Mág světla a barev. Jaromír Šofr
Vlčí bouda, Konec starých časů, Panelstory, Člověk proti zkáze, Na samotě u lesa, Vesničko má středisková, O slavnosti a hostech, Ať žije republika!, ale především Oscarem oceněné Ostře sledované vlaky, to je jen pár titulů z dlouhé filmografie kameramana Jaromíra Šofra. Je jedním z nejzásadnějších představitelů české kameramanské školy, spojené s existencí Nové vlny. Vedle klasických hraných titulů stál za kamerou několika dokumentárních filmů a interaktivního filmu Kinoautomat: Člověk a jeho dům, který byl prezentován s velkým úspěchem na světové výstavě Expo 1967 v Montrealu.
Jaromír Šofr byl na pražskou FAMU přijat už ve svých sedmnácti letech a později ne náhodou dlouho dobu vedl její katedru kamery. Kariéra vynikajícího kameramana kopíruje ve své podstatě i příběh české a československé kinematografie od nástupu Nové vlny v šedesátých letech (ještě na škole natočil Šofr spolu s Věrou Chytilovou filmy Pytel blech a Strop) do současnosti. I proto je možné jeho příběh vyprávět jako příběh dějin československé a české kinematografie, včetně jejích estetických, technologických a ekonomických skoků, změn a posunů. Byla by ale zároveň škoda příběh Jaromíra Šofra nevyprávět jako příběh člověka s jeho vzpomínkami, dobou jeho dětství a v neposlední řadě neotevřít téma Jaromíra Šofra jako renesanční osobnosti – hudebníka, malíře, básníka, zkrátka všestranného umělce.
Základem dokumentárního portrétu je rozhovor, který s Jaromírem Šofrem vedl režisér George Agathonikiadis a přirozeně je prokládán nejen situacemi zachycujícími portrétovaného při malování, hudební produkci a dalších situacích, ale i na ikonických lokacích, kde se natáčely slavné scény Šofrových zásadních filmů. Některé scény doprovodí archivní fotografie, archivní záběry použité ilustračně a pak přirozeně obrazy, fotografie i jednotlivé scény z filmů samotného Mistra.