyšet, jak pan profesor Vlk křičel:
01:14:49Já od vyloučení neustoupím! A hned nato se ztratil.
01:14:53-To je vyhrožování!
01:14:56Protestuji, abych byl zatahován do věcí, do nichž mi nic není.
01:14:59-No, pane kolego.
01:15:01Já jsem před chvílí potkal na chodbě paní Tomanovou s Karlem.
01:15:05A ten chlapec se mi nelíbil.
01:15:07Stará paní plakala a zdála se úplně zničená.
01:15:10No, uvažte přece, pane kolego, že by to byla pro ně katastrofa.
01:15:14-Myslím, pánové, že budeme nuceni odložit konferenci na zítřek.
01:15:18Musíme to přece jenom vyšetřit. Pojď se mnou.
01:15:29Kde jste ten lístek našla?
-Nechal ho v třídě na lavici.
01:15:32-Musíme se tedy přesvědčit, není-li doma.-Já k nim doběhnu.
01:15:36-Dobře. A hned mně sem zavolej.
-Prosím, pane řediteli.
01:16:00-Poslal jsem k jeho matce, nevrátil-li se domů.
01:16:03Toman je rozumný chlapec. A doufám, že se nedopustí nepředloženosti.
01:16:08-Bylo by mi velice líto, kdyby se něco stalo.
01:16:13Ale nejsem si vědom viny.
01:16:16Kam by to vedlo, aby nám žáci dávali směrnice vyučování?
01:16:20Každý musí uznat, že jsem v právu.
01:16:23-Já na vašem místě, pane kolego, bych nebyl tak neústupný.
01:16:27Jednak si myslím, že by vám to páni kolegové ani neodhlasovali.
01:16:32A i kdyby.
01:16:34Myslíte si, že by nadřízený úřad to vyloučení potvrdil?
01:16:38A potom.
01:16:40Což kdyby si pan Vichr stěžoval na váš vyučovací systém?
01:16:45Jak byste se potom hájil?
01:16:48Podívejte se například na kolegu Horáka.
01:16:51Je to mladý profesor a vyučuje také podle vaší knihy.
01:16:56Myslím, pane kolego,
01:16:58že byste si měl svůj poměr k žactvu nějak upravit.
01:17:02-Takového holobrádka si přece nebudu brát za vzor!
01:17:05ZVONĚNÍ TELEFONU
01:17:07-Haló?
01:17:09Ano.
01:17:12Domů se nevrátil?
01:17:16Nic o něm nevíte? Prosím, uvědomím hned policii.
01:17:37-Pane kolego Horáku.
01:17:39Myslíte, že by si ten chlapec něco udělal?
01:17:42-Doufejme, že ne.
01:17:44-Pane kolego, chtěl bych vás o něco požádat.
01:17:47A o něčem se s vámi poradit.
01:17:55-Paní Tomanová.
-Já vím.
01:17:58Řekla jsem mu, aby nechodil domů, když bude vyloučen.
01:18:02Ale copak jsem to tak myslela?
01:18:05Vždyť jsem máma!
01:18:07Raději bych se dala zabít.
01:18:33-Tak co, mladíku, máte tu schůzku?
01:18:37-Ne, to já jen tak.
01:18:39-Copak?
-Tak. Chodím.
01:18:42-V tomhle dešti?
01:18:44Včera zrovna touhle dobou nám tady chodilo nějaké děvče.
01:18:47Taky jen tak. A potom skočilo do vody.
01:18:49No ale to přece my neuděláme. Vždyť jsme muži!
01:18:53-Ne, to my neuděláme.
-No.
01:19:21-Tomane!
-Pane profesore!
01:19:24-Kde jsi byl?
-Prosím, venku.
01:19:26-Ty!! Ty brkoslave! Ty bys zasloužil! To jsi muž?
01:19:30Já bych tě přece nenechal vyloučit.
01:19:34-Tak vy jste mě... Já nejsem...
01:19:36-Copak jsem takový tyran?
01:19:38-Pane profesore!
-No jo.
01:19:41Tak... Tak už běž k mamince.
01:19:44Ty brkoslave jeden.
01:19:46-Děkuju vám, pane profesore.
01:20:20-Ano, ale škola je tu pro obchod!
01:20:23-Co je platné, že umím dvě stránky o nákladním listě,
01:20:25když jej nedovedu vyplnit?
01:20:27-V obchodě chtěj na člověku něco docela jiného,
01:20:30než nás ve škole učíte!
01:20:32VŠICHNI-Nechceme profesora Vlka!
01:20:51-Máte v tom ohledu opravdu čisté svědomí?
01:21:09-Učení musíme podávat zajímavější formou!
01:21:47-Dnešní člověk je nespolečenský! Nedůvěřivý!
01:21:54Rád sýčkuje.
01:21:56A proto mu musí reklama přinést věci pod nos.
01:21:59Hm? Pod nosánek, aby mu taková věc říkala:
01:22:04Človíčku, nebuď takový sumec, podívej se na mne, jak jsem hezká!
01:22:09Budeš mít ze mne radost. Vyplatím se ti. Kup si mne!
01:22:13Človíček reklamou zpracovaný věc očichá.
01:22:17A koupí. SMÍCH
01:22:25Reklama však nesmí lhát! Musí podtrhovat pravdu.
01:22:29Nesmí říkat: Mám krásné nožičky, jsou-li jako pštrosí pařáty.
01:22:34SMÍCH
01:22:36Prodáváme například látky.
01:22:39Dnešní člověk je štvané zvíře. Nemá kdy starat se o módu.
01:22:43Proto ho upozorněme nápisy.
01:22:46Nesahejte však po cizích vzorech.
01:22:48Naše řeč je krásná, jen ji dobře znát.
01:22:52-Výborně. Výborně.
01:22:57-Ticho!
01:22:59Makabejci filištýnští.
01:23:03Nejsme tu v biografu.
01:23:05Napíšeme tedy housátková žluť.
01:23:09SMÍCH Je to milé.
01:23:11Dáma se hned vidí housátkem,
01:23:13které by chtěl kdekdo pohladit.
01:23:16Nebo korunovační červeň.
01:23:20SMÍCH
01:23:24Hadí zeleň.
01:23:26SMÍCH
01:23:30Krátce. Reklama musí lahodit. Musí vyzařovat teplo.
01:23:34Musí hladit kupujícího po srsti.
01:23:37Musí působit jako narkotikum!
01:23:40Aby kupující zapomněl, že metr stojí 70 korun.
01:23:44SMÍCH
01:23:47-Pane profesore. Nezlobte se, že jsme vám ublížili.
01:23:50-My nechceme jiného!
-Ať žije náš Bivoj!
01:23:58-Chásko nezvedená! Nejsme tu v cirkuse!
01:24:03Já vás naučím!
01:24:08Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout! SMÍCH
01:24:11Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout!
01:24:15ZPĚV-Mějte, žáci, pevnou vůli.
01:24:19Osud náš je na tabuli.
01:24:22Své síly dáme generaci,
01:24:25která najde štěstí v práci.
01:24:29Co se v mládí nenaučíš,
01:24:33s tím se v stáru marně mučíš.
01:24:36Jen dál a dál jít přímou cestou.
01:24:39Dokud máme mládí, kamarádi,
01:24:43přímo před sebou.
01:24:47PROFESORKA VYKLÁDÁ
-Je to obraz dravého mládí.
01:24:50Plného síly a touhy po životě.
01:24:53Mládí, které se žádné překážky neleká.
01:24:56A odvážně běží vstříc dalšímu životu.
01:25:03Skryté titulky: Petr Kopecký
01:25:06Vyrobila Česká televize 2015
Profesor Vlk (F. Smolík) vyučuje na pražské obchodní akademii podle učebnic, které sám sepsal. Jeho studenti se musejí učit poučky slovo od slova. Avšak tři z nich – Karel Toman (R. Hrušínský), Vašek Pelíšek (J. Kemr) a Ivan Javorský (V. Salač) nastoupí o prázdninách na praxi u podnikatele Josefa Vichra (F. Kreuzmann) a s hrůzou zjistí, že jejich nabiflované znalosti jsou v reálném životě k ničemu. Vědí sice, k čemu slouží který formulář, ale nedovedou ho kloudně vyplnit, stejně jako nedovedou napsat obchodní dopis. Když se Karel odváží říct to později ve škole profesorovi do očí, vznikne problém. Vlk totiž nehodlá na „osvědčených“ metodách výuky nic měnit, a naopak podá návrh na Karlovo vyloučení z akademie. Osud odvážného studenta je tak v rukou profesorského sboru, který má o všem hlasovat, především však v rukou profesora Vlka…
