Eduard Štorch, lovec mamutů

Na náhrobku Eduarda Štorcha je charakterizován jeho odkaz třemi profesemi: učitel, spisovatel a archeolog. Epitaf přesně vystihuje jeho vlastní hodnotovou hierarchii i strukturu našeho filmu.

Eduard Štorch (1878–1956) byl první spisovatel u nás a na světě jedním z prvních, kdo zasadil své příběhy do pravěku. Je přitom paradoxní, že on sám své knihy z doby kamenné a bronzové považoval jen za doplněk ke svému hlavnímu celoživotnímu poslání, kterým mu bylo povolání učitele. Zcela průlomová je jeho nová koncepce výchovy mladé generace a nové pojetí výuky dějepisu. Svou myšlenku zdravého a přírodního životního stylu zrealizoval na libeňském ostrově v Praze, kde vybudoval Dětskou farmu a v ní učil děti jak žít a spolupracovat s přírodou.

Další profesí, jíž se Štorch věnoval, byla archeologie. Jeho literární činnost a archeologická praxe šly ruku v ruce. Svoji první archeologickou sbírku založil již na počátku 20. století na Mostecku, další důležité nálezy našel na tehdejší periferii Prahy, v Libni a Kobylisích. Neobvyklý nález v kanalizačním výkopu nedaleko školy Na Korábě se stal prvotním impulsem k napsání Štorchova nejslavnějšího díla: Lovci mamutů se dočkali více než dvaceti vydání a přes půl milionu výtisků. V němčině vyšli nejméně desetkrát a byli přeloženi i do japonštiny. Štorch tak stanul na vrcholu naší historické prózy pro mládež.