Z recenzí

Na vrub režiséra Michálka lze připsat skvělé vedení herců a neopakovatelné zachycení atmosféry, především žhavého léta, které filmem prostupuje od prvních minut děje. Co se týče hereckých výkonů, oba Poláci s velkým nadhledem převyšují ostatní protagonisty.
Jakub Lederer, Vladimír Michálek ukazuje zrůdnost a pokrytectví, Zemědělské noviny, 3. 9. 1998, s. 7.

Nádherné obrazové kompozice dokonale umocňují všudypřítomné napětí a strach výtečného Křižanova scénáře a do kontrastu k nim kladou idylu širokých zlatých lánů. Barevné ladění snímku ve zlaté, bílé, stříbrné, černé a červené podtrhuje dusnou atmosféru neodvratitelnosti.
Helena Herbrychová, Stín božích muk, Večerník Praha, 3. 9. 1998, s. 6.

Režisér Michálek umí vyprávět příběhy tak, že působí nakonec věrohodněji, než doopravdy jsou, výkony obou hlavních hereckých představitelů, Poláků Olafa Lubaczenka a Boguslawa Lindy, jsou skvělé, s jistotou si s rolí faráře poradil Jiří Bartoška, výborný je Jiří Holý jako starosta, i řada dalších. Jen pod tou atmosférou, těmi hezky inscenovanými a kamerou Martina Štrby nasnímanými lány zlatého obilí a temných duší vesničanů, lákavě westernovými scénami i báječnou hudbou Michala Lorence cítím méně skutečného dramatu, než se film tváří a než by si téma samotné zasloužilo.
Věra Mišková, Jak Jiří Křižan bezmála zabil Sekala, Právo, 4. 9. 1998, s. 10.

Kdo je však v Sekalovi vidět vůbec nejméně, to je režisér Vladimír Michálek. Ať už z úcty vůči silnému textu, anebo snad z obavy, aby něco nepokazil, zůstal tentokrát ‚jen‘ věrným, nevtíravým vypravěčem, jenž pak v symbolické křížové cestě vnější výraz naopak okatě přesytí.
Mirka Spáčilová, Zabij nebo budeš zabit!, MF Dnes, 9. 9. 1998, s. 17.

Z hlediska filmového řemesla lze Sekalovi vytknout jen velmi málo, pokud vůbec něco. Možná je dokonce perfektní až moc. Michálkův styl působí bezchybně, jakoby se tím někdy až vytrácel lidský faktor, který třeba právě svým selháním diváka přivede k intenzivnější komunikaci s tvůrcem.“ Ondřej Štingl, Suverénní film, který je občas příliš doslovný, Lidové noviny, 4. 9. 1998, s. 12.

Po dlouhé době, kdy se metou českého filmu stala ležérnost maskující prázdnotu a místo problému pracné vymýšlení gest lehkosti, tu byl natočen snímek, který se hlásí k téměř vymizelé tradici umění jako hledání a stavění etických otázek. ‚Sekal‘ je podává možná až s přílišnou přehledností a s moralistní robustností, ale to vůbec nemluví v jeho neprospěch.
Jiří Peňás, Etika skanzenu, Respekt, č. 37, 7–13. 9. 1998, s. 18.

Herecké výkony polských herců určitě povznášejí film nad běžný domácí průměr, Jiří Bartoška v roli faráře ovšem nepůsobí dvakrát věrohodně. Bezbarvá je i hudební složka, z níž se vymyká pouze úvodní ryze westernový motiv, zbytek jen otrocky ilustruje obraz.“ Andrej Halada, Je třeba vidět tento film?, Mladý svět 1998, č. 38/39, s. 42.