Vir lásku nezastaví
Je mi čerstvě 31 let a již loni na podzim jsem se rozhodl požádat svou přítelkyni o ruku.
Během vánoční pauzy jsem přemítal, jak to originálně a romanticky udělat, a protože se přítelkyně celý život pohybuje v prostředí koní, volba požádat ji na saních tažených koňmi železnorudskou krajinou kolem Černého jezera byla jasná. V lednu jsem tedy neváhal, objednal prstýnek (To trvá 4 týdny? Jako fakt?) a zavolal pánovi, co provozuje koňské sáňky. Ten ovšem, velmi trefně, prognózoval, že „letos to kvůli sněhu nevyjde, není žádný a asi ani nenapadne“.
Jelikož se z principu nevzdávám, varianta odložit zásnuby na další zimu pro mne nepřicházela v úvahu. Objednal jsem si tedy v Mariánských Lázních kočár, a to přesně na první jarní den a k tomu jednu noc v hotelu přímo u kolonády. Když jsem na konci února vyzvedával hotový prsten, pomyslel jsem si – ještě aby mi to nepřekazil ten koronavirus! A už o dva týdny později bylo jasné, že cesta do Mariánských Lázní, a tedy můj další pokus požádat o ruku, opět padá.
Naštěstí jsem ale svůj záměr již předem sdílel se svými kamarády, pro jistotu zejména kvůli „kompromitaci“, tak jsem jim musel přiznat, že zásnuby 21. března se opět nekonaly. Jeden z nich ale však, zcela trefně, poznamenal, ať do toho prostě jdu, protože v téhle divné době je každá pozitivní zpráva dobrá.
A tak tedy na magické datum 4. 4. 2020 nastal můj okamžik. Do třetice všechno klaplo a svou nastávající jsem tak požádal o ruku ve výběhu u hříbat, která jsme společně hlídali. Nebylo to sice ani na první jarní den, ani v západních Čechách, odkud pocházím, tím méně na saních nebo v kočáře, ale ani koronavirus lásku prostě nezastaví. A – nebudu napínat – řekla „ano“…
