Študáci versus kantoři v české veselohře Miroslava Cikána, od jehož narození zanedlouho uplyne 125 let (1939). Hrají: F. Smolík, od jehož narození právě dnes uplynulo 130 let, R. Hrušínský, J. Kemr, S. Májová, N. Gollová, S. Beneš, F. Kovářík, J. Marvan a další. Scénář: J. Neuberg. Kamera: J. Střecha
00:00:26 ZPĚV
-Mějte, žáci, pevnou vůli.
00:00:30 Osud náš je na tabuli.
00:00:33 Své síly dáme generaci,
00:00:36 která najde štěstí v práci.
00:00:40 Co se v mládí nenaučíš,
00:00:44 s tím se v stáru marně mučíš.
00:00:47 Jen dál a dál jít přímou cestou.
00:00:50 Dokud máme mládí, kamarádi,
00:00:54 přímo před sebou.
00:00:58 Nás život už naučil,
00:01:01 mít před sebou pevný cíl.
00:01:05 Dát životu mládí, dát životu ten svůj dííííl!
00:01:13 Mějte, žáci, pevnou vůli.
00:01:16 Osud náš je na tabuli.
00:01:20 Své síly dáme generaci,
00:01:23 která najde štěstí v práci.
00:01:27 Co se v mládí nenaučíš,
00:01:30 s tím se v stáru marně mučíš.
00:01:34 Jen dál a dál jít přímou cestou.
00:01:37 Dokud máme mládí, kamarádi,
00:01:41 přímo před sebooou!
00:03:35 -Řeka se velmi podobá lidskému životu.
00:03:38 Začíná z nepatrných praménků, korýtek nebo studánek v horách.
00:03:43 Teče hned sem, hned tam, lesním tichem.
00:03:46 Vesele hopká přes kaménky a větévky.
00:03:49 Cestičkou lemovanou mechem, travou a kapradím.
00:03:53 Je to obraz sladkého dětství.
00:03:55 Hravého, bezstarostného, které nezná lidskou bídu a bolest.
00:03:59 Nahoře šumí les a páry mraků válejí se po úbočích.
00:04:05 Potůček se zvětšuje, roste, vyrývá si hlubší koryto.
00:04:09 Mění se v bystřinu, žádné překážky se neleká.
00:04:13 Hravě přeskakuje i velké balvany.
00:04:16 A vrhá se střemhlav nebojácně do hloubek překrásných vodopádů.
00:04:21 Je to obraz dravého mládí.
00:04:23 Plného síly a touhy po životě.
00:04:26 Mládí, které se žádné překážky neleká.
00:04:29 Odvážně ji přeskakuje a vesele zas běží dál.
00:04:32 Vstříc dalšímu životu.
00:04:34 Tak jako vodní tok v romantických peřejích a slapech.
00:04:38 Tak krásně vyjádřil náš nesmrtelný Smetana ve své písni.
00:04:43 A tak se dostává řeka do širokých rovin a nížin.
00:04:47 Teče klidně v polích a lukách, od vesničky k vesničce.
00:04:51 Protéká městy.
00:04:53 Napájí krajinu v době sucha. Nosí těžké vory a parníky.
00:04:58 Je to obraz dospělosti, klidné práce a štěstí.
00:05:03 Tu rádi trávíme chvíle odpočinku na sluníčku u vody.
00:05:06 A zapomínáme na životní starosti a strasti.
00:05:19 -Ty, Karle? Láska musí být strašně hloupá, viď?
00:05:23 -Proč?-Víš, už párkrát jsem na tobě pozorovala,
00:05:26 že když se mnou mluvíš, že se ti třepe hlas.
00:05:29 A vůbec, tváříš se tak divně zamyšleně.
00:05:32 -Ty zas toho víš.
-A tak jsem si myslela,
00:05:35 že je to ta láska.
-Prosím tě!
00:05:37 Já mám plnou hlavu starostí o maturitu.
00:05:40 A ty mně tady vykládáš takové nesmysly.
00:05:42 Kam na to chodíš?
-Jé, Karle! Podívej!
00:05:46 Tuhle parapel odněkud znám.
00:05:49 -To by mohlo být profesora Pírka.
00:05:53 -A podívejme se! Karel Toman!
00:05:56 Vodní panna Eva Vichrová!
00:05:59 A můj deštník!
00:06:01 A to je krásné! Studujeme za školou, že?
00:06:03 -Pardon, pane profesore.
-Usedněte!
00:06:09 -Jestli tohle oznámí ve škole, dozví se to tatínek.
00:06:12 -Copak tatínek. Ale deštník tu zapomněl.
00:06:15 Počkej, já za ním doběhnu a promluvím mu do duše.
00:06:17 -Poprosím ho sama. Slabšímu pohlaví snad spíš vyhoví.
00:06:34 PÍSKÁ SI VESELOU PÍSNIČKU
00:06:45 -Tady je káva, Karlíčku.
-A tady jsou boty, maminko.
00:06:48 Vyblýskal jsem ti je s nevšední ochotou.
00:06:51 Ale podrážky ti povážlivě hlodá zub času.
00:06:53 -Jakáž pomoc. Ještě to v nich nějaký čas vydržím.
00:06:57 -Nenaříkej, drahá máti.
00:06:59 O prázdninách půjdu na praxi a koupím ti nové.
00:07:01 -Na tebe čekají.
-No dovol, mami!
00:07:04 Na vlastníka tří akát s vyznamenáním?
00:07:07 Víš ty vůbec, co je to kontokorent? Saldokonto? A právo směnečné?
00:07:11 Nevíš. Tak vidíš.
00:07:13 O tom se takovému nějakému šéfovi ani nezdálo.
00:07:16 Já mohu provádět nejkomplikovanější obchodní mezinárodní transakce!
00:07:20 Levou rukou!
-Ale číšníka bys dělat nemohl.
00:07:23 Podívej se, jak jsi rozbryndal tu kávu.
00:07:26 -To nic, maminko. To se duchapřítomně napraví.
00:07:35 -Co to děláš? Kdo to má pít?
00:07:37 -To neznám studenty, maminko. Těm je to jedno.
00:07:40 Těm nezáleží ani tak na kvalitě, jen když je dobrá míra.
00:07:45 -Co tam vidíš?
00:07:48 Divochu!
00:08:04 -Halí, haló! Halihaló!
00:08:06 Vstávejte, lenoši! Už je den bílý.
00:08:15 -Neseš mléko a strdí?
00:08:25 -Ivo!
-Ivánku náš!
00:08:30 Vstávej!
00:08:32 Vstávej! Už je tři čtvrtě!
00:08:36 -Teprve za 3 minuty, ty podvodníku!
00:08:41 -Mazánek vrní.
00:08:47 Budíček lásky.
00:08:54 -Dobrýtro, Evičko!
-Dobré jitro!
00:08:59 -Nezapomeň na corpus delicti.
-Kdepak!
00:09:05 -Ivo!
00:09:12 Copak takhle na dálku z okna. To on si Karel troufá.
00:09:15 Ale jak jsou spolu, kloudnýho slova z něho nedostaneš.
00:09:18 -Jakpak by ne? Představ si! Ta společenská propast.
00:09:22 On a dcera velkoobchodníka.
00:09:24 -Jakápak propast? Copak jsem nula?
00:09:28 Za rok budu mít po maturitě a dostanu pěkné místo.
00:09:31 Třeba u nich v kanceláři.
-O to bych zrovna nestál.
00:09:34 V takovém kšeftě!
-Co chceš? Maj prý 12 úředníků.
00:09:36 -Kteří prodávají příležitostně také za pultem.
00:09:39 Dovol, na to nepotřebuji obchodní školu!
00:09:41 -Na praxi to stačí. Člověk tak přijde se vším do styku.
00:09:44 ZVONĚNÍ BUDÍKU
-Poslední výstraha!
00:10:00 -Dobré jitro!-Copak čekáte déšť, že máte deštník?
00:10:03 -Ne, bouřku.
00:10:06 -Už troubějí?
-Ne. Budou čekat, až páni přijdou!
00:10:09 -Pane Znamínko, prosím vás. Půjčte mi ten ručník!
00:10:11 -Na co?
-Já vám ho o přestávce vrátím.
00:10:15 -Ahoj Karle!
-Nazdar Evičko!
00:10:17 -Podívej se... Dej to Pírkovi. Požádej ho, ať je na nás gentleman.
00:10:21 -Tohle? A podívej...
00:10:24 co kdybys tam šla ty?
00:10:26 To víš, já jako muž s ním nic nesvedu.
00:10:29 Ale ženské kouzlo! Ženské kouzlo spíš hne jeho srdcem.
00:10:33 -Tak řekni rovnou, že se ho bojíš.
-Hele, nech si to.
00:10:36 Dej to sem!
00:10:40 A podívej, pojď tam se mnou. Ve dvou se to lépe přemlouvá.
00:10:43 -Já to věděla.
00:10:55 -Zase nějaké novoty, pane kolego?
00:10:58 -Jen pokus. Dal jsem žákům za úkol nakreslit úpravu výkladní skříně.
00:11:03 A zde jsou výsledky.
00:11:05 -Hm, hm. A co je tohle?
-Hračky.
00:11:08 Je to výkladní skříň hračkářského obchodu.
00:11:11 -No jo. Ovšem. Hračičkářství.
00:11:15 To je celý ten váš vyučovací systém!
00:11:17 Jako by nebyly potřebné vědomosti obsaženy ve všech učebnicích!
00:11:22 Ach! Ale vy mladí zapomínáte,
00:11:25 že vaší povinností je ukládat žákům nauku!
00:11:28 Stránku po stránce. Slovo za slovem do hlavy!
00:11:31 A ne si s nimi hrát na hokynářství!
00:11:35 Opájíte se každý svým mládím jako kůzle podmáslím.
00:11:40 A nedbáte rady starých...
-Starých kozlů!
00:11:44 -No dovolte!
-Ale pánové! Pánové!
00:11:53 KŘIK A SMÍCH ZE TŘÍDY
00:11:57 -Velevážení, zde vidíte největší a nejzáhadnější záhadu 20. století!
00:12:02 SMÍCH Ticho! Indiáni mosambičtí!
00:12:05 SMÍCH
00:12:08 Tato podivuhodná nestvůra nazvaná kreténius idiotik!
00:12:11 Je obyvatelem neznámé planety.
00:12:13 Její kulturní vyspělost je podle fyzických znaků daleko před námi.
00:12:18 Ta nádherná hlava. Ty oduševnělé oči!
00:12:20 Ten postoj! SMÍCH
00:12:32 TICHO
00:12:37 -No tak co je? Už je konec? Vašku, sundej mi to nebo se v tom udusím.
00:12:42 SMÍCH
00:12:47 Dobrý den, pane profesore.
00:12:54 -Menažerie!
00:12:59 Tak takhle se připravujete na vyučování.
00:13:02 Já vás naučím, chaso!
00:13:04 Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout!
00:13:07 Vztyk! Sednout!
00:13:09 Vztyk!
00:13:12 Chásko líná! Kdo vám dovolil sednout?
00:13:15 Za trest budete celou hodinu stát! Vztyk!
00:13:43 Kdo chybí?
-Libenská.
00:13:45 -Prosím, Toman a Vichrová.
00:13:48 -Toman a Vichrová, prosím, nechybí.
-Tak kde tedy jsou?
00:13:52 -Viděl jsem je. Zůstali patrně asi někde na cestě.
00:13:56 -Aha. Patrně zůstali někde na celnici.
00:13:59 SMÍCH
00:14:01 TICHO
00:14:05 Napište mi někdo jména těch, co chybí.
00:14:09 Třeba... Třeba támhle pan...
00:14:12 Nejzáhadnější záhada 20. století!
00:14:18 -Dej sem písátko!
00:14:20 -Kde máte své pero?
-Prosím, já jsem vám ho...
00:14:23 -Sedněte!
00:14:25 Vy ne, vy vstaňte!
00:14:28 Tak jak je to s oním perem?
-Prosím, vždyť jsem vám...
00:14:31 -Dost! Nic nechci slyšet! Máte mít své věci v pořádku!
00:14:36 Co by řekli zedníkovi, kdyby přišel do práce bez nádobí?
00:14:39 No? Co by řekli?
00:14:41 Pište vy! Libeňská, Toman, Vichrová.
00:14:47 -Copak jste mi přinesli?
00:14:50 -Prosím, pane profesore...
00:14:53 My jsme vás chtěli poprosit...
00:14:55 Vlastně požádat a vrátit vám...
00:14:59 Kdybyste to laskavě neoznamoval, že jste nás viděl.
00:15:03 On tam visel chudinka na zábradlí. Tak jsme vám ho přinesli.
00:15:08 -A kdo? Kdo visel na zábradlí?
00:15:11 -Prosím, deštník.
-Deštník, tu.
00:15:14 -A deštnííííček.
00:15:18 Podívejme se.
00:15:21 A je celý!
00:15:24 -Neoznamujte na nás, že jste nás viděl, pane profesore.
00:15:28 Tatínek by mě vydědil, kdyby to prasklo.
00:15:30 -Pane profesore, bylo to poprvé.
00:15:33 -Já jsem měla včera narozeniny. Tak jsem to chtěla nějak oslavit.
00:15:38 -Pane profesore, my už to vážně víckrát neuděláme.
00:15:42 Račte to laskavě ututlat.
00:15:45 -Nic nebudu tutlati!
00:15:48 Nevím o čem mluvíte!
00:15:50 Nikdy jsem vás neviděl a doufám, že vidět nebudu!
00:15:55 A až půjdete na plovárnu, nechoďte na Vyšehradskou.
00:15:59 Tam totiž mám předplaceno.
00:16:02 -Děkujeme vám, pane profesore.
-To jste hodný, pane profesore.
00:16:05 -Prosím, deštníček.
00:16:14 -Ty jsi ale hrdina!
00:16:16 Kdybych nebyla situaci zachránila ženskou diplomacií,
00:16:19 byli jsme oba v kaši.
-Ty jsi něco zachránila!
00:16:22 Vždyť jsi tam kvílela jako kojenec, když se mu klubou zoubky.
00:16:26 -Musela jsem, když jsem viděla, že jseš grogy.
00:16:29 Tak jdi napřed.
-Jen si jdi ty! Dáma má přednost.
00:16:32 -Děkuju, rytíři. Já počkám až po zkoušení.
00:16:34 Stejně nic neumím.
-Já to radši oběhnu zadem.
00:16:41 -Již odpradávna pociťovali lidé potřebu...
00:16:44 Ukazovati na určitých místech
00:16:46 plody svého snažení uměleckého,
00:16:50 hospodářského a průmy...
00:16:52 Stůj!
00:16:55 Tak copak si dnes pan Toman vymyslí?
00:16:59 Zoubky bolely? Elektrika nejela?
00:17:03 Co?!
-Prosím, pane profesore...
00:17:06 My jsme... Totiž... Já jsem...
00:17:09 -Oni jsou, ne?
-Hehe.
00:17:12 Totiž... Prosím, ony nám v domě spadly schody.
00:17:16 Tak jsem... Prosím, čekal...
00:17:19 Prosím čekal.
00:17:21 A potom mne, prosím, napadlo...
00:17:23 Abych sjel, prosím, po zábradlí dolů.
00:17:26 Tak jsem, prosím, sjel.
00:17:29 -Já tě sjedu, ulejváku! Čekal jsi, až bude po zkoušení!
00:17:34 K tabuli!
00:17:36 Pověz nám o podpůrných prostředcích obratu!
00:17:43 -Podpůrné prostředky obratu jsou:
00:17:46 Trhy, veletrhy, výstavy, aukce, muzea a reklama.
00:17:50 Trhy. Rozeznáváme trhy výroční, trhy na dobytek,
00:17:53 trhy týdenní, trhy denní a konečně veletrhy.
00:17:56 Trh výroční povstal z církevních slavností středověkých.
00:18:00 A shledáváme na něm nejrozmanitější druhy...
00:18:02 -Dost!
00:18:06 Tak vidíš, ty Brkoslave. A podruhé si dej pozor na schody!
00:18:11 Na místo.
00:18:14 Budeme tedy pokračovat.
00:18:17 Povím vám něco o burzovních obchodech.
00:18:24 Burzovní obchody. Strana 238, hlava XIII.
00:18:28 Pojem, rozdělení a správa burz.
00:18:30 Odstavec první, druhý, třetí vynechat.
00:18:33 Odstavec čtvrtý šestá řádka zdola škrtnout.
00:18:38 Strana následující. Odstavec třetí vynechat.
00:18:41 Strana další. Podtrhnout slovo aby.
00:18:46 Ostatek v učebnici pro 1. ročník.
00:18:50 Tím jsme probrali burzovní obchody.
00:18:53 A přistoupíme ke clu.
00:18:56 Čtěte, Svobodová!
00:18:58 -Tak a teď si pěkně zavřete knížky a půjdeme za pult.
00:19:05 Kdo bude dnes dělat prodavače? KŘIK
00:19:10 Pojď sem, Pokorný.
00:19:14 Tak a teď si vyber zákaznici.
00:19:20 -Svobodová.
00:19:25 Račte si přát, milostivá paní.
-Prosila bych nějaký klobouček.
00:19:29 -Klobouček.
00:19:36 SMÍCH
00:19:41 Prosím, milostivá paní.
00:19:44 SMÍCH
00:19:48 -Tak se podívejte. Studujeme reklamu.
00:19:51 Když dámě zkoušíte klobouk, musíte k němu hned něco podotknout.
00:19:54 Co jeho hodnotu vyzdvihne.
00:19:56 Aby si nemyslela, že je to jen tak obyčejné zboží.
00:19:58 -Ano, pane profesore.
00:20:00 Milostivá paní, je to nejnovější model.
00:20:02 Jde jako na dračku. Prodali jsme jich nejmíň 200 kusů.
00:20:06 SMÍCH
-Ticho, skotáci!
00:20:10 Tak vidíte, Pokorný. To je špatná reklama.
00:20:12 Žádná dáma nechce nosit něco, co už nosí druhá.
00:20:17 -Milicová!
00:20:20 Račte si přát, prosím, slečno?
-Prosila bych nějaké rukavice.
00:20:23 -Rukavice, prosím, prosím. Tady je jeden pár. Velmi slušivé.
00:20:29 Opravdu pěkný pár, slečno.
00:20:31 -Ty jsou mi poněkud velké.
00:20:34 -Velké. Hm. Hm.
00:20:37 A co tady ty, slečno?
00:20:41 Taky hezký pár.
-Ty jsou mi zase malé.
00:20:44 ÚŠKLEBEK Haha!
00:20:46 -Pozorujete, že by se zboží líbilo, až na nějakou maličkost.
00:20:49 Pak se snažíte maličkost snížit na minimum.
00:20:52 Řeknete například: Ony jsou poněkud těsné.
00:20:54 Ale až je jednou vyperete, roztáhnou se a budou jako ulité.
00:20:58 -No jo, pane profesore, já řeknu, že se roztáhnou,
00:21:01 ony se srazí, dáma mi je zítra přinese zpátky,
00:21:04 a udělá mi z krámu kůlničku na dříví.
00:21:06 SMÍCH
-Zcela správně.
00:21:09 Každý prodávající musí znát jakost svého zboží.
00:21:12 -Prosím, pane profesore, já bych si třeba nechala tyhle.
00:21:15 -Já neprodávám. Támhle.
-Tak já si nechám tyhle.
00:21:18 -Prosím, slečno. 30 korun.
00:21:22 Děkuji.
-Počkat!
00:21:24 Tak jakou chybu tady asi prodávající udělal?
00:21:27 -Prosím, měl se slečny zeptat, jestli ještě něco nechce.
00:21:30 -Tak jest. Musíte nevtíravě upozornit na nějakou věc,
00:21:33 kterou by ta osoba mohla potřebovat.
00:21:36 Přijde-li například do krámu venkovská babička,
00:21:39 nenabídnete jí pavučinové punčošky nebo pudřenku,
00:21:42 ale šátek na hlavu a podobně.
00:21:44 Jakmile někdo vstoupí do krámu,
00:21:46 musí prodávající vědět do jaké škatulky ho zařadit.
00:21:50 A podle toho s ním musí také jednat.
00:21:53 -Máme tady překrásné pudřenky, slečno. Nebo růž na rty.
00:21:57 Zaručeně neslíbatelnou. Můžete si to hned vyzkoušet.
00:22:00 SMÍCH
00:22:22 -Kde jste byla?
-Prosím, mně nebylo dobře.
00:22:25 -Tak? A copak vám bylo včera?
00:22:27 -Prosím, včera mi bylo špatně. SMÍCH
00:22:30 -Ticho! Abyste si nemyslela, že utečete zkoušení!
00:22:34 K tabuli!
00:22:39 Mluvte o reklamě.
-Reklama.
00:22:42 Reklama... Stránka 233.
00:22:45 Odstavec... Ne hlava I.
00:22:48 Odstavec třetí.
00:22:50 Reklama je...
00:22:56 -No?!
-Prosím, já to neumím.
00:22:58 -Tak!
00:23:05 A proč to neumíte?-Prosím, tatínek říkal, že je to hloupost.
00:23:08 Takhle se to učit!
00:23:15 -Co jste to řekla?
00:23:17 Co to má znamenat? To je vzpoura! Rozumíte?
00:23:23 To vám přijde draho!
00:23:31 Tak váš tatínek si dovoluje kritizovat školu.
00:23:36 Čímpak je váš otec?
-Právě obchodníkem.-Proč právě?
00:23:40 -Protože on už zaměstnává praktikanty z obchodní akademie.
00:23:43 Tak ví, co dovedou.
-No, ovšem!
00:23:46 Jestli zaměstnává takové lajdáky jako jste vy,
00:23:48 pak musí mít smutné zkušenosti.
00:23:50 -Tatínek už měl abiturienty s vyznamenáním a bylo to stejné.
00:23:53 SMÍCH
00:23:57 -Ticho!
00:24:01 A s vámi si to ještě vyřídím!
00:24:05 Pošlete mi sem svého otce.
00:24:07 Ať mně a celému profesorskému sboru poradí, jak máme vyučovat.
00:24:12 ÚŠKLEBEK
00:24:14 Napište ale raději hned, aby si reformoval svůj kšeft.
00:24:17 A nepletl se do pedagogiky, které nerozumí.
00:24:20 -Pane profesore, Vichrová si představuje...-Mlčte!
00:24:23 Nebyl jste tázán!
00:24:25 Nikdo nemá právo si něco představovat!
00:24:27 Vy máte právo jen mlčet!
00:24:30 A vy jděte na své místo.
00:24:44 Ticho! ZVONĚNÍ
00:24:48 -Okamžik, okamžik.
00:24:50 Amálko, jsi tam ještě? To budeš mít radost.
00:24:54 Něco moc důležitého se stalo, ano.
00:24:57 Představ si, že je na světe!
00:24:59 No deštník, víš? Přinesli mi ho dva žáci.
00:25:02 No, no, to víš. Tak papa.
00:25:07 -Tys mu to dala ale 3:0!
00:25:09 -Ale kdyby z toho něco bylo, tak jseš na špici.
00:25:12 A my všichni jsme solidárně za tebou.
00:25:14 SOUHLASNÝ KŘIK
00:25:38 -Ty máčený.
-Jedno mlíko!
00:25:40 -Však ony byly v tom hrnci už aspoň přes týden.
00:25:56 -Dovolte, dovolte. Pane Znamínko!
00:25:58 Opatřoval jste mi dnes snídani či nikoli?
00:26:01 -Jakpak by ne, pane profesore.
00:26:03 Jednoho uzenáče a chléb náš vezdejší.
00:26:07 -Tak jsem se přece nemýlil. Děkuji. Děkuji.
00:26:10 Dovolte. Dovolte. Dovolte.
00:26:19 -To je pane kolego pěna.
00:26:21 Která se utvořila na pokraji světového vření.
00:26:24 Poválečná generace.
00:26:26 Která je lehkomyslná, povrchní, nemorální.
00:26:30 A nedává pozor při vyučování!
00:26:34 -Ten její otec, jež zlehčuje naše výchovné metody,
00:26:37 ten je předválečný, pane kolego.
00:26:39 Takový strejc z venkova si dovoluje reformovat školství.
00:26:43 -Jo, pane kolego. Na profesory si každý troufne.
00:26:46 Nejvíc mě rozzlobí, jak taková máma na mě spustí.
00:26:48 Jak jste ho mohl nechat propadnout, vždyť já ho doma zkoušela.
00:26:51 Ona ho doma zkoušela!
-Ale přesto myslím,
00:26:54 že takový zkušený obchodník může mít docela dobrý postřeh.
00:26:58 -Hm! Postřeh!
-Něco na tom je.
00:27:01 Já jsem tuhle například přišel o přestávce do 4. ročníku.
00:27:05 Měli právě pojistnou matematiku.
00:27:08 Tabule byla popsána jen vzorečky, že se z těch cifer hlava točila.
00:27:12 To všechno si musí takový kluk nacpat do lebky.
00:27:14 Když potom přijde do praxe, tak pozná, že to vůbec nepotřebuje!
00:27:18 Protože jsou na to tabulky, kde už je všechno pěkně vypočítáno!
00:27:21 -Pane kolego, prosím vás. Dovolte, pánové.
00:27:24 Neviděl jste tu nikdo můj deštník se svačinou?
00:27:28 -Já nevím, pane kolego, že vy musíte vždycky odporovat.
00:27:32 To je zvláštní. Já nejsem proti reformám. Prosím.
00:27:36 Ale ty musí dělat zkušený odborník. Profesor!
00:27:39 A ne nějaké profesorské embryo nebo venkovský kalounkář.
00:27:49 -Má svačina!
00:28:23 -Vlastně jsem to zavinil všecko já, pane řediteli.
00:28:26 Ona doma studovala obchodní nauku. Jak se říká biflovala.
00:28:29 Dřela to z té knihy, no a já povídám:
00:28:32 Vždyť je to hloupost, takhle se to učit.
00:28:34 No a to bylo všechno.
-Hloupost. Hloupost!
00:28:38 -Já vím, že jsem se přenáhlil, pane profesore.
00:28:40 Ale ujišťuji vás, že jsem tím nic nemyslel.
00:28:43 -Pa-pardon. Já... Já...
00:28:46 Ještě přijdu. Až později.
00:28:51 -Pane profesore, mě ani nenapadlo, že to holka řekne ve škole.
00:28:54 Já si nechci dovolit reformovat školu nebo pány profesory.
00:28:58 -Tak nemáte před děvčetem něco takového říkat!
00:29:01 -No snad mám také právo poučit své dítě!
00:29:03 -Ale nemáte právo plést se do věcí, kterým nerozumíte.
00:29:06 -Pardon, pane profesore. Mám abiturienty obchodní akademie.
00:29:10 Ti se musí u mě ještě dlouho učit, než z nich něco je!
00:29:13 -No to je obchod. Ale tady je škola!
00:29:16 Vy rozumíte svému obchodu a my zase škole.
00:29:18 -Prosím, ale na vašich žácích to vidět není.
00:29:21 -Obchodní akademii nemůžete posuzovat podle nějakého lajdáka!
00:29:24 -Moje dcera není žádný lajdák!
-Ale drzá je!
00:29:27 A vůbec! Už toho mám dost!
-A já vaší metody také.
00:29:30 -Má úcta, pane řediteli. Promiňte.
-Pane profesore...
00:29:37 -Taková drzost!
-Pane kolego.
00:29:39 Nemohl jste tomu otci dát aspoň trochu naděje?
00:29:42 -Slečno, jste příliš zelená.
00:29:44 Ano, příliš zelená, abyste mi mohla radit.
00:29:47 -Pane kolego, mluvíte s ženou!
00:29:49 -Která si osobuje právo radit mně, zkušenějšímu.
00:29:52 -Vždyť on to kolegáček tak nemyslí, viďte pane kolego.
00:29:55 -No, vám se nebudu svěřovat se svým myšlením.
00:29:58 Pane fyziku! Vy si rozbíjejte své atomy.
00:30:00 A já rozbiju tvrdou rukou elementy, které uvolňují disciplinu ústavu!
00:30:05 -Ale pánové! Pánové.
00:30:16 Pan kolega je poněkud prchlivý.
00:30:18 Ale já s ním promluvím, až ho to přejde.
00:30:21 Zajímám se také o ten poměr mezi praxí a školou.
00:30:24 A dal bych vám v mnohém za pravdu.
00:30:27 To víte, nám přece na tom velmi záleží.
00:30:29 Aby se naše mládež v praxi osvědčila.
00:30:32 No ale...
00:30:35 Nevzal byste nějakého žáka od nás na praxi přes prázdniny?
00:30:39 Že byste to jednou zkusil s námi.
-Milerád, pane řediteli.
00:30:43 Vždyť je může konečně pan profesor Vlk sám vybrat.
00:30:45 -Vidíte, to je dobrý nápad.
00:30:48 Napíši vám za několik dní, na koho padla jeho volba.
00:30:59 -Kluci, tak je to zařízeno. Jede se!
00:31:02 -Ukaž.
00:31:06 Vážení pánové.
00:31:08 To jsme jako my.
-No jo.
00:31:13 -V úctě Josef Vichr.
00:31:18 Pane šéfe!
-Pane šéfe!
00:31:21 -Děkujeme vám.
-Tak.
00:31:23 Vy jste tedy mládenci z obchodní školy z Prahy.
00:31:27 Aha. Posílá vás pan profesor Vlk.
00:31:31 Zvaný Bivoj.
-Prosím, pane šéfe.
00:31:33 -Sympatický profesor.
00:31:38 Račte se posadit, pánové.
-Kam, prosím?
00:31:41 -Třeba na zem, prosím.
00:31:46 Máte nějaká vysvědčení?
-Prosím, pane šéfe.
00:31:49 -Á, tu. Hm. Ts, ts, ts.
00:31:51 Krásné vysvědčení! Samá vyznamenání! Ts, ts, ts.
00:31:56 To tedy zkoušku ani dělat nemusíme.
-To by bylo zbytečné, pane šéfe.
00:32:00 -My stejně všechno umíme.
-To s vámi bude radost pracovat.
00:32:04 A jaké máte požadavky?
-Tedy byt. -Byt čistý.-Čistý.
00:32:07 -Stravu.
-Masitou.-Masitou.
00:32:09 -A každý jednu služku.
-Modrookou.-Ah! Modrookou...
00:32:13 No, to by šlo. Račte mne následovat, pánové.
00:32:16 Uvedu vás do vašich komnat. Nastoupíte místa prokuristů.
00:32:21 -Ah! Děkujeme, my trefíme sami.
00:32:26 -Kluci, vidím město veliké, které nám leží oddaně u nohou.
00:32:29 -Zaslíbená země, z níž pochází slavná Eva Vichrová.
00:32:33 -Balíkov.
-Náhodou, vědět starosta,
00:32:35 že jsou tu páni studenti, tak nás přišel uvítat.
00:32:38 -Měli by nás vítat s muzikou.
-To by měli.
00:32:41 Támhleta věž by se měla před námi uklonit.
00:32:43 -Ta? Ta už je stejně nakloněná.
00:32:46 -Kluci, vzhůru na Bastilu.
00:32:54 Někdo tam je.
-Asi prodavač, který má službu.
00:32:57 Tak co, kdo půjde první? Ty Karle?
-No, snad by mohl Vašek, ne?
00:33:01 -Beze všeho. My Pelíškové jsme nikdy necouvli před nepřítelem.
00:33:12 -Dobrý den.
00:33:15 -Přejete si, prosím?
00:33:18 -Kamarádíčku, je pan šéf doma?
-Pan šéf? Hm? Ten...
00:33:23 Ten je právě u oběda. Přál jste si?
00:33:26 -My jsme nové kancelářské síly, pane...
00:33:29 -Josef, prosím.
-Pane Josef.
00:33:31 -Pan šéf si nás sem pozval, abychom to tu trochu zreformovali.
00:33:35 -A práce tady bude hodně, starý brachu.
00:33:38 Je to tu tak trochu předpotopní.
-Prahorní.
00:33:42 -Ba, zanedbané.
00:33:45 -Tajhle by se měla probourat zeď do ulice.
00:33:47 -Jenže tam žádná ulice není.
-Není?
00:33:51 -No to snad nevadilo. Snad bychom tam mohli dát něco...
00:33:55 -Zkrátka musí sem světlo. Více světla.
00:33:58 Jak to řekl... Ten... No, ten básník než umřel.
00:34:02 -Co to máte v tomhle oddělení?
00:34:04 -Tam? Tam jsou, prosím, záclonové látky.
00:34:08 -Nevhodné.
00:34:10 Takový artikl patří do 1. poschodí, aby bylo vidět na odstíny.
00:34:14 -To se koupí takové podstavce, vypadá to jako hrazda.
00:34:17 A na to se látka zavěšuje.
00:34:19 -No to se snad během času zařídí, když tu teď máme tak učené pány.
00:34:24 -To víte. Dříve obchodník pověsil kus hadru na tyč.
00:34:28 A byl obchod. Dnes je to ohromná věda, tatíku.
00:34:31 -My už to studujeme 3 roky a ještě z toho nejsme moudří.
00:34:35 -Jaký máte zahraniční obrat?
-Ten bohužel nemáme.
00:34:38 My obchodujeme doma.
-Špatné vedení.
00:34:40 -To musíme závod postavit na nohy.
-No to budete muset, pánové.
00:34:44 Ale teď, prosím, tady nahoru po schodech.
00:34:46 Pan šéf už tam bude.
00:34:49 Prosím.
00:34:51 -Prosím.
-Prosím, prosím.
00:34:57 Ó, to nemuselo být.
-Jo! A jakej je starej?
00:35:00 Dá se s ním mluvit?
-Hm, těžko.
00:35:02 Náš pan šéf je takový starý, zanedbaný, prahorní brundibár.
00:35:06 No konečně, to už uvidíte sami. Pánové, prosím, račte.
00:35:15 Haló, pane prokuristo. Jsou tu ti hoši na praxi.
00:35:19 Přesvědčte se, co dovedou.
-Ano, prosím, pane šéfe. Ano, hned.
00:35:25 -Dobré poledne, pane šéf.
-Vrátím se za půl hodiny. -Prosím.
00:35:29 -Uděláme malou zkouštičku, pánové.
-To snad nemusí být.
00:35:32 -Vždyť my máme vyznamenání.
-Výborně. Ale přesto si to zkusíme.
00:35:36 Tak co dovedete z obchodních věcí?
-No, psaní na stroji, účetnictví.
00:35:40 -Částečně německy, částečně francouzsky.
00:35:42 -Trochu anglicky.
-A částečně těsnopis. -Hm.
00:35:45 Tak se částečně posaďte ke strojům!
00:35:59 Tak co, nejde to?
00:36:01 -Prosím, my jsme se učili na remingtonce.
00:36:03 -S aparátem na břiše?
00:36:06 Dobrý úředník musí umět psát na každém psacím stroji!
00:36:10 Pište!
00:36:12 Firmě Václav Svoboda.
00:36:16 Praha.
00:36:18 Zboží, jež jste nám včera čerstvě dodali,
00:36:22 je k nepotřebě.
00:36:24 No tak pište!
00:36:28 Je k nepotřebě.
00:36:30 Vracíme vám je i s příslušenstvím.
00:36:35 A připisujeme vám výlohy na vrub.
00:36:43 -Prosím, bylo to firmě Václav Svoboda nebo Josef Svoboda?
00:36:47 -Václav!
-Václav.
00:37:00 -Proč nepíšete?
-Prosím, jsem hotov.
00:37:02 -Hm? Ukažte.
00:37:09 Hezky jste to prokopíroval, ale obráceně!
00:37:12 Tak dost, ukažte mi, co jste napsali.
00:37:15 Rychle, rychle!
00:37:22 Tak a teď si vezměte papír na diktát.
00:37:26 Napíšete mi každý svým způsobem akviziční dopis.
00:37:30 Nabídněte nějaké firmě partii.
00:37:33 Třeba odprodej letního zboží za sníženou cenu.
00:37:36 Rozuměli jste mi, co myslím?
-Ano, samozřejmě.
00:37:39 -Výborně.
00:37:43 -Karle, jak to mám napsat?
-To bych taky rád věděl.
00:37:46 -Vždyť jsi říkal tomu chlapíkovi, že rozumíš?
00:37:49 -Já mu říkal, že rozumím? Tys to říkal.
00:37:53 Já jenom říkal: ano, samozřejmě.
00:37:56 -No vidíš. A teď tu sedíme.
00:37:58 -No, něco snad dáme dohromady. Vždyť je to látka pro první ročník.
00:38:01 -V nauce jsou vzorce nabídek.
00:38:03 -Karle, nemáš ji s sebou?
-Mám, ale dole v kufru.
00:38:06 -Co kdyby Vašek skočil dolů?
-To nemá cenu.
00:38:09 Tam je vzorek nabídky na bobkový list.
00:38:11 -To by vůbec nevadilo!
00:38:13 Místo bobkového listu napíšeme letní zboží za sníženou cenu.
00:38:17 -Vašku, skoč pro ni!
-Beze všeho.
00:38:19 My Pelíškové jsme ještě nikdy...
-Já vím. Necouvli. Jdi už!
00:39:09 -Dal jsem si s nimi práci. Zkoušel jsem je velmi trpělivě.
00:39:12 Ale u nich je každá námaha marná. Mají velmi sporadické znalosti.
00:39:17 Umějí odříkávat celé pasáže z knih, ale bohužel jinak nic.
00:39:20 Umějí všechno, abych tak řekl, částečně.
00:39:23 No, tohle jsou podle nich nabídky zboží.
00:39:25 -No, dobrá. Dobrá. Ale s vyhazovem jste mohl počkat, až se vrátím.
00:39:28 -Tak já za nimi doběhnu. Snad budou ještě na nádraží.
00:39:32 -Slíbil jsem jejich třídnímu, že je přes prázdniny zaměstnám.
00:39:34 A vyzkouším jejich praktické znalosti.
00:39:37 -To kdybych byl věděl. No ale snad je Evička ještě dohoní.
00:39:40 -No doufejme.
00:39:42 -Tak si připadám, jako na útěku ze zaslíbené země.
00:39:46 Teď by nás tak měl vidět Bivoj.
00:39:48 -Nemaluj čerta na zeď! Na tuhle ostudu máme dost času.
00:39:53 -Já vím, že Ivo už sedí ve vlaku.
-Copak Ivo.
00:39:56 Ten milostivou paní matinku nějak okulatí.
00:39:59 Ale my? My jsme se vyznamenali.
-Jak to my?
00:40:04 Já jako jednotlivec jsem jakžtakž obstál.
00:40:07 Ale celek!-Celek zazářil oslňující nemohoucností.
00:40:12 -Tak zas jdem.
-Počkej!
00:40:15 Tady v té chaloupce požádáme o přístřeší.
00:40:17 Dnes bychom do Prahy u stejně nedošli.
00:40:29 -Pomáhej pánbůh.
-I dejž to.
00:40:31 -Tatínku, neprodal byste nám trochu mléka?
00:40:34 -Ale to víš, že prodám, synáčku.
00:40:38 Hned to bude.
00:40:54 Pozor na prsty, mladej pane. To není práce pro slečinky.
00:41:02 Páni jedou na prázdniny?
00:41:04 -Kdepak. Páni hledají práci.
00:41:07 -Vy my na to vypadáte.
00:41:12 A copak umíte?
-No vlastně...
00:41:16 Rozumíme hlavně obchodu.
00:41:19 -Jsme totiž obchodní akademici.
00:41:21 -Co je to?
-Studujeme obchodní nauku.
00:41:24 -Moderní obchodní metody.
-Racionelní způsob prodeje.
00:41:27 -Propagaci, reklamu, finanční transakce.
00:41:30 -A vůbec všechno, co s obchodem souvisí.
00:41:32 -A prodávat taky umíte?
-No všecko!-Zda-li!
00:41:46 -Karle, pojď odtud! Ten člověk se mi nelíbí.
00:41:50 -Počkej, vždyť musíme zaplatit.
00:42:00 ŽENA-Ty nemáš rozum. Vždyť jsou to ještě děti.
00:42:02 -Ale z obchodní školy, Márinko.
-Na trh potřebuješ fištrón.
00:42:05 A ne školu!
-Na tu hodinku by tě snad zastali.
00:42:08 -Dělej si co chceš, ale já ti říkám, že nemáš rozum!
00:42:18 -Mládenci, chcete si opravdu něco vydělat?
00:42:21 -Jéje, rádi.
-S největší ochotou.
00:42:24 -Tak pojďte. Můžete tady přespat. Stejně se žene bouřka.
00:42:45 -Reklama pouliční a veřejné vyvolávání.
00:42:48 Velmi starý jarmareční prostředek. Ne právě funkční!
00:42:51 To by nás nebylo důstojno.
00:42:54 Rozdávání letáků kolemjdoucím.
-To na trhu nejde.
00:42:57 -Tak co tedy?
00:42:59 -Něco si do rána vymyslíme.
00:43:02 Musíme té paničce dokázat, co umí výkvět obchodní akademie.
00:43:07 To je počasíčko.
00:43:09 -Já si dám obchodní nauku pod hlavu.
00:43:11 Když mi to nepomůže do rána něco vymyslet,
00:43:13 tak budu mít hlavu aspoň o něco výš.
00:43:16 -Teď už to asi ví Evička.
00:43:26 Ta ostuda.
00:43:33 Hele, ono sem prší.
00:43:35 Podle teoretického předpokladu by sem vlastně pršet nemělo.
00:43:39 Protože jsem navečer ten otvor ucpal.
00:43:42 Hm? A prší sem.
00:43:44 -Ono sem vlastně teoreticky neprší.
00:43:47 Ona sem jen prakticky kape voda.
-Teorie a praxe.
00:43:51 To máš asi tak jako Bivoje ve třídě a toho účetního v kanceláři.
00:43:56 -Ta ostuda!
00:43:58 -Ta blamáž!
00:44:17 -Ruku líbám, milostivá paní. Poklona, pane rado.
00:44:20 Mohu něčím posloužit, prosím.
00:44:22 Zdravím vás pěkně, pane vrchní komisaři.
00:44:25 To je dnes počasíčko, co?
00:44:27 Jejejeje, paní vrchní adjunktová!
00:44:30 Vy máte krásné šatečky jako holčička.
00:44:33 Má úcta, pane doktore. Nezastavíte se u nás?
00:44:36 -To je samý pan doktor, samá milostivá paní a...
00:44:38 -To víš, malé městečko.
00:44:40 Tady je každý škrabák od soudu panem radou.
00:44:43 Mohu něčím posloužit, pane sekční šéfe?-Ty klacku!
00:44:46 Dělej si blázny z někoho jinýho, nebo ti tu boudu rozšvihám!
00:44:52 Já ti dám sekčního šéfa, ty komediante!
00:44:57 -To jste museli vzít hned zaječích, hrdinové?
00:44:59 To jste nemohli počkat na mě?
-No, ono to šlo tak rychle!
00:45:03 Že jsme byli venku, než bys řekla kontokorent.
00:45:05 -Vždyť on chlapec všechno umí. To měl jen takovou trému.
00:45:09 -Milostivá paní, nebudeme si lhát. Neuměl nic! Všichni nic neuměli.
00:45:13 Oni jsou totiž typickým příkladem mládeže,
00:45:15 jakou nám dnes soustavně posílají naše školy.
00:45:18 To je totiž tak. Škola je chce naučit všechno.
00:45:21 Do všeho trochu zavrtá a nakonec je nenaučí nic.
00:45:24 -Pane šéf. Mohu ten kus prodat jako kazový?
00:45:27 -No, můžete.
00:45:29 Chlapec vystuduje obchodní akademii a myslí si, že už je pán.
00:45:33 Že je pro něho ponižující, aby se postavil třeba za pult.
00:45:36 A přece se nijak neuplatní, dokud se nenaučí zacházet s lidmi.
00:45:40 Vždyť takový kluk neumí ani vstoupit do místnosti.
00:45:43 Nedovede ani pozdravit! Vždyť neumí ani chodit.
00:45:46 -Se tam nějak dlouho dohadují.
00:45:48 Prosím tě, nechtěla bys mě provést po korze?
00:45:50 Udělal bych si nějaké snímky.
-Tak pojď.
00:45:54 -Milostivá paní, to je výstavní kousek.
00:45:56 -A co za něj chcete?
-Co za něj? Moment. 20 korun.
00:46:00 -Hm?-To jde.
-Je to hubený.
00:46:02 -Jéje, milostivá paní, to víte, chudinka, je živ jen z tý trávy.
00:46:06 Ale hlavičku má pěknou.
-Tak si ji dejte vycpat!
00:46:12 Dáte toho králíka s tou pěknou hlavičkou za 15?
00:46:15 -Co říkáš?
-No, to by snad šlo.
00:46:18 -No, milostivá paní, nerad, ale dám vám ho za 15.
00:46:21 -Tak bych si ho vzala.
-Prosím, prosím.
00:46:23 -Vezmete si ho jen tak, milostivá paní?
00:46:25 -Nebo ho račte zabalit?
-Zabte mi ho! Já to nerada dělám.
00:46:29 -Zabít. Ano! Zabijem, zabijem.
00:46:36 -Paní, prosím vás. Jak se zabíjí králík?
00:46:38 -Praští se sekyrkou.
-Praští se sekyr...
00:46:42 Ale já žádnou nemám!
-No tak se mu podřeže krk!
00:46:51 -Prosím vás, co s tím chcete dělat?
-No, podříznout!
00:46:54 -Tak já si přijdu, až ho taky oholíte, vy umělče!
00:46:59 -Co to vyvádíte, ničemové?
00:47:01 Seberte si své věci a už ať jste pryč!
00:47:03 Kdo to jakživ viděl, takhle vyhánět zákazníky?
00:47:05 -Ale paní.-Ale paní.
-Ani slovo! Kdepak! Já to věděla.
00:47:08 Páni studenti!
00:47:11 -No já toho chlapce přijmu na praxi přes prázdniny, milostivá paní.
00:47:14 Už proto, že jsem to slíbil řediteli akademie.
00:47:16 -Děkuji vám, pane Vichr.
-Bude to perná práce.
00:47:19 Oni totiž ti kandidáti umějí všechno částečně.
00:47:22 Částečně psát na stroji, částečně stenografovat.
00:47:24 Částečně německy. Ale pořádně vůbec nic!
00:47:27 Ať se naučí pořádně alespoň...
-Tak, tady je, tatínku, máš.
00:47:31 -Vy jste tatínek?
-Jejej, promiňte, tatínku.
00:47:35 Totiž pane velkoobchodníku, že jsme vás považovali...
00:47:38 -Za Josefa. No, to by nebylo žádné neštěstí.
00:47:40 Kde jste se tu, prosím vás, vzali?
-Chtěli reformovat prodej králíků!
00:47:43 Moderními prostředky!
-A nepovedlo se jim.-Kdepak!
00:47:46 Zdejší obyvatelstvo nemá pochopení pro moderní vedení obchodu.
00:47:49 -Není zralé pro nové myšlenky.
-Zato vy jste zralí, cvrčkové!
00:47:53 Tak abyste věděli, přijmu vás přes prázdniny na praxi.
00:47:56 -Jejej, děkujeme vám.
-Pane velkoobchodníku... -Ale!
00:47:58 Kdybyste mi chtěli probourávat zeď, nebo propouštět personál,
00:48:01 tak mi to ohlašte, prosím vás, napřed, buďte tak laskavi.
00:48:04 -Prosím.-Prosím.
-No tak to jsem rád.
00:48:06 -Tak kluci! A teď spojenými silami.
00:48:15 -Uvidíte, paní, že na tomhle domě bude ještě jednou pamětní deska.
00:48:19 Zde se narodil slavný, no třeba... Profesor Karel Toman.
00:48:22 -Tak poslouchejte. Drahá maminko.
00:48:25 Už jsme tu týden a daří se nám velmi dobře.
00:48:28 Všichni respektují naše vzdělání.
00:48:32 A dostali jsme hned od počátku těžkou duševní práci.
00:48:38 -Karle!
00:48:40 Pojď nám pomoct!
00:48:47 -Ukaž, ty nešiko.
00:48:52 -Tedy kluci, dělejte si tady co chcete,
00:48:54 ale já s tím asi praštím.
00:48:57 Tři roky se člověk dře na obchodní akademii.
00:48:59 Nechá se týrat od kantorů.
00:49:01 Nakonec aby tady někomu dělal nádeníka, ne?
00:49:04 -Hochu, každý začátek je těžký.
00:49:06 I ten Kolumbus musel začít od píky, když chtěl vynalézt to vajíčko.
00:49:12 -A potom, tohle máš fyziku v praxi.
00:49:15 Jakpak je to?
00:49:18 Aha! Chceme-li změniti směr tělesa, musíme vykonati nějaký zásah.
00:49:22 To jest účinkovati na těleso silou.
00:49:25 Tak nemluv a pojď účinkovat.
-Dej nám pokoj!
00:49:28 -První týden jsme působili dole v obchodě.
00:49:32 Zde jsme každého udivovali svými znalostmi fyziky a jejích zákonů.
00:49:37 Druhý týden jsme šli do expedice, kde jsme vybavovali důležité spisy.
00:49:42 Potom jsme postoupili do účtárny, kde byla práce velmi odpovědná.
00:49:48 Protože často šlo o veliké sumy, které jsme dostávali do rukou.
00:49:54 -Ale pane prokuristo. Vždyť je to jenom 5 haléřů!
00:49:57 Nemohla bych je zaplatit ze svého a zaknihovat?
00:50:00 -Ale co vás to napadá, slečno! Ta chyba se musí najít!
00:50:03 -Ale vždyť těch 5 haléřů hledám už 2 dny!
00:50:05 -A kdybyste je hledala 2 roky, nesmíte ochabnout.
00:50:08 Já jsem znal účetního, co zešedivěl při hledání pouhých 2 haléřů!
00:50:12 Seděl v kanceláři ve dne v noci, spadl se o 10 kilo, nejedl, nepil.
00:50:17 A nakonec si podřezal žíly logaritmickým pravítkem.
00:50:20 -Děkuji za povzbuzení v práci.
00:50:22 -Ale ta chyba se musí najít! To se nedá nic dělat.
00:50:24 ZVONĚNÍ TELEFONU
00:50:27 -Haló! Haló, kdo tam?
00:50:31 Kdo tam?
00:50:35 Ja. Ja, ja.
00:50:38 Aber... Aber kdo tam?
00:50:41 Ja. Herr, Herr...
00:50:45 Účetní ist nicht tady. Ja, ja.
00:50:49 Nein, Herr účetní ist pryč.
00:50:53 -Částečně.
00:51:01 Ja, ja, ja, ja, ja. Ja, bitte.
00:51:04 Das wird erledigt. Ja.
00:51:35 -Tak co, velikáne našich dějin? Nevoní ti práce?
00:51:38 -Tak abys věděla, jsem dnes v tom kriminále naposled.
00:51:41 -Ale Ivo! Snad bys...
-Ano, snad bych...
00:51:43 Nechodil jsem přece do školy, abych lepil pytlíky. Dám se zavřít.
00:51:46 -Víte, použil jsem úmyslně poněkud tvrdší metody, pane profesore.
00:51:49 Zpočátku sice protestovali...
-Dost! Dost, to stačí!
00:51:53 Je to nezvedený, neukázněný potěr.
00:51:56 Který čte jednou rukou pod lavicí detektivky.
00:51:58 A druhou nedává pozor při vyučování!
00:52:00 Mě je nebudete učit znát, milý pane.
00:52:02 -Prodělali za těch několik dnů zhruba všecky úkony v krámu.
00:52:06 Tak říkajíc od piky. No teď sedí nahoře v kanceláři.
00:52:09 -A prospěch, chování, mravy?
-Račte se posadit, pane profesore.
00:52:12 -Dobře, jděte na své místo! A totiž, děkuji vám.
00:52:15 -Nejsou to špatní hoši. Mají i snahu.
00:52:18 Víte, v praxi je to poněkud jiné, než-li u vás, ve škole.
00:52:21 -Tohle mi, pane, neříkejte!
00:52:25 Neexistuje situace v praktickém obchodě,
00:52:27 která by žákovi nepřipomněla stránku nebo odstavec v učebnici,
00:52:31 jejímž jsem autorem!
00:52:33 Ale myslit! Namáhat mozek! Učit se!
00:52:37 Dávat pozor při vyučování!
00:52:40 A nemít plnou hlavu kopané a podobných zlořádů!
00:52:43 To vám chybí! Makabejci filištýnští!
00:52:46 Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout!
00:52:51 -Tak co, mladíku, ještě to nemáte?
00:52:56 Pro pána, vy jste to zvoral!
00:52:58 Kam jste to napsal tu firmu a co tu maj co dělat ty cifry?
00:53:02 Člověče, copak jste nikdy neslyšel, co je to nákladní list?
00:53:05 -Nákladní list. Nákladní je průvodní listinou.
00:53:09 Zboží podaného k přepravě po železnici.
00:53:12 A dokumentem o přepravní úmluvě.
00:53:15 -O přepravní smlouvě, Tomane, jsme se učili!
00:53:19 O přepravní smlouvě!
00:53:21 Vždyť je to látka pro první ročník, ty brkoslave!
00:53:25 Ty ignorante chalcedonský!
00:53:27 -Ano, pane profesore. Poklona, pane profesore.
00:53:31 -Nazdar, studente. Hm, taková jednoduchá věc.
00:53:35 -Poklona, pane profesore.
-Poklona, pane profesore.
00:53:38 -Dobrý den, žáci. Dobrý den.
-Pane profesore,
00:53:40 neukázal byste laskavě Tomanovi, jak se ten list vyplňuje?
00:53:44 -Ovšem, že mu ukáži. Ale dnes už naposledy.
00:53:47 -Prosím.
00:53:49 -Tužku!
-Evo!
00:53:55 -Přece vám tu nebudu dělat osla!
00:54:18 -Ahoj Merkure.
-Ahoj Diano.
00:54:21 -Víš, co bych ráda věděla? Jak se cítí Bivoj po tom fiasku.
00:54:24 -No dobře mu asi není. Ale ta pomsta.
00:54:28 To finále po prázdninách.
00:54:30 Dovedeš si představit to bojiště poseté mrtvolami nadějných študáků?
00:54:34 -Jenže já se letos nedám!
00:54:36 Uvědomila jsem si, že jsem vlastně žena.
00:54:38 A že je pod mou důstojnost...
-Počkej, to je zajímavé.
00:54:43 Jak jsi přišla na tuhle ohromující metamorfózu?
00:54:46 Kdy to vypuklo? To se v tobě něco rozsvítilo?
00:54:50 -Co ty tomu rozumíš?
00:54:52 To se člověk prostě jednoho rána probudí...
00:54:54 A bác ho, uvědomí si, že dospěl.
00:54:57 -Aha. To je asi tak jako, když vyleze motýl z kukly, viď?
00:55:01 -A ti muži! Nevšiml sis,
00:55:03 jak se prokuristovi třepe hlas, když se mnou mluví?
00:55:06 To je, holenku, fluidum ženy.
00:55:09 To je zbraň, kterou ovládáme celé vaše pokolení.
00:55:11 -A tobě záleží na tom prokuristovi, Evičko?
00:55:15 -Vidíš, už se ti taky třepe hlas.
00:55:18 -Nic se mi netřepe.
-Ale třepe. To je právě to fluidum!
00:55:26 -Nazdar Francku! Co o prázdninách?
-Člověče. Byl jsem na praxi.
00:55:29 -Jak jsi se vzdělal?
-Jako Sokrates. Vím, že nic nevím.
00:55:33 -Nazdar Táničko!
-Nazdar.
00:55:35 -Ty jsi nějak ztloustla!
-Neříkej to tak nahlas.
00:55:38 -Nazdar Táničko!
-Nazdar Vašku!
00:55:45 -Jé!
00:55:49 -Nazdar!
00:55:52 -Nazdar Pelechu! Ahoj Karle!
-Nazdar! Ty jsi vyrost!
00:55:56 -Jak ses měl o prázdninách? Nesežrali tě moli?
00:55:59 -No, moli ani ne. Byl by mě málem zadávil prokurista.
00:56:02 -Tys byl taky na praxi?
-Samo.-Ticho, ticho!
00:56:04 Kluci a děvčata, poslouchejte!
-Evička má zahajovací přednášku.
00:56:08 -Pozor! Jak jsem se měla o prázdninách.
00:56:11 Slohové cvičení napsala Eva Vichrová osobně.
00:56:14 -Výborně! Výborně! POTLESK
00:56:17 -Jdouce v Molitově trhem výročním a po krámech lelkujíc,
00:56:21 tu podivný alegorický obraz spatřím.
00:56:24 Dvé ze známých tváří, junáků to ztepilých,
00:56:27 kteří králíky a podobnou havěť prodávajíce,
00:56:29 chleba sobě dobývali.
00:56:31 Tady se račte podívat, jak to asi vypadalo.
00:56:34 -Ukaž, ukaž. To je nádherný! To je krásný!
00:56:44 -Áááá!
00:56:47 -Tak zase do nových bojů, slečno.
-Jsem připravena.
00:56:50 Utužovala jsem se o prázdninách sedlačinou.
00:56:52 Podívejte se, jaké mám mozoly. Ošklivé, co? -Naopak.
00:56:55 Nejkrásnější květy vyrostlé z pilné práce.
00:56:57 -Musím už jít. Sice zmeškám první hodinu.
00:57:00 Nashledanou. -Nashledanou.
-Poklona, pane kolego. Poklona.
00:57:04 Nazdar, kolegáčku. Nazdar!
00:57:06 -Kam ten spěch, pane kolego?
-Mám ve 3. třídě zboží.
00:57:09 -Vždyť tam mám já korespondenci!
-Korespondenci? -Ano.
00:57:11 -A ve 3. třídě?
-Ano.
00:57:14 -A tak mám ve 2. třídě to zboží.
00:57:20 Pardon, pane kolego.
00:57:24 ZNÍ HUDBA
00:57:30 STÁLE ZNÍ HUDBA
00:57:41 STÁLE ZNÍ HUDBA ZE SKŘÍNĚ
00:57:50 -Poklona, pane profesore.
00:57:59 -Indiáni mosambičtí!
00:58:03 Tak takhle začínáme nový školní rok?
00:58:07 Takhle se chcete připravovat na maturitu a život praktický?
00:58:12 No počkejte! Já si na vás zarejtuju!
00:58:20 Co, Pelíšku?
00:58:22 Vy jste byl přece na praxi.
-Ano, pane profesore.
00:58:26 -Ano, pane Pelíšku.
00:58:29 Tam jste se přesvědčil jak nedbale a povrchně jste se loni učil, ne?
00:58:32 -Prosím, pane profesore, to máte těžký.
00:58:36 V obchodě chtějí na člověku něco docela jiného,
00:58:38 než nás ve škole učíte.
00:58:47 -Tak vy se domníváte, že vás špatně vyučujeme?
00:58:52 Že vás váš třídní neúčelně vychovává?
00:58:56 -Pane profesore, já..
-Dost!
00:59:00 -Co je nám platno nadřít třeba i dvě stránky o nákladním listě,
00:59:03 když ho potom nedovedeme vyplnit, pane profesore.
00:59:13 -Sednout! Všichni!
00:59:16 ZAKLEPÁNÍ
00:59:19 Dále!
00:59:23 -Pane profesore, prosil bych na okamžik.
00:59:45 -Výborně, Karlíku! Tys ho nasolil.
00:59:48 -Sotva vejde do třídy už vyhrožuje, dědek jeden.
00:59:52 -Tohleto si přece nenecháme líbit.
-Nejsme žádná banda!
00:59:55 -Jsme tu věčně pod dohledem.
-Jako v kriminále.
00:59:58 -Ti z vás, co byli o prázdninách na praxi,
01:00:01 vědí nejlépe, že jsou ty jeho výklady pro kočku.
01:00:03 -Proč neučí jako Horák ve trojce? Ten všechno vysvětlí.
01:00:06 Ukáže prakticky a nenutí žáky, aby odříkávali nauku nazpaměť.
01:00:09 -Kluci a děvčata! Nenecháme se celý rok týrat od Bivoje.
01:00:12 Který nás ničemu nenaučí.
01:00:14 Jestli si myslí, že jsme tráva, na kterou se může jít s kosou,
01:00:17 tak mu dokážeme, že kosa narazí na tvrdý kámen.
01:00:20 Navrhuji, abychom všichni společně prohlásili, že Bivoje nechceme.
01:00:23 KŘIK
01:01:25 KŘIK ZE TŘÍDY
-Lůza! Menažerie! Povstalci!
01:01:30 Tak vy mě nechcete!
01:01:32 Vy nechcete profesora, který vás něco naučí?
01:01:35 Toho bohdá nebude, aby Vlk z boje utíkal.
01:01:39 To je vzdor! To je vzpoura!
01:01:41 -Pane profesore.
01:01:44 -Ticho!
01:01:51 Ticho!!
01:01:53 Povídám, že je to vzpoura.
01:02:01 Ale já ji potlačím.
01:02:07 -Pane profesore.
01:02:26 -Kdo vyvolal stávku?
-Pane profesore, to nevím.
01:02:30 Já byl právě venku.
-Kde venku?
01:02:32 -No prosím...
01:02:35 Tak.
01:02:37 -A proč jste potom opustil školu?
01:02:39 -Prosím, já mám v pravý ruce kloubový revmatizmus.
01:02:43 A včera mě to tak strašně bolelo, že jsem musel jít domů.
01:02:47 -Ven!
01:02:54 Václav Pelíšek!
01:03:07 Kdo vyvolal ve třídě stávku?
01:03:10 -Sím, to já nevím. Já nevím, že ve škole byla nějaká stávka.
01:03:15 -Tak vy tedy nic nevíte?
01:03:18 A proč jste odešel včera ze školy?
01:03:20 -Sím, voni kluci říkali, že škola není. Že je záškrt.
01:03:24 No tak jsem šel domů.
01:03:32 -Marš!
01:03:38 Dušková!
01:03:47 Tady se postavte.
01:03:54 Kdo vyvolal ve třídě stávku?
01:04:00 Ptám se vás, kdo vyvolal ve třídě stávku?
01:04:03 -Pane profesore, to je těžké.
01:04:05 Ona to vlastně byla celá třída.
-Mlčte!
01:04:08 Celá třída nemohla přijít na takovou myšlenku!
01:04:11 To si musel vymyslet jen jeden lump!
01:04:19 Kdo to prvně vyslovil? No?
01:04:22 -To prosím, nevím. Hledala jsem něco pod lavicí.
01:04:30 -Jděte.
01:04:37 No, to je neslýchané!
01:04:43 Ivan Javorský!
01:04:56 Kdo vyvolal ve třídě stávku?
01:04:58 No? Neumíte mluvit?
01:05:03 Tak vy se nikdo nepřiznáte?
01:05:07 Vy budete všichni mlčet?
01:05:09 A to myslíte, že vám projde, holoubkové?
01:05:11 To se velmi mýlíte! Všechny vás dám vyloučit!
01:05:14 Všechny! I s vámi! Rozumíte?!
01:05:18 -Evičko.
01:05:23 -Chcete udělat svým rodičům hanbu?
01:05:25 Jen proto, abyste chránil nějakou prašivou ovci?
01:05:29 No tak, neslyšel jste? Kdo to řekl první?
01:05:34 -Já nevím. Snad...
01:05:36 -Kdo?
-Snad...
01:05:38 Pane profesore, to nemohu říci. Jak bych potom vypadal před třídou?
01:05:43 -Kdo přechovává zloděje, bude trestán, jako by sám kradl.
01:05:47 Rozumíte?
-Rozumím.
01:06:02 -Buď se pachatel přizná sám dobrovolně.
01:06:05 A nebo potrestám bezohledně celou třídu!
01:06:12 No?
01:06:18 -Já to byl, pane profesore.
01:06:27 -Vy, Tomane?
01:06:33 A kdo byl vaším spoluviníkem?
-Nikdo, pane profesore.
01:06:38 Ujišťuji vás, nikdo.
-Nevěřte mu, pane profesore.
01:06:41 Chce vzít celou vinu na sebe, ale já jsem mu při tom pomáhala.
01:06:46 -Tak!
01:06:52 No to vám přijde draho!
01:07:03 -A když jsem jim pohrozil udáním, sesypali se kolem mne.
01:07:06 A ujišťovali mne, jak prý mne mají rádi.
01:07:10 A když jsem si potom odešel umýt ruce,
01:07:12 napsal si ten jeden kluk do notesu jedničku.
01:07:16 To za našich časů býval profesorský notes v jiné úctě.
01:07:20 -Chcete dát opravdu ty dva pro takovou hloupost vyloučit?
01:07:23 -Každý máme na tu věc své názory, pane kolego!
01:07:28 -Pan kolega Horák má pravdu, pane profesore.
01:07:31 Podívejte se, taková ostuda. A hned na začátku školního roku.
01:07:34 To by snad přece nemuselo být?
-Hm.
01:07:36 To je až dojemné, jak vy dva jeden druhému pomáháte.
01:07:41 Vrkáte jednu a tutéž písničku jak dvě dobře seštymované hrdličky.
01:07:45 -No tohle už přesahuje meze!
-Říkám jen, to co vidím.
01:07:49 -Ale kolegové. Tohle sem přece nepatří!
01:07:58 KARLOVA MAMINKA-Řediteli, uvažte, že mám jen jeho.
01:08:01 Kdo mě bude živit, až nebudu moci pracovat?
01:08:03 -Je to vážná věc, paní Tomanová.
01:08:05 Ale slibuji vám, že se vynasnažím, aby to tak daleko nedošlo.
01:08:10 Ostatně tady je pan kolega Vlk.
01:08:13 -Budu jednat podle svého svědomí. A nedám se nikým ovlivňovat.
01:08:20 -Neberte to tak tragicky, paní Tomanová.
01:08:23 Já doufám, že to dobře dopadne. No.
01:08:33 -Pane řediteli!
01:08:35 Chce-li pan profesor Vlk hnát věc na ostří nože,
01:08:38 prosím, budu se bránit.
01:08:40 Poznal jsem ve školství mnoho dobrých lidí.
01:08:42 Ale o tomto pánovi to bohužel říci nemohu.
01:08:44 Budu si na něho stěžovat! Jeho výklady ve škole jsou nemožné.
01:08:48 -Pane velkoobchodníku, prosím, neukvapujte se.
01:08:50 Počkáme, až jak to dopadne. Doufám, že nebude nikomu ublíženo.
01:08:55 -Děkuji vám, pane řediteli.
-Teď mne laskavě omluvte.
01:09:07 Jsme tu už všichni?
-Kolega Pírko chybí.
01:09:10 Ale on přijde, počkáme-li dostatečně dlouho.
01:09:14 -Pane profesore, vždyť máte konferenci.
01:09:18 -Ach ano, ano. Vidíte, máte pravdu.
01:09:20 Vždyť jsem vlastně kvůli tomu přišel.
01:09:22 KARLOVA MAMINKA
-Chlapče nešťastný, cos to provedl?
01:09:27 -Poklona, pane profesore.
-Dobrý den.
01:09:30 Copak se stalo, maminko? Pročpak pláčete?
01:09:32 -Pane profesore, takové neštěstí. Takové neštěstí!
01:09:37 -Copak?
01:09:40 Aha! Karel.
01:09:44 Trochu jsi přestřelil, chlapče, viď?
01:09:46 No, tak se upokojte, maminko. Ještě se nic nestalo.
01:09:51 A snad to nedopadne tak zle.
01:09:53 To víte, mládí bývá vždycky radikální.
01:09:55 Však my jsme také nebývali jiní.
01:09:58 No, upokojte, upokojte se.
01:10:02 -Ale co já si počnu, jestli bude vyloučen?
01:10:05 Vždyť jsem žila jen pro něho?
01:10:07 Jen pro něj jsem si utrhovala od úst.
01:10:10 A dělala jsem to ráda. Jen aby z něho něco bylo.
01:10:14 A teď tohle.
01:10:16 Já tu hanbu nepřežiju. Pane profesore, já si něco udělám.
01:10:21 -Tak nesmíte mluvit, maminko. Tak nesmíte mluvit!
01:10:24 Kampak by to vedlo?
-Pane kolego, čekáme na vás.
01:10:28 -Už běžím.
01:10:31 Tak hezky hlavu vzhůru a nashledanou.
01:10:36 -Maminko.
-Hochu, hochu.
01:10:42 Sbohem. A jestli tě vyloučí, tak mi nechoď domů!
01:10:55 -Takové případy ve školách vždycky byly a budou.
01:10:58 Vždyť pracujeme se živlem mladým a veselým.
01:11:01 A musíme si přiznat, že by nás to ani nebavilo,
01:11:04 kdyby žactvo sedělo v lavicích jako mumie.
01:11:07 Navrhoval bych, aby jim byl vyměřen trest nižší.
01:11:11 -Prosím. -Já bych se přikláněla k návrhu kolegy Horáka.
01:11:14 Znám Tomana i Vichrovou. A u mne se vždycky dobře chovali.
01:11:17 -Nevím, co to má dělat s naším případem?
01:11:20 -Jsou to přece ještě děti a nejsme zde, abychom je ničili.
01:11:23 Nýbrž abychom je varovali, sejdou-li na špatnou cestu.
01:11:26 A pomohli jim zase najít cestu správnou.
01:11:29 A potom se mi zdá, že jestli taková jediná věta:
01:11:32 "Utečeme ze školy!", strhla celou třídu k jásotu,
01:11:35 pak zde, myslím, musí být nějaký hlubší důvod.
01:11:38 -No to je impertinence! Prosím, aby bylo konstatováno,
01:11:42 že se tu slečna snaží ovlivnit svými nechutnými narážkami.
01:11:45 A to celý profesorský sbor!
-Pane kolego, to je ale ukvapené.
01:11:48 -Kolegáčku! Ona to tak nemyslela! Věřte mi to!
01:11:51 -Posaďte se, pane kolego.
-Ale takhle nebudeme nikdy hotoví!
01:11:54 -Ale pánové, prosím.
01:11:57 -Tak si, Karle, sedni. Za chvíli se to stejně dozvíme.
01:12:00 Hlavu nám přece neutrhnou.
-Tobě se to hezky mluví.
01:12:03 Co tobě na tom záleží, když tě vyhodí?
01:12:07 Ale já? Já budu zničen.
01:12:10 Maminka to nepřežije.
01:12:13 Mně nezbývá, než abych rovnou skočil do vody.
01:12:16 -Ale Karle, podívej se...
-Pojďte honem se mnou!
01:12:19 -Co je?-Neptej se a pojďte! Na něco jsem přišel!
01:12:34 -Ono tu nejde jen o kolegu Vlka a ony tři nešťastníky.
01:12:37 Tento případ je vlastně výrazem nespokojenosti našeho žactva.
01:12:40 S dnešním systémem vyučovacím.
01:12:43 Snad zejména i s metodou kolegy Vlka.
01:12:45 Který snad právě protože je sám autorem učebnice o obchodní nauce,
01:12:49 váže se příliš na psané slovo.
01:12:51 A neobrací zřetel k jeho praktickému využití.
01:12:55 -Pane řediteli, Vidím zde stále snahu,
01:12:57 jak zatáhnout případ na vedlejší koleje.
01:12:59 A proti tomu musím rozhodně protestovat.
01:13:01 -Ale pane kolego, prosím.
01:13:05 -Zapomínáte, že jde o neblahý vliv dvou studentů na celek.
01:13:09 A proto trvám na tom, aby byli vyloučeni! Prosím.
01:13:12 Nebudou-li odstraněni, nemohu se jako třídní zaručit
01:13:15 za zdárnou přípravu svých žáků k maturitě.
01:13:18 Já od vyloučení neustoupím!
01:13:20 -Měli bychom snad vyslechnout vývody pana ředitele do konce.
01:13:24 -Chtěl jsem jen naznačit, že naše škola je škola odborná.
01:13:27 Všimněte si jiných odborných učilišť.
01:13:30 Hospodářské školy mají pokusné statky.
01:13:33 Učitelské ústavy mají cvičné školy.
01:13:36 Průmyslové školy mají svoje dílny.
01:13:38 Jen my nemáme nic.
01:13:40 Při naší škole měl by být obchodní dům.
01:13:43 Tam by žactvo prakticky prošlo všemi stupni obchodu.
01:13:47 To by ovšem po takových kandidátech byla jiná poptávka.
01:13:51 Ale to je zatím sen budoucnosti.
01:13:54 Nicméně musíme hledět,
01:13:56 abychom své vyučování zlepšili, jak můžeme.
01:14:24 A řekněme si spravedlivě, pane kolego Vlku,
01:14:27 máme-li v tom ohledu čisté svědomí!
01:14:30 Učíme žáky nazpaměť...
-Pane řediteli! Karel Toman!
01:14:34 -Co je s Tomanem?
-Karel Toman se ztratil.
01:14:36 On se utopí! Já to vím. On se utopí!
01:14:39 -Snad to nebude tak hrozné? Proč by se topil?
01:14:41 -Pane řediteli. On mi to říkal už před konferencí.
01:14:44 A potom... A potom, my jsme seděli nahoře.
01:14:47 A ono tam bylo slyšet, jak pan profesor Vlk křičel:
01:14:49 Já od vyloučení neustoupím! A hned nato se ztratil.
01:14:53 -To je vyhrožování!
01:14:56 Protestuji, abych byl zatahován do věcí, do nichž mi nic není.
01:14:59 -No, pane kolego.
01:15:01 Já jsem před chvílí potkal na chodbě paní Tomanovou s Karlem.
01:15:05 A ten chlapec se mi nelíbil.
01:15:07 Stará paní plakala a zdála se úplně zničená.
01:15:10 No, uvažte přece, pane kolego, že by to byla pro ně katastrofa.
01:15:14 -Myslím, pánové, že budeme nuceni odložit konferenci na zítřek.
01:15:18 Musíme to přece jenom vyšetřit. Pojď se mnou.
01:15:29 Kde jste ten lístek našla?
-Nechal ho v třídě na lavici.
01:15:32 -Musíme se tedy přesvědčit, není-li doma.-Já k nim doběhnu.
01:15:36 -Dobře. A hned mně sem zavolej.
-Prosím, pane řediteli.
01:16:00 -Poslal jsem k jeho matce, nevrátil-li se domů.
01:16:03 Toman je rozumný chlapec. A doufám, že se nedopustí nepředloženosti.
01:16:08 -Bylo by mi velice líto, kdyby se něco stalo.
01:16:13 Ale nejsem si vědom viny.
01:16:16 Kam by to vedlo, aby nám žáci dávali směrnice vyučování?
01:16:20 Každý musí uznat, že jsem v právu.
01:16:23 -Já na vašem místě, pane kolego, bych nebyl tak neústupný.
01:16:27 Jednak si myslím, že by vám to páni kolegové ani neodhlasovali.
01:16:32 A i kdyby.
01:16:34 Myslíte si, že by nadřízený úřad to vyloučení potvrdil?
01:16:38 A potom.
01:16:40 Což kdyby si pan Vichr stěžoval na váš vyučovací systém?
01:16:45 Jak byste se potom hájil?
01:16:48 Podívejte se například na kolegu Horáka.
01:16:51 Je to mladý profesor a vyučuje také podle vaší knihy.
01:16:56 Myslím, pane kolego,
01:16:58 že byste si měl svůj poměr k žactvu nějak upravit.
01:17:02 -Takového holobrádka si přece nebudu brát za vzor!
01:17:05 ZVONĚNÍ TELEFONU
01:17:07 -Haló?
01:17:09 Ano.
01:17:12 Domů se nevrátil?
01:17:16 Nic o něm nevíte? Prosím, uvědomím hned policii.
01:17:37 -Pane kolego Horáku.
01:17:39 Myslíte, že by si ten chlapec něco udělal?
01:17:42 -Doufejme, že ne.
01:17:44 -Pane kolego, chtěl bych vás o něco požádat.
01:17:47 A o něčem se s vámi poradit.
01:17:55 -Paní Tomanová.
-Já vím.
01:17:58 Řekla jsem mu, aby nechodil domů, když bude vyloučen.
01:18:02 Ale copak jsem to tak myslela?
01:18:05 Vždyť jsem máma!
01:18:07 Raději bych se dala zabít.
01:18:33 -Tak co, mladíku, máte tu schůzku?
01:18:37 -Ne, to já jen tak.
01:18:39 -Copak?
-Tak. Chodím.
01:18:42 -V tomhle dešti?
01:18:44 Včera zrovna touhle dobou nám tady chodilo nějaké děvče.
01:18:47 Taky jen tak. A potom skočilo do vody.
01:18:49 No ale to přece my neuděláme. Vždyť jsme muži!
01:18:53 -Ne, to my neuděláme.
-No.
01:19:21 -Tomane!
-Pane profesore!
01:19:24 -Kde jsi byl?
-Prosím, venku.
01:19:26 -Ty!! Ty brkoslave! Ty bys zasloužil! To jsi muž?
01:19:30 Já bych tě přece nenechal vyloučit.
01:19:34 -Tak vy jste mě... Já nejsem...
01:19:36 -Copak jsem takový tyran?
01:19:38 -Pane profesore!
-No jo.
01:19:41 Tak... Tak už běž k mamince.
01:19:44 Ty brkoslave jeden.
01:19:46 -Děkuju vám, pane profesore.
01:20:20 -Ano, ale škola je tu pro obchod!
01:20:23 -Co je platné, že umím dvě stránky o nákladním listě,
01:20:25 když jej nedovedu vyplnit?
01:20:27 -V obchodě chtěj na člověku něco docela jiného,
01:20:30 než nás ve škole učíte!
01:20:32 VŠICHNI-Nechceme profesora Vlka!
01:20:51 -Máte v tom ohledu opravdu čisté svědomí?
01:21:09 -Učení musíme podávat zajímavější formou!
01:21:47 -Dnešní člověk je nespolečenský! Nedůvěřivý!
01:21:54 Rád sýčkuje.
01:21:56 A proto mu musí reklama přinést věci pod nos.
01:21:59 Hm? Pod nosánek, aby mu taková věc říkala:
01:22:04 Človíčku, nebuď takový sumec, podívej se na mne, jak jsem hezká!
01:22:09 Budeš mít ze mne radost. Vyplatím se ti. Kup si mne!
01:22:13 Človíček reklamou zpracovaný věc očichá.
01:22:17 A koupí. SMÍCH
01:22:25 Reklama však nesmí lhát! Musí podtrhovat pravdu.
01:22:29 Nesmí říkat: Mám krásné nožičky, jsou-li jako pštrosí pařáty.
01:22:34 SMÍCH
01:22:36 Prodáváme například látky.
01:22:39 Dnešní člověk je štvané zvíře. Nemá kdy starat se o módu.
01:22:43 Proto ho upozorněme nápisy.
01:22:46 Nesahejte však po cizích vzorech.
01:22:48 Naše řeč je krásná, jen ji dobře znát.
01:22:52 -Výborně. Výborně.
01:22:57 -Ticho!
01:22:59 Makabejci filištýnští.
01:23:03 Nejsme tu v biografu.
01:23:05 Napíšeme tedy housátková žluť.
01:23:09 SMÍCH Je to milé.
01:23:11 Dáma se hned vidí housátkem,
01:23:13 které by chtěl kdekdo pohladit.
01:23:16 Nebo korunovační červeň.
01:23:20 SMÍCH
01:23:24 Hadí zeleň.
01:23:26 SMÍCH
01:23:30 Krátce. Reklama musí lahodit. Musí vyzařovat teplo.
01:23:34 Musí hladit kupujícího po srsti.
01:23:37 Musí působit jako narkotikum!
01:23:40 Aby kupující zapomněl, že metr stojí 70 korun.
01:23:44 SMÍCH
01:23:47 -Pane profesore. Nezlobte se, že jsme vám ublížili.
01:23:50 -My nechceme jiného!
-Ať žije náš Bivoj!
01:23:58 -Chásko nezvedená! Nejsme tu v cirkuse!
01:24:03 Já vás naučím!
01:24:08 Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout! SMÍCH
01:24:11 Vztyk! Sednout! Vztyk! Sednout!
01:24:15 ZPĚV-Mějte, žáci, pevnou vůli.
01:24:19 Osud náš je na tabuli.
01:24:22 Své síly dáme generaci,
01:24:25 která najde štěstí v práci.
01:24:29 Co se v mládí nenaučíš,
01:24:33 s tím se v stáru marně mučíš.
01:24:36 Jen dál a dál jít přímou cestou.
01:24:39 Dokud máme mládí, kamarádi,
01:24:43 přímo před sebou.
01:24:47 PROFESORKA VYKLÁDÁ
-Je to obraz dravého mládí.
01:24:50 Plného síly a touhy po životě.
01:24:53 Mládí, které se žádné překážky neleká.
01:24:56 A odvážně běží vstříc dalšímu životu.
01:25:03 Skryté titulky: Petr Kopecký
01:25:06 Vyrobila Česká televize 2015
Profesor Vlk (F. Smolík, od jehož narození právě dnes uplynulo 130 let) vyučuje na pražské obchodní akademii podle učebnic, které sám sepsal. Jeho studenti se musejí učit poučky slovo od slova. Avšak tři z nich – Karel Toman (R. Hrušínský), Vašek Pelíšek (J. Kemr) a Ivan Javorský (V. Salač) nastoupí o prázdninách na praxi u podnikatele Josefa Vichra (F. Kreuzmann) a s hrůzou zjistí, že jejich nabiflované znalosti jsou v reálném životě k ničemu. Vědí sice, k čemu slouží který formulář, ale nedovedou ho kloudně vyplnit, stejně jako nedovedou napsat obchodní dopis. Když se Karel odváží říct to později ve škole profesorovi do očí, vznikne problém. Vlk totiž nehodlá na „osvědčených“ metodách výuky nic měnit, a naopak podá návrh na Karlovo vyloučení z akademie. Osud odvážného studenta je tak v rukou profesorského sboru, který má o všem hlasovat, především však v rukou profesora Vlka…
