Životní filozofie herce, režiséra, improvizátora, tvůrčí osobnosti a alternativního průvodce Jaroslava Duška, který ví, že náš svět je naučená realita, již lze měnit. Připravil V. Poltikovič
00:00:01 ZRCADLENÍ TMY
00:00:25 -Já jsem šel v jednom roce,
00:00:27 v témže roce jsem šel dvakrát do tmy vždycky na týden.
00:00:30 Jednou to bylo na Velikonoce a jednou na Vánoce.
00:00:39 Můžeš dělat minimum pohybů.
00:00:42 Nepotřebuješ řešit myšlenky.
00:00:47 Plyne existence sama.
00:00:52 Vynořujou se obrazy ze tmy.
00:00:55 Buďto geometrické, světelné, nebo bytosti.
00:00:58 Můžeš vést rozhovory. Nemusíš.
00:01:00 Můžeš poděkovat myšlence a ona odejde zase.
00:01:12 A jak jsem zhasnul, tak jsem vlastně pocítil, že...
00:01:18 Úplně mě to rozesmálo, protože jsem se cítil úplně doma.
00:01:21 Cítil jsem se krásně, jako lehce, bezpečně.
00:01:24 Měl jsem pocit, že to znám, ten stav,
00:01:27 že to moje bytost nějak zná, že už jsem to zažil.
00:01:32 A bylo mi tam dobře.
00:01:37 Není to tak, že by tam člověk neměl co dělat
00:01:40 nebo že by se člověk nudil ve tmě.
00:01:42 Je tam tolik vjemů,
00:01:45 tolik neustálých podnětů probíhá v té tmě,
00:01:48 že napoprvé je to překvapující.
00:01:53 Tralalalalala, ráno vyšlo sluníčko.
00:01:56 Raduje se trpaslíček.
00:02:07 My totiž,
00:02:09 jak jsme hodně závislí na očích a na tom optickém vjemu,
00:02:12 tak si neuvědomujeme, že pomocí optického vjemu
00:02:16 se neustále udržujeme v takové jakoby verzi reality,
00:02:19 v nějaké verzi reality,
00:02:22 kterou od dětství si osvojujeme tím,
00:02:26 že někdo nám něco ukazuje, popisuje to těmi slovy, že jo.
00:02:32 Tak si člověk neuvědomí, že tu verzi reality má naučenou,
00:02:35 že to je naučená realita, že to není jaksi to všechno,
00:02:39 co je kolem nás, že to je jenom to,
00:02:44 na co jsme se naučili zaměřovat pozornost,
00:02:47 co jsme se naučili vnímat a co jsme se naučili pojmenovat.
00:02:52 V té tmě se to změní,
00:02:55 protože tam není běžný optický vjem.
00:02:59 I ty akustické vjemy tam, kde jsem já byl,
00:03:02 v té chatičce, byly velmi tlumené.
00:03:09 -Jaroslav Dušek.
00:03:18 -Tohle bude na led, kdyby tam byl.
00:03:27 Takhle řeka nebyla zamrzlá dávno. To, co teďka vidíš,
00:03:29 aby byla takhle trvale zamrzlá řeka celý leden, to pamatujeme,
00:03:33 já nevím, před deseti lety, bůh ví jestli.
00:03:36 Když jsem na chatě, tak chodím plavat.
00:03:39 Když jsem tady, tak jdu někdy každý den.
00:03:41 Tamhle jsou kachny.
00:03:43 Ty už se nám budou smát, až přijdeme.
00:03:45 Ony se mi vždycky chechtají, že jdu do té vody.
00:04:06 Tady už mělčina, víš, tady už nemůžu plavat.
00:04:09 Natočím i tebe.
00:04:18 To je celý fór.
00:04:20 -Jaký máš pocit po koupeli?
-Nádherně ti je vždycky.
00:04:22 Je to ohromně osvěžující.
00:04:26 Samozřejmě projíždí tebou zima, to je jasné.
00:04:30 Ale zároveň je to opojné, protože jsi nahatý,
00:04:33 jsi ve vodě, jsi v zimě, tady jsou kachny,
00:04:35 tady je led a ty prostě plaveš v řece, která je úplně průzračná.
00:04:38 Ta voda je čistá, krystalická, nádherná.
00:04:41 Je to euforie, je to krásné.
00:04:43 Já chodím nahatý do té vody,
00:04:45 protože mi to přijde urážka té vody,
00:04:48 té řeky takhle v zimě, jít tam v plavkách.
00:04:53 Tak. Pojďte dál.
00:04:55 Já tady nechám boty.
00:04:57 Zajímavé je, že nemáš klepotici, nemáš třes,
00:05:02 nemáš po tom, že by člověk dělal...
00:05:06 Vůbec ne. Je to zajímavé.
00:05:10 To tělo je zázračné, to je fenomén.
00:05:13 Já ti řeknu, klobouk dolů, to tělo, to se povedlo.
00:05:18 To tady můžeme jenom děkovat.
00:05:21 Říkají, že na Sibiři,
00:05:23 když je třeba minus čtyřicet stupňů,
00:05:25 že se chodí ohřát do vody.
00:05:27 Že jdou do vody, protože ta má nula, že jo.
00:05:29 Tak tam se ohřejou.
00:05:32 Je to k zbláznění. Podívejte se na to.
00:05:36 To je jako filmová projekce. Jako holografický projekt.
00:05:39 To jsou propasti. Tamhle. Co to tam je?
00:05:43 Já to nestíhám všechno. Řídit a zároveň to sledovat.
00:05:46 A jejejeje!
00:05:48 Buon giorno, signore. Brava!
00:05:59 Hele, hele, ten má rohy, ten vpravo.
00:06:01 Vidíš toho muflona?
00:06:08 Nejraději se ocitám na místech,
00:06:10 která v sobě mají nějakou původní ještě sílu,
00:06:15 nejsou tak jako zničená těmi nánosy, těmi vrstvami.
00:06:20 To znamená,
00:06:23 že mě tolik nezajímají města třeba nebo takové ty civilizované zóny,
00:06:26 ale rád jsem v takovýchto místech, jako je Korsika,
00:06:28 kde je hodně přírody ještě takové čisté, původní.
00:06:33 A mně se líbí právě při těchto zážitcích,
00:06:38 když někde jste, pozorovat hru světla, stínů,
00:06:42 to zrcadlení vzájemné, kdy jednotlivé útvary třeba tím,
00:06:46 že se změní světlo, začnou mít jiný výraz.
00:06:50 Najednou z nějakého kamene vykoukne obličej zničehonic
00:06:52 nebo nějaké zvíře.
00:06:54 Líbí se mi, že člověk může celé dny trávit na slunci,
00:06:57 na vzduchu, ve vodě, koupat se v moři nebo v průzračných vodách,
00:07:02 lézt po kopcích, po horách.
00:07:05 To mám rád, to se mi líbí, ta pestrost.
00:07:07 Takové spíš setkávání s tou přírodou,
00:07:12 setkávání s těmi ještěrkami, které najednou vám olizujou špičky
00:07:16 prstů zničehonic z důvodů, které celkem nechápete.
00:07:52 Myslím si, že právě u moře každý z nás zažívá takové to pročištění,
00:07:55 tu očistu, to zklidnění nějaké,
00:07:59 kdy ta vnitřní naše voda a ten mozkomíšní mozek a mozek,
00:08:04 který tam tak jako plave,
00:08:06 se prostě znova spojuje s tou vodou a znova čerpáme z té vody,
00:08:10 tady speciálně z takové vody, jako je tady,
00:08:14 rádi v ní plaveme, koupeme se v ní.
00:08:16 Setrváváme u ní, nasloucháme tomu zvuku,
00:08:19 tomu opakovanému klidnému zvuku toho šplouchání a taky toho,
00:08:24 jak ty oblázky se koulí,
00:08:27 tak tady ta voda vždycky vezme trochu ty oblázky
00:08:30 a jakoby je poposune a ony vydávají takový zvláštní zvuk.
00:08:33 Slyšíte ho? Takový šumivý zvuk těch kamínků,
00:08:37 které se tam pořád převalujou tam a zpátky.
00:09:12 Jeden starý psycholog údajně řekl před svou smrtí:
00:09:16 Celý život jsem si myslel, že koukám z okna,
00:09:21 a já koukal do zrcadla.
00:09:27 A mně se tato věta hodně líbí, protože se mi zdá,
00:09:30 že jednoduchým způsobem vystihuje to,
00:09:34 že ve skutečnosti se navzájem zrcadlíme, nejenom jako lidi,
00:09:39 ale vůbec jako prostor, jako realita, nebe, hvězdy.
00:09:44 Jsme zrcadlem. My máme zrcadlo v sobě.
00:09:48 Třeba v oku máme jeden typ zrcadla.
00:09:51 Vlastně naše smysly, způsob snímání takzvané reality,
00:09:55 jsou nějaká zrcadla a přes ně se zrcadlí to,
00:10:00 čemu někdy jsme měli tendenci říkat objektivní realita,
00:10:04 ale čím dál tím víc je jasnější, že ten termín není přesný,
00:10:07 protože ta realita se zrcadlí na základě toho,
00:10:10 jak my ji snímáme, že jo.
00:10:12 Uvědomíme si, že spoluvytváříme tu realitu,
00:10:16 to, čemu říkáme skutečnost, že to vlastně skutáváme, kutáme,
00:10:23 konáme těmi skutky, tím kutáním vytváříme skutečnost.
00:10:40 A pak jsem tam měl ještě jeden takový zážitek,
00:10:42 takový zážitek zvláštní,
00:10:48 kdy jsem byl ve stavu hluboké blaženosti.
00:10:50 To bylo při tom druhém pobytu.
00:10:53 A já jsem měl pocit, že se vznáším, že levituju nad postelí,
00:10:55 tak jsem se tam začal tak jako vznášet nad tou postelí
00:10:59 a v tom stavu té lehkosti mi najednou proběhlo hlavou,
00:11:04 že mi někdo dluží nějaké peníze.
00:11:08 Najednou jsem se úplně zastavil a říkám:
00:11:10 Co to tady dělá? Jak to,
00:11:12 že ve stavu tak hluboké blaženosti já mám takhle přízemní myšlenku?
00:11:15 A v tu chvíli se podařilo,
00:11:18 jak jsem byl hodně v klidu a nikam jsem nespěchal,
00:11:21 ty myšlenky byly líné, už neměly takovou tu svoji rychlost,
00:11:25 takový ten hluk, který mají normálně myšlenky,
00:11:29 byly takové rozvláčné, pomalé, se tam tak jako vlekly okolo mě,
00:11:35 tak najednou z toho prostoru ta zpráva přišla,
00:11:39 že se mi tento můj program myšlenkový neobjevil proto,
00:11:43 abych to řešil, ale proto,
00:11:46 abych ho smazal, abych se ho zbavil.
00:11:49 A vlastně mi bylo sděleno, že většina toho,
00:11:54 co prožíváme v životech, a prožíváme to jako něco nelibého,
00:11:59 něco neblahého, pocity nějaké nelibosti z lidí,
00:12:04 ze světa, z existence, z nespravedlivého boha
00:12:08 nebo z takových těch úvah,
00:12:11 že tyto programy se nám objevujou ne proto,
00:12:14 abychom je řešili, abychom s nimi bojovali,
00:12:16 abychom to nějak uvnitř toho rozvíjeli,
00:12:20 ale abychom se jich zbavovali, abychom najednou uviděli
00:12:22 ten ovládací myšlenkový program v plné nahotě,
00:12:24 a prostě ho propustili, pustili pryč.
00:12:27 A v té tmě to jde mnohem líp,
00:12:30 právě pouštět pryč ty myšlenkové systémy,
00:12:33 nechat je prostě plynout dál,
00:12:36 protože tam není takový ten automatický rychlý nějaký vjem,
00:12:39 který tě zase hodí zpátky do toho myšlenkového kolotoče.
00:12:43 Když jsi v takové té své běžné realitě,
00:12:45 v té, kterou znáš, tak on se ukotví,
00:12:48 propojí s tou realitou během setiny vteřiny.
00:12:51 Prostě otevřeš oči a jseš takzvaně doma.
00:12:53 Víš, kde jseš.
00:12:56 A většinou v tu chvíli zmizí sen, tvůj sen,
00:13:00 který do té doby ty jsi třeba sledoval v tom vědomí,
00:13:03 v tom snovém, a najednou se probudíš,
00:13:06 otevřeš oči a ten sen přímo fyzicky máš pocit,
00:13:09 že ti ujel někam, že ti odjíždí,
00:13:11 že ještě chvíli předtím jsi znal ty věty,
00:13:14 slyšel jsi to, jak tam někdo mluví,
00:13:16 a chtěl by sis to pamatovat, co ti to řekli,
00:13:18 a najednou je to pryč.
00:13:20 A v té tmě ten sen nezmizí. To je ta zvláštnost.
00:13:25 Ve tmě zůstane před očima.
00:13:28 Ten mladý pan turista si tam něco natáčí.
00:13:32 Dobrý den, dobrý den.
00:13:37 Ten dolmen zřejmě je vrstevnatá energie,
00:13:41 která v sobě uchovává mnoho různých informací.
00:13:46 Existují dodnes, myslím, svatyně,
00:13:49 kamenné svatyně, kam odchází lidi umírat.
00:13:52 Nejmoudřejší člověk vždycky z té vesnice
00:13:55 nebo z té komunity odchází umírat do toho kamenného hrobu
00:13:59 a vlastně jeho úkol je před smrtí odevzdat to vědomí,
00:14:03 tu svou moudrost, co načerpal, do toho kamene, do toho prostoru.
00:14:11 Bylo tady nějaké staré osídlení.
00:14:13 Snad se půjdeme podívat do Filitosy,
00:14:16 civilizace, které tvořily menhiry, tvořily dolmeny.
00:14:19 A my se stejně pořád jenom tak můžeme dohadovat proč,
00:14:21 co to pro ně bylo.
00:14:25 Existuje názor, že toto je ženská energie,
00:14:28 to je lůno, dolmen, a ten menhir je falos jako mužské.
00:14:44 Na to by se dala hrát hudba. Kdyby člověk se v tom vyznal,
00:14:47 seznámil se s tím, tak by se na to daly hrát melodie.
00:14:51 (PROZPĚVUJE SI)
00:15:15 Že často ty prostory člověka, až když tam začne zpívat,
00:15:20 tak vlastně zjistí, co to mohlo být,
00:15:23 že tady se mohlo zpívat.
00:15:26 A vlastně tím zpěvem, tím zvukem, tím tónem,
00:15:28 tou rezonancí to rozeznít.
00:16:12 Navíc jsem viděl, že ta zpráva byla, že pomocí těchto zařízení
00:16:15 komunikovali s těmito silami, jako je vítr, déšť.
00:16:19 A do druhého ucha, do pravého, říkal:
00:16:22 Buď jako středobod stále a věčně.
00:16:41 To je diamantová voda.
-Diamantová voda?
00:16:49 Odmalička malý horal byl.
00:16:53 S kozami. Byl jsem všude.
00:16:58 -My jsme tady šli poprvé, tak jako jsme šli okolo,
00:17:01 vidíme kamenný domek, tady takový děda byl,
00:17:03 zaléval si tady kytičky hadicí
00:17:06 a Agátka zavolala francouzsky něco.
00:17:08 A on v tu chvíli zavolal: Pojďte dál!
00:17:11 Pojďte, pojďte, pojďte!
00:17:14 Tak jsme sem šli a takhle jsme se seznámili.
00:17:17 Jak to, že tak vítá ty lidi, kteří jdou okolo?
00:17:25 -Já to mám rád.
00:17:27 Já mám rád lidi.
00:17:30 Než jste přišli, tak tady bylo dvanáct lidí.
00:17:37 -Salut!
-Salut, Antoine!
00:17:43 -Antoine, Antoine, Antoine!
00:17:50 -Merci, merci.
00:17:56 Jestli tě kontrolují žandarmové, řekněte: Běžte za Antoinem.
00:18:03 -Takhle máme vypadat v osmdesáti jako Antoine.
00:18:07 -A krásný den že jsme mu udělali a moc nám děkuje.
00:18:20 -A mně se na životě nejvíc líbí určitá nevyzpytatelnost,
00:18:25 protože to je tak velký pohyb,
00:18:29 tak velký souběh tolika různých podnětů a vlivů,
00:18:33 že se mi zdá, že vesmír má smysl pro humor
00:18:38 a dovede člověku připravovat situace neočekávané,
00:18:43 nečekané, neplánované.
00:18:46 A to se mi líbí asi nejvíc.
00:18:49 Ta přítomnost, ta možnost být tady, být u toho,
00:18:54 být v tom životě, být tedy tím životem,
00:18:59 tím zrcadlením vzájemným.
00:19:05 V tom už si každý může hledat, co chce.
00:19:20 Mně se zdá, že je zajímavé nebo zábavné
00:19:24 a záživné učit se navazovat kontakt
00:19:28 jaksi s tou přítomností existence, s tou přítomností těla.
00:19:37 S tím, jak to uniká, a zároveň to pořád je.
00:19:41 Jako když vidíme vodu tady, tak ta voda v té říčce pořád,
00:19:46 pořád se pohybuje, mizí a zároveň pořád tu je.
00:19:51 Je tu ta říčka, ta voda,
00:19:54 ale ten kousíček vody, ta část je pryč, ta jede dál.
00:19:58 A takhle probíhá ten život. Záleží, na co se soustředíme.
00:20:01 Můžeme uvidět ten nekonečný proud života,
00:20:06 který je stále přítomen ve všem, všechno prostupuje,
00:20:10 všechno vytváří, spoluvytváří, vzájemně se zrcadlí.
00:20:14 Nebo můžeme vidět ty prchavé okamžiky, které...
00:20:17 Teď to uteklo, už je to pryč.
00:20:19 Včera jsme se potkali, už se nikdy neuvidíme.
00:20:21 Tady ten umřel, jéje. Už se nikdy nepotkáme.
00:20:23 To je ale ztráta, to je ale smůla.
00:20:25 Tady se tento narodil. Hurá, je tady nějaký další člověk.
00:20:27 To je skvělé.
00:20:29 Škoda že se nedožiju toho, až on bude umírat,
00:20:31 protože mezitím umřu já.
00:20:33 A teď můžeme žít pořád v takových nějakých vlnkách,
00:20:36 v těch bublinkách.
00:20:39 Nebo můžeme vnímat tu stálost, přítomnost.
00:20:46 A asi nejzáživnější je pohybovat se pořád
00:20:49 v obou těch rovinách
00:20:51 nebo v tom nekonečně velkém množství rovin, které tu jsou.
00:21:01 To je proud vědomí, které pracuje,
00:21:03 hraje si a raduje se,
00:21:06 sebe sama poznává a chce zakusit úplně všechno.
00:21:09 A pak přicházejí i věci,
00:21:12 které vnímáme jako tragédie nebo nějaké boží přehmaty.
00:21:16 A ten člověk má tu svobodu konat,
00:21:20 jít na samou hranu toho proudu života.
00:21:33 -Chceš se mnou diskutovat, nebo ne?
00:21:35 -Člověče, teďka asi ne.
-Teď ne.
00:21:37 -Já mám dojem, že jsi jenom trochu jako se minul chvílí správnou.
00:21:41 -Jistě, já jsem tady v budoucnosti, tak se vychyluj, vole.
00:21:44 -Ty jsi přinesl budoucnost?
-Fakt, Jardo.
00:21:48 -Hele, my tu máme kamarády z Nového Zélandu.
00:21:51 -Jistě.
00:21:53 -A možná oni tady jsou jako hosté teďka tohoto pořadu.
00:21:56 -Uspokojuj turisty.
00:21:58 -A oni si dělají takový obrázek o té naší vlasti.
00:22:02 -Hovno vlasti. Ať si udělají obrázek ze mě, vole.
00:22:12 -Ty jsi to výborně zpestřil.
00:22:15 -Ty vole, Jardo, já jsem Buddha.
00:22:17 -Na můj vkus jseš teďka trochu opilý.
00:22:20 Bylo by úlevné, kdybys nás teďka tady to nechal dokončit.
00:22:25 -Ano.
-To setkání.
00:22:28 -Odcházím. Jardo, já si tě vygoogluju.
00:22:33 Já znám veškeré tvoje přednášky, mám je v uších.
00:22:38 -Tak jo, tak se budu těšit.
00:22:41 -Omlouvám se vám všem, co jsem tady způsobil.
00:22:44 -V pořádku.
-Přelož jim to, jo?
00:22:47 Už jdu.
-Ahoj!
00:22:50 Je to svět, ve kterém žijeme, a částečně je nemocný.
00:22:56 A my někdy bychom rádi viděli boha a spirit a ducha
00:23:02 jenom v těch hezkých věcech a on prostupuje všechno.
00:23:08 Tohle byla odpověď synchronicity na jakoby dimenzi tohoto prostoru.
00:23:14 A já jsem rád, že jste zachovali klid,
00:23:18 protože tady nebylo se na koho zlobit nebo proč.
00:23:22 Bylo to vlastně velmi zajímavé.
00:23:26 Ta příhoda, která tady přišla, jak se tomu říká, boží dopuštění.
00:23:33 A když ty lidi, kteří mají v sobě bolest,
00:23:37 budeme jenom jakoby odhánět a vyhánět jenom jakoby silou,
00:23:41 pocitem převahy, že jsme lepší, tak nikdy nemůžeme porozumět tomu,
00:23:46 co říkal Ješua, když říkal:
00:23:49 Lepší jeden napravený hříšník než deset spravedlivých.
00:23:53 A to je to, co byla ta zpráva,
00:23:57 která sem teďka přišla na závěr tohoto večera.
00:24:01 Bylo to nádherné.
00:24:05 Já toho člověka neznám, abyste si nemysleli, že...
00:24:09 Abyste si nemysleli, že to bylo nějaké domluvené...
00:24:13 Je to domluvené, ale úplně jinými silami a jinde.
00:24:17 Prostě se tu zjevil. Bylo to úžasné.
00:24:22 A proud života prostě proudí.
00:24:25 A když do něj vstoupíme s důvěrou, tak víme,
00:24:29 ať se stane cokoliv, tak ta situace vždycky má řešení.
00:24:34 Intelekt ho třeba nevidí, to řešení,
00:24:37 ale to řešení tam je, vždycky tam je.
00:24:44 A někdy může být úplně nečekané.
00:24:50 Tričko?
-Ano.
00:24:53 Tohleto?
-Nevadí.
00:24:56 Nebo úplně?
00:25:03 -Ještě.
00:25:18 Super.
00:25:23 Jo?
00:25:25 Dobře.
00:26:03 Ještě jednou.
00:26:17 -Tak jdeme.
00:26:33 Tady vidíš to společenství.
00:26:36 Spíš si myslím, že bychom se mohli učit u včel
00:26:38 jako lidi takové určité spolupráci a tomu vědomí místa v tom celku,
00:26:46 že jo, protože ona od toho zrození prochází...
00:26:54 Ona krmí, staví, dělá, lítá, nosí, ale to postupně.
00:26:57 Ona jako postupně se stává
00:27:00 a každá projde během toho svého života,
00:27:03 který není dlouhý, to je několik týdnů,
00:27:05 všemi těmi funkcemi.
00:27:08 To je zajímavé.
00:27:11 Ony opravdu pracujou pro to včelstvo.
00:27:14 To znamená, že dělají zásoby.
00:27:16 Ty bys mohl říci: Ony si dělají pro sebe zásoby.
00:27:18 Ale ta včela se toho nedožije.
00:27:21 Ta jednotlivá včela dělá zásoby pro úplně někoho jiného.
00:27:26 A to je takové to vědomí, co si vždycky říkáme,
00:27:30 že bychom jako lidi mohli to tak trošku začít chápat,
00:27:33 že nemusíme to dělat jenom jakoby pro sebe, že jo,
00:27:36 stále, s nějakou výhodou,
00:27:38 ale že to můžeme dělat pro ten čas,
00:27:41 pro ten prostor, pro ten vesmír.
00:27:43 Já nevím, jseš tady taky,
00:27:46 jestli máš ten pocit podobný, jak je u nich hezky.
00:27:49 Že když tak s nimi jseš,
00:27:52 tak v něčem to je ohromně příjemný pocit.
00:27:57 A možná tam je v tom včelstvu jakási paměť,
00:28:00 že ony třeba jakoby vědí, že přicházíš znovu, že to jseš ty,
00:28:05 že nějakým způsobem to s nimi myslíš dobře,
00:28:08 že jim nechceš tady škodit.
00:28:11 Těžko to říkat,
00:28:13 protože včelstvo jako takové se pořád mění, ty včely odcházejí.
00:28:16 Ale to je stejné jako lidské tělo mimochodem, že jo,
00:28:19 protože naše buňky taky se neustále mění.
00:28:21 My jsme taky vlastně takový úl, takové včelstvo.
00:28:25 Když by sis představil jednotlivé buňky jako ty včelky,
00:28:27 nějaké pracovnice nebo něco, součást toho těla,
00:28:32 tak to tělo se pořád obměňuje na buněčné úrovni.
00:28:35 A komu je teda těch padesát let nebo šedesát?
00:28:37 Kdo v tom těle zůstává pořád stejný?
00:28:40 Vlastně co to je?
00:28:43 Ta entita, která počítá ten věk a odpočítává,
00:28:47 když ty jednotlivé buňky jsou staré týden, tři týdny, měsíc.
00:28:52 Hele, tady se líhne včela. Leze z toho, vidíš?
00:28:55 Mladuška takzvaná. Pojď!
00:28:59 Mladuška vyleze a je tady mladá včelička nová.
00:29:15 To, co na Korsice se dá pozorovat, je práce světla, pohyb světla.
00:29:21 Jak se velice liší ty scenérie ráno,
00:29:26 když vychází slunce,
00:29:28 nebo dokonce před východem slunce za úsvitu,
00:29:31 kdy spousta tvarů zvláštním způsobem splývá,
00:29:34 a pak se vám stane, že něco,
00:29:36 co v tom plném světle vy rozpoznáváte,
00:29:40 že jsou to třeba dvě za sebou stojící skály,
00:29:43 tak v tom rozpitém světle ranním nebo večerním najednou
00:29:47 ty dvě za sebou stojící skály jakoby ztratí tu svoji vzdálenost
00:29:50 a vypadá to třeba jako taková bytost
00:29:53 s nějakou hlavou, která na vás kouká.
00:29:56 Pak zase se to slunce vyhoupne
00:29:59 a během toho dne tady pálí tou průzračností
00:30:01 a my krásně můžeme vidět reakci světla ve vodě,
00:30:04 která je tady na Korsice právě úžasná,
00:30:07 protože ta voda jak v moři,
00:30:09 tak v těchto říčkách je úplně průzračná,
00:30:11 takže můžeme nádherně vidět jednak odrazy na těch skalách
00:30:14 a jednak tu práci světla vevnitř na těch kamenech.
00:30:17 Tady je třeba krásně vidět, tady létají nějaké,
00:30:20 nevím kdo, takové jako můrky malinkaté.
00:30:23 Krásně se zrcadlí na hladině. Podívejte na to.
00:30:28 Myslím, že Viliam to vidí.
00:30:30 Určitě to vidíte taky, jak tady tančí.
00:30:34 A vlastně chvilkami nepoznáváte, co je odraz a co je ta můrka.
00:30:39 Je to tolik pohybů, tolik najednou,
00:30:43 že teprve když se na to zaměříte, tak rozpoznáváte, co je co.
00:30:47 Ale v určité chvíli toho pohybu, té změti,
00:30:50 bychom vlastně mohli zaměnit ten odraz s tou realitou.
00:30:54 Někdy říkají lidé: To jsem viděl na vlastní oči.
00:30:56 To jsem to viděl, takže to je jasné.
00:30:59 Jenomže my někdy na vlastní oči vidíme cosi,
00:31:02 co považujeme za něco jiného, než to je.
00:31:05 Odraz reality ve vodě je nádherným obrazem té pomíjivosti,
00:31:09 toho vytrácení.
00:31:12 Vidíme to, je to ono a není to ono.
00:31:20 Kde vlastně je ta realita?
00:31:36 Takže vlastně ta kvantová fyzika v jistém smyslu něco vysvětluje,
00:31:40 ale něco hodně tak jako, by se řeklo, nemyslím znejasňuje,
00:31:43 ale zpochybňuje nebo rozvíjí nějaké úplně nové způsoby
00:31:47 uvažování o vesmíru, o hmotě.
00:31:50 -Já si myslím, že kvantová fyzika
00:31:52 rozhodně podkopala klasické chápání reality.
00:31:57 Tak jak všichni vnímají ten okolní prostor,
00:32:00 tak kvantová fyzika toto podstatně podkopala s tím,
00:32:04 že do té fyziky se zatáhla role vědomí.
00:32:08 Je jasné,
00:32:10 že vědomí pozorovatele nelze oddělit od toho subjektu,
00:32:15 prostě nám podkopala takovou tu dualitu objekt, subjekt.
00:32:19 -Představu objektivního světa.
00:32:22 -Přesně. Samozřejmě s tím se těžko vyrovná.
00:32:25 I ve fyzice je ohromně těžké překonat
00:32:28 některé bariéry klasického myšlení.
00:32:31 To je ohromně těžké.
00:32:34 Zjistilo se, že kvantová fyzika v okamžiku,
00:32:37 kdy ten atom někdo začne opakovaně pozorovat,
00:32:40 a při každém dalším pozorování zjistí,
00:32:43 že ten atom ještě existuje, tak dojde k tomu, že ten atom,
00:32:47 jeho poločas rozpadu se prodlouží neboli jeho čas se zpomalí
00:32:52 neboli opakovaným pozorováním vlastně se naruší
00:32:57 jakoby tok času v tom daném případě.
00:33:01 To znamená, že čistým pozorováním se dá vlastně ukázat,
00:33:04 že se jakoby čas toho daného objektu zpomalí,
00:33:07 což je fascinující jev samozřejmě.
00:33:11 Vždycky se to dá trošku zjednodušit.
00:33:13 Když někdo pozoruje druhou osobu, tak ta druhá osoba tolik nestárne.
00:33:19 Rozumíš? V tomhletom smyslu. Ale to je skutečně prokázaný,
00:33:23 stokrát prověřený fakt, že takhle to skutečně funguje.
00:33:32 Je tam spousta dalších, prostým rozumem neuchopitelných jevů,
00:33:36 které jakoby samozřejmě to naše klasické chápání,
00:33:41 například chápání kauzality, že nejdřív se musím narodit,
00:33:46 abych mohl provést nějakou lumpárnu,
00:33:49 typická kauzalita.
00:33:51 Ale v kvantové fyzice se dá ukázat,
00:33:53 že ani ta kauzální souvislost nemusí vždycky nutně platit.
00:33:57 -Já jsem četl nějaký článek, že vlastně teprve pozorovatel
00:34:00 z budoucnosti tvoří teďka tuto přítomnost.
00:34:04 Že to je jakoby obráceně.
00:34:07 Že ta příčina je vlastně v budoucnosti.
00:34:10 Říkám to tak jako laicky, ale je to takhle nějak?
00:34:12 -Je to takhle nějak, protože dá se ukázat
00:34:15 na jistých typech experimentů, že to, co se stane v budoucnosti,
00:34:20 zpětně ovlivní celou historii až do nějakého okamžiku,
00:34:25 kdy se ta částice v minulosti musí rozhodnout,
00:34:28 jak se zachovat vzhledem k tomu, co se stalo v budoucnosti,
00:34:31 takže je to vlastně propagování nějaké situace z budoucnosti
00:34:36 zpátky do minulosti.
00:34:39 -Tohle je patrně ale v nějakých krátkých časech, ne?
00:34:41 To, o čem se bavíme.
00:34:44 -V principu není limit.
00:34:47 Nemusí to být nutně ty experimenty.
00:34:51 Ty určité experimenty jsou samozřejmě v oblasti nanosekund,
00:34:54 ale nevystupuje tam žádný,
00:34:57 že to musí platit jenom pro krátké časy.
00:35:04 -To bude moje knížka. Boson.
00:35:12 Opravdu my jsme ti,
00:35:15 kdo poskytují energii myšlenkám svojí pozorností.
00:35:19 Nebo ji neposkytneme.
00:35:21 My máme tu možnost neposkytnout tu energii,
00:35:24 když ta myšlenka je k ničemu, když je jenom otravná.
00:35:26 Tak to v té tmě se vynořuje jako možnost, jako určitý způsob.
00:35:31 A člověk si to potom převezme do té normální reality,
00:35:35 takzvaně normální nebo té běžné, do té dohodnuté.
00:35:38 To znamená, když přichází myšlenka,
00:35:40 ty nemusíš hned jí podlehnout, nemusíš hned reagovat,
00:35:44 nemusíš hned nechat vyproudit emoce,
00:35:47 nemusíš hned něco provést, nějakou reakci.
00:35:51 Ty můžeš tu myšlenku jenom pozorovat.
00:35:53 Ty nemusíš podlehnout běžné své reakci nějaké na něco.
00:35:56 Třeba máš podrážděnou reakci na něco.
00:35:59 A tam krásně vidíme,
00:36:01 jaký je rozdíl mezi myšlením a vnímáním,
00:36:03 že třeba myšlení může vyřadit vnímání.
00:36:06 Já vždycky říkám z legrace,
00:36:08 že se myšlením člověk uvede do stavu bezvědomí,
00:36:11 protože už ani to vědomí nevnímá.
00:36:14 Už vnímá jenom ty myšlenky,
00:36:17 jenom ten chaos v hlavě, tu tříšť.
00:36:20 A najednou v té tmě je to ticho.
00:36:24 Myšlenka vykoukne, ty jí řekneš děkuji,
00:36:28 ona zase odjede a ty jseš tou existencí, životem.
00:36:34 Tou energií. Tím vědomím. To je jedno.
00:36:41 Ta slova jsou slova, že jo,
00:36:43 ale ty najednou víš, jo, ty to jseš.
00:36:52 Fantastické.
00:36:55 Ta možnost, kdy ten celek jakoby deleguje
00:36:59 nebo umožní v rámci svého sebeomezení takový manévr,
00:37:05 že jakoby část toho vědomí se jakoby zapouzdří do toho těla
00:37:10 a jako by jsme ta existence já Jaroslav, ty Viliam,
00:37:15 jednotliví diváci tohoto filmu.
00:37:19 Věříme tomu, že jsme ta jednotlivá vědomí,
00:37:22 že spolu mluvíme, že si předáváme zkušenosti.
00:37:27 Ve skutečnosti si vyměňujeme jenom nějaké myšlenky.
00:37:30 A najednou si člověk uvědomuje, že jsme to i ono,
00:37:36 že jsme i to velké vědomí, makrokosmos, život jako takový.
00:37:42 My to jsme, ale zároveň jsme ta vlnka.
00:37:44 Jsme ta část, jakási křehká vlastně velice.
00:37:49 Ale to nic nemění na té neochvějnosti života
00:37:52 jako takového mého, na tom proudu nekonečném.
00:37:56 Vlastně nezničitelném.
00:38:03 -Einsteinova revoluce relativity vlastně vychází z toho,
00:38:06 že Einstein ten éter odmítl,
00:38:09 a vytvořil teorii, která se bez éteru obešla.
00:38:13 Ale třeba ten Higgsův boson znova zavádí zpátky ty samé staré ideje,
00:38:19 protože Higgsovo pole je všude přítomné.
00:38:23 A částice pohybující se Higgsovým polem získávají hmotu
00:38:27 na základě různého způsobu interakce s tím Higgsovým polem,
00:38:31 takže vlastně to znovu evokuje tu otázku éteru.
00:38:35 -Nebo kdybychom šli řádově kus dál, tak vlastně vědomí.
00:38:38 -No.
00:38:40 -Že vědomí je ještě éteričtější než éter.
00:38:43 -Jasně, já ti rozumím,
00:38:45 že něco prostupujícího prostor a čas.
00:38:48 -To pole.
-Přesně, nějaké pole.
00:38:50 -Které vlastně všeho se dotýká a nějakým způsobem to reflektuje
00:38:53 a bůh ví, jestli to nevytváří.
00:38:55 -Jasně, takže si myslím, že ta fyzika,
00:38:59 co my tady sledujeme nebo vyvíjíme,
00:39:02 tak nám vždycky nějakým způsobem vrací zpátky
00:39:06 ty základní principiální otázky,
00:39:09 co to vlastně je realita, jakým způsobem realita vzniká,
00:39:14 interakcí s vědomím nebo jestli všechno je to
00:39:18 prostě jenom produkt vědomí a podobně.
00:39:20 Ale myslím si, vyžaduje to velkou odvahu,
00:39:24 opustit ta klasická nebo standardní schémata
00:39:28 a připustit něco,
00:39:31 co je v rozporu s tím standardně přijímaným obrazem.
00:39:36 Například k tomu éteru ještě se zjistilo vlastně poslední dobou,
00:39:41 že existuje takzvané kosmické mikrovlnné záření,
00:39:46 které má taky charakteristiky něčeho, jakoby toho pole,
00:39:50 které je všude přítomné a jakoby statické.
00:39:53 Je to taky v rozporu s teorií relativity.
00:39:58 -Ale nemůže se z toho člověk zbláznit,
00:40:00 když nahlídne do těchto procesů, kde se zdá, že nic není jisté.
00:40:06 -Já si myslím, že to první přiblížení
00:40:09 může působit obrovský strach, že když si člověk uvědomí,
00:40:13 že vlastně všechny jistoty, které jsme tady kdy měli,
00:40:17 že Země, když se něco pustí, spadne to,
00:40:23 kolem mě rodinu, mám prostě jistoty, které znám,
00:40:27 které udržujou můj život, vlastně moji existenci v tom rámci,
00:40:30 na který jsem zvyklý.
00:40:33 Když pak člověk skutečně bere vážně to,
00:40:37 co vlastně se tady a nejenom tady zjišťuje,
00:40:41 to, co rozšiřuje to vědomí, tak přijde na to,
00:40:44 že vlastně žádná z těchto jistot není jistota,
00:40:48 že všechno vlastně je jenom jakýsi produkt vědomí,
00:40:53 který teďka se může zdát jako pravdivý,
00:40:57 ale že nic neexistuje jako daná objektivní realita.
00:41:02 -Navždy.
-Navždy daná objektivní jistota.
00:41:05 Myslím, že každý z nás ví dobře,
00:41:08 že dřív či později se s tou pravdou setká tváří v tvář,
00:41:14 ale zajímavé je, že je vidět už teďka třeba
00:41:17 i na těch fyzikálních experimentech ve spojení s filozofií a podobně,
00:41:20 že vlastně tyto jistoty rozhodně není něco,
00:41:25 na co by se mohl jedinec spoléhat.
00:41:32 -Tak zase zároveň to může dávat křídla, svobodu v té tvorbě.
00:41:35 V momentě, kdy člověk tam nevnímá
00:41:38 jenom sebe sama jako toho zoufale zmateného pozorovatele,
00:41:42 a začne se cítit součástí toho procesu vědomí,
00:41:46 toho pole vědomí, tím jeho projevem.
00:41:49 -S tím souhlasím, a proto si myslím,
00:41:51 že pro vývoj toho, jak bude vypadat naše budoucnost,
00:41:56 nejde jenom o to,
00:41:59 že se změní paradigma a lidi začnou, ale myslím si,
00:42:02 že právě jde i o to uvědomění, že vlastně nejde jenom,
00:42:06 že já ztratím nějaké jistoty, ale že naopak to může mít
00:42:10 mnohem pozitivnější aspekt toho, než co lidi očekávají.
00:42:14 Myslím, že ta konzervativnost vyplývá z toho,
00:42:17 že lidé chtějí, aby se nic nezměnilo,
00:42:20 aby to bylo tak, jak to je,
00:42:22 protože tak, jak to je, tomu rozumí...
00:42:24 -Už to tak známe.
-Přesně.
00:42:26 To si myslím, že to rebelství a ta možnost toho,
00:42:29 že se těch jistot člověk musí vzdát,
00:42:32 tak to naopak právě dává i ten tvůrčí potenciál,
00:42:36 možnost vytvořit něco úplně jiného.
00:42:38 Třeba to bude lepší, třeba ne, že jo?
00:42:43 (ZPĚV)
-Sladké mámení.
00:42:46 Chvíle závratí.
00:42:50 Střípky zázraků,
00:42:53 které čas už nevrátí.
00:42:58 Sladké mámení
00:43:01 dálek lákavých.
00:43:07 -Dole tam u toho detektoru jsem v jednu chvíli nabyl dojmu,
00:43:11 že tam cosi je nebo kdosi tam ještě je
00:43:16 z toho takového světa neviditelného obvyklým způsobem.
00:43:20 A já když jsem se snažil nějak dotazovat,
00:43:23 co tam dělá nebo co má na práci,
00:43:26 tak to sdělení bylo spíš v takové rovině,
00:43:30 že to tam tak jakoby opečovává, prostě je přítomná
00:43:36 v rámci jakéhosi udržení harmonie toho prostoru.
00:43:51 Jak ta vodoměrka s tou svojí lehkostí
00:43:53 je takovou hezkou reprezentantkou prchavosti,
00:43:57 pomíjivosti a velké krásy.
00:44:00 Velké, jemné, něžné krásy,
00:44:03 která je vlastně tvořena jenom tím světlem a stínem.
00:44:06 Světla a stín a stíny pobíhají po kamenech, létají jako motýlci.
00:44:12 Rozplynou se, když přijde mrak.
00:44:16 To se mi ohromně líbí na těch vodoměrkách.
00:44:25 -My jsme byli za mládí sportovci a jeli jsme na Lipnici.
00:44:28 Tam byly takové sportovní akce, velké kurzy v tu dobu.
00:44:31 Já jsem hrál na kytaru a u toho jsem vždycky hodně pil.
00:44:35 My jsme měli noční závod orientační v lese
00:44:38 a já jsem hrál tak dlouho,
00:44:41 až jsem si přestal pamatovat, že ještě hraju.
00:44:45 Pak mě tam donesli na nějakou chatku,
00:44:48 abych si odpočinul před tím závodem.
00:44:51 Já si pamatuju, to byl můj autentický zážitek,
00:44:54 když jsem četl Raymonda Moodyho Zážitek smrti,
00:44:56 protože já jsem se v určitou chvíli probral,
00:44:59 a jak to čtete u Moodyho, že procházíte tím tunelem,
00:45:02 něco hučí a je černo,
00:45:04 a pak tam je to krásné světlo na konci,
00:45:06 tak mně hučelo v té hlavě.
00:45:09 Jak jsem otevřel oči, už jsem se domníval,
00:45:11 že už zažívám ten pocit doteku té smrti,
00:45:15 a najednou obrovské světlo a na posteli klečel Viktor,
00:45:18 to byl vedoucí toho závodu.
00:45:21 A já jsem to slyšel předtím:
00:45:24 Běží ti čas, běží ti čas, běží ti čas.
00:45:28 A to nebyl ten vesmírný čas.
00:45:32 Já už jsem měl být na trati. A on měl čelovku.
00:45:41 -Takhle se to děje. To jsou ty paralelní.
00:45:45 Jak to zjistíš, že tam na tebe kouká někdo s čelovkou?
00:45:49 Běží ti čas.
00:46:05 Mě hodně zaujal tvůj svobodný způsob,
00:46:10 jakým definuješ vědomí, jakým způsobem lehce a svobodně
00:46:15 dovedeš připustit tak fantasmagorickou variantu,
00:46:19 že tady existují přes sebe
00:46:22 nebo vzájemně se prostupující paralelní vesmíry,
00:46:26 a líbil se mi ten příměr, který jsi použil,
00:46:28 že to je podobné,
00:46:30 jako když tady jsou teďka přítomné všechny rozhlasové stanice,
00:46:33 všechno vysílá, všechny vysílače, ale my to neslyšíme, nevnímáme,
00:46:36 pouze když naladíme tou správnou anténou na tu frekvenci,
00:46:39 tak najednou jeden z těch vesmírů, jedna z těch stanic,
00:46:42 jedna z těch přítomných existencí se nám zjeví.
00:46:46 -Musíme si uvědomit, že věda má své hranice.
00:46:49 Věda používá dichotomii. Buď něco platí, nebo to neplatí.
00:46:53 Ale nemůže být vedle sebe současně pravda a lež.
00:46:58 A já si myslím, že naše životy jsou takové,
00:47:01 že řada věcí je protichůdných, a přitom platí obojí.
00:47:04 Jako dneska říkáme, že relativně správná
00:47:06 je teorie relativity a relativně správná je kvantová teorie,
00:47:09 ale ony jsou totálně protichůdné.
00:47:13 A přesto chápeme, že by tak mohly být.
00:47:23 Já miluju takové ty zavšivené, špinavé,
00:47:26 ty úplně nejhorší bufety té nejnižší kategorie,
00:47:30 kde se desetkrát ohřívá to jídlo.
00:47:32 Já to miluju, už jak to voní zdálky tím ohříváním.
00:47:35 -To je výživový poradce.
00:47:42 Vodíš tam žáky? No nic.
00:47:46 -Vodím tam své děti, ty už to mají rády také.
00:47:51 -Protože vy pak vydržíte všechno, to je výhoda.
00:47:54 -Byli jsme na turnaji v Ostravě
00:47:57 a našel jsem krásný bufet pod mostem.
00:48:00 Byli tam cizí státní příslušníci. A teď jsem přišel a bylo zavřeno.
00:48:04 A na dveřích byl nádherný, geniální,
00:48:07 on vypadal primitivně a hloupě, ale geniální nápis.
00:48:10 Dodneška si ho pamatuju. Bylo zamčeno.
00:48:13 Tam bylo napsáno:
00:48:15 Když nejsem tady, tak jsem někde jinde.
00:48:19 A já jsem nad tím...
00:48:23 Já jsem nad tím přemýšlel, ale to ještě nebylo všecko.
00:48:27 On tam ještě přidal jednu větu pro hlupáky.
00:48:30 Já to řeknu celé ještě jednou.
00:48:32 Když nejsem tady, tak jsem někde jinde.
00:48:35 Nemůžu být všude.
00:48:41 Já si to dodnes...
00:48:45 Dodnes si to pamatuju a tomu člověku děkuju,
00:48:50 protože to má fakt hloubku.
00:48:54 To vypadá, že je to hloupost, ale to je hluboká pravda.
00:48:58 Každý píše dovolená, přijdu hned, že?
00:49:02 Ale on to filozoficky naprosto přesně popsal.
00:49:13 -Samozřejmě není to moc hezké, co vám budu vyprávět.
00:49:16 Prostě bylo to po půlnoci a my jsme zjistili,
00:49:19 v telefonním seznamu jsme takhle listovali,
00:49:22 tehdy byly telefonní seznamy,
00:49:25 tam byla telefonní čísla na jednotlivé lidi,
00:49:27 tam byla jména, všechno, a my tam našli,
00:49:29 že existuje Evropský ústav pro výzkum volného času.
00:49:34 Tak to byla voda na náš mlýn. My jsme od půlnoci do rána
00:49:40 obtelefonovávali libovolná telefonní čísla
00:49:45 z toho telefonního seznamu a opravdu jsme dělali toto,
00:49:48 že jsme ve dvě ráno nějaké číslo a tam ve dvě ráno někdo: Prosím?
00:49:54 Připomněl jsi mi to s tím dotazníkem.
00:49:59 Já jsem vždycky říkal: Dobrý den.
00:50:02 Tady Evropský ústav pro výzkum volného času.
00:50:04 Omlouváme se, že vám voláme ve dvě hodiny ráno,
00:50:07 ale my děláme výzkum volného času, využití volného času
00:50:10 a děláme ho 24 hodin denně.
00:50:12 Jedeme nonstop, nepřetržitě.
00:50:15 A na vás vyšla teďka ta chvíle ve dvě ráno.
00:50:17 A představte si, že většina lidí to nepoložila.
00:50:20 Neřekli jděte do prdele.
00:50:23 Ti lidé řekli: Aha. Co potřebujete?
00:50:27 A já jsem řekl: Nás by zajímalo, jak trávíte volný čas.
00:50:33 Ve dvě ráno. A tam: Já občas pletu.
00:50:38 A teď normálně ti lidé ve dvě,
00:50:43 ve tři, ve čtyři ráno nám rozprávěli:
00:50:47 Já tak chodím po lese se psem.
00:50:50 A pro mě to bylo fascinující, že stačilo tam dát tu hlavičku,
00:50:53 tady Evropský ústav pro výzkum volného času, promiňte.
00:50:57 Promiňte, že vás vyrušujeme v tuto hodinu,
00:50:59 ale prostě my jedeme nonstop, aha, tak to jo.
00:51:03 -Ale Jardo, přece se mohli bránit ti lidé.
00:51:07 Já vám řeknu svůj názor.
-Mohli, ale nebránili.
00:51:10 -Nebránili.
-Skoro nikdo.
00:51:12 -Tak to zkuste teďka.
-Prosím? -Tak to zkuste teďka.
00:51:14 -Co?
-V dnešní době tohle zkusit.
00:51:16 -Dneska to už jde hůř, protože vám volá pořád někdo.
00:51:19 To znamená, že už to vymáčknete hned.
00:51:21 -Není seznam.
-Prosím? -Není seznam.
00:51:24 -Není seznam.
00:51:26 Ale zase vaše čísla jsou v těch seznamech.
00:51:46 To setkání s ní, s tím delfínem je velmi zvláštní,
00:51:50 protože my jsme měli tu možnost být u ní hodně blízko,
00:51:53 když jsme byli na těch paddleboardech,
00:51:55 tak vlastně jezdila pod tím prknem
00:51:57 nebo opravdu těsně vedle toho prkna se vynořila.
00:52:01 Já jsem ji neměl tak blízko, abych se jí třeba dotýkal,
00:52:04 ale Viliam třeba se jí mohl dotknout, pohladit,
00:52:08 protože úplně mu koukala do objektivu blízko okem.
00:52:11 Hrála si, bavilo ji to.
00:52:14 Tak je to zvláštní setkání s takovou samotářkou.
00:52:22 Minimálně jedenáct let žije osaměle
00:52:25 mimo nějakou družinu delfíní, mimo rodinu.
00:52:28 Ona přišla o dvě mláďata. Nějak o ně přišla.
00:52:31 Jak se to stalo, přesně nevíme.
00:52:33 Zřejmě ta delfínice, jak je osamělá,
00:52:37 jak žije sama, a stýká se s lidmi, protože říkali,
00:52:40 že s ní chodí plavat asi pět šest lidí pravidelně,
00:52:45 tak možná nabrala nějaké takové lidské vrtochy,
00:52:48 nějaké manýry, protože nám vyprávěli,
00:52:51 že i dovede být nepříjemná.
00:52:54 Že třeba dovede zaútočit na někoho, kdo jí není příjemný.
00:52:57 Nebo prostě neví se proč, ale může se stát,
00:53:00 že dokonce jednoho kamaráda kameramanky,
00:53:03 která s námi točila, nabrala do břicha tím čenichem,
00:53:07 tím zobákem tak intenzivně,
00:53:10 že pro něj letěla helikoptéra ho zachránit.
00:53:13 Takže na nás byla hodná.
00:53:29 Bylo fascinující sledovat Káťu, když tam s ní byla ve vodě,
00:53:33 ona se nechala od ní hladit a drbat a ten vjem byl,
00:53:36 že ta delfínice je v úplném transu, protože se nehýbala,
00:53:41 na zádech tam takhle měla ty ploutvičky dané,
00:53:44 snad zavřené oči, nehybná.
00:53:46 Ta Káťa jí drbala břicho, pod ploutvemi ji drbala
00:53:49 a čistila jí jakoby tu kůži, svými nehty ji pročišťovala.
00:53:53 Ta delfínice evidentně byla zcela oddaná.
00:53:59 -I když s ní plavu a už ji drbu, tak ona se dostane do transu,
00:54:05 že vůbec nic nevnímá kolem sebe.
00:54:08 Najednou když přijde někdo blíž, tak se úplně lekne tím,
00:54:11 že se tam někdo objevil.
00:54:14 Já se jí držím a ona se mnou plave.
00:54:17 To je nádherný pocit, nádherný.
00:54:20 Pak vlastně jde krásně pomalinku nahoru.
00:54:23 Ona většinou vyplave první a pak já.
00:54:41 -Káťa vyprávěla, že ta delfínice
00:54:43 jí ovlivnila život, že jedenáct let ona s ní plave,
00:54:46 že v podstatě částečně kvůli ní tady zůstala v tom Irsku,
00:54:49 že ji třeba naučila líp se potápět, líp dýchat pod vodou,
00:54:52 že vysloveně ta delfínice ji to učila.
00:54:56 -Když vlastně zadržujete dech,
00:54:58 tak pak po určité době dostáváte takové ty kontrakce,
00:55:02 že se potřebujete nadechnout.
00:55:04 Vlastně mozek se vás ptá, co se děje, proč nedýcháš.
00:55:07 A když stále nedýcháte, tak mozek se uklidní,
00:55:09 srdce se zpomalí a vy si krásně jakoby plavete.
00:55:13 A ona to cítí.
00:55:15 Když já tyto kontrakce dostanu, tak ona je cítí.
00:55:18 Já už bych normálně plavala nahoru se nadechnout.
00:55:21 A ona ne.
00:55:24 Jak já se jí držím, tak ona pomalinku,
00:55:27 úplně polehoučku začíná vyplouvat nahoru.
00:55:29 Já už kolikrát ke konci potřebuju přidat.
00:55:32 Ona ne, pomalu mi vyjede a úplně perfektní má ten timing,
00:55:37 že prostě přesně v tu chvíli,
00:55:40 kdy úplně už bych se potřebovala nadechnout,
00:55:43 tak se zrovna vynoříme, že to je nářez.
00:55:46 I teď to bylo neuvěřitelné.
00:55:49 Jak jsem s ní plavala, tak mě jenom napadla myšlenka,
00:55:53 že za chvíli půjdu ven z vody.
00:55:55 To jste neviděli.
00:55:57 Ona normálně, jak jsem ji drbala, vede ten směr,
00:56:01 tak ona se natočila tím směrem k té pláži
00:56:04 a začala se pomalu vracet k té pláži.
00:56:06 Normálně prostě věděla, jenom mě to napadlo,
00:56:09 ona se otočila a plavala tím směrem mě vyprovodit ven.
00:56:23 -Moc dobré.
00:56:25 -Bylo to krásné.
-To je čistá práce.
00:56:28 Právě piju Rudé prso.
00:57:18 Asi co jsem si odnesl ze tmy,
00:57:21 je takový průběžně udržovaný kontakt
00:57:24 s jakousi hlubinou vlastní bytosti, s tou, by se mohlo říci,
00:57:28 tmou nebo hlubinou, s tou tichou částí existence.
00:57:38 My bychom měli umět a měli bychom sami sobě dopřávat
00:57:42 dostatek času a prostoru k tomu, abychom neustále udržovali
00:57:47 kontakt s rozmanitými úrovněmi své existence.
00:57:51 Abychom udržovali kontakt
00:57:55 minimálně s těmi třemi takovými základními rovinami,
00:57:58 abychom udržovali kontakt s tou svou rovinou, dejme tomu,
00:58:02 takovou tou tělesnou, v tom těle umístěnou.
00:58:04 To znamená, že jako se umíme pohybovat v prostoru,
00:58:07 nenarazíme do dveří, umíme otevřít,
00:58:10 zavázat si tkaničku, že tohle zvládáme.
00:58:12 Zvládáme takové to fungování v těle, ve hmotě.
00:58:16 Ale zároveň udržujeme kontakt
00:58:18 se svojí archetypální částí bytosti, s takovou tajemnou,
00:58:21 s tím životem, s tím proudem jako takovým,
00:58:24 což často udržujeme ten kontakt ve snech, ve snění.
00:58:28 Tam můžeme udržovat hodně kontakt s takovou vnitřní částí bytosti,
00:58:31 která se pohybuje v jiném typu prostoru než běžně.
00:58:36 Ve snech můžeme dělat věci, které normálně neumíme.
00:58:39 Můžeme létat, procházet zdí. Můžeme být malí nebo velcí.
00:58:42 Můžeme proměňovat svoje tělesné formy.
00:58:44 Můžeme dokonce se změnit v někoho jiného
00:58:47 nebo skákat v čase a v prostoru.
00:58:49 Najednou se nám změní dějiště ve snu, uprostřed.
00:58:52 Zničehonic je střih a my jsme jinde, v jiném prostoru.
00:58:55 A tohle v tom snu je možné a tam jsme v kontaktu
00:58:58 s jakousi archetypální částí bytosti,
00:59:01 která je trochu jako mimo tento běžný čas a prostor,
00:59:06 mimo tuto hmotu, ta je někde jinde.
00:59:09 A pak můžeme udržovat ještě další vědomí.
00:59:13 Já si ho představuju jako vědomí snícího vesmíru.
00:59:18 Představuju si, že tento vesmír je bytost,
00:59:21 která spí, a to, co se odehrává uvnitř toho snění, to jsme my.
00:59:26 To jsou naše životy, existence, planeta a vesmír.
00:59:30 A připodobňuji si to,
00:59:34 jako když pozoruju spícího člověka.
00:59:37 Vidím někoho, kdo spí. Tak vidím, že spí, on oddechuje.
00:59:48 Je celkem v klidu, nic nijak moc nedělá.
00:59:51 Někdy se převalí,
00:59:53 někdy něco třeba zamlaská nebo zamumlá z toho spaní,
00:59:56 ale většinou nedělá žádné velké výkony fyzické.
00:59:58 To se odehrává uvnitř někde, někde v jeho vědomí.
01:00:02 On sní a tam on třeba běží
01:00:05 nebo se pere, křičí, zápasí, miluje se.
01:00:08 On to prožívá. On to prožívá.
01:00:12 Jeho vědomí to prožívá, toho snivce.
01:00:15 Ale zvenku já na něj koukám, spí, nehýbe se.
01:00:19 A já si představuju, že takhle zvenku ten náš vesmír v klidu spí,
01:00:23 a to, co se odehrává uvnitř, to drama, to je snění.
01:00:28 Ač se mi to daří udržovat,
01:00:30 to vědomí těchto minimálně tří rovin vlastní existence,
01:00:33 tak člověk jako by i v těch nejtěžších chvílích
01:00:36 neztrácí určitý typ toho klidu vnitřního,
01:00:40 protože není důvod ho ztrácet, protože my to jsme, ten klid,
01:00:45 i když jsme zároveň třeba jako polekaná bytost,
01:00:49 která někdy, já nevím, je na ní nějaké zvíře,
01:00:52 třeba běží nebo něco.
01:00:55 Ale když zachováváme ten vnitřní klid, tak se může stát,
01:00:59 že ta událost se rozplyne nejenom ve snu.
01:01:02 Ve snu se to daří, ve snu se nám daří,
01:01:04 že na nás, já nevím, se vyřítí nějaká obluda,
01:01:07 a my když zachováme klid v tom snu, tak ona buď nás mine,
01:01:11 nebo přeběhne, nebo se promění v krasavici.
01:01:13 Úplně se to může změnit.
01:01:16 Ale ono to může fungovat i v realitě,
01:01:18 kde už tomu málo věříme.
01:01:21 Málo věříme tomu, že by to takhle šlo,
01:01:24 ale já jsem přesvědčen,
01:01:26 že právě kdybychom byli v kontaktu se svým hlubokým klidem,
01:01:29 s tím nesmírným vesmírem, který uvnitř sebe sama máme,
01:01:34 tak bychom dovedli mnohem lépe zvládat
01:01:36 mnoho takových jakoby divně vyhrocených životních situací.
01:01:40 A to si myslím, že je v té tmě umožněno.
01:02:17 A uvědomíš si,
01:02:19 že ty jseš tvůrce svého stavu vědomí,
01:02:22 že to prostě tvoříš ty podle toho, čemu poskytuješ pozornost,
01:02:25 který myšlenkám, kterým emocím, jak tomu dovolíš,
01:02:29 aby to s tebou pracovalo.
01:02:31 To v té tmě všechno se dá uvědomit, protože tam nikdo není,
01:02:34 není tam žádný vjem, žádné zprávy z mobilu, žádné e-maily.
01:02:38 Jo, to, co my běžně žijeme, spousta, spousta podnětů.
01:02:41 Spousta, spousta podnětů.
01:02:43 Nám to přijde normální, protože my jsme na to zvyklí,
01:02:46 ale v té tmě úplně vidíš, jak tě to rozbíjí,
01:02:49 jak se tě to snaží roztrhat,
01:02:52 jak tvoji pozornost se to snaží rozcárat na všechny strany.
01:03:05 Malé děti mají často ohromné schopnosti rozšířeného vnímání,
01:03:10 které potom ztrácejí v dospělosti, a proto mě zaujalo,
01:03:14 že třeba v Olomouci existuje skupina lidí,
01:03:17 která pracuje s dětmi okolo šestého,
01:03:19 sedmého, osmého roku věku, a rozvíjí v nich,
01:03:23 pomáhá jim spíš udržet a rozvinout schopnost vidět nejenom očima,
01:03:28 ale vidět třeba bradou nebo ušima, vidět jinou částí těla.
01:03:33 A trénují to podle nějakého mexického učitele.
01:03:37 -Jaké je tady písmenko?
-K.
01:03:39 -Co je tady napsáno?
01:03:42 -Koukejte se, kočičky, jak Kubík cvrnká kuličky.
01:03:47 -Teď mně řekni:
01:03:49 Můžu s tebou ještě něco dělat, nebo jsi...
01:03:51 Můžu? Bezvadné.
01:03:53 -Můžu se tě zeptat já? Já teďka tady držím obrázek.
01:03:56 Ukazuju ti ho. Ten obrázek je na mé straně.
01:04:00 Není u tebe. A ty víš, co tam je?
01:04:02 Co tam je?
-Kočka.
01:04:06 -Bohužel.
-Já vím, tam je nápis.
01:04:08 Ale ta kočka má jakou barvu? Víš to? Vidíš ji?
01:04:11 -Oranžovou.
01:04:14 -A okolo je okénko jaké?
-Modré.
01:04:16 -Chtěl jsem se zeptat, Nelo, když takhle máš ty brýle,
01:04:19 ty nás tady vidíš taky při tom?
01:04:22 Prostě vidíš tu místnost?
01:04:25 -Máte všichni zavřené oči pod těmi brýlemi,
01:04:27 nebo je někteří máte otevřené? Jak se vám líp vidí?
01:04:30 -Zavřené.
-Tome! -Zavřené.
01:04:33 -Kudy koukáš?
01:04:36 Jestli je to nějak hlavou nebo těma očima nebo nosem?
01:04:38 Dá se to popsat?
01:04:42 Tady, tady, jo? Tady.
01:04:45 A tudy koukáš.
01:04:47 -Zkus tady odsud třeba.
01:04:50 -Heidi neměla ani pomyšlení na koupání nebo na další výlet.
01:04:56 Jděte sami, řekla Mariele a Vincentovi.
01:05:03 Možná se vrátím, ale teď musím odjet domů za dědečkem.
01:05:09 -Perfektní. Děkujeme. Tomášek.
01:05:14 -Pomáhat Šnofousovi. Šnofous vyprávěl:
01:05:17 Dědeček, to byl moc lakomý pán.
01:05:24 -Na dvorku stálo tatínkovo auto a zhluboka oddechovalo.
01:05:28 Alespoň to tak vypadalo.
01:05:31 Co chvíli se auto zvedlo, zafunělo a zase kleslo.
01:05:35 -A je tam číslo jaké?
01:05:40 -Osm?
01:05:43 -Podívejte se dál. Kdo si je jistý?
01:05:47 Jseš si jistý, že tam je osmička? Vidíš ji, nebo ne?
01:05:50 -Jestli není z druhé strany. To nevíme.
01:05:52 Já se tam mrknu na tu druhou stranu pro jistotu.
01:05:55 Tam je osm.
-Je tam osm.
01:05:57 Tak dobré. Moment! Moment! A jaká je na druhé straně číslovka?
01:06:02 Z jedné je osm a jaká je druhá?
01:06:04 -Devět.
01:06:06 -A kdo tam vidí něco jiného na té druhé straně ještě?
01:06:08 Nelo, co tam vidíš?
-Jedničku.
01:06:10 -Ano.
01:06:13 -Co tam vidíš? Jakou barvu?
01:06:17 Neboj se to říci, i kdyby ses měl splést.
01:06:20 -Zelená?
-Výborně.
01:06:23 -Tak teďka poslední.
01:06:27 -Modrá.
-Modrá, správně.
01:06:29 A číslice?
-Pět? -Perfektně.
01:06:32 Děti, poznáte, já jsem si připravil věc,
01:06:35 kterou neznáte, co držím teďka v ruce?
01:06:38 -Klíče.
01:06:40 -A kdo přečte číslo?
-222.
01:06:43 -Já dám ještě Jardovi do ruky obrázky.
01:06:45 -Co je za měsícem?
-Fialová.
01:06:47 -Ne, druhý obrázek.
-Pod ním.
01:06:50 -Sýr?
01:06:52 -Ten měsíc je jako ze sýra. Koukáš na to, co tady vidíš.
01:06:57 -Žirafa?
-Ne, je tam sýr, Adélka se nemýlí.
01:07:06 Toltéci říkají, že svět je tvořen sněním
01:07:09 a že to společné snění tvoří to, čemu říkáme realita.
01:07:13 Když změníme to společné snění, když ho zaměříme jinak,
01:07:16 tak možná že můžeme změnit tu kalibraci existence.
01:07:21 Může se to týkat třeba jídla.
01:07:24 Jsou lidé,
01:07:26 kteří jedí málo nebo skoro vůbec nebo vůbec nebo jenom pijou.
01:07:28 Mění kalibraci toho těla, tu vibraci.
01:07:32 Asi existujou ti lidé,
01:07:35 protože přeci jenom přicházejí svědectví o mnoha těch lidech.
01:07:38 Já jsem s nimi nechodil každý den,
01:07:41 s těmi lidmi, abych je kontroloval,
01:07:43 jestli náhodou si nedali nějaké sousto.
01:07:45 Ale některé z nich jsem zažil, jak dlouhou dobu třeba nejedí,
01:07:49 a sám jsem zažil to,
01:07:51 že jsem nepotřeboval jíst třicet dnů,
01:07:53 a pil jsem vodu destilovanou v přístroji destilačním,
01:07:56 ne tu od benzinové pumpy koupenou.
01:07:59 A šlo to. Dokonce mi bylo dobře.
01:08:01 Nepociťoval jsem ani nějakou újmu, ani hlad, ani slabost.
01:08:05 Bylo to hezké.
01:08:07 Když to jde třicet dnů, může to jít třeba šedesát dnů.
01:08:10 Když to jde šedesát, proč by to nešlo sto?
01:08:13 Můžeme možná měnit kalibrace ve vztazích.
01:08:19 Úplně jinak žijeme život, když vidíme svět jako nepřátelský,
01:08:22 nebezpečný, zákeřný,
01:08:24 plný nepřátel usilujících o náš život
01:08:27 nebo živobytí nebo o naši práci.
01:08:32 A jinak žijeme, když vnímáme prostor jako prostor milosti,
01:08:35 náruč, která poskytuje všechno, hojnost všem.
01:08:39 Jak říkal jeden indický učitel:
01:08:43 Tato země má dostatek potravy pro všechny,
01:08:47 ale nemá dostatek pro naši chamtivost.
01:08:51 Tu není schopna nasytit.
01:09:04 -Prosím.
-Děkuji. A medvídkovi?
01:09:07 Dáš si něco?
01:09:10 Tato stavba vznikla zrovna před deseti lety.
01:09:14 Stavěli jsme od 28. srpna 2009.
01:09:18 Čtyři týdny trvala stavba, hrubá stavba.
01:09:20 Skončilo se na svatého Václava.
01:09:23 Byl to takový pokus tehdy vlastně první, myslím,
01:09:28 v naší republice postavit systémem SuperAdobe dům.
01:09:33 Ten dům má charakteristiku, že je postaven z materiálu,
01:09:37 který je v tom místě k dispozici.
01:09:40 Tady když se udělaly sondy, tak tady na pozemku
01:09:43 je hlavně písek, je tady jíl, a tím pádem to,
01:09:47 co tady vidíte okolo, je osmdesát procent písku,
01:09:49 deset procent jílu a deset procent cementu.
01:09:54 Přijelo sem asi osmdesát lidí různě pomáhat
01:09:57 na takové výzvy naše internetové a za měsíc to bylo hotovo.
01:10:01 Teďka tady bydlí Renata. Ona tady bydlí deset let.
01:10:04 Ona tady bydlí od chvíle, kdy jsme to dostavěli.
01:10:07 Hned první zimu tady vydržela, což bylo tedy tvrdé, ty podmínky.
01:10:11 Bylo tady hodně vlhko, bylo tady zima.
01:10:13 -Zvládla jsem to.
01:10:16 Různí sousedi mi nabízeli,
01:10:18 abych k nim chodila do tepla, do sprchy,
01:10:21 ale já jsem to opravdu chtěla zkusit natvrdo.
01:10:24 -Jinak tady je jenom studna, je tam kadibudka venku.
01:10:27 Má to prostě takové jednoduché spartánské podmínky
01:10:30 a právě tu Renču to baví.
01:10:33 Ona říkala, že už by to nevyměnila
01:10:35 za nějaký byt nebo za něco takového.
01:10:37 -Já jsem se divila,
01:10:39 jak se dá člověk krásně umýt s velikou PET lahví.
01:10:42 To úplně stačí na veškeré umytí celého těla.
01:10:46 A doopravdy člověk cítí tu úlevu.
01:10:49 Zjistí, že vůbec nepotřebuje tolik věcí k životu.
01:10:54 Doopravdy jsem si nechala jenom minimum nezbytné k tomu,
01:10:56 co potřebuju.
01:10:59 -Je to takový pokus o takové co nejjednodušší bydlení.
01:11:07 Stejně jako ty ryby vidí hladinu, je to pro ně konec.
01:11:10 Když ta ryba vyskočí ven, tak je překvapená,
01:11:12 že něco existuje.
01:11:15 My možná když potom určitým typem vědomí,
01:11:18 nějakého rozšíření vědomí,
01:11:20 se dostaneme na tu pomyslnou hladinu,
01:11:23 tak můžeme být taky překvapeni.
01:11:25 Po smrti třeba.
01:11:29 V okamžiku smrti, kdy zjistíme, že to,
01:11:31 co jsme považovali za ten konec, za konečnost toho prostoru,
01:11:34 vůbec žádný konec není.
01:11:36 Je to jenom nějaká slupka nebo závoj nebo tenká blána,
01:11:39 taková jakoby hladina.
01:11:42 Najednou jsme někde nad hladinou a koukáme zase
01:11:45 do toho prostoru dolů, tam, kde jsme byli,
01:11:49 a udiveně vidíme, že jsme zase v nějaké další dimenzi,
01:11:52 v nějakém dalším prostoru, v jiném světě.
01:12:16 Hm.
01:12:18 Smrt na jednu stranu může být jakýmsi ukončením, závěrem
01:12:24 a na druhou stranu je nějakým zvláštním začátkem
01:12:27 nebo explozí jakýchsi vjemů,
01:12:30 o kterých samozřejmě ta svědectví máme, existují,
01:12:33 ale každý z nás, dokud to neprožije sám,
01:12:37 tak v podstatě to může přijmout, nemusí to přijmout.
01:12:42 Je to takové z druhé ruky, z doslechu.
01:12:46 Strach ze smrti je vlastně otázka,
01:12:48 jestli je přirozený nebo jestli je vytvořený kulturně, uměle.
01:12:53 Existují kultury, civilizace, které se smrti nebojí nebo nebály.
01:12:58 Přijímaly ji jako vstup
01:13:01 do další nějaké dimenze té existence.
01:13:05 Pro spoustu lidí to může znít jako idealisticky nebo nesmyslně,
01:13:09 že to jsou takové jako báchorky.
01:13:11 Prostě smrt, smrt, hotovo, je mrtvý a už tu dál nic není.
01:13:15 Ale i někteří fyzikové, neurologové, badatelé,
01:13:18 mikrobiologové jakoby připouštějí nebo dokonce to dokazují
01:13:23 někteří ve svých výzkumech, že cosi, jakási zvláštní esence,
01:13:27 subtilní esence existuje dál.
01:13:32 A když jsem měl možnost mluvit s lidmi,
01:13:34 kterým třeba tatínek nebo maminka umírali v náručí,
01:13:37 doma nebo v nemocnici, ale v náručí, byli u toho,
01:13:40 tak vlastně skoro všichni to popisují jako zážitek krásný,
01:13:43 povznášející, jako něco,
01:13:46 co bylo jakoby ohromně důvěrné, jemné, krásné.
01:13:53 Je to zvláštní.
01:13:56 Možná ta naše hypnóza, to snění všechno nás učí nějak obráceně.
01:14:01 Jak se říká, všechno je jinak. Všechno je naopak.
01:14:06 Když se něco naučíme,
01:14:08 naučíme se tomu věřit a pak to přijde.
01:14:11 Pak přijde ta situace a ono je to nějak vlastně jinak.
01:14:15 Je to prostě smrt.
01:14:22 My tady taky tomu řekneme strom nebo oliva nebo olivovník.
01:14:25 A jakoby to něco znamená.
01:14:29 Mysl to uchopí do pojmu olivovník, ale vlastně jsme se
01:14:33 o tom nedozvěděli nic víc, než co jsme věděli předtím.
01:14:36 My jsme se dozvěděli, jak se tomu říká.
01:14:38 Ale my nevíme nic o tom olivovníku a olivě.
01:14:41 Když začneme zkoumat tu olivu, její propojení,
01:14:43 propojení stromů v lese, dneska už je to jaksi prokázáno,
01:14:47 že stromy jsou propojené v lese, že všechny ty stromy o sobě vědí,
01:14:51 že spolu komunikují, že existují mateřské stromy,
01:14:54 které jakoby se starají, pečují o své dceřiné stromy,
01:14:58 že rozpoznají svůj dceřiný strom mezi jinými stromy a tak dále,
01:15:02 že tam je hluboká propojená komunikace.
01:15:06 Tak to ve chvíli, když řekneme olivovník, oliva,
01:15:08 tak vlastně o tom nevíme nic, ale v momentě,
01:15:11 kdy začneme zkoumat skutečnou energii,
01:15:14 která probíhá, tak zjistíme, že tady pod tou zemí,
01:15:18 pod tím podhoubím, pod těmi kořeny
01:15:20 tyto všechny stromy jsou propojeny a vědí o sobě.
01:15:23 Kupodivu tak jak to bylo v pohádkách, že jo?
01:15:26 Vešel někdo do lesa a les to věděl.
01:15:28 Už se o něm vědělo, je tam někdo. Informace rychle proběhla.
01:15:32 Řekne se fotosyntéza. A jakoby víme, o co jde.
01:15:35 Ale když Quincy Russell točil film o fotosyntéze
01:15:39 a pozval největší odborníky, vědce přes fotosyntézu a chtěl,
01:15:43 aby na kameru vysvětlili fotosyntézu,
01:15:45 tak oni řekli, že to nikdo nechápe, co to je.
01:15:48 Že to je tak ohromné množství procesů,
01:15:51 které probíhají paralelně,
01:15:53 v tak kraťounkém čase probíhá tak ohromné množství
01:15:55 paralelních procesů, že vlastně naše mysl,
01:15:58 ten koncept té mysli, to nedovede ani zachytit.
01:16:01 My to dovedeme tak nějak jako rozpitvat,
01:16:03 pak to tak jakoby popsat,
01:16:05 ale nedovedeme svou vlastní myslí to jako procesovat,
01:16:08 ale to božství to umí, ta univerzální síla to umí.
01:16:10 Život to umí.
01:16:12 To přece pořád pulsuje v nás, ať naše mysl dělá, co chce.
01:16:18 Ať vymýšlí všelijaké koncepty, obchodování,
01:16:22 podvádění, obelhávání,
01:16:26 vnucování nějaké víry, manipulace, přesvědčování nějakých lidí,
01:16:30 že musí uvěřit v tento koncept,
01:16:33 protože tento koncept je vlastně chybný.
01:16:35 A jakmile ti lidé skočí na tento špek,
01:16:38 tak vlastně se z člověka, z projeveného božství
01:16:40 se najednou stává prostě nějaký otrok jakýchsi konceptů,
01:16:44 myšlenek a úplně klidně uvěří,
01:16:48 že má právo někoho třeba zabít druhého,
01:16:51 protože prostě jeho koncept je lepší než koncept toho druhého.
01:16:56 Je to vlastně úplně neuvěřitelné, že tomu může někdo věřit.
01:17:09 Jedno z odpalovacích zařízení.
-Jo.
01:17:13 To je skutečně unikátní místo na světě,
01:17:16 protože to je jediný sklad jaderné munice obecně,
01:17:19 nikoliv jenom sovětské na světě, který je otevřen veřejnosti.
01:17:22 Vidíte šestiapůltunové dveře.
01:17:28 -Pojďte dál.
01:17:34 Po letech se vždycky zjistí, že to není tak, jak se říkalo,
01:17:37 že jo, a to, co se všechno tvrdilo, vlastně nebyla pravda.
01:17:41 A to je takové zajímavé pro nás, pro dějiny,
01:17:44 že vždycky se něco skálopevně, jasně,
01:17:47 ale on to třeba pak ani nikdo neví.
01:17:49 To je ta prča. Že ti lidé fakt to nevědí,
01:17:52 a proto tak pěkně to jako tvrdí, a pak se otevřou nějaké archivy
01:17:55 a zjistí se, že tady byly ty hlavice,
01:17:58 že to teda tady fakt nikdo neviděl.
01:18:01 -Vy zjišťujete, že jsou dvě historie.
01:18:04 Jedna je historie, kterou se můžete dočíst
01:18:06 v těch knížkách, o kterých vy mluvíte,
01:18:08 a druhá je neveřejná historie.
01:18:11 Ta neveřejná historie, tam je ta pravda.
01:18:13 A ta pravda je často naprosto děsivá včetně chyb,
01:18:16 které se udělaly, včetně průšvihů, katastrof,
01:18:20 které s tím byly spojené.
01:18:22 Spojené státy přiznaly 32 havárií jaderných zbraní.
01:18:25 V Rusku v roce 1957 jim vybuchl takzvaný maják,
01:18:28 který zamořil území pomalu velké jako Slovensko.
01:18:32 O tom se vůbec nepsalo. Teprve teď se vytahují informace.
01:18:37 V Americe v roce 1957 nebo 1958
01:18:40 jim vzplanul závod na výrobu plutonia.
01:18:43 Dodneška je to utajované.
01:18:45 -No jo.
01:18:47 -Obecně bych řekl, že lidstvo se nikdy do vývoje
01:18:49 jaderných zbraní ani mírových aplikací nemělo pustit.
01:18:55 Svět předtím nikdy nebyl ve stavu, v jakém je dneska
01:18:59 nebo jako je od roku 1945, kdy byly udělané jaderné zbraně,
01:19:02 protože vy ho můžete během dvou hodin zlikvidovat celý.
01:19:04 Rozbít planetu, zlikvidovat život na planetě.
01:19:07 Tak k čemu nám to bylo?
01:19:09 Tohle se za jednu miliontinu vteřiny přeměnilo v energii,
01:19:12 která rozbila Nagasaki.
01:19:16 Přitom ten štěpný proces je tisíckrát méně energeticky výnosný,
01:19:22 než je fúzní proces při vodíkové bombě.
01:19:27 A přesto ještě i tím fúzním procesem
01:19:31 tou vodíkovou bombou uvolníte pouze 0,8 procenta energie,
01:19:36 která v té hmotě je.
01:19:38 A přitom fúzní vodíkové bomby je absolutní zbraň lidstva.
01:19:43 Neexistuje fyzikální proces, který by byl destruktivnější,
01:19:46 než je fúzní proces ve vodíkové bombě.
01:19:50 To je konečná pro lidstvo.
01:19:52 A ta raketa Titan, ta byla téměř tak dobrá jako ta sovětská.
01:19:56 Z Akademie věd sem přijel autobus.
01:20:00 Já jsem jim říkal: Když se podíváte na to,
01:20:03 jak vypadají ty vnitřnosti u toho satana a tady u toho titana,
01:20:06 tak to je silo, to je vstupní, tady je řídicí tohle.
01:20:09 A když se podíváte dovnitř, jak to vypadá,
01:20:12 to vypadá, že to vyráběla jedna firma.
01:20:14 Dělal jsem si legraci. Takový profesor nádherný, šedivý,
01:20:16 delší vlasy se na mě koukal a říkal:
01:20:19 To víte, pane Vítovec,
01:20:21 Kohn s Roubíčkem rozdávali na obě dvě strany.
01:20:25 To, co je zajímavé, je,
01:20:27 že sem smělo osm důstojníků a každý měl tři klíče.
01:20:31 V případě, že by nedej bože došlo k tomu,
01:20:35 že by se to použilo,
01:20:37 každý musel něco odpečetit a otevřít.
01:20:40 Bylo vyloučeno, že by se dva domluvili.
01:20:43 -Vypadá to, jako kdyby někdo zešílel
01:20:45 a sestavil takovou švankmajerovskou vizi surreálnou.
01:20:49 -Ne jakoby zešílel. Ten svět tehdy opravdu zešílel.
01:21:05 -Vladimir Vladimirovič.
01:21:07 Da.
01:21:09 Nikto? Nět?
01:21:12 Zděs Jaroslav.
01:21:14 Míšov.
01:21:17 Něznaješ. Nu čto...
01:21:20 Říkali: Putin to má spočítané, protože nechce válčit, chce mír.
01:21:26 A vojáci potřebujou zbrojit. To se nedá nic dělat.
01:21:30 -Amerika dává teďka na zbrojení 717 miliard.
01:21:33 Nejvíc v historii planety.
01:21:36 Celkově na planetě všichni dohromady 1,5 bilionu
01:21:38 a Amerika dá téměř polovinu.
01:21:41 -Tak aby to bezpečí bylo zajištěné.
01:21:43 -Musíme ten mír udržet.
-Zuby nehty.
01:21:46 -I kdybychom ten svět rozsekat na mraky měli,
01:21:48 tak to musíme udržet.
01:21:50 -Mír musí být.
01:21:52 -Jaroslave, vy jste moje krevní skupina.
01:21:55 Víte, co je motto nadace?
01:21:58 Albert Einstein řekl:
01:22:00 Mír nelze udržovat silou, ale pouze porozuměním.
01:22:03 -Jak jinak.
01:22:06 -K čemu jsou války?
01:22:08 Všechno od Napoleona vždycky bylo ukrást tomu druhému jeho bohatství.
01:22:11 Vždycky chtěli krást, vždycky.
01:22:14 -To je jedna rovina. Já si myslím,
01:22:17 že vždycky tam je ještě rovina taková zvláštní, mystická,
01:22:20 že vždycky tam můžete vysledovat takové jako prapodivné argumenty
01:22:23 a poradce a takové jako tajuplné nějaké záměry
01:22:28 ještě s nějakou jinou kosmickou záležitostí,
01:22:33 až to někdy člověka zaráží, jak je to tam...
01:22:36 -To říkáte hlubokou pravdu, protože já jsem si mnohokrát říkal,
01:22:39 když jsem viděl, co umí ty jaderné zbraně.
01:22:43 A byli to vůbec lidi, co na tom dělali?
01:22:46 Byli to vůbec lidi,
01:22:48 kteří k tomu uvolnili neskutečné prachy?
01:22:50 Jaký smysl to mělo?
01:22:52 Jaroslave!
-Ano.
01:22:54 -Chcete slyšet jaderný výbuch?
-Tak to pusťte.
01:23:28 Slunce když takhle mizí do vody, tak je to magické,
01:23:31 protože ten oheň jako by byl ponořován do vody.
01:23:36 A možná to je ten okamžik, kdy to spojení vidíme,
01:23:40 jakoby si ho můžeme uvědomit.
01:23:46 Zároveň si uvědomíme rozdíl mezi tím ohněm ničivým,
01:23:49 destruktivním, spalujícím, tím požárem
01:23:52 a tím ohněm takovým jakoby tichým, tím životním ohněm tichým,
01:23:58 který oživuje.
01:24:02 Jakoby plane a drží ten život. Prostě vyživuje, nespaluje.
01:24:16 Některé domorodé kmeny říkají, že my lidé jsme tu proto,
01:24:19 abychom udržovali rovnováhu, abychom pěstovali harmonii.
01:24:23 A možná přichází čas,
01:24:25 a vesmír nám dává zprávu skrze přicházející šamany,
01:24:30 že znovu navážeme ten kontakt.
01:24:35 Že se staneme jakousi vlnkou řeky života.
01:24:41 Vědomou vlnkou.
01:24:48 To je všechno.
01:24:56 Když končí pobyt ve tmě,
01:24:59 tak tam většinou máš právě buďto svíčku,
01:25:02 nebo nějaké malé světélko, které si poprvé rozsvítíš,
01:25:05 pokud možno ještě se zavřenýma očima.
01:25:09 Já když jsem tam zavřel ty oči a škrtl jsem sirkou,
01:25:13 tak bylo zajímavé, víš, co jsem jako první uviděl?
01:25:17 Já jsem jako první uviděl
01:25:19 šachovnici malých bílých a černých čtverečků.
01:25:23 Měl jsem zavřené oči, zavřená víčka.
01:25:26 Schválně teďka škrtnu, budu mít zavřená víčka, co uvidím.
01:25:29 Ne, teď vidím normálně tu záři té sirky.
01:25:40 Ale po týdnu pobytu ve tmě první vjem byly kostičky,
01:25:44 takové čtverečky.
01:25:47 Pak se to rychle... Pak třeba jsi takhle, jo,
01:25:50 dáš si takhle a pomalinku vykukuješ mezi prsty,
01:25:53 pomaličku pouštíš si to světlo do očí,
01:25:57 protože zpočátku ty oči jsou ohromně citlivé po tom týdnu.
01:26:00 Po tom týdnu to je jako výbuch, to světlo.
01:26:05 Takže si třeba zakryješ, pak pomalinku vykukuješ.
01:26:09 Pak si třeba rozsvítíš nějaké světlo vevnitř.
01:26:12 Pak vyjdeš poprvé ven.
01:26:14 Dopřál bych tu možnost každému člověku,
01:26:18 být bez těch běžných starostí, bez té zátěže,
01:26:22 takových těch jako povinností a já nevím čeho všeho,
01:26:26 čemu jsme uvěřili, že to je pravda,
01:26:28 tak najednou v té tmě vidíme,
01:26:31 že to je jenom takové rozhodnutí tomu věřit.
01:26:34 Že to je naše rozhodnutí, že jsme tomu uvěřili, že to není pravda.
01:26:38 Není to realita.
01:26:41 Je to dohoda, je to tvorba, je to iluze.
01:26:44 V tomto smyslu je to iluze.
01:26:55 Tak asi.
01:27:08 Tam máš jenom ten žhavíček.
01:27:12 A je to.
01:27:40 Tady běží nějaký malilinkatý... Toho nemůžeš vidět, Viliame.
01:27:43 To je úplný pidi.
01:27:45 Nějaký mraveneček tady uhání přes kameny někam.
01:27:48 A mě vždycky zajímalo, kam oni jako jdou?
01:27:50 Kam jde tento mraveneček malinký tady na té obrovské pláži?
01:27:53 Kam on míří?
01:27:55 Běhá tady dokolečka, nebo tady někde bydlí?
01:27:57 Nebo opravdu jen tak putuje, jde, jde, jde někam dál a dál?
01:28:00 Nevím, co to tady všichni tito poutníci vyvádějí,
01:28:03 ale samozřejmě to připomíná v něčem člověka,
01:28:06 jak jsme na té zemi a ve vesmíru
01:28:09 a teď tam jakoby někam pořád uháníme, někam putujeme.
01:28:14 A možná taky na nás někdo kouká a říká:
01:28:17 Kam pořád jdou nebo kam jedou? Kam jedou? Kam pořád jedou?
01:28:19 Jedou někam? A pak se zjistí,
01:28:21 že tak jezdíme tam a zpátky dokolečka.
01:28:24 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2020
Pobyt ve tmě rozkryl Jaroslavu Duškovi vnitřní svět, na který ve filmu navazují setkání s inspirujícími bytostmi a místy. Poznání, že náš svět je naučená realita, kterou můžeme měnit, podpoří udivující návštěva CERNu, koupání v zamrzlé řece, setkání s divokou delfínicí v Irsku, s dětmi, které vidí i se zavázanýma očima, s čistou podivuhodnou přírodou a dolmeny Korsiky, s veselými Maory, pilnými včelami a další. S lehkostí a humorem Jaroslava Duška vstoupíme do vnitřního klidu a harmonie, kde nejsou obavy a strach, kde žije především radost a svoboda.
