Nebožtíci přejí lásce

Nebožtíci přejí lásce (1972) je pátým titulem, na němž spolupracoval herec Jack Lemmon s Billym Wilderem. Známý režisér ve své pozdější tvorbě upřednostňoval prověřené předlohy a v tomto případě se svým stálým spoluscenáristou I. A. L. Diamondem adaptovali divadelní komedii Samuela Taylora Avanti!, byť se při své broadwayské premiéře v lednu 1968 neudržela na programu ani tři týdny (na našich jevištích se nehrála). Původní text, který se víc zabýval rozdíly mezi americkými a italskými životními hodnotami, posunuli do polohy nahořklé love story se spoustou humorných odboček a břitkých dialogů. Příběh uspěchaného byznysmena Wendella Armbrustera Jr. (Jack Lemmon), jenž přijíždí na Ischii vyzvednout tělo zemřelého otce a seznámí se s dcerou jeho životní lásky, rozkošně baculatou Pamelou Piggottovou (dcera známého anglického herce Juliet Millsová), patří k těm dílům, jež stárnou do krásy a při každém dalším zhlédnutí vypadají lépe než posledně. Velkou zásluhu na tom mají herci. Nejen Lemmon se svojí partnerkou, ale také pečlivě vybraní představitelé vedlejších rolí, zejména Clive Revill jako vynalézavý ředitel hotelu, Edward Arnold (který nahradil zaneprázdněného Waltera Matthaua) v úloze agilního diplomata J. J. Blodgetta a Gianfranco Barra v propracované figurce pletichářského sluhy Bruna. V epizodce dr. Fleischmanna v úvodu filmu herecky debutoval Lemmonův maskér Harry Ray. Ač se snímek odehrává na ostrově Ischia, natáčel se převážně na Amalfinském pobřeží, v okolí Sorrenta a na Capri. Film přinesl Zlatý glóbus Jacku Lemmonovi a byl poctěn pěti dalšími nominacemi (nejlepší komedie/muzikál, scénář, režie a herecké výkony Juliet Millsové a Clivea Revilla). Vysílat ho budeme s původním dabingem ČST z roku 1978, v němž se podařilo nahradit výpadky, způsobené necitlivými cenzurními zásahy do několika replik.