Televizní film o citovém a morálním zrání mladé dívky v období nacistické okupace (1983). Hrají: M. Chytilová, S. Skopal a J. Kanyza. Scénář J. Kolárová, od jejíhož úmrtí zítra uplyne 15 let. Kamera P. Polák. Režie M. Dekanovský
00:00:46 -Máš mě rád?
00:00:48 -Ovšem.
00:00:50 Cos myslela?
-A jak?
00:00:53 -Hrozně, strašně.
-Já nechci strašně.
00:00:57 Já chci hezky, sametově. Máš mě rád sametově?
00:01:02 -To víš, že jo.
00:01:06 Je zima, Libuško.
00:01:17 -Dnes je krásná tma. Stříbrná.
00:01:23 -Zase svítí měsíc.
-Má oteklou tvář.
00:01:26 Bolí ho zuby.-Dorůstá.
-Vždycky víš všechno líp než já.
00:01:31 -Taky jsem o hodně starší. Nachladíš se, Libuško.
00:01:48 -Objímáš mě a díváš se mi přes hlavu.
00:01:51 Já jsem na tebe čekala celý den.
-To se ti jen zdá.
00:01:56 -Někdo tam je. Asi chce někam zavolat.-Hm.
00:02:01 -Ale telefon nefunguje.
00:02:09 Komu chce asi zavolat?
-Jak to mám vědět?
00:02:13 -Nějak se motá, nemyslíš?
-Asi je opilý.
00:02:21 -Zhasni, já se podívám škvírkou.
-Říkám, že je opilý!
00:02:26 Dnes lidi nic nevydrží.
-Ty žárlíš, Slávku.
00:02:32 Ty žárlíš na neznámého ochmelku, že mě máš rád, viď?
00:02:36 Že mě máš rád?
-To víš, že jo.-A jak?
00:02:41 -Růžově. Růžově, sametově.
00:02:44 -SIRÉNA
00:02:47 -Zatracenej měsíc! Já věděl, že přiletí!
00:02:51 -Neboj se, to je jen loď. To houká loď, věř mi.
00:02:55 Věříš?
-Hm.
00:02:57 -To je loď na moři, zabloudila v mlze.
00:03:00 Daleko ve stříbrné tmě. Řekni, že je to loď.
00:03:04 -Dobře, je to loď a jede pro nás.
00:03:10 Pojď.
-Já nechci odjet.
00:03:13 Mně se náš ostrov líbí. Rostou tu růže a létají tu labutě.
00:03:19 -Růžové?-Bílé. Růžoví jsou plameňáci.
00:03:26 Nechoď k oknu. Zůstanem sami dva na našem ostrově.
00:03:30 -Za chvíli je tu blokvart a požene nás do krytu.
00:03:34 -Protivo, všechno zkazíš.-Já? To je život, Libuško.
00:03:42 -Život. Všechno se svede na život.
00:03:56 Dáša má zase ušmouranou sukýnku. Já nemám kousek mýdla.
00:04:01 Práškem pustí barva. To je žíravina, ten prášek.
00:04:06 Zkusím jí naškrobit jahodovým pudinkem.
00:04:09 Třeba se barva vzkřísí, co myslíš?
-Hm.
00:04:12 -Tobě na Dáše nezáleží.
-Ale záleží.
00:04:22 -Pomoz mi.
00:04:37 -Nač myslíš, myško, že se červenáš?
00:04:41 -To sis vymyslel. A za trest budeš spát sám.
00:04:45 -To jsem rád. Aspoň se jednou pořádně vyspím.
00:04:48 -Ty protivo protivná.
00:04:54 Pusť mě. Ještě to pomačkáme.
00:04:57 -Naše malá hospodyňka. Naše malá šetřilka.
00:05:01 -Jenom mě trápíš.
-Chudinka utrápená.
00:05:07 -Víš, proč jsem se červenala?
00:05:11 -Já to přece vím, Libuško.
-Nevíš.
00:05:15 Vlastně víš. Dneska, jo?
00:05:18 Nebo ještě ne? Pořád ještě ne.
00:05:24 -Vždyť jsi sama ještě dítě. Válka jednou skončí a potom...
00:05:29 -Tady není žádná válka, říkal jsi to.
00:05:32 -Nezlob, holčičko!
00:05:36 -Nejsem žádná holčička. Jsem tvoje žena.
00:05:40 Úplně dospělá, krásná.
00:05:43 Krásná.
00:05:45 Zkrátka žena.
-Takhle malá myška.
00:05:50 -Myš se mi nelíbí, myší se bojím.
-Tak kočička.
00:05:56 Růžová.-Růžová? ZVONEK
00:06:01 -Blokvart.
00:06:03 Zas nás požene do krytu, blbec jeden.
00:06:06 Počkej, já to s ním skoulím.
00:06:09 Neboj se, vždycky skočí na moje výmluvy.
00:06:13 Houkali? Nehoukali, vy jste něco slyšel?
00:06:22 -Vašku.
-To je ten Vašek?
00:06:29 -Libuško, honem se obleč a jeď k tetě.
00:06:32 -Je pozdě, nemám propustku. To je ten Vašek.
00:06:35 -Jdi do krytu, přespíš tam a ráno vyjedeš.
00:06:39 -Musíme ho dostat na postel. Má nejmíň čtyřicítku.
00:06:42 -Libuško, seber si věci a jdi dolů.
00:06:45 -Svlíkni ho, je promočený.
-Libuško, miláčku, Vašku.
00:06:50 SIRÉNA
-Jdou po tobě, slyšíš.
00:06:53 -Hned půjdu.
00:06:56 -Už jsem rozestlala. Opřete se o mě.
00:07:00 -Já hned půjdu.
-Už vás vidím utíkat.
00:07:04 -Libuško, jdi dolů!
-Už je po náletu.
00:07:07 Válel jste se v blátě? Jste celý promočený.
00:07:13 Vypadá jako Kristus. Jenže špinavý.
00:07:18 Ale Kristus byl asi taky špinavý, když ho sundali z kříže.
00:07:23 -Pokud vůbec existoval.
00:07:25 -Vašek existuje. Ty bys chtěl, aby nebyl?
00:07:29 -Byl bych radši, kdyby nebyl tady.
00:07:33 Ty si neuvědomuješ, v jakém jsi nebezpečí.-Já?
00:07:37 A ty ne?
00:07:40 -Je to můj kamarád. Ty s ním nemáš nic společného.
00:07:44 Každou minutu může být pozdě.
-Polož ten lavor.
00:07:49 Nadzvedni mi ho.
00:07:58 Má nejmíň čtyřicítku. Štěstí, že není zraněný.
00:08:03 Dám mu priznic. Přinesu ještě vodu.
00:08:13 -Vašku, Vašku, kdo ví, že jsi tady?
00:08:18 Kdo ti dal adresu? Jdou po tobě, Vašku, slyšíš?
00:08:23 -Čeho se bojíš? Přišel ti kamarád a rozstonal se.
00:08:28 Stonat zakázáno není. Přece na něm nebudeš chtít průkaz.
00:08:34 To každý uzná.
00:08:36 -Libuško, Gestapo se tě nemusí na nic ptát.
00:08:41 Nemusej ti nic dokazovat.
00:08:43 Když ho tu najdou, tak... Zastřelí nás všechny tři.
00:08:47 -Vidíš, kdybych čekala dítě, počkali by třeba, až porodím.
00:08:53 To bude po válce.
-Tak se utěšujem pořád.
00:08:59 -Mamince jsem taky dělala zábaly. Obkládala jsem ji čerstvým tvarohem.
00:09:08 Tvaroh bere horkost.
00:09:11 Jenomže, kde teď sehnat tvaroh? Stejně jí to nepomohlo.
00:09:19 Pomoz mi.
00:09:32 -Prožila jsi takové věci. Proč mě neposlechneš a neodjedeš?
00:09:36 -Povídám povídám pohádku...
-Přestaň.
00:09:40 -Utíkej, utíkej.
-Klid, Vašku.
00:09:43 -Utíkej.-Vašku.
-Blouzní, chudák.
00:09:47 Uvařím mu čaj. Hodně ho osladím, cukr posiluje.
00:09:54 DIALOGŮM NENÍ ROZUMĚT
-Tiše, Vašku.
00:09:57 -Jak to mluví?
-Německy.
00:10:00 -Já přece vím...
-Nic nevíš!
00:10:03 Nic nevíš, rozumíš! Nic nechápeš, nic se tě netýká.
00:10:07 Musíš pryč!
-Je to náš růžový ostrov.
00:10:11 Říkal jsi, že se nám tu nemůže nic stát.
00:10:17 -Libuško, prosím tě, okamžitě odjeď.
-Proč neodejdeš ty?
00:10:25 -Já? Je to můj kamarád.
00:10:30 Nemůžu ho vyhodit na ulici. Jak bych žil dál?
00:10:35 -A kdyby nebyl tvůj kamarád, co pak?
-Drž hubu!
00:10:47 -Uvařím čaj.
00:11:15 Usnul?
00:11:22 -Ty si natáčíš vlasy teď?
00:11:27 Víš, co jsi?
00:11:30 Malá hloupá myška, co si v pasti čistí kožíšek.
00:11:39 -Když mě zastřelí, můžu být hezká.
00:11:43 Do obličeje přece nestřílejí. Jenom tady.
00:11:48 Do srdce. Vlasy zůstanou.
00:11:52 Zvadnou a nejiskří jako zaživa. Já to vím.
00:11:57 Schovala jsem si maminčin pramínek.
00:12:00 KLEPÁNÍ HLASY Z VENKU
00:12:10 Starý Barták.
00:12:14 -Proč nechceš odjet?
00:12:18 -Já nemůžu, Slávku.
00:12:21 Kdybych odjela, taky bych nemohla žít dál.
00:12:27 Ty jsi přece můj život, chápeš to? Jenom ty, Slávku.
00:12:51 Nevím, co mu oblíknout.
00:12:54 Pyžamo ušít neumím, stejně nemám z čeho.
00:12:57 Na šatence není ani bod.
00:13:06 Za poslední jsem ti koupila ponožky.
-Spi, myško.
00:13:12 -Ty taky nespíš. Zítra musíš ráno do práce.
00:13:18 -Pořád myslím na stejnou věc.
00:13:21 -Co by sis tu s ním počal, kdybych odjela?
00:13:24 Dovolenou nedostaneš a marod tě neuznají.
00:13:29 -Kdybys čekala dítě odjela bys? Kvůli němu, abys ho zachránila.
00:13:35 -Jenže já žádné nečekám. Nechtěl jsi to.
00:13:42 -Co když teď chci?
00:13:47 AUTO
00:13:51 Podívám se.-Nechoď. Většinou jezdí až ráno.
00:14:04 Vidíš.
00:14:11 -Miláčku.
00:14:18 Ty tvoje papírky.
00:14:25 ZPĚV
00:14:27 -Kdybych byla ptáčkem, tím malým zpěváčkem.
00:14:34 Podívala bych se, podívala bych se, co naši dělají.
00:14:47 Jeden trávu seče, druhý koně češe.
00:14:54 Třetí nad stolíčkem...
00:15:14 KAŠLE
00:15:16 Vy jste vzhůru? Je vám líp?
00:15:23 -Kolik je hodin?
-To je teď nejdůležitější.
00:15:28 Jste u nás třetí den a jen topíte. Úplná elektrárna.
00:15:33 Je vám zima? Hned zavřu okno.
00:15:37 Byl tu hrozný vzduch.
00:15:41 -Kde to jsem?
00:15:45 -Přece u nás. Já jsem Slávkova žena.
00:15:50 -Žena?
00:15:52 -Připadám vám moc mladá. Už mi bylo sedmnáct.
00:15:58 -Já půjdu, hned půjdu.
00:16:02 -To jsem čekala, ale pod peřinou jste úplně nahatý.
00:16:06 Šaty jsem vám vyprala. Úplně se rozpadly.
00:16:11 -Já půjdu.
00:16:18 -Co to děláte? To přece nesmíte, proberte se.
00:16:24 Nemůžete mi tu umřít, když tu jsem sama.
00:16:31 Otevřete oči, já se mrtvých bojím.
00:16:36 Tak se vzpamatujte.
00:16:50 -Kde jste se tu vzala?
-Já jsem přece Líba.
00:16:54 Slávkova žena. S vámi je zábava.
00:16:57 Málem jste mi tu umřel.
00:17:01 Napijte se. To je z brusinek od vás.
00:17:05 Nasbírala jsem je v létě s tetkou. Tetka je Zahrádková, znáte ji.
00:17:11 -Neznám.
00:17:13 -Bydlí vedle školy. Polkněte to.
00:17:17 Z té strany, co je svatý Florian.
00:17:20 Přinesu vám ještě čaj.
00:17:26 Tetka vás moc ráda nemá.
00:17:30 -Neznám žádnou tetku. Nikoho neznám.
00:17:36 -Vy se mě bojíte?
00:17:41 -Čím míň víš,
00:17:46 tím je to lepší.
00:17:51 -Copak o to, hloupá jsem dost.
00:18:34 Slávku, miláčku.
-Co je?
00:18:37 Co blázníš, Libuško?
00:18:42 Něco se stalo?
00:18:45 KLEPÁNÍ SMÍCH
00:18:51 -Kdy odtáhne, čarodějnice?
00:18:56 -Vidíš, Libuško, říkal jsem, abys odjela.
00:19:02 -Slávku, kdyby něco věděli, dávno by tu byli.
00:19:07 -Snad máš pravdu. Jak je mu?
00:19:22 Tak co, Vašku?
00:19:28 Sakra.
00:19:32 Ty nám ještě zatopíš.
00:19:35 Sněz to, napij se.
00:19:38 -Pusť, sakra, pusť, svině.
-Vašku, uklidni se.
00:19:42 -Mě nedostaneš.
-Vašku, Vašku, uklidni se.
00:19:46 -Slávku, ty to s ním neumíš. Vašku, Vašku, klid, Vašku.
00:19:51 U nás jste v bezpečí. My vás nedáme, klid, Vašku.
00:20:04 S perníkem moc rád nemáš, já vím. Kdyby tetka poslala mák.
00:20:10 Jenže za mák je trest smrti.
00:20:14 Sníš buchtu s mákem a odsouděj tě za velezradu.
00:20:19 Stejně je to legrační svět.
-Moc legrační.
00:20:27 -Já mám radši opečenky. Jenže je konec měsíce.
00:20:40 Zítra půjdu nakoupit.
00:20:44 Kdyby mi dal tlusté, mohla bych ho vyškvařit.
00:20:48 Vaška zamknu. Hlavně, aby nezačal křičet.
00:20:54 -Potřeboval by doktora. Jenomže já žádného neznám.
00:20:59 -U maminky byli dva.
00:21:01 Tetka říkala, že jsme jí měli nasadit pijavky, zachránily by ji.
00:21:07 -Pijavky. Vždyť už nemáme žádnou krev.
00:21:13 Nezbyl ti ještě škubánek?
-Hm.
00:21:19 Pamatuješ na moje první škubánky?
00:21:22 Poručil sis je a já měla trému.
00:21:26 Pořád jsem je šťouchala, že se nedaly vykrojit.
00:21:30 Přidala jsem tam mouku a vodu a ty jsi řekl: "No, prima, docela prima."
00:21:36 -Prima.
00:21:38 A ty jsi říkala: "Vidíš, už jsem dospělá."
00:21:43 -Tys mi dal tenkrát první doopravdickou pusu.
00:21:47 Dva měsíce po svatbě.
-Asi jsem tě měl u tety nechat.
00:21:52 -Ne, Slávečku, já jsem na našem ostrově šťastná.
00:21:57 -Já taky. Lítaj tu plameňáci, labutě, rackové.
00:22:04 -A nikdo sem nemůže.
-Ne, nikdo.
00:22:08 -Ani smrt?
00:22:43 -Sakra.
00:22:47 -Co se děje? Je tam někdo?
00:22:52 Co se stalo? Vašku, no tak.
00:22:56 Vyvádíte jako dítě. Nemůžu u vás sedět.
00:22:59 Musím taky nakoupit. Vašku, klid, Vašku.
00:23:05 -Juanita, Juanita. Hvězdičko.
00:23:13 Chiquita mia. Králíčku.
00:23:36 BUDÍK
00:23:43 -Krucifix, to už je ráno?
-Co děláš, vzbudíš ho.
00:23:47 -To by bylo neštěstí. Může spát celý den.
00:23:59 -Je celý v potu. Spí jak zabitý.
00:24:03 -Krucifix. Vždycky se zamotám jak do pavučiny.
00:24:07 Nechápu, jak může někomu pomoct taková šaškárna.
00:24:12 -Líp se mu dýchá. Připadá mi, že dýchá skoro normálně.
00:24:17 Pojď si poslechnout.
-Nemám kdy.
00:24:21 Ten náš nový verkšucák je pěkná ventra.
00:24:24 Přijdeš o 5 minut později a máš za to sabotáž.
00:24:27 Hoď sebou, Libuško.
00:24:31 Kde je lavor?
00:24:37 -Hned, Slávečku, hned.
00:24:49 Hned to bude, Slávečku.
00:24:51 BOUCHNUTÍ
00:24:54 -Krucifix. To jsou ty tvoje parádičky.
00:25:01 -Potřeboval by umýt. Ulevilo by se mu.
00:25:04 Ty už nemáš kdy?
-Tos uhodla.
00:25:08 Co je to za maso?
00:25:10 -Vařila jsem ho dvakrát. Polívka ho posílí.
00:25:13 -Co ta mrkev? Jsem snad králík?
00:25:17 -Chiquita mia, králíčku.
-Co říkáš?
00:25:21 -Jsou v tom vitamíny. Jsi takový nervózní.
00:25:34 -Na náš ostrov dopadla puma.
-Vašek je tvůj kamarád.
00:25:44 -Opatruj se, myško. Celý den budu mít strach.
00:26:41 -Je vám líp? Hned vám dám čaj.
00:26:45 Ta polívka vám včera udělala dobře. Lila jsem vám ji do pusy z konvičky.
00:26:50 -Kdo jste?
-S vámi je zábava.
00:26:53 Vždycky se proberete, zeptáte se, kdo jsem a jste zase v limbu.
00:26:58 Já jsem Líba. Slávkova žena.
00:27:04 -Ale já musím jít.
00:27:07 -Musíte pryč, to už jsem slyšela. Jenže jste jako moucha.
00:27:16 -Kdyby mě tu našli, zastřelí vás.
-Neříkejte?
00:27:21 Myslíte, že jsem malé dítě?
-Ještě si hraješ s panenkou.
00:27:30 -To je Dáša.
00:27:32 Naškrobila jsem jí sukýnky jahodovým pudinkem.
00:27:36 Líbí se vám?
-Ne.
00:27:40 Je přímo ohavná.
-Jste jako Slávek.
00:27:45 Ty sukýnky háčkovala maminka.
00:27:48 Nic jiného mi po ní nezůstalo. Ještě lokýnka, co jsem jí ustřihla.
00:27:53 -Nezlob se.
00:27:56 -Tátu sebrali hned, jak to bouchlo. Chodila jsem ještě do školy.
00:28:00 Přiběhl kluk a povídá: "Vem peníze a ujeď."
00:28:08 Vzala jsem tu panenku a ty vlasy v obálce.
00:28:14 Jednou přišel dopis z koncentráku. A pak už nic.
00:28:24 Myslíte, že se vrátí?
00:28:30 -Já nevím, holka.
00:28:33 Těšínské jablíčko je laciné, ale taky nahnilé.
00:28:39 Tím tě častovat nebudu. Maminka ti umřela už dřív?
00:28:46 -Půl roku. Měla zápal plic jako vy.
00:28:50 Ošetřovala jsem ji. Ale vy nesmíte umřít.
00:28:56 -Proč?
-Co bysme si počali s vaší mrtvolou?
00:29:04 -Ty jsi opravdu ještě dítě.
00:29:08 Nezlob se, nechtěl jsem tě urazit.
-Já vím, donesu vám čaj.
00:29:27 Zkuste aspoň kousek sníst.
00:29:32 -Víš, růžovou barvu já nesnáším.
00:29:37 Ona není ani červená ani bílá.
00:29:41 -Ale tady jste na růžovém ostrově. Zeptejte se Slávka.
00:29:45 Sem nemůže válka ani smrt.
-To je pěkná pitomost.
00:29:51 Není doba na pohádky, děvče.
-Na co je doba?
00:29:56 SIRÉNA
00:30:00 -Slyšíš.
00:30:02 -To je loď. To houká loď na moři.
00:30:07 -Jdi do krytu.
00:30:15 -Jsi unavený, viď?
00:30:18 -Dneska nás hnali dvakrát do polí. Stejně nálet nebude.
00:30:23 Jenom člověka štvou.
00:30:26 Nejvíc mě ničí představa, co je s tebou, když tu nejsem.
00:30:31 Když jedu domů, div se nezblázním.
00:30:35 Když jdu do schodů, tak se mi podlamujou kolena.
00:30:43 Proč nechceš odjet?
-Všechno si moc bereš, Slávku.
00:30:48 Měl bys Vaška umýt.
00:30:52 Teď je mi to trapné, když je při vědomí.-Hm.
00:30:55 -Dneska snědl talíř polívky sám. Dala jsem mu tam vajíčko.
00:31:03 -Fasovali jsme salám, je v tašce.
00:31:17 -Salám nemůže. To by mu bylo asi špatně, viď?
00:31:29 -Já už jsem měl.
00:31:42 -Já tu zacláním nerad. Netušil jsem, že tu máš Líbu.
00:31:48 -Kdyby se ti jí podařilo přemluvit, aby odjela.-Já?
00:31:52 To jsi měl udělat ty první večer.
00:31:58 Něco nám vybouchlo. Někdo nás musel shodit.
00:32:03 Schovával jsem se ve vodě. Nevím, jak dlouho.
00:32:07 Vůbec nevím, jak jsem se sem dostal.
00:32:10 -Asi tě sem poslal anděl strážný.
00:32:13 -Měl jsem adresu od mámy. Byl jsem u ní, než umřela.
00:32:20 -Aspoň to jsi stihnul.
00:32:24 -Neodjel jsem z hecu. Máma to pochopila.
00:32:29 Kdybychom je zastavili už tenkrát u Madridu...
00:32:32 -Jenže jste je nezastavili. Když jsi jednou dostal na frak,
00:32:37 mohl sis dát pohov a starat se o nemocnou mámu.
00:32:41 -Každej má někoho, kdo na něm visí.
00:32:45 Slávku, nemohl bys mi obstarat nějaký šaty?
00:32:50 Nebo aspoň montérky. A pracovní knížku.
00:32:55 -Kenkartu bys nechtěl?
-Aspoň záchod, kdybyste tady měli.
00:33:01 -Kamaráde, to sis měl najít komfortnější domácnost.
00:33:06 -Poslyš, Slávku...
-Schovej se.
00:33:10 -Chtěl jsem ti říct, že mi nejsi nic dlužen.
00:33:15 -To už je teď houby platný.
00:33:23 -Pojď.
00:33:37 -Koukejte, sníh. Roztál.
00:33:42 Klidně si padá, jako by nebyla válka.
00:33:46 -Poskakuješ jak vrabčák.
-Kdybyste řekl aspoň vlaštovka.
00:33:52 -Vlaštovka neposkakuje.
-Tak chocholouš.
00:33:56 Nebo prostě ptáček.-Ahoj, ptáčku.
-Slávek mi říká myško.
00:34:03 -Myš je hnusné zvíře.
00:34:07 -Vy jste takový hrozný. Všechno rozbijete.
00:34:12 Růžový ostrov je blbost, Dáša se vám nelíbí, myš je hnusné zvíře.
00:34:16 -Ptáček je užitečný.
00:34:19 -Užitečný, to je slovo. Je milý, zpívá a je hezký.
00:34:25 Kdo je to Juanita?
-Co jsem ještě říkal?
00:34:30 -Nic. Chiquita mia, estrellita.
00:34:33 -Zapomeň to. Rychle všechno zapomeň.
00:34:38 -Nerozčilujte se, já nic nevím. Přestaňte kašlat.
00:34:42 Někdo vás uslyší. Zas vám stoupne teplota.
00:34:45 Táhne na vás.
00:34:49 Já jsem nemožná. Není to tak zlé.
00:34:57 Měl jste ji rád?
00:35:00 Byla krásná jako hvězda? Měl jste ji rád?
00:35:06 -Moc. Zazářila a zhasla.
00:35:11 Umírala mi v náručí.
-Muselo to být krásné.
00:35:17 -To je krása dostat střepinu do břicha.
00:35:20 -Ale umírala vám v náručí. Určitě byla šťastná, když umírala.
00:35:27 -Jsi romantická husa, Líbo. Copak smrt může být štěstí?-Může.
00:35:32 Jenže vy jste ji překročil a bojoval jste dál, že?
00:35:36 Za lepší život pro milióny lidí a na ni jste ani nevzdechl,
00:35:40 protože nemáte srdce.
-Ničemu nerozumíš.
00:35:44 Já jsem ji nepřekročil, protože jsem to nedokázal.
00:35:51 Klekl jsem si k ní. To nic, to je jen škrábnutí.
00:35:58 Ani jsem necítil, že mě dostali. Trefili mě do zad.
00:36:04 -Mohli jste umřít jako Romeo a Julie.
00:36:07 -Možná by to bylo lepší.
00:36:13 To je zatracený průšvih, Líbo. Dostat v boji střelu do zad.
00:36:19 Nejhůř to chápou ti, co sedí v bezpečí na zadku.
00:36:23 Nikdo neví, co jsem musel vytrpět tam i tady.
00:36:28 Vždyť je to jedno.
00:36:32 Hlavně, aby už byl konec.
00:36:36 -Vy už zas hoříte.
00:36:42 A já vás ještě rozčiluju.
00:36:53 KROKY
00:36:57 KLEPÁNÍ
00:37:03 Hned.
00:37:13 -Co se ti stalo? Co sis udělala?
00:37:15 -Barva duha. Nemůžu to umýt.
00:37:18 -Ty máš nápady. Co jsi barvila?
00:37:22 -Sukýnku pro Dášu.
-Proč?-Jen tak.
00:37:26 Vašek už normálně chodí. Potřeboval by pořádně jíst.
00:37:31 -To každý.
-Hned ti dám večeři.
00:37:38 Udělala jsem pórek jako chřest. Se strouhanou houskou.
00:37:42 Akorát nemám omastek.
00:37:45 Patřila by k tomu bramborová kaše, ale zas není mlíko.
00:37:52 Kdyby se dal sehnat omastek. Mám ještě náušnice.
00:37:56 Stejně jsou takové dětské.
00:38:00 Chutná ti to?
00:38:04 -Hm. Asi je to zdravé.-Určitě.
00:38:10 Tetka nic neposílá. Asi taky nemůže nic sehnat.
00:38:15 -Sedláci prodají spíš cizímu. Můžou si víc říct.
00:38:24 Hlavně, aby Vašek už byl pryč.
00:38:28 Dneska mě zastavila Rambousková, jestli prý nejsem nemocný?
00:38:33 -Potkala mě v lékárně. Myslíš, že by nás mohla udat?
00:38:38 Proč by měla být horší než my?
00:38:43 -Ty jsi moje malá myška, viď?
00:38:48 -Slávku, je to trapné. Už je při vědomí.-Není malý.
00:38:52 -Je to trapné, objímat se, když je tam sám.
00:38:58 -Myslíš, že on by se na nás ohlížel? Jde si jenom za svým.
00:39:05 Člověk aby se zbláznil z toho věčnýho napětí.
00:39:09 -Slávku, kdyby něco věděli, dávno by tu byli.
00:39:12 -Co ty víš? Někdy sbírají nitky.
00:39:16 Pak přijdou.
-Přestaň, tak nesmíš mluvit.
00:39:20 -Co ještě nesmím?!
00:39:29 -Ten měl tatínek sváteční. Ostatní jsme všecko vyměnili.
00:39:34 Vždycky mi připadalo, že se vrátí, když tu visely ty šaty.
00:39:39 Kalhoty vám budou asi krátké. Popustím je, jak to půjde.
00:39:44 Nechte ty noviny. Darmo se rozčilujete.
00:39:48 -Mezi řádky se člověk občas něco dozví.
00:39:52 Už jim lezou tlustý do tenkých, náckům.
00:39:56 -Víte, jaké teď bude hlášení poplachu?
00:39:59 Pod nepřátelskými letadly není žádné naše území.
00:40:05 -To dá ještě starání, holka.
00:40:08 To není jen přebarvit sukýnku na červeno.
00:40:13 -Vy jste protiva protivná. Udělala jsem to kvůli vám.
00:40:17 A Dáša se vám stejně nelíbí. Zkuste si to.
00:40:45 -V tom asi nemůžu ven, co? Popustit by to už nešlo?
00:40:49 -To je zvláštní.
00:40:52 Mně vždycky tatínek připadal být hrozně veliký.
00:40:55 Asi jsem vyrostla.
00:40:59 -Poslyš, Líbo, tatínek měl nějaké přátele.
00:41:05 Říkala jsi, že by se o tebe postarali.
00:41:08 V uniformě bych spíš prošel. Nevíš, za kým bych mohl jít?
00:41:12 Komu bys mohla důvěřovat.
00:41:15 ZVONEK BOUCHÁNÍ
00:41:18 -Já se bojím. Já mám strach.
00:41:21 Nechci, aby mě zastřelili.
-Přestaň.
00:41:24 Venku je klid.
-Přišli dvorem, já se bojím.
00:41:28 -Běž otevřít.
00:41:31 Skočím z okna a upoutám na sebe pozornost.
00:41:34 Ty musíš proklouznout a varovat Slávka.
00:41:43 -Dobrý den, něco vám nesu.
-To je dobrý, pane pošťák.
00:42:11 -No tak, ptáčku.
00:42:14 -Ještě si vtipkuje, dědek oplzlá, idiot.
00:42:29 Vašku, to ti jen praskla žilka. Vašku, klid.
00:42:34 Musíš být klidný.
00:42:37 To měla maminka tisíckrát, ale maminka byla slabá.
00:42:41 Ty jsi silný. Nesmíš umřít.
00:42:44 Klid, udělám ti něco k jídlu. Tetka poslala balík.
00:42:49 Vidíš, přešlo to. Byla to jen žilka, Vašku.
00:42:56 -Nech mě, Libuško.
-Chceš spát, viď?
00:43:00 Zdřímni si.
00:43:39 Miláčku, miláčku.
00:43:45 -Tvůj miláček je v práci.
-Třeba ne, třeba je tady.
00:43:51 -Tuhle hru, Líbo, s tebou nehraju.
-To není hra.
00:43:56 Uvařila jsem ti vajíčka. Dala jsem ti tam máslo.
00:44:00 Můžeš si je přisolit.
-Nemám chuť.
00:44:03 -Jez, prosím tě. Jsou úplně čerstvá.
00:44:07 -Sněz to sama.
-Ne, já tě za ní nepustím.
00:44:13 Ty máš rád pořád tu mrtvou, ale na druhé straně nic není.
00:44:17 To by mi to maminka přišla říct.
00:44:20 -Nejsem duchař. Nemusíš mě přesvědčovat.
00:44:25 Ty jsi napůl ještě dítě. A Slávek je můj přítel.
00:44:31 Je to slušný člověk a má tě rád.
-Já jeho taky.
00:44:36 Docela. Vdala jsem se v šestnácti,
00:44:40 protože jsem se bála, že mě pošlou do Reichu.
00:44:44 Ani tancovat jsem nikdy nebyla. Ani pusu jsem nikdy nedostala.
00:44:48 Hned jsem byla vdaná paní. Ani na schůzce jsem nikdy nebyla.
00:44:54 Sebral mě jako kotě. Ani se mnou nespal, že jsem malá.
00:45:00 Ale já jsem se sama v posteli bála.
00:45:03 Taky jsem chtěla zkusit, jaké to je být vdaná.
00:45:06 -Prosím tě, mlč. Takových podrobností mě ušetři.
00:45:16 Promiň, ale ta bezmocnost mi leze na nervy.
00:45:22 Ten tvůj růžový ostrov je past. Tak se zachraň aspoň ty.
00:45:29 -Stejně mě máš rád, i když nechceš. Já to cítím.
00:45:37 -Ty nejsi ptáček, ale husa.
00:45:47 Co je?
-Zas vylepili popravy.
00:45:52 Vždycky se bojím, že tam bude táta. Naštěstí jsou všichni cizí.
00:45:58 -Nikdo není cizí.
00:46:01 -Já vím, ale ti neznámí tolik nebolí.
00:46:05 -To je právě chyba.
00:46:08 Každý by tě měl bolet stejně, jako kdyby to byl tvůj táta.
00:46:13 -To já bych nevydržela.
00:46:22 -Přečti to, ptáčku.
-Kouba,
00:46:27 Jandák, Vyskočil.
-Počkej.
00:46:35 To není možné. V novinách jsem nic nečetl.
00:46:40 -Tam to bude zítra. Neudržím tě, sedni si.
00:46:45 Musíš být klidný, miláčku.
00:46:50 -To není možné. Tak oni je dostali.
00:46:57 Asi je sebrali potom.
00:47:02 Počkej a je tam Broulík?
00:47:08 -Ne.
-Podívej se pořádně.
00:47:13 -Není tam určitě.
-Není.
00:47:23 Tak je to agent.
00:47:27 Proto věděli o akci. Proto je dostali.
00:47:33 Tak je to Broulík.
-Ale Vašku, ty tam přeci taky nejsi.
00:47:39 -A co?
-Oni si mohli myslet o tobě, že...
00:47:47 -Co to říkáš, sakra?
00:47:52 Co to říkáš?
00:47:55 Krucinál. Musím okamžitě pryč.
00:48:00 Mám ještě jednu možnost. Musím nechat zprávu.
00:48:04 -Nepustím tě, zatknou tě na prvním rohu.
00:48:09 -Já tady nemůžu zhebnout s cejchem na čele.
00:48:12 Nikdo neuvěří, že nejsem zrádce.
-Já ti věřím, Vašku.
00:48:16 Řekni, kam mám jít, já proklouznu. Nebojím se.
00:48:23 -To snad je prokletí. Všechno bylo připravené.
00:48:29 Do poslední podrobnosti.
00:48:33 Když nás přepadli, držel jsem je v šachu.
00:48:36 Do poslední chvíle. Všichni utekli.
00:48:41 Měl jsem...
00:48:49 Nemůžu tě tam poslat, Líbo.
-Musíš.
00:49:13 -Nakreslím ti to. Tužku máš?-Hm.
00:49:24 -Podívej se, tady vystoupíš z tramvaje.
00:49:29 Půjdeš zpátky. Druhá ulice vzhůru.
00:49:33 Strmá se jmenuje. Zapamatuj si to, ty noviny spálíš.
00:49:39 Asi vprostřed je krámek galanterie.
00:49:43 Prodává tam šedovlasá paní. Zeptáš se: "Máte červené knoflíky?"
00:49:51 Ona ti odpoví: "Jenom zbytek." A ty řekneš: "Mně by stačilo 7".
00:49:57 Pamatuješ si to?
-Pamatuju.
00:50:05 A potom?
00:50:08 -Zeptá se tě, jestli tě posílám já. Potom ji můžeš říct všechno.
00:50:15 -Neboj se, vždycky si dovedu vzpomenout na tu správnou větu.
00:50:21 Říkala to i učitelka ve škole.
00:50:26 -Nesmí se ti nic stát, Líbo.
00:50:30 -Mysli na mě pořád.
00:50:45 -Nechoď, Líbo!
00:51:02 Vrať se, ptáčku.
00:51:26 -Co je to za blbost?
00:51:40 Kde je Líba?
00:51:43 -Nevím. Asi šla něco koupit.
00:51:47 -Je zavřeno.
00:51:50 -Tak je u nějaký kamarádky.
-Nemá žádné kamarádky, kam šla?
00:51:57 Kam jsi ji poslal?
-Nikam.
00:52:08 -Lhát umíš ze všeho nejmíň.
00:52:13 Pamatuj si,
00:52:16 jestli se jí něco stane, tak tě zabiju.
00:52:26 -Nikoho lepšího bys nenašel.
00:52:30 Jsme horší než zvěř.
00:52:33 Zvířata nebezpečí spojí.
00:52:36 Vlk i srnka se zachrání při povodni na jednom ostrově.
00:52:41 -Ostrov vynech.
00:52:44 Dokud ses neobjevil, dalo se tu žít.
00:52:47 Aspoň trochu se tu dalo žít, když jsme zatáhli záclony.
00:52:51 -A přestali myslet na ostatní.
-Jo, představ si.
00:52:56 Člověk nemůže pořád myslet na ostatní.
00:53:01 Měli jsme tu malý ostrov ticha. Chvílema jsem se cítil šťastný.
00:53:07 -Ještě že jen chvílemi.
-Jen si posluž.
00:53:13 Já nejsem dobrodruh. Netoužím po nebezpečí.
00:53:17 Jsem obyčejný člověk a chci žít trochu v klidu.
00:53:23 -Slávku, já ti nebráním žít klidně.
00:53:26 Já taky nejsem dobrodruh, ale člověk musí bojovat proti zlu.
00:53:30 Prostě musí.
-Tak si bojuj, ale bez ní.
00:53:42 Čte si dívčí románek a holku pošle do nebezpečí.
00:53:49 Víš, jakej měla život? Našel jsem jí opuštěnou a bezradnou.
00:53:55 Dostal jsem ji z nejhoršího. Teď se dokonce chvílema směje.
00:54:03 -To je strašně důležité.
00:54:06 Milióny lidí umírají a Libuška se konečně směje.
00:54:10 To pro tebe ovšem nic neznamená. Pro tebe žádný člověk nic neznamená.
00:54:17 Ale svůj život, ten jsi zachránit chtěl, co?
00:54:20 Nepotřebuju ho pro sebe.
-Pro koho?
00:54:27 -Nemůžu tady zhebnout jako krysa. Mám před sebou ještě úkol.
00:54:36 -Proč do svých úkolů zatahuješ zrovna ji?
00:54:42 -To není moje soukromá věc. Nedokážeš to pochopit?
00:54:49 Líba má větší kuráž než ty.
-Protože nemá rozum.
00:54:54 -A ty ho máš? Maličký rozoumek pro sebe.
00:54:58 -Jde mi o Líbu, chci ji zachránit. To má snad taky smysl.
00:55:04 -Docela příjemná odbojová činnost. V posteli s nezletilou.
00:55:16 -Dobytku.
00:55:31 Jsem utahanej jak pes.
00:55:36 -Tím bych se moc nechlubil.
00:55:39 Pro koho se dřeš? Pro fašouny.
00:55:43 -Ale žrádlo, co za to mám ti nesmrdí, viď?
00:55:55 Co můžu, proboha, dělat?
00:56:42 Pojď se najíst.
00:56:53 Taky máš o ní strach, co?
00:56:57 Jestli se jí něco stane.
-Tak mě zabiješ a dostaneš metál.
00:57:02 -Vole. TEČE VODA
00:57:17 -Měla jsem hroznou žízeň.
-Kdes byla, prosím tě?
00:57:21 -Mluvila jsi s ní?
-Neboj se, nic jsem neprozradila.
00:57:25 Ještě jsem dlouho byla v ordinaci v čekárně.
00:57:28 Pak jsem byla na půdě. Je odtamtud vidět na všechny strany.
00:57:32 Naštěstí mě nepodezřívali.
-Kam jsi ji poslal, blázne?!
00:57:36 -Jak jsem tam vkročila, cítila jsem, že je zle.
00:57:39 Její oči zrovna křičely.
00:57:42 Zeptala jsem se, nemáte... Dořekla jsem gumu do pasu.
00:57:48 Někdo stál za záclonou. Ale dovnitř nevešel.
00:57:52 Není vám špatně, paní? Hrnu se dozadu, stál tam.
00:57:56 Říkám, vaší mamince je špatně.
00:57:59 Jak víte, že to je moje maminka, říká on.
00:58:02 Já myslela, čekám děťátko. Sháním gumu do pasu.
00:58:06 -Co si to dovoluješ, ty hajzle.
-Nech ho!
00:58:10 Nech ho, šla jsem sama. Sama jsem chtěla jít.
00:58:15 Ty ničemu nerozumíš.
00:58:18 Jenom se třeseš strachy z každého bouchnutí.
00:58:21 Neumíš nic jiného, než dřít na fašisty za kus buřtu.
00:58:29 SMÍCH
00:58:42 -Dej pozor, někdo tě uvidí.
00:58:46 -Určitě dneska přiletí. Za poplachu bych se spíš ztratil.
00:58:52 -Sebrali by tě za prvním rohem. Venku jsi nebezpečnější než tady.
00:58:59 -Myslíš, že bych vás prozradil? Radši se dám umlátit.
00:59:05 -Jak to víš? Ještě ses jim do drápů nedostal.
00:59:10 -Lituješ toho?
-Ty jsi blbec.
00:59:15 -Slávku, já za válku nemůžu.
-Já snad jo?
00:59:25 -Je to divný svět.
00:59:27 Že čekám dítě, jsem řekla poprvé gestapákovi.
00:59:34 Protože já opravdu čekám děťátko.
00:59:39 -Slávku, ty nemáš rozum.
00:59:43 -Větší než ty. Pojď si lehnout, Libuško, pojď.
00:59:48 SIRÉNA
-Loď, to je ta tvoje loď.
01:00:27 Našla jsem ho. Měla jsem tě poslechnout už dávno.
01:00:31 -A dá se mu věřit?-Určitě.
01:00:33 Opatří ti uniformu a odveze tě do bezpečí.
01:00:37 -To je to poslední, co chci, Líbo. Ještě není konec války.
01:00:42 -Řekla jsem mu, že kašleš krev.
-Tos neměla.
01:00:48 Nebudu se zase válet v jiném úkrytu.
-Musíš se uzdravit.
01:00:54 -Jsou důležitější věci, než je moje zdraví.
01:00:58 Hlavně, abych byl pryč z téhle pasti.
01:01:02 -Dělala jsem pro tebe, co jsem mohla.
01:01:10 -Já vím, ptáčku.
01:01:15 I tu sukýnku jsi přebarvila. Jenomže mě nechápeš.
01:01:21 Já se musím bránit proti zlu. A ne se někde léčit.
01:01:28 -Ona by tě pochopila. Juanita.
01:01:38 Možná, že tě opravdu víc chápala. Ale víc tě nemilovala, to ne.
01:01:49 -Nic jsem neslyšel, Líbo.
01:01:58 Už?
-Hned.
01:02:11 -Tak co?
-Prima.
01:02:14 Rukávy mohly být delší, ale to shoří.
01:02:22 V tašce máš jídlo. Taky trochu peněz.
01:02:34 Pohled máš?
-Mám.
01:02:38 Přesně ve tři čtvrtě koupím u trafiky známku a prvního železničáře
01:02:43 se zeptám, kde je schránka?
-Kdyby tam nebyl?
01:02:49 -Protluču se nějak sám.
-Můžeš se vrátit.
01:02:53 -Nemůžu, Líbo.
01:02:56 Ať tě ani nenapadne ometat se kolem toho krámku.
01:03:02 -Já vím. Nenosím už ani lokýnky.
01:03:07 Jsou moc nápadné. Jenže mi víc slušely, viď?
01:03:11 -Z okna se také raději nekoukej. A nikdy jsi mě neviděla.
01:03:17 -Jsi teď tak velký jako můj táta, když jsem byla malá.
01:03:23 Dám ti jeho hodinky.
01:03:29 Natáhni si je, jdou dobře.
01:03:34 -Snad ti je budu moct někdy vrátit. Slávek tě má rád a je na tebe hodný.
01:03:42 -Já vím.
01:03:45 Jenomže on je jen stéblo, kterého jsem se chytla.
01:03:50 On je vlastně taky jenom válka.
-Ale to já taky, Libuško.
01:04:04 -Dej mi pusu.
01:04:07 Pro štěstí.
01:04:45 KLEPÁNÍ
01:04:50 KLEPÁNÍ
01:04:55 -Co se nezamknete?
01:05:04 Proč sedíš po tmě?
01:05:10 Máš tu zimu.
01:05:14 Vyhaslo ti v kamnech.
01:05:19 Něco se stalo?
01:05:28 Kde je Vašek?
-Pryč.
01:05:31 -Sebrali ho, mluv. Co se stalo?-Našel spojení.
01:05:38 -Už se nevrátí, opravdu? Víš to jistě?
01:05:43 Hlavně, aby ho nesebrali. Snad by nemluvil.
01:05:48 -Já odjedu taky.
01:05:51 -Kam bys jezdila? Teď už jsi v bezpečí.
01:05:55 Všechno je za námi, Libuško. Všechno bude v pořádku.
01:05:59 Víš, že tě mám rád. Růžově, sametově.
01:06:13 Zase svítí měsíc. Má oteklou tvář.
01:06:18 Asi ho rozbolely zuby.
-Dorůstá.
01:06:22 -Jsme zase sami na našem ostrově.
-Nejsme sami, vrátil se, stojí dole.
01:06:32 -Ale jdi, ten čeká na Máňu z přízemí.
01:06:37 Schovává se před jejím tátou.
01:06:40 -Chytil ses. Musel jsi tenkrát poznat i Vaška.
01:06:46 Doufal jsi, že půjde o dům dál.
01:06:50 -Nechtěl jsem tě vystavit takovému nebezpečí.
01:06:53 -Mě nebo sebe?
01:06:56 -Libuško, víš, že tě mám rád?
01:07:10 -Růžově, sametově.
01:07:15 -Ten tvůj hrdina už zapomněl, že existuješ.
01:07:20 Říkala jsi, že jsem tvůj život.
-To bylo dávno.
01:07:28 -Libuško!
01:07:31 Budeme mít spolu dítě.
-Je to jeho dítě, Vaškovo.
01:07:37 Ani jednou jsme se nepolíbili, ale celou dobu jsem myslela na něj.
01:07:43 Je to jeho dítě.
01:09:09 Skryté titulky: Vlaďka Kofroňová Česká televize 2021
Nevelký byt mladých manželů – sedmnáctileté Libušky (Miriam Chytilová) a o poznání staršího Slávka (Svatopluk Skopal) – pro dvojici představuje azyl před válečnou realitou za okny. Na malé zatemněné ploše si vytvoří vysněný Růžový ostrov. Snění však končí ve chvíli, kdy do bytu nečekaně vpadne Slávkův kamarád Vašek (Jan Kanyza), odbojář a interbrigadista. Azyl je ohrožen, ale pomoc člověku na pokraji sil dvojice nemůže odmítnout. Libuška se o blouznícího muže oddaně stará a postupně jí imponuje jeho vzdor a touha dotáhnout svůj boj do konce. Poznává, že její malý svět stojí na nezralé iluzi a že váhavý a opatrný Slávek je jen stéblem, kterého se chytla. Mezi trojicí uzavřenou mezi čtyřmi zdmi vzrůstá napětí, zvláště když Libuška svůj růžový ostrov opustí, aby pomohla navázat Vaškovi ztracené spojení se zbytkem skupiny. Autorkou scénáře komorního dramatu je Jaromíra Kolárová (*24. 8. 1919 – †21. 1. 2006), jejíž literární předlohy se několikrát dočkaly filmového ztvárnění (Jen o rodinných záležitostech, Léto s kovbojem, Holky z porcelánu, Dívka s mušlí). Televizní inscenaci uvádíme u příležitosti 15. výročí jejího úmrtí.
