Geniální hudební skladatel, jehož tvorba i životní postoje bořily dobové konvence. Výpravné životopisné drama natočené v německo-české koprodukci k 250. výročí Beethovenova narození (2020). Hrají: T. Moretti, A. Bresgott, C. Pütz, U. Noethen a další. Režie Niki Stein
00:00:03 Česká televize uvádí německý koprodukční film
00:00:11 ŽENA:Můj milý Beethovene, 32 let poté,
00:00:14 co jste opustil Bonn, vám píšu poprvé dlouhý dopis.
00:00:17 Mé dosavadní mlčení přičítejte tomu,
00:00:20 že jsem od vás na svůj poslední dopis
00:00:22 nedostala odpověď. Určitě to není správné,
00:00:25 neboť my, staří, žijeme minulostí
00:00:28 a výjevy z mládí nás většinou obveselí.
00:00:31 -Ne tak rychle.
00:00:33 Ne tak kvapně. Chci slyšet každý jeden tón.
00:00:38 A do taktu!
00:00:43 -Chválabohu, že o vás mohu mluvit s dětmi
00:00:46 a se svým mužem. Všichni jsme pyšní na to,
00:00:50 že k nám chodíval takový velikán jako vy.
00:00:55 -Co v něm asi je? Už ho čte nejméně potřetí.
00:01:01 -Je velice citlivý. Jako jeho hudba.
00:01:07 Vážně nic neslyší?
00:01:09 -Ne, nic, madam. Je úplně hluchý.
00:01:12 -Musím vám prozradit, pane van Beethovene,
00:01:15 že jsme měli tu čest navštívit velkou Akademii,
00:01:18 kde měla jeho 9. symfonie triumfální premiéru.
00:01:21 Smím se zeptat, kam cestujete? Také do Lince?
00:01:25 -Za chvíli vás opustíme. Můj další strýc
00:01:28 tu vlastní venkovský statek. Mistr potřebuje klid.
00:01:32 -Vypadá to, že rekonvalescenci potřebujete spíše vy.
00:01:37 ŽENA:Skutečně netoužíte po starých přátelích?
00:01:45 Neprahnete po březích Rýna, kde jsme byli všichni tak šťastní?
00:01:51 Nebo vaše mlčení souvisí s bolestnými okolnostmi
00:01:55 vašeho odjezdu?
00:01:59 Ujišťuji vás, milý Beethovene, že jsem vám již dávno odpustila.
00:02:16 LUDWIG VAN BEETHOVEN
00:02:22 MUŽ:Znova! Hraj!
00:02:25 CVIČENÍ NA KLAVÍR
00:02:40 PLÁČ DÍTĚTE
-Špatně se ti spinká?
00:02:43 Hm? To bude dobré. Šššš...
00:02:49 -Co tu je? Co tam je?!
00:02:52 PLÁČ DÍTĚTE ZABUŠENÍ NA DVEŘE
00:02:55 MUŽ:Pane van Beethovene, víte, kolik je hodin?
00:02:59 Takhle to dál nejde. Musím se vyspat, vstávám brzo!
00:03:03 -A co my?! Nejpozději za hodinu
00:03:05 už budete pořvávat v pekárně. Myslíte, že se tu dá spát?!
00:03:09 -To, to je ale...
-Impityoable! Přesně tak!
00:03:12 ZA DVEŘMI:Já to tak nenechám!
-Hraj!
00:03:16 ZA DVEŘMI:Ještě o mně uslyšíte!
00:03:18 -Je unavený, Jeane. Nechej ho.
00:03:22 SVIŽNÁ A ŽIVÁ HRA
00:03:48 -Louisi. Louisi!
-Jeane, nechej ho.
00:03:52 Prosím.
00:03:55 -Musí cvičit, cvičit, cvičit, cvičit.
00:03:58 Mozart s otcem taky cvičil v jednom kuse.
00:04:02 -Je to dítě. Jen osmiletý kluk.
00:04:04 A ty navíc tvrdíš, že je o dva roky mladší.
00:04:07 -To už Mozart složil první symfonii.
00:04:10 -Zkrátka to není Mozart.
00:05:02 -Co to vůbec hraje? Co je to za hudbu?
00:05:06 -To je Mozartův nový klavírní koncert.
00:05:09 -Mozart?
00:05:11 Kdopak to je?
00:05:14 -Strýčku, vy neznáte Mozarta? Mluví o něm celá Vídeň!
00:05:17 -Hlavně mladé dámy. ŽENA:Je prý velice neuctivý.
00:05:20 Říká se, že Marie Antoinetta údajně...
00:05:23 -Má ještě něco jiného? Co se mu stalo?
00:05:26 -Co mu je?
-Proč najednou přestal hrát?
00:05:30 -(tiše) Louisi! Louisi, hraj dál!
00:05:33 HRAJE DÁL
00:05:50 Pojď.
00:05:54 OPERNÍ ÁRIE - ZPĚV
00:06:10 Líbil se kurfiřtským milostem kus, který přednesl můj syn?
00:06:20 Pět tolarů?
00:06:23 -Už běžte.
-Poníženě děkuju.
00:06:26 Pojď.
00:06:33 ZPĚV "ALELUJA" HRA NA VARHANY
00:06:53 -Počkej!
00:06:57 -Co děláte? Kdo to je?
00:07:00 -Arcivévoda rakouský.
00:07:03 -Bude z něj nový kurfiřt, až ten starý umře.
00:07:06 -Cože, ten? To může být kurfiřt tak mladý?
00:07:10 -Ten starý tu přece ještě je. HVÍZDNUTÍ
00:07:18 -Jé!
-Máme průšvih!
00:07:23 -Zrovna u Aleluja mi necháte dojít vzduch.
00:07:28 To se tady v Porýní dělá protestantům?
00:07:33 Který z vás je Louis?
00:07:36 To jsi ty? Mistr van den Eeden mi řekl,
00:07:39 že hraješ velmi slušně na klavír.
00:07:42 -Ano, hrál už i před kurfiřtem.
-Nepovídej.
00:07:46 Louisi!
00:07:48 Dnes večer budu dirigovat dvorní orchestr.
00:07:51 Nepomohl bys mi při tom s notami?
00:07:54 Na klavírní hru a dávání nástupů potřebuju tři ruce
00:07:57 a čtvrtou na otáčení! A Bůh mi nadělil jen dvě!
00:08:01 ŽIVÁ HUDBA
00:08:15 ZPĚV - NĚMECKY
00:08:19 SMÍCH PUBLIKA
00:08:56 Louisi, otáčej.
00:09:04 ŽENA:Okamžitě mě pusť!
-Aby si z tebe
00:09:08 vysoce postavení pánové udělali nevěstku?
00:09:11 To ne! Pánové!
00:09:13 Mám tu naprosto úžasný a skvostný kus ženy.
00:09:16 Je půvabná, krásná a Bůh ji obdařil okouzlujícím hlasem.
00:09:20 -Oh! Dost!
-Ó!
00:09:22 Za malý obolus vám předvede svoje velké umění.
00:09:26 -Á, to teda ne! FACKA, SMÍCH
00:09:28 -Óó! HOST:Ta teda sedla!
00:09:30 -Tak si jdi! Nech se od těch celibátníků
00:09:33 za pár krejcarů ochmatávat! A tak moje zbožňovaná
00:09:37 jde přímo k jeho kurfiřtské jasnosti na vznešenou pohovku.
00:09:42 Mistře Neefe! Jsem k neutěšení.
00:09:45 Nemohl byste mi vypomoci pár krejcary?
00:09:48 Paní hostinská už mi nechce dát na dluh!
00:09:51 -Ne!
-Je mi líto, Pfeiffere,
00:09:53 ale krejcary, co mám, dlužím tomu mladíkovi. Pojď.
00:09:57 -Omlouvám se, vaše milosti, kurfiřtský vrchní obraceči not.
00:10:01 Líbila se Vaší Excelenci naše skromná zpěvohra?
00:10:04 -Ano, byla legrační.
-Mhm.-Ale ta hudba...
00:10:07 -Co? Co je s hudbou?
00:10:09 -Trochu prostá.
-Prostá?
00:10:12 Slyšeli to, Neefe? Tak mluví o velkém Telemannovi?
00:10:15 No a... jaké hudbě dává monsieur přednost?
00:10:18 -Mozartovi.
-Mozartovi?
00:10:21 Mmmozart! Nádhera.
00:10:23 Pojď, zahraj nám něco od Mozarta!
00:10:26 VELMI POMALÁ HRA
00:11:19 -To jsi předtím nikdy nehrál?
-Ne.
00:11:22 -Pane van Beethovene!
00:11:25 Pane van Beethovene...
00:11:28 Ach tak. ČURÁNÍ
00:11:32 Jelikož pan van den Eeden již velmi dlouho churaví,
00:11:37 tak bych skutečně velmi rád Ludwiga vyučoval.
00:11:44 -On? Vyučovat Ludwiga?
00:11:48 Co si o sobě myslí? Co je zač?
00:11:50 -Nu, mám s vyučováním bohaté zkušenosti.
00:11:53 Také jsem byl žákem velkého Johanna Adama...
00:11:57 STÁLE ZPĚV Z HOSPODY
-Něco vám řeknu, pane Neefe.
00:12:00 Jméno Beethoven má tady u dvora zvuk.
00:12:03 Můj nebožtík otec tu byl velmi vážený kapelník.
00:12:06 Pokud budu pro Louise shánět učitele...
00:12:09 PORUČÍK:Stát! To jde tady z té hospody.
00:12:12 -Bože! Louis!
-Celá rota tam!
00:12:15 Jdeme! Běžte, rychle!
00:12:17 No tak!
00:12:20 ZPĚV - "POLIB MI PRDEL" Jménem zákona: ticho!
00:12:24 -(tiše) Pane van Beethovene. Pojďte!
00:12:27 -Louisi, pojď!
00:12:30 Louisi. Pojď.
00:12:32 -Dobrou noc!
-Dobrou noc, pane kapelníku.
00:12:35 -Musíte si dávat pozor, monsieur. Ministr Belderbusch má všude špehy.
00:12:40 -Jak tu můžete vydržet? Jste přece svobodný duch.
00:12:44 Umělec! Alespoň myslím.
00:12:46 KOSTELNÍ ZVONY Pojď!
00:12:49 -Kurfiřt s námi vždycky jednal slušně, monsieur.
00:12:52 Vždy jsme měli na živobytí. Jinde je to mnohem horší.
00:12:56 -No jo, vždycky to bude někde horší.
00:12:59 Ale je to důvod, nechat se od vrchnosti utlačovat?
00:13:04 Není úplnější podrobení než to, jež zachovává zdání svobody.
00:13:12 -To je od vás?
-Jistěže ne!
00:13:14 Od velkého Rousseaua.
00:13:16 -Ach tak. Tady bydlíme.
00:13:18 Ale moc od toho nečekejte. Je to jen podkrovní pokojík.
00:13:29 -Jsme tady.
00:13:39 -Pozor, pozor, pozor!
00:13:41 Jsou v tom velmi citlivé nástroje a přístroje.
00:13:45 KOČÍ (pohrdavě):Přístroje!
00:13:52 -Vždyť nám chtěl poslat kočár.
-Tam, strýčku.
00:14:17 -Vítej v Gneixendorfu, můj milý bratře.
00:14:22 Šup, šup!
00:14:24 Vítám tě!
00:14:26 ŽENA:Oh.
00:14:28 -Vítej!
-To nemá jiný kočár,
00:14:30 že pro nás poslal tu rozhrkanou káru?
00:14:33 -Moje žena musela odjet do Kremže. Něco obstarat.
00:14:37 -To je poděkování za to, že jsem tobě i tvému bratrovi
00:14:41 byl jako otec. Ukaž mi můj pokoj.
00:14:44 -Tudy.
00:14:46 Jo. Constanze, ukaž mému bratrovi jeho pokoj.
00:14:50 A ty se postarej o zavazadla.
00:15:02 Tak se mi ukaž, synku.
00:15:06 Proč jsi to vlastně udělal?
00:15:09 -Odpusťte, strýčku.
00:15:11 Vždyť víte, jak umí být panovačný.
00:15:16 -Dobrý večer, pane.
00:15:19 ŠUM HLASŮ, SMÍCHU
00:15:26 TICHO
00:15:29 -Tak to je ten korepetitor, co mě stál tři sta zlatých.
00:15:33 -Ne, strýčku, to jsou mí kolegové.
00:15:36 -(křik) A zbytek prochlastáváš, co?!
00:15:39 Jen počkej!
00:15:41 Lotře, podvodníku, lenochu, zloději!
00:15:45 NENÍ SLYŠET
00:15:47 DRAMATICKÁ HUDBA
00:16:02 SLEDUJE HRU, ALE NESLYŠÍ
00:16:35 Co to hraje, mon dieu?! Je to pomalé!
00:16:39 Allegro, veseleji! Ne andante, skoro krokem.
00:16:44 Pa pam, pa pam, pa pam, pa pam! Ta tam ta tam ta ta!
00:16:50 -Ta tam ta tam ta ta.
00:17:16 -Kočár!
00:17:23 -Ach... To přece není hudba, to je...
00:17:27 -Co je?
-Kočičí kvílení.
00:17:29 -Proč jste přestal, Schuppanzighu?
-To snad nemyslíte vážně.
00:17:33 Vždyť... vždyť je to výsměch!
00:17:35 Ale... možná to v jeho hlavě takhle vypadá.
00:17:39 Je zmatený z hluchoty a z pití vína.
00:17:42 -Kéž se tak přesně držel tempa, které tam uvádím.
00:17:46 A nehrál to po svém!
00:17:48 Ale zpohodlněl jste, jste líný cvičit.
00:17:51 A svádíte to na moji hudbu.
00:17:59 -(nahlas) Já se vám poroučím!
00:18:06 -Mohu? Jde přece jen o tu fugu, maestro.
00:18:10 Cavatina je velkolepá a ty ostatní věty také.
00:18:15 Že, pane Holzi? Co kdybyste to finále přepsal?
00:18:23 -Vy chcete, abych vyhodil tu fugu?
-Kdo to má poslouchat?
00:18:27 Tolik disonancí!
00:18:29 Spleť hlasů, které spolu vzájemně neladí.
00:18:33 -Co? NESLYŠÍ
00:18:39 -... nepochopí!
-Co říká?
00:18:41 -Řekněte mu to, pane Holzi. Vás slyší.
00:18:46 -(hlasitě) Je to moc těžké, maestro.
00:18:50 Nezahratelné.
00:18:53 -Nezahratelné?
00:18:55 -Maestro, paní Šlemrová, bytná vašeho synovce.
00:18:58 -A proč sem nepřišel Karl?!
-On totiž zmizel!
00:19:02 A vzal jednu ze soubojových pistolí,
00:19:05 které má manžel zamčené v komodě, maestro.
00:20:08 VÝSTŘEL
00:20:10 ZAVŘENÍ DVEŘÍ
00:20:15 -Ludwigu!
00:20:32 To jsi napsal ty?
00:20:40 A napsal jsi toho víc?
00:20:54 I sonáta?
00:20:57 Tak mi ji zahraj.
00:21:06 Dost. Proč jsi tohle změnil?
00:21:10 -Mistr van den Eeden řekl, že je to proti pravidlům.
00:21:14 -A kdo určuje pravidla? Mistr van den Eeden?
00:21:17 -Ne, jsou v knize, kterou má. Je to francouzská kniha.
00:21:22 -Mhm.
-Démonstration...
00:21:25 -Du principe de lharmonie, Jean-Philippe Rameau!
00:21:27 Můžu já?
00:21:30 LÍBIVÁ HRA
-Mhm.
00:21:32 -Moc krásné...
00:21:35 ... a moc nudné.
00:21:37 Všechno nemusí být krásné!
00:21:40 Když se kupříkladu cítíš třeba takhle:
00:21:43 DRSNÝ AKORD protože jsi vzteklý,
00:21:46 protože máš pocit,
00:21:48 že s tebou někdo jedná nespravedlivě,
00:21:51 možná se to pánům van den Eedenovi nebo Rameauovi nebude líbit,
00:21:56 ale bude to pravda, Ludwigu.
00:21:59 To jediné je podstatné. Pravda.
00:22:02 Tohle... DVEŘE
00:22:06 Máte velice talentovaného syna, madam.
00:22:09 -A vy už jste měl před týdnem zaplatit nájem,
00:22:12 pane Pfeiffere.
00:22:14 -Vždyť víte, že si kurfiřt a jeho ministr myslí,
00:22:16 že my, umělci, žijeme ze vzduchu a lásky.
00:22:19 A přitom si na naše náklady cpou pupky.
00:22:22 Nebo si myslíte, že by Belderbusch
00:22:24 obšťastnil tu svoji abatyši i s prázdným žaludkem?
00:22:27 -(tiše) Pane Pfeiffere, před dětmi ne!
00:22:32 -Cože? Vy si myslíte, že jsem Tellheim,
00:22:35 muž jako květ,
00:22:37 jenž na vše má nárok a baží po slávě.
00:22:40 Ten, jenž ovládal své tělo i svou duši.
00:22:44 ŽENA:Nemám ponětí o čem mluví! MUŽ:To je divné, milostivá.
00:22:48 -Ten, jenž měl bránu ke cti a štěstí otevřenou.
00:22:52 Takový Tellheim jsem právě tak málo,
00:22:56 jako jsem svůj otec! Jsem ve výslužbě,
00:22:59 na cti utržený, mrzák... a žebrák...
00:23:03 -Tvou ruku, milý žebráku!
-To je příliš!
00:23:06 Nechte mne, slečno! Vaše laskavost mne trýzní.
00:23:10 Nechte mne!
00:23:12 -Co je vám? Kam chcete jít?
00:23:16 -Pryč od vás! Již nikdy vás nespatřím.
00:23:19 Už mne nechte, Mínooo.
00:23:21 -Nechat vás?
00:23:24 Tellheime?
00:23:26 POTLESK
-Bravo! Bravo!
00:23:29 -Co si o mně ten ješitný floutek myslí?
00:23:32 Zesměšňuje mě na otevřené scéně!
00:23:34 -Myslel jsem jen na vás, drahá. Zklamání ve vaší tváři
00:23:38 bylo tak přirozené, pravdivé. Byl to váš triumf.
00:23:42 -Triumf?!
-Hm.
00:23:44 -Před jeho jasností ze mě dělá šaška!
00:23:47 -Když už, tak šaškovou.
00:23:49 Ale to je náš osud. Jsme šašci těch, co vládnou.
00:23:52 Pitvoříme se a zpíváme písně, které je baví,
00:23:55 hrajeme hudbu, kterou si objednají,
00:23:58 a říkáme pravdu, kterou chtějí slyšet.
00:24:01 -Příteli, vy jste dnes přece deklamoval
00:24:03 Lessingovu pravdu, slova osvícenství.
00:24:06 Proč to neberete vážně?
00:24:08 -Co je to, prosím vás, za pravdu?
00:24:15 Ó, má slečno, jaká milost, jaká spravedlnost!
00:24:19 To je víc, než jsem čekal, víc, než si zasloužím!
00:24:23 Mé štěstí, má čest, vše je mi opět navráceno!
00:24:27 To...! je ta pravda pana Lessinga.
00:24:31 Čest je panu majorovi navrácena dobrotivým králem poté,
00:24:36 co král Tellheima nahnal na bitevní pole,
00:24:40 kde Tellheim v nesmyslné válce přišel o ruku!
00:24:44 A pak u něj ten pošetilec usiluje o očištění své cti?!
00:24:48 Lessingova čest, Neefe,
00:24:51 je pořád jen čest těch, co vládnou.
00:24:54 DVEŘE
00:25:07 -Vyrušili jsme panstvo
00:25:09 při spontánním předvádění vašeho umění?
00:25:12 -Pan Pfeiffer nám právě deklamoval Lessingovy verše.
00:25:17 -Ah! To jsme přišli včas.
00:25:25 Pokračuje.
00:25:28 -Je mi velkou ctí.
00:25:30 My jsme právě hovořili o Lessingově pravdě.
00:25:34 Tohle...
00:25:36 je ale pravda lidu.
00:25:38 -Ó.
-Pokládáme za samozřejmé pravdy,
00:25:41 že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni,
00:25:44 a jsou obdařeni nezcizitelnými právy,
00:25:48 mezi něž náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.
00:25:52 -Co to říká?
-K zajištění těchto práv
00:25:55 se ustavují vlády,
00:25:57 odvozující svou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou.
00:26:01 -Už je u konce?
00:26:08 -Ne, Excelence.
00:26:11 Když počne být některá vláda těmto cílům na překážku,
00:26:14 má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit novou,
00:26:17 která bude mít svoji pravomoc upravenou tak,
00:26:20 jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění
00:26:24 své bezpečnosti a svého štěstí!
00:26:42 -Uuufff... MUŽ:Ten mladík si troufá.
00:26:45 -Tohle se mu určitě nevyplatí.
-Na vašem místě bych nečekal,
00:26:50 až pro vás Belderbusch pošle stráže.
00:26:58 -Pane Pfeiffere, co jste to předčítal?
00:27:09 Deklarace reprezentantů Spojených států amerických?
00:27:14 -Chceš-li být svobodný...
00:27:17 Ludwigu, opravdu svobodný,
00:27:20 a chceš mít nad sebou jen nebe, jestli chceš milovat,
00:27:24 koho se ti zlíbí, i kdyby to byla královna,
00:27:28 pak musíš jet do Ameriky.
00:27:30 RÁNY NA DVEŘE
-Otevřete!
00:27:33 Povídám, otevřete!
00:27:35 -Co se děje? Tady bydlí počestní lidé!
00:27:39 -Bydlí tu herec Pfeiffer?
-Nahoře u Beethovenových.
00:27:52 -Co u nás chtějí vojáci?
00:27:59 -Počkej, stůj, stůj! Hej!
00:28:01 Ten chlap je tady dole!
00:28:24 KLEPÁNÍ NA DVEŘE HOLZ:Mistře!
00:28:27 KLEPÁNÍ Pane Beethovene!
00:28:52 -(naštvaně) Co je?
-Už našli Karla.
00:28:58 -Kde?
-Odvezli ho k jeho matce,
00:29:01 k vaší švagrové.
00:29:16 MUŽ:Co se tam stalo? ŽENA:Leží tam zraněný mladík.
00:29:20 MUŽ:Střelil se do hlavy. Chudák, je celý od krve.
00:29:23 ŽENA:Co říkal doktor? Dostane se z toho?
00:29:47 ŘEČ NENÍ SLYŠET
00:29:54 -Vrátí se?
00:29:57 -Ne, Louisi. Nevrátí se.
00:29:59 -A kam půjde? Pojede do Ameriky?
00:30:03 -Ne, Louisi, to je moc daleko. Až za mořem.
00:30:07 -Ale kdo mě teď bude učit?
-To se uvidí.
00:30:10 Teď běž do školy, bratr na tebe čeká.
00:30:13 -Ke starému van den Eedenovi...
-Au!
00:30:16 -... už chodit nebudu.
00:30:19 ŽIVÁ HRA NA KLAVÍR
00:30:28 -Nechal jsem ho přivézt až z Kremže.
00:30:31 PÁR AKORDŮ
00:30:33 ZAŤUKÁNÍ NA STŮL Doufám,
00:30:36 že dostačuje tvým nárokům. Nepromluvíme si o Karlovi?
00:30:41 -Co?
-Karl!
00:30:44 -Ah, co mám dělat, Johanne.
00:30:48 Je jako jeho matka! Líný, zahálčivý...
00:30:52 Budižkničemu. Musel jsem jeho maršálovi
00:30:55 věnovat kvartet cis moll, aby ho vzal ke svému pluku!
00:30:59 A to se ani neptej, kolik mě to stálo.
00:31:01 -A je ti víc líto peněz, nebo toho mladíka?
00:31:04 -Co?
00:31:19 Asi jsem se k němu choval příliš...
00:31:22 Příliš shovívavě. Příliš mírně!
00:31:26 Příliš mu toho procházelo!
00:31:28 Teď ho ve Vídni chtějí strčit do blázince.
00:31:32 Můžeme zpátky, teprve až se mu zahojí rány
00:31:36 a už nebudou vidět. Do té doby musíme zůstat u vás.
00:31:39 Chci tě požádat o prominutí.
00:31:42 Neměl jsem pravdu. Ačkoli mě náš nebožtík bratr
00:31:46 tehdy na smrtelném loži přiměl slíbit,
00:31:49 že se budu o Karla starat jako o syna,
00:31:52 měl jsem tenkrát přijmout tvou nabídku a...
00:31:56 svěřit ho do péče tobě.
00:32:08 A bude...
00:32:10 Bude to po chuti tvé ctěné paní choti?
00:32:15 -Udělá, co řeknu!
-Cha!
00:32:18 To je něco úplně nového! Gratuluju, fratello.
00:32:24 -Ach...
00:32:26 Vždy jsi na ženy svých bratrů pohlížel svrchu, Ludwigu.
00:32:30 -Co? (nerudně) Musíš mi to sem napsat!
00:32:40 -Jíme v šest.
00:32:47 HRA NA KLAVÍR
00:33:24 SMÍCH PŘEBÍHAJÍCH KLUKŮ
00:33:26 -Tak pojď.
00:33:41 FALEŠNÝ ZPĚV
00:33:51 -To je dost hrozné.
-Vždyť zpívá falešně.
00:33:54 -Tahle árie se mu ovšem moc nepovedla.
00:33:58 -Co mu je? Hm?
00:34:00 -Bylo mi řečeno, že dnes pohřbil dítě.
00:34:03 -Snad ne to zázračné dítě!
00:34:06 -Ne, abatyše, malého chlapce, sotva tříletého.
00:34:09 -Pochválen buď pán...
-Tak proto je takový incommodé.
00:34:14 VZLYKY
00:34:16 JINÁ HUDBA
00:34:51 KLAVÍR
00:35:02 -Díky, monsieur.
00:35:07 Zachránil jste mě.
00:35:11 -Kdo by mohl zpívat hned poté, co pohřbil své dítě.
00:35:17 -Je to už třetí dítě, o které jsme přišli.
00:35:21 -Máte přece tři silné syny. Měl byste být pánu Bohu vděčný.
00:35:26 -Ano. To bych měl.
00:35:36 Pane Neefe...
00:35:39 Mohl byste učit Ludwiga?
00:35:41 Myslím, že od vás by se mohl něco naučit.
00:35:45 -Myslíte?
00:35:51 Bylo by mi velkou ctí.
00:35:54 ŽENSKÝ ZPĚV, KLAVÍR
00:36:41 -Ale! Kdopak jsi?
-Já jsem Ludwig.
00:36:45 -To jsi ty? PLÁČ DÍTĚTE
00:36:53 -To vám posílá matka.
-No tedy, děkuji.
00:36:56 Pojď dál. Co jsi to přinesl za noty?
00:36:59 -To jste zpívala vy?
00:37:01 -Líbilo se ti to?
-Hlavně ta slova.
00:37:04 -Ano, ten básník je génius.
00:37:07 Ohledně skladatele se lidé ještě neshodli.
00:37:10 -Kdo je ten básník?
-Johann Wolfgang von Goethe.
00:37:14 -A ten skladatel?
-Můj muž.
00:37:17 -To všechno jsi hrál?
-Ano.
00:37:20 Otec mi je opsal v kurfiřtské knihovně.
00:37:23 -A jak jsi to nastudoval?
-Hrál jsem to.
00:37:29 -Z listu?
00:37:31 -No ovšem.
00:37:33 -Posaď se sem.
00:37:47 Tady. Hraj.
00:37:49 VELMI RYCHLÁ HRA BEZ ZADRHNUTÍ
00:38:09 -Kdo to napsal?
-Bach.
00:38:11 Starý Bach. Johann Sebastian.
00:38:14 -Mm, kde žije?
-Je po smrti.
00:38:16 Žil v Lipsku, kde jsem studoval.
00:38:18 -Byl váš učitel?
-Ne, zemřel už před třiceti lety.
00:38:23 -Aha. JINÁ SKLADBA, OPĚT BEZ CHYB
00:38:36 To jsou tři hlasy?
00:38:38 -Ano.
00:38:41 Podívej, začíná to v altu. NEEFE HRAJE
00:38:47 Tam uvádí hudební myšlenku.
00:38:51 Pokračuje sem. Pak přijde soprán...
00:38:53 HRAJE SOPRÁNOVÝ PART a tady bas.
00:38:56 PART PRO BAS
00:38:58 Na začátku je ta myšlenka samostatně,
00:39:01 jako by se představovala. Základní tónina je c moll.
00:39:05 Tady se ta myšlenka opakuje,
00:39:08 ale výš, v sopránu, v kvintě, g moll,
00:39:11 ale potom je tu c místo d.
00:39:15 Takže to pokračuje v c moll.
00:39:20 HRA NA KLAVÍR
00:39:23 -Co to má znamenat?
00:39:27 -Neví, že večeříme?
-O takové věci se nestará.
00:39:32 Ledaže si sám někoho povolá. Tomu buď Bůh milostiv.
00:39:36 -Ubohý mladíku.
00:39:38 Odneste mu to nahoru, nebudeme čekat.
00:39:47 -Dojdu pro něj!
00:39:51 BEETHOVEN HRAJE A NOTUJE SI
00:39:58 (nahlas) Čekáme na tebe!
00:40:02 ZABUŠENÍ
00:40:06 -Může mi služka něco donést? Musím dopsat závěrečnou větu.
00:40:09 Už mě tlačí čas. Nakladatel už se nemůže dočkat.
00:40:13 Stačí mi trochu zeleniny!
00:40:15 A k tomu láhev ryzlinku!
00:40:17 A ať přijde Karl! Potřebuju ho!
00:40:29 -Chce jíst u sebe v pokoji.
00:40:33 Constanze, dones mu to nahoru.
00:40:35 Jen zeleninu a k tomu láhev ryzlinku.
00:40:39 -Ano, jistě.
-To v žádném případě!
00:40:42 Nechává se tu obsluhovat jako kníže! Nikam nejdeš.
00:40:45 -Therese, prosím.
00:40:50 A ty za ním máš přijít, až večeři dojíš.
00:40:53 -Jestli zůstane, musí platit.
00:40:55 -Co prosím?
-Čtyřicet zlatých.
00:40:58 Pro úspěšného hudebníka to určitě není moc.
00:41:02 A účet za pronájem klavíru jistě také nevyrovnal.
00:41:06 -Jeho hudba si teď moc dobře nevede.
00:41:09 -Ale poslední akademie... Devátá symfonie...
00:41:14 Mluví se o ní dokonce i v Kremži.
00:41:17 -Také v Londýně, Paříži, v Berlíně. Ale nevydělává.
00:41:22 Vydělávají sonáty pro klavír, duety, tria a smyčcové kvartety...
00:41:27 AMALIE:A co nahoře komponuje?
00:41:30 -Smyčcový kvartet. Ale ty poslední všechny propadly.
00:41:34 "Nesrozumitelné jako čínština," napsal jeden kritik.
00:41:40 -Tím chceš říct, že je bez peněz?
00:41:42 -Potřebuje zálohu na kvartet, na kterém nahoře pracuje.
00:41:52 -Tak bychom ho měli nechat pracovat.
00:41:56 Běž nahoru, Constanze.
00:41:59 KLAVÍR
00:42:11 RÁNA DO KLAVIATURY RÁNY NA PODLAHU
00:42:16 -Omluvte mě, teto.
00:42:24 -Nech to tu.
00:42:30 Jak se jmenuješ?
00:42:36 -Constanze.
00:42:39 -Musíš mi to napsat.
00:42:45 Neumíš napsat své jméno?
00:42:49 Pojď sem...
00:42:54 Ještě blíž.
00:42:57 A teď to řekni ještě jednou.
00:43:00 -Con-stan-ze.
00:43:03 -Constanze, jako Mozartova žena. Znáš Mozarta?
00:43:08 Co?
00:43:10 Ty neznáš Mozarta?
00:43:13 Znáš tohle? MELODIE Z ÚNOSU ZE SERAILU
00:43:23 Ty to neznáš?
00:43:25 Je to taky o Constanci, kterou unesou piráti
00:43:29 a prodají ji na tureckém pobřeží na trhu s otroky.
00:43:33 Bohudíky staršímu milému pánovi, jako jsem já.
00:43:37 Pak dorazí snoubenec a chce ji osvobodit.
00:43:41 Máš snoubence?
00:43:43 Ale než to udělá, chytí ho a má být oběšen.
00:43:47 ÁRIE OSMINA
00:43:49 Kat je mohamedán a nesnáší křesťany.
00:43:52 ZPÍVÁ ÁRII OSMINA
00:44:27 ÚNOS ZE SERAILU
00:44:42 KOSTELNÍ HUDBA
00:44:45 -Hrát hudbu z veselohry na mši, a ještě navíc árii Osmina!
00:44:50 Toho mohamedána! Pohana! Tche!
00:44:52 A v Bonnu! Zamyslel ses nad tím vůbec?
00:44:57 No, očividně ne. Tím hůř!
00:44:59 A to jsem se chtěl zrovna u dvora zeptat,
00:45:03 jestli bys mě nemohl v létě
00:45:05 v době mé nepřítomnosti zastoupit u varhan.
00:45:11 -Jaký plat bych za to mohl požadovat?
00:45:14 -Jaký plat? Ludwigu, to je čest!
00:45:17 -Tak budu hrát Mozarta.
-Jsi tvrdohlavý mezek.
00:45:20 -Proč bych měl hrát pro pána na varhany čistě z laskavosti,
00:45:25 když mi navíc nařizuje, co mám hrát?
00:45:28 -Počkej, až uplyne nějaký čas, a pak kurfiřt...
00:45:34 Ukloň se.
00:45:42 Nech toho!
00:45:44 HRABĚNKA TAXISOVÁ: Strýčku, viděl jste to?
00:45:47 HRA NA KLAVÍR
00:45:52 PAN DOMÁCÍ: Už zase do toho tříská.
00:45:55 To nebudeme mít chvilku klidu? To se nedá vydržet!
00:45:59 PLÁČ DÍTĚTE
00:46:08 MATKA:Tak copak je?
00:46:10 KAŠEL MATKY PLÁČ DÍTĚTE
00:46:21 -Louisi! Matka plive krev.
00:46:39 -Pozor!
-Promiňte!
00:46:41 -Jen počkej!
00:46:43 Oh!
00:46:47 DÁMA:Merci.
00:46:51 Chlapče, co to děláš?
00:46:54 -Matka je nemocná, musím za otcem.
-A kde bydlíš?
00:46:58 -Tam vzadu.
00:47:01 -Pojď.
00:47:03 Na co čekáš? Podívám se na tvoji matku.
00:47:09 KAŠEL
00:47:15 -Ludwigu!
00:47:19 Milostivá paní! Ludwigu, co se tu děje?
00:47:22 -Nedala jsem mu na vybranou.
00:47:28 Nechte mě s matkou o samotě. Pojďte.
00:47:32 Pojďte.
00:47:53 -To jsi složil ty?
-Jo.
00:47:55 Je to sonáta. Ještě není hotová.
00:48:00 -Zahraj mi ji.
00:48:31 -Co je mé matce?
-Nechám poslat pro doktora.
00:48:35 -Já nevím.
-Proč?
00:48:37 -Doktor je drahý.
-S tím si nedělej starosti.
00:48:42 Eleonore.
00:48:51 HRA NA KLAVÍR
00:49:01 -Pan dvorní varhaník.
00:49:14 -Velectěná paní,
00:49:16 náš kurfiřt poslal ve své nekonečné moudrosti
00:49:20 pány Mattioliho a Lucresiho na dovolenou,
00:49:24 takže teď mám dvojnásob práce, a tak...
00:49:28 -Pane Neefe, je pěkné, že jste sem přesto mohl přijít.
00:49:32 -Velectěná paní. Kdopak to hraje?
00:49:36 -Pojďte dál.
-To je ten tajemný skladatel,
00:49:40 jehož jméno jste mi nechtěla prozradit?
00:49:43 Oh, to je Louis.
00:49:51 Co to hraje? Přece...
00:49:54 Carl Philipp Emanuel Bach to není.
00:49:57 Co to je?
00:49:59 -To je Ludwig van Beethoven, pane Neefe.
00:50:03 -Jen běž dál.
00:50:06 -Už to budu mít. Sedni si ke klavíru.
00:50:14 Sonáty pro klavír
00:50:19 -Vy jste je nechal vydat?
-Ano, nechal.
00:50:25 -Věnováno kurfiřtovi?
00:50:28 -Vaše vznešenosti! Již od mých čtyř let
00:50:31 se hudba stala mým prvním zaměstnáním.
00:50:34 Nyní jsem dosáhl jedenáctého roku věku.
00:50:37 Pln povzbudivé naděje se odvažuji
00:50:40 s těmito svými mladickými pokusy k tobě přistoupit.
00:50:44 Přijmi je jako čistou oběť dětské uctivosti
00:50:47 a shlížej na ně, Vznešenosti, stejně laskavě,
00:50:50 jako na jejich mladého tvůrce Ludwiga van Beethovena.
00:50:54 Co na to říkáš?
00:50:56 -Zní to jako od nějakého sluhy, který o něco prosí.
00:51:00 -Ano, my prosíme, aby tě kurfiřt zaměstnal jako mého pomocníka.
00:51:05 SPOLEČNÁ MODLITBA: Otče náš, jenž jsi na nebesích,
00:51:09 posvěť se jméno tvé, přijď království tvé.
00:51:13 Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.
00:51:17 Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
00:51:20 A odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme
00:51:24 našim viníkům, a neuveď nás v pokušení,
00:51:27 ale zbav nás od zlého. Amen.
00:51:59 SMUTNÁ HUDBA
00:52:09 -Á, pane Holzi! Myslel jsem,
00:52:11 že jako zamilovaný Papageno tokáte v Bádensku.
00:52:15 -Jsme zasnoubeni.
-Takže Pamina...
00:52:17 vašemu cvrlikání podlehla. Mám radost.
00:52:21 Co to tu máte?
00:52:27 -Nakladatel čeká na novou poslední větu.
00:52:31 -Ale... to je... To je třicet zlatých!
00:52:35 -Vydělává teď hodně s jistým Johannem Straussem.
00:52:38 Lehká hudba, ale lidem se líbí.
00:52:41 -Co?
-Strauss! Valčík!
00:52:49 LEHKÝ, HRAVÝ VALČÍK
00:53:02 -Takže tímhle se dnes dají vydělat peníze?
00:53:08 MUŽ:Všechny tyhle papíry si můžete vzít.
00:53:11 Gáže vám bude vyplacena na začátku měsíce.
00:53:14 Další, prosím!
00:53:16 -Všechny nás propustil. Rozpustil celé divadlo.
00:53:19 Ještě měsíc nám ta vaše jasnost bude vyplácet gáži!
00:53:22 Poníženě děkuju!
00:53:24 -Já myslel, že...
-Je přítel umění? Spletl jste se!
00:53:28 SLUHA:Dvorní varhaník Neefe! Předstupte!
00:53:32 VZLYKY
00:53:35 -Pojď.
00:53:41 ŠUM HOVORŮ
00:53:54 NOVÝ KURFIŘT: Jakou měl dosud mzdu?
00:53:57 -Tisíc zlatých ročně.
-Tisíc zlatých pro varhaníka?
00:54:05 To má u nás ve Vídni kapelník.
00:54:10 -Pokud vaše nejjasnější milost dovolí...
00:54:17 V posledních letech bylo mým významným úkolem
00:54:22 také vedení zdejšího dvorního orchestru,
00:54:25 neboť signori Mattioli a Lucresi
00:54:29 byli s dovolením nebožtíka kurfiřta...
00:54:33 no, nepřítomni.
00:54:35 -A kdo vykonával službu u varhan?
-Zastupoval mě můj pomocník.
00:54:40 -Jakou mzdu vyměřil můj předchůdce tomu mladému géniovi?
00:54:45 -Žádnou, vaše milosti. Je zde vedený pouze jako pomocník.
00:54:49 Bez platu.
00:54:51 -Samozřejmě jsme pevně věřili, že zesnulý pan kurfiřt
00:54:55 ho jednoho dne poctí přízní v podobě platu.
00:54:59 -Já ho tou přízní nyní poctím.
00:55:02 Poskytněte mu plat 150 zlatých per Anno.
00:55:09 -150 zlatých za to, že každý den hraju na mši,
00:55:13 doprovázím zpěváky při zkouškách
00:55:16 a obstarávám continuo při koncertech.
00:55:19 -Máš něco s ušima?
00:55:23 Mně zkrátil plat na polovinu.
00:55:29 Vůbec nevím, jak teď uživím rodinu.
00:55:36 -Proč tedy zůstáváte?
00:55:44 -To se mě ptáš vážně?
-Ano. Pfeiffer říkal,
00:55:47 že musíme najít pravdu sami v sobě,
00:55:50 a ne běhat za vrchností.
00:55:52 -Ten tu svoji pravdu hledá nejspíš někde v base,
00:55:56 protože neuměl držet hubu! Musíš se hodně učit.
00:56:03 -Karle! Kde jsi včera večer byl?
00:56:08 Karle!
00:56:10 Požádal jsem Johanna, aby tě ke mně poslal.
00:56:13 Potřebuju ti něco nadiktovat.
00:56:16 -Přijel sem, aby měl klid od...
-Teď se jdu projít do polí,
00:56:21 ale hned po obědě se sejdeme. Budu ti diktovat.
00:56:33 -On to neslyší, teto.
00:56:36 -Jako bych byla vzduch!
00:56:40 -Mám hrát dál?
-Prosím.
00:56:42 Je to nádherné.
00:56:45 -To napsal on.
00:56:47 Hrát na klavír mě také naučil on.
00:57:03 -Konečně jsem se mohl vydat do přírody,
00:57:06 je to pro mě skutečný odpočinek,
00:57:09 neboť toto léto jsem musel strávit ve městě.
00:57:13 Setřásl jsem ze sebe únavu města
00:57:17 a připadám si zase v lepší náladě.
00:57:20 Kvartet je dokončený, sice ještě ne úplně přepsaný,
00:57:24 ale za pár dní bude možné ho odevzdat.
00:57:28 Pokud jde o vydání mého díla,
00:57:31 není částka čtyři tisíce zlatých
00:57:34 podle mých přátel nijak přehnaně vysoká.
00:57:38 Napište mi co nejdříve.
00:57:40 Slyšel jsi dobře, chtějí mi vydat souborné dílo.
00:57:43 Umožňuje to nová tiskařská technika.
00:57:46 Bude to dostupné i pro obyčejné milovníky hudby.
00:57:49 A levné.
00:57:51 -Nepíšete rekviem, které si objednal Wolfmayer?
00:57:54 -Ah! To psát nebudu!
-Už máte zálohu tisíc zlatých.
00:57:57 -Mozart u toho umřel. Nejdřív nová symfonie.
00:58:01 -Desátá?
-Zase v c moll, jako pátá.
00:58:04 Filharmonikové z Londýna si ji objednali.
00:58:08 Zaplatí neslýchanou částku.
00:58:12 Šest tisíc. Šest tisíc!
00:58:15 Budu chtít šest tisíc. Piš.
00:58:18 Piš: žádám částku šest tisíc zlatých bez...
00:58:25 Spusť, fratello, co jsem zase provedl?
00:58:28 Urazil jsem tvé sedláky? Pošlapal jim louku?
00:58:31 -Ne. Moji ženu!
00:58:33 Žádá uctivé chování, a to po právu!
00:58:38 -Za co? Že se jí staráš o kukaččí dítě
00:58:42 a tahá ti z kapes peníze?
00:58:45 -Co to říkáš?
-No tak dobře, omluvím se jí.
00:58:48 Ještě něco?
00:59:02 Co?
00:59:04 -Ubližuješ lidem, co tě mají rádi.
-Neubližuju, říkám pravdu!
00:59:08 Jako moje hudba. Na, tady jsou noty.
00:59:11 Jeď do Kremže a najdi nějakého opisovače.
00:59:14 Víc jak třicet zlatých mu za to nedávej.
00:59:17 -Dřív jsem tě obdivoval. Teď už ani nerozumím tvé hudbě.
00:59:21 -Co?
-(křičí) Odjíždím do Kremže!
00:59:31 -Přestaň už s tím brnkáním!
00:59:34 Podíváme se nejdřív, co jsi zapsal na papír.
00:59:44 No, pěkné.
00:59:49 -Musíte to hrát rychleji.
-Allegro?
00:59:53 -Allegro vivace.
00:59:58 -Ale jak to mají stíhat smyčce?
-Vždyť mohou hrát rychleji.
01:00:03 Housle. Pusťte mě k tomu.
01:00:13 Hrajte jejich hlas.
01:00:22 -Chaos! Ludwigu, to je jeden velký chaos!
01:00:26 Tóny se řítí zmateně jeden přes druhý,
01:00:29 o frázích se nedá vůbec mluvit,
01:00:32 a kde je správné vedení hlasů podle pravidel kontrapunktu?
01:00:41 Ach...
01:00:43 Tady... ve smyčcích... co to tam je?
01:00:50 Hromy... děla...
01:00:53 Je to brutální.
01:00:55 Velice hrubý doprovod.
01:00:58 Ne cantabile.
01:01:01 A navíc mi to připadá povědomé.
01:01:07 DVEŘE
01:01:12 -Co to bylo?
01:01:16 -Opisuje u Mozarta.
01:01:18 -Myslíš?
01:01:20 Zdálo mi to... divočejší. Nespoutanější.
01:01:25 -Moje řeč. Ryzí chaos.
01:01:29 S hudbou nemá nic společného.
01:01:49 STEPHAN:Kdo je ten chlap vzadu?
-To je Ludwigův otec.
01:01:54 Mamá ho pozvala. KAŠEL MATKY
01:01:59 -Kde je Neefe?
01:02:02 JE SLYŠET SLABĚ HUDBA
01:02:04 KAŠEL
01:02:28 KAŠEL
01:02:38 -Bravo! Bravo!
01:02:46 -Musíte za Mozartem do Vídně.
-Třeba to nebude nutné.
01:02:51 -Prosím, madam?
-Comme on dit,
01:02:54 jeho milostivá jasnost učinila panu Mozartovi nabídku.
01:02:57 -Mozart... je velice těkavá povaha.
01:03:00 Když bude rozzlobený,
01:03:02 protože u dvora dali přednost Salierimu,
01:03:05 tak našemu kurfiřtovi leccos naslibuje,
01:03:08 ale obávám se, že ho z Vídně nikdo nedostane.
01:03:11 Tr?s regrettable!
01:03:13 Promluvím s naším kurfiřtem, příteli.
01:03:16 A jistě se najde ještě pár vašich příznivců,
01:03:19 kteří vaši věc podpoří. Nest-ce pas, madame?
01:03:22 -Définitivement!
-Slyšel jsi, otče?
01:03:25 Mám jet do Vídně.
01:03:28 -Ano.
-Kde je matka?
01:03:31 -Udělalo se jí nevolno. Omlouvá se vám, velectěná paní.
01:03:36 -Zase plíce?
-Oui, madam.
01:03:38 Kašel ji tvrdošíjně provází.
01:03:40 -Musím jí to říct. Prosím, omluvte mě.
01:03:50 Mistře Neefe! Jedu za Mozartem!
01:03:56 -Cože?
-Pošlou mě do Vídně.
01:03:58 Za Mozartem. Spěchám domů říct to matce.
01:04:06 OTEC:Hodně štěstí!
01:05:26 -Bravo!
01:05:28 Famózní!
01:05:30 -Nepřeháníte to trochu, Mozarte?
01:05:33 Navíc ten mladík ten koncert ani nedohrál.
01:05:36 -Kdybych chtěl být malicherný,
01:05:38 je tam možná příliš legát, Veličenstvo.
01:05:40 -Jak to myslíte?
-Mnoho pedálu a málo přesnosti.
01:05:44 -Ale každou notu jsem hrál tak, jak ji maestro Mozart stanovil.
01:05:49 -Zahrajete i něco, co maestro nestanovil?
01:05:52 -Když mi dá maestro nějaké téma.
01:06:11 -Může na to improvizovat?
01:07:06 Přijďte zítra ke mně domů. Chci od vás slyšet víc.
01:07:28 -Koho hledáte?
01:07:30 -Pana Mozarta, ale asi jsem špatně.
01:07:33 -Ne, jste tu správně. Pan hudebník
01:07:36 bydlí nahoře v prvním patře. Dluží vám peníze?
01:07:40 -Ne. Ne, proč?
-Cheche.
01:07:43 No, to jste na tom líp než já. Má úcta, mladý muži.
01:08:33 -Aha?!
01:08:36 -Pan Mozart si mě na dnešek pozval. Komorná mi řekla, ať tu počkám.
01:08:41 -Jste nějaký jeho žák?
-Ano.
01:08:44 -Není tady! A nevím, kdy přijde.
01:08:48 To nevím nikdy. Můžete přijít zase zítra.
01:08:53 -Řekla byste maestrovi, že jsem tu byl?
01:08:57 Ludwig van Beethoven!
01:09:11 -My se známe.
01:09:13 -Ano, maestro. Od Jeho Veličenstva.
01:09:16 Měl jsem vás vyhledat. Byl jsem u vás.
01:09:19 -A poslali vás pryč. Musíte nám prominout.
01:09:22 Neustále u mě klepou na dveře obdivovatelé.
01:09:25 Constanze je posílá pryč.
01:09:36 Kamenný host. Geniální.
01:09:38 Jak vás něco takového napadá, Da Ponte?
01:09:41 Nebo je to špatné svědomí? (dál italsky)
01:09:44 Musím vám říct, že on je pověstný Don Juan,
01:09:47 největší sukničkář ve městě. Tak už mi to ukažte!
01:09:50 Nenapínejte mě jak na mučidlech!
01:09:55 Grazie!
01:10:07 -Jak to zní?
-Jako hrozba.
01:10:09 -Done Giovanni, pozval jste mě na večeři, tady jsem.
01:10:12 A Don Giovanni ví, že zemře, a zpívá.
01:10:21 A pak nechá Leporella připravit hostinu pro jeho kata.
01:10:30 Musí to být pekelná bouře. Nesmí zůstat kámen na kameni.
01:10:35 Celé divadlo se musí zhroutit. Pojďte, pojďte.
01:10:38 Pojďte.
01:10:43 Kdybyste se chtěl pustit do opery, nezačínejte,
01:10:47 dokud nebudete mít libreto, které za to stojí.
01:10:50 -Znáte Goetha?
-Ne. To je libretista?
01:10:53 -Německý básník.
-Píše komedie?
01:10:55 -Spíš ne.
-To je špatné!
01:10:57 Lidi chtějí komedie, nejlépe v němčině.
01:11:00 Nejlepší libretisté jsou Italové!
01:11:02 Píšou ze života, nejsou zalezlí v tiché komůrce.
01:11:06 Všiml jste si, že Da Ponte nemá zuby?
01:11:09 -Ano, to se nedalo přehlédnout.
-Hehe. Víte, co se mu stalo?
01:11:13 Jeden manžel, kterému nasadil parohy,
01:11:16 mu nasypal do vína kyselinu solnou.
01:11:19 Italové vědí, o čem píšou. Možná si vezmeme kočár.
01:11:26 KLAVÍR A ZPĚV - ITALSKY DON GIOVANNI
01:11:38 Tak to bylo, ne?
01:11:40 -Ano.
-Určitě?
01:11:42 Poslat a posrat zní taky skoro stejně.
01:11:46 Tak mi to ukažte.
01:11:48 -Jen skromné pokusy. Tři klavírní kvartety.
01:11:52 -S dur. Ten si teda věří.
01:11:55 Chacha... A alegro je v S moll,
01:11:57 to vám budou houslisté číst pěkné levity,
01:12:00 nemám pravdu? Aha.
01:12:02 Tohle je mi povědomé. Šest variací.
01:12:05 -Pocta vaší houslové sonátě G dur.
-Tak pocta, no vida.
01:12:10 M-hm... Má pečlivý rukopis.
01:12:12 Neměl byste chvilku, že byste mi opsal Dona Giovanniho?
01:12:17 Tady to je. Prosím, pojďte.
01:12:19 Tady je papír, inkoust, pero...
01:12:23 Prosím, monsieur.
01:12:29 HRA, ZPĚV - ITALSKY
01:13:09 -Na čem teď pracuje?
-Jeho nakladatel
01:13:12 nechce poslední větu smyčcového kvartetu.
01:13:15 Má zkomponovat novou.
01:13:17 -A on to udělá?
01:13:19 -Když mu za to dobře zaplatí.
01:13:34 -Ale musí se to opsat. SchLessinger na to čeká.
01:13:37 A já netrpělivě čekám na jeho honorář.
01:13:41 A co třeba ty?
01:14:32 -Vy tu ještě pořád jste?!
01:14:35 Ale Wolfi už je dávno někde pryč.
01:14:38 Odešel bez rozloučení? Už toho nechte.
01:14:41 Hm? Můžete přijít zase zítra.
01:14:44 To jste zase vy. Je mi to moc líto,
01:14:47 ale mám vám vzkázat, že mu dnes není dobře.
01:14:51 -Není mu dobře?
-Zase ho přepadla trudomyslnost.
01:14:54 Jeho otec je nemocný.
01:14:58 -Prosím, vyřiďte panu Mozartovi, že je mi to moc líto
01:15:01 a panu otci přeji brzké uzdravení
01:15:04 -Ale Bože chraň! Bylo by to pro oba lepší.
01:15:07 Starý by netrpěl, a Wolfi by nemusel kvůli mně
01:15:10 poslouchat ty věčné výčitky.
01:15:12 -Kvůli vám?
-Nemá mě rád.
01:15:15 Pan zástupce kapelníka. Nejsem mu dost dobrá.
01:15:19 Víte co? Wolfi je určitě v Kaffeehausu.
01:15:23 Tam chodí v tomhle stavu vždycky. Běžte tam a řekněte mu,
01:15:27 aby nezapomněl na hodinu u hraběnky Thunové.
01:15:31 Žijeme jen z peněz za hodiny. S tím se nedá nic dělat.
01:15:35 -Ale...
-Ale co?
01:15:38 Musíme žebrat u jeho příznivců. Jinak umřeme hlady.
01:15:43 -A dej mu můj kvartet,
01:15:45 jen když ti dá těch 60 zlatých dukátů.
01:15:48 Nepřijímej žádnou zálohu, a vůbec ne směnku.
01:15:51 Řekni mu, že jsem to sám vlastnoručně opsal
01:15:54 a taky redigoval. Už jen za to by mi měl zaplatit
01:15:58 -Ano! Ano.
01:16:09 -Jedem.
01:16:22 -Tak... teď musíte vzít zavděk mnou.
01:16:26 Ale jedno vám řeknu, nejsem vaše služka.
01:16:30 Jíst se bude dole v salonu.
01:16:32 Pokud ovšem nechcete raději jíst se služebnictvem v kuchyni.
01:16:39 -Touché! POTLESK
01:16:42 Vyhrál jsem, monsieur. Prosím vás o vaše sázky.
01:16:46 Děkuju, merci, děkuju.
01:16:49 Podívejme! Už jsem slyšel, že jste u mě byl.
01:16:53 Kdo vám prozradil, že jsem tady?
01:16:55 Jistě moje žena.
01:16:57 -Mám vyřídit, že komtesa von Thun čeká na svou lekci.
01:17:02 -Rozumím. Jste tu jako posel.
01:17:04 Nemohl byste nám tu zprávu zazpívat?
01:17:07 Ten pán je talentovaný hudebník.
01:17:09 O něm se ve světě ještě bude mluvit.
01:17:12 Ctěný kolego, co byste řekl na kánon?
01:17:14 (zpívá) Von Thunovic komtesa je samá noblesa,
01:17:19 ta se s ničím nemaže, na klavír si ukáže.
01:17:23 Pánové, kdyby chtěl někdo z vás přijít o peníze,
01:17:27 víte, kde mě hledat.
01:17:29 Von Thunovic komtesa je samá noblesa,
01:17:33 ta se s ničím nemaže, na klavír si ukáže.
01:17:37 -Pane Mozarte! Můj kurfiřt chce,
01:17:39 abych se u vás učil. Proto jsem přijel do Vídně.
01:17:42 Dobře, nemáte čas, ale to vám nedává právo
01:17:45 si ze mě před těmi lidmi tropit žerty.
01:17:48 -Kdo je ten váš kurfiřt?
01:17:50 -Jeho Jasnost Max František, z Kolína.
01:17:53 -Můj starý přítel prasečí rypáček! Chce, abych přijel do Bonnu, že?
01:17:57 -Ano, říká se to.
-A co mi radíte?
01:17:59 -Určitě vás tam budou ctít víc než tady.
01:18:03 -Vy myslíte, že mě tady žádní lidé nectí?
01:18:07 -Kdyby ano, nemusel byste dávat hodiny komtese
01:18:10 a hrát před kurfiřtem jen proto, že mu dlužíte peníze.
01:18:13 -No, tam bych musel hrát vašemu kurfiřtovi.
01:18:16 V čem by byl rozdíl? Víte, pane Beethovene,
01:18:19 našinec je vždy závislý na přízni vládců.
01:18:22 Krášlí se námi, a když se nás nabaží,
01:18:25 tak se do jejich přízně dostane někdo další,
01:18:28 než se ho nabaží. Vám se nepovede jinak.
01:18:31 Nemějte mi to za zlé, příteli, ale teď na vás nemám čas.
01:18:34 Kromě věřitelů mám na krku Dona Giovanniho.
01:18:37 Zkuste to jindy a třeba se mi to bude hodit víc.
01:18:40 A možná už mě nebudete potřebovat. Ať se vám daří, kolego.
01:19:18 -No konečně.
01:19:21 Pojď.
01:19:43 -Tolik jsem si přála tě ještě jednou spatřit.
01:20:01 VZLYKY OTCE
01:20:22 -Pojďte.
01:20:55 -Kde je otec?
01:20:59 -Určitě přijde. Pojď.
01:21:01 OTEC:Pusťte mě! Pusťe mě, vy psi!
01:21:04 -Co se děje?
-Holoto!
01:21:06 -Co se stalo?
-Lumpové!
01:21:09 -Ticho!
01:21:11 Poslyš, Ludwigu, otec tam na jednoho chlapa
01:21:14 vylil džbán vína. Nemůžu to zase nechat být.
01:21:18 -Už se to nestane. Zařídím to.
01:21:22 -Že jsi to ty. Pusťte ho.
01:21:25 Ale naposledy.
01:21:28 -Checheche...
01:21:32 Poslala tě matka?
01:21:34 -Ta je mrtvá, otče.
01:21:40 HRA S CHYBAMI
01:21:55 -Vždycky na tom samém místě. Já tu zatra...
01:22:01 Ludwigu.
01:22:09 Spletla jsem to.
01:22:12 -Zahrajte to znovu.
-Ehm.
01:22:17 Jak je to teď u vás doma?
01:22:19 -Co by mělo být? Víc staccato.
01:22:21 PŘEDVÁDÍ
01:22:26 Tak to zkuste.
01:22:29 NEDAŘÍ SE TO
01:22:33 -A kdo se stará o domácnost?
-Cis!-Mhm.
01:22:36 -Ne C.
-Máte přece tu... služebnou.
01:22:40 -Ano. Slečno, vaše máma
01:22:43 mě neplatí za to, abychom si tu povídali.
01:22:49 HRAJE SPRÁVNĚ
-Podle mě je moc hezká.
01:22:54 -Myslíte? Nad tím jsem nepřemýšlel.
01:22:57 -Dokonce velmi.
01:23:00 -Vedle vás ne. Cis.
01:23:04 -Takže vy jste o tom přece přemýšlel.
01:23:08 -Ne. (nejistě)
01:23:11 -Řekněte to ještě jednou.
01:23:15 -Co?
-Že jsem hezká.
01:23:19 -Já...
01:23:21 Johanne, co tu děláš?
01:23:24 -Přišel kvůli sestřičce. Není jí dobře.
01:23:26 -Zvracela, má průjem a teď se celá klepe.
01:23:29 -Sbal se a běž. Pošlu k vám doktora.
01:23:39 Neuškodí, když budeš dál cvičit.
01:24:21 MUŽSKÝ ZPĚV, ORCHESTR
01:24:50 -(opile) Ven!
01:24:52 Ven!
01:24:54 Co to tu zpívá?
01:24:56 To se nedá vydržet!
01:24:59 -Pane van Beethovene, rušíte nás při zkoušce.
01:25:03 -Proč to zpívá Heller, a ne já?
01:25:07 -Ludwigu, prosím.
01:25:09 Odveď otce rychle domů a pak zase přijď.
01:25:13 -Proč to nezpívám já? Zpívám mnohem líp než Heller!
01:25:17 Proč to nemůžu zpívat já?
01:25:29 -Omlouvám se, ale zkouška nebrala konce.
01:25:32 Milostivá slečna už jistě čeká.
01:25:35 -A už jste něco jedl?
-Ne.
01:25:38 -Tak pojďte.
01:25:42 Znáte mého bratra, kanovníka dominikánského kláštera?
01:25:46 -Velebný pane.
-Ludwig s námi dnes povečeří.
01:25:50 Vaše hodiny necháme na jindy, děti.
01:25:54 -Ale...
01:25:56 -Posaďte se. Nest ce pas vous avez faim.
01:26:00 -Oui, madam.
01:26:11 -Slyšel jsem, že teď hraje i na violu ve dvorní kapele.
01:26:16 -Ano, Vaše Eminence.
01:26:18 -A není taktéž budoucí skladatel?
01:26:22 Neposlala ho Jeho Jasnost kurfiřt za Mozartem?
01:26:26 -Ano, poslala.
01:26:29 -A co z toho setkání vytěžil?
-Abrahame, nech Ludwiga najíst.
01:26:35 Celý den se honí od jedné povinnosti ke druhé.
01:26:39 Hm?
01:26:45 -Co nyní zkoušíte v divadle?
01:26:48 -Figara. Novou operu od Mozarta, Vaše Eminence.
01:26:53 -A jaká je?
01:26:55 -Jedinečná.
-Ale ve Vídni prý propadla.
01:27:00 -To proto, že Vídeňané hudbě nerozumí.
01:27:03 Ta hudba je úžasná.
01:27:08 Ale je také...
01:27:11 -Copak?
-Provokativní.
01:27:14 -Provokativní? Jak to myslí?
01:27:17 -No, jde o právo šlechtice na nevinnost služebné.
01:27:22 Hrabě si dělá nároky na Figarovu snoubenku.
01:27:27 -Ius primae noctis, vida.
01:27:30 A pan Mozart k tomu má co říct?
01:27:33 -Odsuzuje to. Právem.
01:27:36 Figaro se tomu brání, nenechá si to líbit.
01:27:40 -A hrabě?
01:27:42 -Ten je všem pro smích.
01:27:45 -Ubohé.
-Ubohé?
01:27:47 Jakým právem smí hrabě nutit služebnou k lásce?
01:27:50 -Tam láska není třeba, drahá neteři.
01:27:54 -Abrahame, prosím!
01:27:57 Je dobře, že máte své zásady, Ludwigu.
01:28:00 A teď jezte, ať vám to nevystydne.
01:28:11 -Louisi!
01:28:15 Už týden čekám na nájem.
01:28:18 -Otec nezaplatil?
-Ech...
01:28:26 -Víc nemám.
01:28:28 Promluvím s otcem.
01:28:30 -Příští týden.
01:28:35 -Promluv si s hrabětem.
01:28:37 Kurfiřt by mohl mzdu tvého otce vyplácet tobě.
01:28:42 Pak by ji nemohl nosit do hospody.
01:28:45 -Otec bude nadávat.
-No tak ať.
01:28:48 Když se takhle neovládá...
01:28:52 Ničí ti život, Ludwigu.
01:28:56 -Jak to?
-Kdy jsi naposledy
01:28:58 něco dal na papír, něco zkomponoval?
01:29:01 Co ses vrátil z Vídně a zemřela ti matka, ani notu.
01:29:05 -Je to tak v pořádku. Nemám potřebu psát.
01:29:07 -Svět má právo slyšet tvoji hudbu, Ludwigu.
01:29:10 -Svět? Kdo to je?
01:29:12 Kurfiřti, šlechta, lepší společnost?
01:29:16 Napudrovaní panáci,
01:29:18 kteří naší hudbě rozumí stejně málo jako vy zemědělství.
01:29:24 -To je drzost.-I Mozart se před tou sebrankou musí kořit!
01:29:28 -Časy se mění. Vře to už úplně všude.
01:29:32 Hlas svobody se nedá přeslechnout.
01:29:35 Jenomže ty bys k tomu mohl psát doprovodnou hudbu.
01:29:40 -Vy už mluvíte jako Pfeiffer.
-Ano, ale ne tak nahlas
01:29:45 a říkám to jen tobě.
01:29:51 Možná by slečně von Breuningové
01:29:54 pár taktů z tvého pera udělalo radost.
01:29:59 -Jak vás to napadlo?
-Mhm.
01:30:03 -Musím jít hrát na nešpory.
-Jo.
01:30:06 -Děkuju za brambory.
-Jo.
01:30:17 HOVOR NENÍ SLYŠET
01:30:34 -Matka pořádá večírek. Prosí, abyste přišel.
01:30:38 A já vás také prosím.
01:30:40 -Chce, abych společnosti zahrál?
-Pokud byste chtěl.
01:30:45 Ale především budete naším hostem.
01:30:51 Přišel byste?
01:31:21 NENÍ SLYŠET
01:31:37 -Jakmile se tvůj strýc vrátí, odjíždíme.
01:31:43 -Jsem velice ráda, že jste přišli.
01:31:46 Milý hrabě.
01:31:53 Milý pane van Beethovene, je hezké, že jste přišel.
01:31:57 -Samozřejmě, že přišel,
01:31:59 když první dáma bonnské společnosti pořádá večírek.
01:32:04 Jeho kurfiřtská Výsost vyhověla vaší žádosti
01:32:07 a bude polovinu mzdy vašeho otce vyplácet vám.
01:32:11 Tu druhou může dál nosit do hostince.
01:32:15 -Na vaše zdraví.
-Prosím, tykejte mi, madam.
01:32:21 -Udělal bys nám tu radost a později nám přece jen zahrál?
01:32:28 Pane hrabě, je od vás hezké, že jste přišel
01:32:34 -Ludwigu. Smím vás představit?
01:32:38 Hrabě Spee a Westerhold.
01:32:44 -Tak vy si tykáte?
01:32:47 -Ano, Ludwig patří takřka k rodině.
01:32:50 -K inventáři.
-To vůbec ne.
01:32:54 Je to host, z jehož návštěv máme vždy radost.
01:32:58 -Byl ve Vídni. Jako host hraběte Lichnovského,
01:33:01 aby dostal několik lekcí od Mozarta.
01:33:03 -Špatného chování?
-Chichichi.
01:33:07 -Pan Mozart stojí významem, postavením
01:33:10 a chováním vysoko nad vámi.
01:33:14 -Co to právě řekl?
01:33:17 -Jistě to myslel jen obrazně. Jako hudebník.
01:33:21 -A vy, pane van Beethovene?
01:33:23 Kde stojíte? Taky nad námi všemi?
01:33:26 -Sluha, který se cítí být něčím víc.
01:33:29 Čím dál tím líp.
01:33:31 -To vás taky naučil Mozart,
01:33:33 nebo rovnou ten volnomyšlenkářský vídeňský císař?
01:33:36 -Josef II. je očividně slepý a hluchý,
01:33:38 že nevnímá varovné signály, které sem zaznívají z Francie.
01:33:41 -Ano. Bohužel se to týká i jeho bratra, kurfiřtské Jasnosti.
01:33:45 -Ale hrabě Westerholde, co to říkáte?
01:33:47 Ve Francii vládne neschopný král, který nechává svůj lid hladovět.
01:33:51 Je dobře, že naše vrchnost dopřává
01:33:54 našemu lidu trochu více svobody.
01:33:56 -To už vás váš sluha nakazil tím revolučním šílenstvím?
01:34:00 Kdyby byl našeho stavu,
01:34:03 už bych po něm chtěl zadostiučinění.
01:34:06 -Vážně?
01:34:08 A proč to tedy neuděláte?
01:34:12 Jste prostě zbabělý.
01:34:17 -Co to právě řekl?
01:34:22 Kdybych si svůj kord neodložil hned u vchodu,
01:34:26 už bych ho na místě několika ranami vyřídil.
01:34:29 -Ah! VŠICHNI:Óó...
01:34:31 TICHO
01:34:45 -Ludwigu.
01:34:50 Co si to dovoluješ?
01:34:53 Kam chceš jít?
01:35:32 -(nerudně) Co chceš?!
-Smím si sednout?
01:35:50 -Už jsme tu moc dlouho.
01:35:55 Tak si promluvme. Není nic pro tebe.
01:35:58 -Kdo?
-Johannova takzvaná dcera Amálie.
01:36:02 -A kdo je něco pro mě, strýčku?!
-Určitě ne tenhle bastard!
01:36:09 Máš závazky, Karle. Můj přítel von Breuning
01:36:13 se za tebe přimluvil u Schtutterheima.
01:36:17 Rány se ti zahojily,
01:36:19 je nejvyšší čas, abys tam nastoupil do služby.
01:36:25 Tvůj strýc Johann je stejného mínění.
01:36:30 Tenhle dopis tu pro mě nechal, než odjel do Vídně.
01:36:42 -Můj milý bratře, osud našeho Karla
01:36:45 mě nenechává klidným.
01:36:48 Je věčná škoda,
01:36:51 že tento talentovaný mladík takto zbůhdarma marní čas.
01:36:55 A komu to lze klást za vinu? Jen nám dvěma.
01:37:04 -Už dávno si všiml, že si děláš naděje,
01:37:07 že bys tu mohl zahnízdit.
01:37:10 Ale Johann je příliš Beethoven, než aby to připustil.
01:37:15 POTLAČOVANÉ VZLYKY
-Vy jste taky byli mladí.
01:37:20 Taky jste byli zamilovaní!
01:37:27 Proč mě prostě jen nenecháte v klidu žít?!
01:37:31 -Karle...
01:37:33 Karle!
01:37:35 Karle!
01:37:38 Karle!
01:37:41 AMALIE:Co se stalo?
01:37:47 -No jo. Už jdu.
01:37:57 Karle!
01:38:00 Karle!
01:38:15 ZAKLEPÁNÍ
01:38:20 ZAKLEPÁNÍ
01:38:26 -Smím jít dál?
01:38:29 -Jistě.
01:38:42 Karle!
01:38:46 Karle!
01:38:54 Karle.
01:39:08 Karle...
01:39:12 -Promiňte mi. Jsem pro vás samé zklamání.
01:39:19 -Pojď.
01:39:29 -Nebyl jste nikdy zamilovaný?
01:39:32 Nikdy jste se nechtěl oženit a založit rodinu?
01:39:36 -Co?
01:39:38 Vůbec ti nerozumím.
01:39:44 -Zamilovaný!
01:39:47 -Já? Á... A mnohokrát.
01:39:51 Ale...
01:39:54 Jim se nikdy nechtělo do mého světa.
01:39:57 -Myslíte hudbu?
01:40:00 -Jen jedna tam chtěla vstoupit.
01:40:16 -Odkud ho máte?
01:40:21 -Daroval mi ho hrabě Waldstein.
01:40:24 Zní fantasticky.
01:40:34 (tiše) Mám něco zahrát?
01:40:38 -Budu ráda.
01:40:55 MÍRNÁ HUDBA OBČAS S DRSNĚJŠÍMI AKORDY
01:42:05 -Milostivá...
01:42:11 (opile) Ah... eh...
01:42:16 Čemu vděčíme za vaši návštěvu?
01:42:19 -Moje dcera je u vašeho syna. Řekněte jí, ať jde okamžitě dolů.
01:42:23 -Vaše dcera? Zajisté!
01:42:38 MATKA:Co tě to jen napadlo? Skandál.
01:42:42 Byl by to skandál, i kdyby nebyl pochybný hudebník.
01:42:45 -Pochybný? Sama jsi říkala, že je nadaný.
01:42:48 -Nadaný? A čím?
01:42:50 Jeho otec je pijan, děd byl obchodník s vínem.
01:42:53 -A kapelník kurfiřtů.
-To z něj nečiní někoho...
01:42:56 tvého stavu. Jeho chování bylo...
01:42:58 -On se jen bránil. Hrabě Spee ho vyprovokoval!
01:43:02 Donutil ho k tomu!
01:43:04 -Hraběti Speemu se půjde omluvit.
01:43:09 -Ale to on určitě neudělá.
01:43:15 -Tak ho už nikdy neuvidíš.
01:43:19 -Smím ho ještě vidět?
-Jen když se patřičně omluví.
01:43:24 Mluvila jsem s hrabětem. Omluvu přijme.
01:43:28 Contenance, Eleonor.
01:43:30 Et seulement dans les lections de musique!
01:43:47 KANOVNÍK:Slyšel jsem, že jste se zapsal na univerzitu,
01:43:51 pane van Beethovene. To je chvályhodné.
01:43:54 -Na filozofii a klasickou literaturu.
01:43:57 -To zní, jako byste k tomu našeho génia povzbudila.
01:44:02 -Přednáší tam literaturu jistý Eulogius Schneider?
01:44:05 -Ve sboru kanovníků z něj nejsou nadšeni.
01:44:08 Už kurfiřta vyzvali, aby byl propuštěn.
01:44:11 Co s ním čtete?
01:44:13 -Plutarcha, Ovidia, staré Řeky, ale i Goetha a Schillera.
01:44:16 -Schillera? Toho buřiče?
01:44:18 Co je na něm tak zajímavého, pane van Beethovene?
01:44:22 Čím je zajímavější než Plutarchos a Aristoteles?
01:44:25 -Včera profesor hovořil o jeho ódě. Počkejte, zapsal jsem si ji.
01:44:41 Radosti, ty jiskro boží, dcero, již nám ráj dal sám!
01:44:44 Srdce vzňaté žárem touží, nebeský tvůj krásy chrám.
01:44:47 Kouzlo tvé teď opět váže, co kdy čas tak dělil rád,
01:44:51 žebrák panstvu sbratřen blíže cítí van tvých křídel vát.
01:44:54 -Žebrák panstvu sbratřen blíže?
-Je to hymna svobody.
01:44:59 Už při čtení slyším tóny.
01:45:01 POPĚVEK
01:45:18 -To je nádherné!
01:45:20 -Zapiš to, Ludwigu. Zapiš to.
01:45:23 Udělej z toho velké oratorium.
01:45:26 -Oratorium, já?
-Jo.
01:45:29 -Musíte znovu do Vídně.
01:45:31 A když Mozart nebude mít čas, půjdete za Salierim, Haydnem.
01:45:35 Tady v Bonu budete stagnovat.
01:45:39 Při vší úctě, pane kapelníku.
01:45:41 -Pan hrabě má pravdu.
01:45:44 Ludwigu... tady už se nic nenaučíš.
01:45:52 -Jsem spokojený s tím, jak to je.
01:45:58 Má milá přítelkyně, nedokážu vyjádřit,
01:46:02 jaké potěšení mi váš dopis po tak dlouhé době způsobil.
01:46:07 Ovšemže měla střelhbitě následovat odpověď.
01:46:11 ale já jsem v psaní obecně značně liknavý.
01:46:15 Sestavím si v hlavě odpověď, ale když ji chci napsat,
01:46:20 odhodím většinou pero,
01:46:22 neboť nejsem schopen zaznamenat to, co cítím.
01:46:31 Á! Johanne!
01:46:33 Jsem rád, že tě mohu ve zdraví obejmout.
01:46:40 -Mám tvoje peníze.
-Řekl jsem ti,
01:46:43 že přijmu jen zlaté dukáty. Zítra to nebude mít cenu!
01:46:47 -Odpovídá to tomu, na čem jste se dohodli!
01:46:51 Plus pět set zlatých k tomu! Moc dobře jsem to dojednal!
01:46:55 -Tady. Za stravu, ubytování a klavír.
01:46:58 -Co?!
-Tvoje žena na tom trvá!
01:47:00 Nechci vám zůstat dlužen.
01:47:03 Zítra se s Karlem vracíme do Vídně.
01:47:06 Nejvyšší čas, aby tam nastoupil do služby.
01:47:10 Dáš mi k dispozici svůj kočár? Samozřejmě to uhradím.
01:47:14 -Žena musí za dva dny do Vídně. Můžeš...
01:47:17 -Co?
01:47:26 To půjdu raděj pěšky!
01:47:32 -Jak chceš!
01:47:36 -Dej mi moje peníze!
01:47:39 -Ty nejsou tvoje! Takhle to rozhodl kurfiřt!
01:47:41 -Vykládal jsi mu o mně lži!
-Celé město ví,
01:47:44 že naše peníze propíjíš!
01:47:47 -Co?!
01:47:49 HEKÁNÍ
01:47:52 Co mi to děláte?!
01:48:01 Já nejsem dítě. VZLYKY
01:48:07 (plačtivě) Jsem váš otec.
01:48:11 ZAKLEPÁNÍ
01:48:14 -Ludwigu!
01:48:21 Haydn přijel do města.
01:48:26 Chce tě slyšet hrát.
01:48:34 KLAVÍR
01:49:34 -Tak co říkal?
01:49:37 -Řekl, že mám přijet do Vídně, až se vrátí z Londýna.
01:49:42 -To je úžasné.
01:49:46 A pojedeš?
01:49:49 -To nevím.
01:49:57 -Pořádáme na Silvestra večírek.
01:50:00 Přijdeš?
01:50:03 -Musím hrát s orchestrem na večírku u kurfiřta.
01:50:07 -Tak přijď potom.
01:50:11 Přijdeš?
01:50:18 To je pro tebe.
01:50:42 -Ach, kdyby štěstí tvoje bylo mým osudem,
01:50:46 pak tento cíl by byl letos dosažen.
01:50:51 ZAKLEPÁNÍ OTEVŘENÍ DVEŘÍ
01:50:55 ŽENA:Omlouvám se, že ruším tak pozdě.
01:50:58 Je tu Ludwig? Smím jít dál?
01:51:06 Musím s tebou mluvit, Ludwigu.
01:51:09 -Ale ovšem.
01:51:20 Posaďte se. Sklenku vína?
01:51:23 -Ne, děkuji.
01:51:31 Jde o Eleonore.
01:51:39 Dělá si ohledně tebe naděje.
01:51:44 -Jak to myslíte, milostivá?
-Představuje si,
01:51:47 že byste mohli uzavřít manželství. Víš, že je to zcela nemožné.
01:51:52 Všichni tě milujeme jako nadaného hudebníka.
01:51:55 Jsi obdařen nesmírným talentem.
01:51:57 A tvoje cesta musí vést do Vídně za Haydnem a Mozartem.
01:52:02 Moje rodina udělá vše, aby ti to bylo umožněno.
01:52:05 I o tvého otce a bratry bude postaráno.
01:52:10 -Myslíte, pokud budu na oplátku připraven vzdát se Eleonore?
01:52:17 -Vzdát se? (užasle)
01:52:20 Ludwigu... člověk se může vzdát jen něčeho,
01:52:23 na co má nárok.
01:52:26 Ty na Eleonore nárok nemáš, je výše postavená.
01:52:32 Ach...
01:52:38 Možná bude nejlepší,
01:52:40 když na náš dnešní večírek nepřijdeš.
01:52:44 VESELÁ, ŽIVÁ HUDBA - KLAVÍR
01:53:19 -Vážně si Waldstein myslí, že nikdo neví,
01:53:22 že jeho skladba je ve skutečnosti od Beethovena?
01:53:25 -Bravo!
-Nebuď prostořeký, Stephane.
01:53:37 -Zdá se, že po nás chtějí přídavek.
01:53:40 -Promiňte, milý hrabě. Dopřejete mi přestávku?
01:53:49 -Nuže, pokusím se něco zahrát jako sólista.
01:53:53 -Ludwig s vámi nepřišel?
-Ne.
01:53:56 Vy ho čekáte?
01:53:58 Chtěl se přidat k několika kolegům z dvorní kapely.
01:54:02 Oslavují v Zehrgarten.
01:54:05 -Aha.
01:54:15 VÝSKÁNÍ, SMÍCH
01:54:18 OTEC:Milostivá slečno!
01:54:20 Milostivá slečno, počkejte! Nemůžete jít sama po městě!
01:54:25 Milostivá slečno! Milostivá slečno, počkejte.
01:54:28 SMÍCH, VESELÍ
01:54:41 VÝSKÁNÍ, VÝKŘIKY
01:54:54 Běžte raději domů.
01:54:57 Tady to není pro slečnu vašeho postavení.
01:55:02 VÝSKÁNÍ, PŘÍPITKY
01:55:38 WALDSTEIN:Nastupujte. Francouzi jsou už v Koblenzi.
01:55:42 -Revoluce je před branami a já mizím do Vídně.
01:55:46 -V Paříži není Haydn.
01:55:51 -Nejspíš má povinnosti.
01:55:53 Bude k neutěšení.
01:55:58 -Bratři, nedělejte ostudu. Pan Neefe mi bude podávat zprávy.
01:56:09 -Louisi!
01:56:12 Louisi!
01:56:14 Louisi!
01:56:18 On odjel, a ani se nerozloučil s otcem.
01:56:21 -Má lepší věci na práci, než vás hledat po hospodách.
01:56:25 -Proč musí zrovna teď do Vídně? Proč musí za Haydnem?
01:56:29 Aby skončil jako Mozart?
01:56:33 -Pochopil jste vůbec, jak veliký má váš syn talent?
01:56:42 -Jestli to tady někdo pochopil, pane Neefe...
01:56:46 tak jsem to já.
01:56:53 ÓDA NA RADOST
01:57:13 -Velectěná Eleonore, má nejdražší přítelkyně!
01:57:17 Teprve po roce,
01:57:19 který jsem strávil v hlavním městě
01:57:22 a učil se u mistra Haydna, ode mě dostáváte dopis.
01:57:27 Co bych dal za to,
01:57:29 kdybych byl schopen své tehdejší neuctivé,
01:57:33 mé povaze jinak se zcela příčící chování
01:57:36 navždy vyškrtnout ze svého života.
01:57:40 Vaše dobrá a vznešená povaha, má milá přítelkyně,
01:57:44 je mi sice zárukou, že jste mi již dávno odpustila,
01:57:48 ale říká se, že nejupřímnější lítost je ta,
01:57:52 kdy se člověk ke svému zločinu sám přizná.
01:58:21 Karle.
01:58:24 -Už tam budeme, strýčku.
01:58:28 -Věci se nikdy nezmění.
01:58:32 Vždycky budou pánové a vedle toho kmáni.
01:58:36 Člověk zůstane tam, kde se narodil.
01:58:41 Nikdy jsem si to nepřipustil.
01:58:45 Che.
01:59:16 Skryté titulky: Lenka Borková Česká televize 2020
Výpravné životopisné drama představuje geniálního hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena skrze tři formativní období života. V roce 1779 se osmiletý „Louis“, jak ho oslovuje otec, velice rychle proslaví v rodném Bonnu jako výjimečný hudební talent. O několik let později se jako energický mladík setkává s Wolfgangem Amadeem Mozartem, což významně ovlivní Beethovenův autorský rukopis i světonázor. V závěru svého života se pak Beethoven uchyluje na statek svého bratra, kde stále tvoří i přes ztrátu sluchu. Podzim života je pro Beethovena zároveň příležitostí ohlédnout se za bouřlivou kariérou, společenskými skandály i ztracenou láskou…
Prestižně obsazený koprodukční snímek Nikolause Steina von Kamienského se natáčel z většiny v České republice, diváci snadno poznají lokace v Praze, Ploskovicích, Brozanech nad Ohří, Libochovicích, Českém Krumlově, Telči či Doksanech. V titulní roli Beethovena se představí populární rakouský herec Tobias Moretti, jako dospívající skladatel pak Anselm Bresgott a v dětské roli Colin Pütz. Česká televize snímek uvádí v české premiéře u příležitosti letošního 250. výročí Beethovenova narození.
