Pohádka o Mukovi, který, ač malý postavou, přece jen svým dobrým srdcem získá princeznu za ženu (1986). Hrají: M. Suchánek, J. Jirásková, M. Kopecký, K. Seidlová, S. Beneš, M. Eben, O. Havelka a další. Scénář J. Žáček. Kamera V. Štinglová. Režie J. Pokorná
00:00:23Je to už velmi, velmi dávno.
00:00:27Tenkrát byly ještě hrušky červené a jahody veliké jako melouny.
00:00:33Žil byl chlapec, kterému říkali malý Muk.
00:00:38Maminka s tatínkem umřeli, a tak se Muk toulal po světě.
00:00:43Co si nevyžebral, to neměl.
00:00:58Co jste to se mnou udělala, paní?
00:01:01Potrestala jsem tě za to, že jsi tu chtěl krást.
00:01:04Navždycky zůstaneš takhle maličký, loupežníku jeden.
00:01:09Ale paní, já nejsem loupežník. Hledám službu.
00:01:13Službu? To bys musel nějak dokázat.
00:01:17-Co umíš?
-Třeba tohle, paní.
00:01:22Ko ko kokodák!
00:01:27To umíš docela hezky. Kde ses to naučil?
00:01:32Vrátíte mi mou dřívější podobu, když vám to řeknu?
00:01:37Ty jsi nějak moc chytrý. Ale já to vůbec nemusím vědět.
00:01:43Ale paní, já vážně nejsem loupežník.
00:01:46Takhle si mě kdejaká krátkozraká kočka splete s myší.
00:01:49Co budu dělat, takhle maličký?
00:01:51A co budeš dělat, když tě zvětším? Umíš něco užitečného?
00:01:57ZPÍVÁ
00:01:59Budu vám uklízet, mýt okna, prát,
00:02:02udělám vše, co si budete přát.
00:02:04Uklidím v policích, setřu z nich prach,
00:02:08umyji nádobí, přeberu hrách.
00:02:11Vyklepu koberce, vyleštím skleničky,
00:02:14jen když už nebudu takhle moc maličký.
00:02:18Jestli mám udělat to, co jsem vyzpíval,
00:02:20tak zrušte své kouzlo.
00:02:24Ať jsem, jak jsem býval,
00:02:27ať jsem, jak jsem býval dřív.
00:02:35No vidíš, to už je lepší.
00:02:40Dokonce umíš i zpívat.
00:02:47Děkuju, paní.
00:02:49Paní, necháte si mě tady? Jinak nemám, kam bych hlavu složil.
00:02:58No, někoho bych tady potřebovala. A zazpíváš mi občas?
00:03:04Jak si přejete, paní, s největší radostí.
00:03:07Ale mám jednu podmínku.
00:03:09Večer budeš chodit spát nejpozději v půl osmé.
00:03:13Jak si přejete, paní.
00:03:15A kdyby tě náhodou někdy napadlo sem nakukovat, trest tě nemine.
00:03:21Nebudu nikam nakukovat, paní.
00:03:23Já vím, že z toho jsou jen samé nepříjemnosti,
00:03:26tak si dám pozor.
00:03:30Poslouchej, Muku...
00:03:33Nelekej se, jsem obyčejný mluvící kocour.
00:03:38Když chceš vidět, co se tu děje v noci,
00:03:42někam se tady schovej.
00:03:55Muku!
00:04:00Muku!
00:04:07KÝCHÁ
00:04:17Ty slídile jeden!
00:04:21Že se nestydíš!
00:04:24Já už to víckrát neudělám, paní.
00:04:33To máš za trest. Teď jdi spát.
00:04:39Ale paní...
00:04:46Dobrou noc, paní.
00:04:52Tys mi pěkně poradil! Podívej se, co mi narostlo.
00:04:58Můžeš si za to sám. Neměl jsi kýchat.
00:05:03-Co je to, kocoure?
-Nevím.
00:05:07Je to tady teprve ode dneška od rána,
00:05:09možná, že je to nová past na myši.
00:05:19Jé, ta je krásná...
00:05:23Á hop!
00:05:26Pozor! Á hop!
00:05:29Princi Petře, ty jsi nemehlo!
00:05:31Princezno, já za to nemohu, že jsem míč nechytil.
00:05:35-Čím ho mám chytat, že?
-Skutečně, to je pravda.
00:05:37Ale to potvrzuje, že jste nemehlo.
00:05:39Být na tvém místě, princi Pavle, moc bych se nechlubila.
00:05:43Ty už se nepamatuješ, jak jsi mi lezl na strom pro jablko?
00:05:47A hned z první větve jsi spadl!
00:05:49A vůbec, jste nemehla. A zábava s vámi taky není žádná!
00:05:54To jste ale nápadníci!
00:05:57Princezno, proč usedáš? Vždyť teď si máme hrát s míčkem!
00:06:02-Ano, to je v denním plánu.
-Dejte mi pokoj s denním plánem!
00:06:05Tedy princezno...
00:06:07-My si s míčkem hrát budeme.
-Ano.
00:06:10-My totiž kázeň máme.
-A my plán splníme.
00:06:17PÍSEŇ Obyčejná holka nemá zdání,
00:06:22jaký já mám problém se vdáváním,
00:06:27když si pan král vezme něco do hlavy.
00:06:32Vím, že holky mají volnou ruku
00:06:36a můžou si vybrat ze sta kluků.
00:06:41Já však znám jen prince, co mě nebaví.
00:06:48Nevím, jak teď setřesu, co na mne dolehlo.
00:06:57Jeden princ je nešika
00:07:01a druhý nemehlo.
00:07:05Ne a ne, a stokrát ne,
00:07:11vdávat se nebudu,
00:07:15nechci prince, co se s ním dá umřít na nudu.
00:07:29Co tam bylo?
00:07:31-To je zvláštní...
-Tak co tam bylo?
00:07:40Ani prášek...
00:07:44-Dobrý den, paní.
-Dobrý den.
00:07:47Jsem ráda, že jsi pečlivý.
00:07:50Za to, že se mi tak hezky staráš o domácnost,
00:07:53tě pozvu na večeři.
00:08:00-Dobrou chuť, paní.
-Nápodobně.
00:08:05-Paní...
-Ano?
00:08:08Chtěl bych se vás na něco zeptat.
00:08:11Tak se ptej.
00:08:14Kdo byla ta krásná dívka, kterou jsem viděl tam v zahradě?
00:08:18Díval ses dalekohledem?
00:08:22Nevím, jestli se to tak jmenuje. Díval jsem se tady do té roury.
00:08:28Ano, to je dalekohled. Ale tohle je zvláštní dalekohled.
00:08:33Vidíš jím do cizího království ze vzdálené země.
00:08:38Ta dívka je princezna Anička. To je nešťastná dívka.
00:08:43Proč je nešťastná?
00:08:46Její otec, král Jaromír, chce,
00:08:49aby si vzala prince Pavla nebo prince Petra.
00:08:53Ti dva? Ale to jsou přece hrozná nemehla!
00:08:57Ano, a právě proto princeznu lituji.
00:09:04A to si je musí vzít?
00:09:08-Naštěstí jen jednoho.
-A musí?
00:09:14Nemusí, ale potom by ji král vydědil,
00:09:18a vyděděnou by si ji nevzal už vůbec nikdo.
00:09:20Já bych si ji vzal.
00:09:26-Opravdu?
-No opravdu.
00:09:31Ale podívejme...
00:09:34No, budu o tom uvažovat.
00:09:40Možná ti pomůžu,
00:09:43ale to by ses nejdřív musel naučit spoustu věcí.
00:09:48-Kouzlit?
-To ne, kouzlit ne.
00:09:51Ale musel by ses naučit číst, psát, počítat...
00:09:55Musel by ses naučit znát svět a rozumět lidem.
00:09:59Když se to naučíš, tak ti možná pomůžu získat princeznu.
00:10:04Ještě na něco ses chtěl zeptat?
00:10:11Nezlobte se, paní.
00:10:14Chtěl bych se zeptat... Já jsem totiž hrozně zvědavej.
00:10:20Kdo to byl na tom obrázku, co jste si včera večer prohlížela?
00:10:30To byl můj syn. Byl mladý, krásný a nadaný.
00:10:38Měl před sebou velikou budoucnost.
00:10:42Odešel za poznáním do světa.
00:10:46Přišel i do země krále Jaromíra, a tam...
00:10:49Co se tam stalo?
00:10:53Odtamtud se už nevrátil.
00:10:58Král Jaromír rád válčí.
00:11:02Zneužil mého syna, můj syn zahynul.
00:11:06A já věřím, že ten špatný král bude za své viny jednou potrestán.
00:11:14A paní, proč nechcete, abych byl večer vzhůru?
00:11:20Chci být se svými vzpomínkami sama.
00:11:27ZPÍVÁ
00:11:29Já vím, že cesta života se někdy ve tmách zamotá.
00:11:40Nejde se lehce, nejde se lehce,
00:11:45někdy se cesta ve tmách zamotá.
00:11:52A jak se člověk trmácí,
00:11:56tak v těžké chvíli poztrácí, co ztratit nechce.
00:12:05Co ztratit nechce,
00:12:08to v těžké chvíli, v té chvíli poztrácí.
00:12:15Po noci ale svítá a slunce vyjde zas.
00:12:25A vánek bolest pofouká,
00:12:30všechno vyléčí čas.
00:12:37Všechno vyléčí čas.
00:12:42Všechno vyléčí čas.
00:12:48Všechno vyléčí čas...
00:13:01Rád bych vám pomohl, paní.
00:13:05Děkuju, Muku.
00:13:10A tak se Muk učil, studoval a četl.
00:13:13Poznal vše, co se studiem poznat dá.
00:13:17Také dělal salta a kotrmelce
00:13:20a občas zpíval, aby pobavil svou paní.
00:13:24Jednoho dne k němu Enenké přišla a řekla:
00:13:29Dobrý den, Muku.
00:13:32Dobrý den, paní.
00:13:34Už ses naučil všechno, co ses u mě mohl naučit.
00:13:38Přišel čas, abych tě zbavila tvého dlouhého nosu.
00:13:47Děkuju, mockrát děkuju, paní.
00:13:51A teď půjdeš do zámku ke králi Jaromírovi
00:13:54a požádáš o službu.
00:13:57A o jakou službu mám žádat?
00:13:59To nechám na tobě, na co si troufáš.
00:14:03Kdyby sis náhodou někdy nevěděl s něčím rady,
00:14:06tady máš klobouk.
00:14:11Když si ho nasadíš na hlavu, odnese tě tam, kam si budeš přát.
00:14:19A tady máš měšec. Ten se nikdy nevyprázdní.
00:14:26Říká se o vás, že jste zlá kouzelnice,
00:14:31ale za tu dobu, co jsem u vás prožil,
00:14:34jsem poznal, že to není žádná pravda.
00:14:39Mám vás moc rád, paní.
00:14:43Tak jdi.
00:14:49A ty věci, které jsem ti dala, užij k dobru všech.
00:14:58Princezno, nech toho!
00:15:02Princezno, upadneš a zlomíš si nohu.
00:15:06Já se na to skutečně nemohu dívat.
00:15:09Tak to bych musela být trdlo jako ty!
00:15:12A vůbec, jste nemehla a nebavíte mě.
00:15:15Tak se musím bavit sama.
00:15:17Jé...
00:15:20Co to bylo?
00:15:22Princezna nám spadla do zámecké díry.
00:15:25Ale já jsem jí to říkal!
00:15:27Já jsem ji varoval, ale ona nedala na naše slova.
00:15:31A teď abychom jí pomáhali.
00:15:33Přesto se, Vaše Bystrozrakosti, domnívám, že se drobně mýlíte,
00:15:37neboť kde by se zde v zámecké zahradě vzala díra?
00:15:41To máte pravdu, ale vypadá to jako studna.
00:15:46Tak neseďte tam jako dvě pecky, pomozte mi přece!
00:15:49Bývala to kdysi studna, ale vyschla.
00:15:51Tak mi pomozte!
00:15:53To se lehko řekne, ale jak, že?
00:15:57Ano... To se ptáte mě? To já nevím.
00:15:59Tak něco udělejte, zbabělci!
00:16:03Vaše Odhodlanosti, kdybyste mě podržel,
00:16:07já bych jí možná podal ruku.
00:16:10To je smělé, ale to bychom tam mohli spadnout všichni, to ne.
00:16:15Podej mi ruce, princezno.
00:16:28Děkuju.
00:16:36Kam ji nese?
00:16:38-Hochu, kam ji neseš?
-Do zámku.
00:16:42-Kam?
-Aha, do zámku.
00:16:45-Kam?
-Do zámku.
00:16:48-Kdopak jsi?
-Říkají mi malý Muk, princezno.
00:16:52-Ty mě znáš?
-Jak bych tě neznal?
00:16:55O tvé kráse si povídá celá zem.
00:16:59A co vlastně hledáš v královské zahradě?
00:17:02Slyšel jsem křik a volání o pomoc.
00:17:05A pak bych se taky rád stal královým rádcem.
00:17:09Zachránil jsi mě.
00:17:11Bez tebe bych jistě zůstala v té díře celý den,
00:17:15protože ta dvě přihlouplá princátka,
00:17:18ta by mě v té díře nechala pořád.
00:17:21A někoho zavolat na pomoc, to by je ani nenapadlo.
00:17:25Vlastně je to štěstí, že jsou takoví.
00:17:28Aspoň jsem tě mohl vytáhnout já.
00:17:31Zdáš se být moudrý a jsi odvážný.
00:17:37Takového rádce král potřebuje. Pojď!
00:17:40Já se za tebe u tatínka přimluvím, pojď.
00:17:44No tak princezna je vytažená, a co budeme dělat my?
00:17:50Vaše Milosti, vaše starosti na mou hlavu!
00:17:55Já osobně bych se snad šel najíst.
00:17:58Skutečně, přiznám se, že jsem z té námahy dostal...
00:18:03...prostý lid tomu tuším říká hlad.
00:18:06To máte pravdu.
00:18:08Už jsme se dneska nadřeli dost. Jdeme.
00:18:18Šach, Vaše Veličenstvo. A příštím tahem mat.
00:18:23Mě, maršálku, dopaluje,
00:18:26když mi vždycky říkáš dopředu příští tah.
00:18:29Tatínku, podívej koho ti vedu. To je Muk.
00:18:33Vytáhl mě z té studny v zahradě.
00:18:36Nemohl by zůstat u dvora? Třeba jako tvůj rádce.
00:18:40-Takový malý?
-To přece nerozhoduje.
00:18:45Vyzkoušej si ho, tatínku.
00:18:48No tak dobře, já si ho vyzkouším.
00:18:52Maršálku, šachy dohrajeme jindy. Dáme si příští partii.
00:18:57A nebo si dáme jinou partii.
00:19:01Ticho!
00:19:04-Tak ty jsi Muk?
-K službám, Vaše Veličenstvo.
00:19:08Ticho, ani muk!
00:19:10Jestlipak bys dovedl kupříkladu dejme tomu dohrát tuhle partii,
00:19:16ale vyhrát ji?
00:19:19Pokusím se, Vaše Veličenstvo.
00:19:27To je jenom oddálení.
00:19:41Mat, pane maršálku.
00:19:44-Takže já jsem vyhrál!
-To je nefér, Vaše Veličenstvo.
00:19:49Kdybyste hrál vy, určitě bych vyhrál já.
00:19:53Ty chceš říci, že jsem hloupější než tady tento Muk?
00:19:56To je drzost a urážka, měl bys být potrestán!
00:19:59-Co říkáš, Muku?
-Jistě, Vaše Veličenstvo.
00:20:01Maršálek se provinil a trest by byl namístě.
00:20:03-Jaký trest navrhuješ?
-Veličenstvo, buďte shovívavý,
00:20:07protože maršálek je zajisté váš věrný služebník.
00:20:10-To, co řekl, řekl bez rozmyslu.
-To řekl.
00:20:13-Nemyslel...
-To by nevadilo, že nemyslel.
00:20:16Nemyslel to tak, že vy jste hloupější než já.
00:20:19Myslel pouze, že umím hrát šachy o něco lépe než vy,
00:20:21a to je jen věc cviku.
00:20:24V každém případě ale myslím, že by se vám maršálek měl omluvit.
00:20:29Prosím za prominutí, Veličenstvo. Hloupě jsem se unáhlil.
00:20:34Vstaň, neponižuj se. Omluvit se smíš, ponižovat nemusíš.
00:20:38Můžete mně odpustit?
00:20:40Jen co budu mít trošku času, tak ti odpustím.
00:20:43-Můžeš jít.
-Děkuji, Veličenstvo, děkuji.
00:20:48A ty, milý Muku, se dostavíš sem zítra ráno v devět hodin.
00:20:54Budu tady řešit nějaké spory, tak mně pomůžeš.
00:20:57Samozřejmě, že dostaneš plat. Ty dostaneš velký plat.
00:21:02Ty dostaneš dobrých patnáct set...
00:21:04Patnáct set nedostaneš, ty dostaneš tisíc...
00:21:06Dostaneš osm set zlatek ročně. Spokojen?
00:21:09Díky, Veličenstvo.
00:21:12Jsem spokojen, jak jen může být spokojen ten,
00:21:15co smí žít ve stínu tvé moudrosti.
00:21:18Muku, teď se mnou pojď do zahrady.
00:21:21Konečně si budu mít s kým popovídat.
00:21:23-A na prince Petra úplně zapomněla!
-A na Pavla taky!
00:21:31To se ještě uvidí.
00:21:46Vaše Spiknutosti, ten kluk se mi vůbec nelíbí.
00:21:51Co je to vůbec zač?
00:21:53Přišel, vytáhnul princeznu z díry, a myslí si, že nás přeskočí.
00:21:58No, ale to se, Vaše Zamaskovanosti, plete,
00:22:02protože my mu princeznu nedáme.
00:22:05Ne, ne, ne. My, možná vy, něco vymyslíme.
00:22:12Uctivá poklona, pánové. Smím se zeptat,
00:22:17co tady takoví dva urození mužové, jako jste vy, dělají?
00:22:22Vypadáte, s prominutím, jako dva zajíci na mezi.
00:22:26To se nestydíte, princové?
00:22:32-Čert nám ho byl dlužen!
-Maršálka?
00:22:35Toho taky, ale hlavně toho kluka.
00:22:38-Musíme se ho zbavit.
-Maršálka?
00:22:42Toho eventuálně taky, ale hlavně toho kluka.
00:22:45Moje slova.
00:22:47Ale jak?
00:22:50Pardon, to se ptáte mě? To já nevím.
00:22:54-Tak uvidíme.
-Uvidíme.
00:22:58-Jdeme.
-Kam?
00:23:00-Něco málo pojíme...
-A uvidíme.
00:23:03Tak prosím.
00:23:22-Nejsou támhle ti dva princové?
-Jsou.
00:23:25-Vypadají nějak naštvaně.
-Dobře jim tak, nekňubům.
00:23:29Ale víš, že jsi mi slíbil, že mi zazpíváš?
00:23:33ZPÍVÁ
00:23:35Já jsem jen obyčejný kluk, říkají mi malý Muk.
00:23:43To proto, že mám víc přání,
00:23:48že mám víc přání než měřím.
00:23:54Já vím, že sny mám nemalé,
00:23:59snad odvážné a troufalé,
00:24:04a přesto v jejich vyplnění,
00:24:09v jejich vyplnění věřím.
00:24:15Ten, kdo si vůbec nevěří,
00:24:20je jako vrabčák bez peří.
00:24:26A bez peří se ke štěstí letět nedá,
00:24:31jen bez peří se letět nedá.
00:24:36Teď letím přímo, nechci lhát,
00:24:42a troufám si říct mám tě rád.
00:24:47Jsem ten, kdo v tobě svoje štěstí hledá,
00:24:52jsem ten, kdo v tobě štěstí hledá.
00:24:57Jsem ten, kdo v tobě štěstí hledá.
00:25:07Koza nesmí dovnitř, vždyť strašně zapáchá!
00:25:11Pusťte nás!
00:25:14Za žádnou cenu nesmí dovnitř!
00:25:18Tak co je? Já nemám času nazbyt!
00:25:22-Tak o co jde, povídám?
-Vaše Veličenstvo, přece o kozu.
00:25:27-Otec ji odkázal mně.
-Jakou kozu?
00:25:31O tu, co tady stojí, Vaše Veličenstvo.
00:25:35Vaše Veličenstvo, bratr nemluví pravdu.
00:25:37-Otec odkázal kozu mně.
-Jak to můžeš říct?
00:25:40-A co ty, jak ty to můžeš říct?
-Ty hadrníku!
00:25:45Nechte toho! A co na to ty, Muku?
00:25:50Veličenstvo, dovolte mi vést výslech.
00:25:52Veď, suď! A vy dva toho nechte!
00:25:58-Napsal váš otec závěť?
-Nenapsal.
00:26:02A má někdo z vás svědka na to, že je koza jeho?
00:26:08-To u nás není zvykem.
-Bratr má pravdu.
00:26:12Když nemáte psanou závěť ani svědka,
00:26:14koza se zabavuje a bude ke královské večeři.
00:26:17To přece nejde, koza je naše!
00:26:20Takhle jste měli mluvit dřív,
00:26:22mohli jste se o kozu bratrsky podělit.
00:26:24Ale to ne, vy jste se o ni prali. Odveďte je!
00:26:29A ven!
00:26:32Bravo, Muku, takhle se má soudit!
00:26:35Šup s kozou do kuchyně!
00:26:38Ty jsi nejlepší soudce, jakého jsem kdy viděl.
00:26:41Děkuji, Veličenstvo.
00:26:45A tak soudil ve prospěch krále, říše i spravedlivých.
00:26:50Král si ho oblíbil a dokonce se tvářil přívětivě i na to,
00:26:54že Muk chodil s Aničkou na vycházky.
00:26:57A to právě bylo proti srsti princům Pavlovi a Petrovi,
00:27:01ale také královým dvořanům,
00:27:03protože v té době byli u dvora všichni přesvědčeni,
00:27:07že princezna si vždycky musí vzít prince.
00:27:10A nejvíc je dopalovalo,
00:27:13že Muk rozdával zlato od Enenké chudým
00:27:16a pomáhal komu mohl a jak jen mohl.
00:27:20Poslouchej, Muku, jsou na tebe samé stížnosti.
00:27:25Prý rozhazuješ zlato plnými hrstmi, je to pravda?
00:27:31Podaroval jsem jenom několik vašich poddaných.
00:27:33-To nesmím?
-No tak zlatkou snad.
00:27:37Ale slyšel jsem... Nebo jsem snad slyšel špatně?
00:27:41Vy slyšíte vždycky dobře, Veličenstvo.
00:27:44Tak já se tě ptám, kde to zlato bereš.
00:27:47-Je to dědictví po otci.
-Lže! Lže, Vaše Veličenstvo.
00:27:54-Prý je to z mé pokladny.
-Ale to není pravda!
00:27:56To by Muk nikdy neudělal, je to hodný a poctivý člověk.
00:28:00-Není schopen krást!
-Mlč, dcero, mlč!
00:28:04Opakuji, že je to dědictví.
00:28:07Jestli chcete, podívejte se do svých truhlic
00:28:09a své peníze si spočítejte.
00:28:11Tak ty nejenom kradeš, ty ještě zapíráš.
00:28:14Já si tak budu něco počítat!
00:28:16Princ Pavel a princ Petr mně všechno řekli.
00:28:20Odveďte ho!
00:28:21-To nemůžeš, tatínku!
-Zavřete ho do kobky!
00:28:23To nemůžeš, já mám Muka ráda!
00:28:28Já ho mám ráda, tatínku.
00:28:31A ty mi, dcero, zítra ráno oznámíš, koho sis vybrala,
00:28:34zda prince Petra nebo prince Pavla.
00:28:37Já tady toho druhého nehodlám déle zdržovat.
00:28:40Ne, ne, a ne! Oba jsou to nafoukaní hlupáci!
00:28:44Už jsem řekl! Nebo tě vydědím!
00:28:47Bravo!
00:28:50No vida, zítra si vezmu princeznu za ženu.
00:28:54Tak to asi těžko, protože já si ji vezmu za ženu.
00:28:58Ale to jste to špatně pochopil. Já si ji vezmu za ženu.
00:29:01Ne, já!
00:29:03ZPÍVÁ
00:29:05Zítra si vezmu princeznu za ženu a budu králův zeť.
00:29:09Já si ji vezmu a tebe hned vyženu, radši se ztrať už teď.
00:29:14-Vím, že mě miluje.
-Vím, že tě nesnáší.
00:29:19-Před tebou trucuje.
-V hlavě ti haraší.
00:29:25-Na mě se usmála.
-To asi z lítosti.
00:29:30-Hned si mě vybrala.
-Lžeš samé hlouposti.
00:29:35Zítra si vezmu princeznu za ženu.
00:29:38Máš až moc kuráže.
00:29:41Já si ji vezmu a tebe hned vyženu.
00:29:43No, to se ukáže.
00:29:46Tak tedy zítra, zítra uvidíme,
00:29:50zítra, zítra, zítra, zítra se ukáže.
00:30:00-Já jsem se podíval do pokladny.
-No a?
00:30:05Něco chybí, ale ne tolik, kolik jsi rozdal.
00:30:09Vidíš, králi.
00:30:11Tak mi řekni, kde jsi to zlato vzal.
00:30:13Z dědictví.
00:30:17Já tě v tom vězení můžu nechat celý život, pozor.
00:30:23Tak dobře. Já mám takový měšec.
00:30:27Nikdy se nevyprázdní, je kouzelný.
00:30:31Podívej se, když mně ten měšec dáš, já tě pustím na svobodu.
00:30:35-Souhlasíš?
-Ano, pane králi.
00:30:39Stráže, odemknout. Pusťte ho ven.
00:30:49Tady je.
00:30:56-Zavřít a nepustit.
-Zrádce!
00:31:00Nejsi nic jiného než zrádce!
00:31:02Ty mě urážíš? Dobře, zítra tě budu soudit.
00:31:06Asi tě dám popravit.
00:31:09Chci říci jenom tolik:
00:31:11Jsem nevinný a nic špatného jsem neudělal.
00:31:14Celý tenhle soud je podvod.
00:31:16Urazil jsi nejenom mne, ale i celý soud.
00:31:19To se neodpouští. Čeká tě nejpřísnější trest.
00:31:23Jak to vypadá, milý Muku, čeká tě smrt.
00:31:26Ale smíš mít ještě poslední přání. Mluv.
00:31:31Chci svůj klobouk.
00:31:34Podejte mu ten klobouk, ať má něco hezkého na hlavě.
00:31:40Posaď mi ho na hlavu.
00:31:44Děkuji, Veličenstvo.
00:31:47Ať jsem u své paní a přítelkyně!
00:31:55Kde je?
00:31:58On zmizel! To je ovšem...
00:32:01...vynikající!
00:32:03Uletěl nám!
00:32:06Pěkný ptáček...
00:32:12Muk se vrátil k Enenké a všechno jí vyprávěl.
00:32:16Enenké usoudila, že nadešla chvíle potrestání krále Jaromíra.
00:32:30Tak co, dítě moje?
00:32:33-Kterého sis vybrala?
-Já nechci ani jednoho, tatínku.
00:32:37Dobrá, vyberu ti sám.
00:32:40Ty si vezmeš za manžela prince Pavla.
00:32:49Je mocnější, je bohatší. A konec konců vypadá trošičku líp.
00:32:57Vaše Veličenstvo, promiňte, že vyrušuju,
00:33:00ale je tady nějaká babka.
00:33:02Představte si, že má čerstvé jahody.
00:33:05To je v téhle roční době úplný zázrak,
00:33:08tak jsem si myslela,
00:33:10jestli by na ně Vaše Veličenstvo náhodou nemělo chuť.
00:33:14-Mělo, jahody bych si dal.
-Tak já ji sem pošlu.
00:33:20Jahody, Veličenstvo, čerstvé jahůdky.
00:33:25-Stojí zlaťák.
-Dobře.
00:33:46Jé, podívejte se!
00:33:55Co je tady k smíchu?
00:34:00To určitě ta babizna. Okamžitě ji najděte!
00:34:14Ještě že si král vybral zrovna vás.
00:34:17Zbláznila jste se, Vaše Pošetilosti?
00:34:20Nosatou princeznu? Tedy... Já mizím.
00:34:24Být na vašem místě, šel bych taky,
00:34:26nebo si ji nakonec budete muset vzít vy.
00:34:29To máte ale pravdu. Tak rychle něco pojíme...
00:34:32...a vyrazíme.
00:34:50Bohužel to narostlo i Aničce.
00:34:54Neboj se, Muku. Až přijde vhodný čas,
00:34:58dám ti jiné jahody, které působí opačně.
00:35:02Děkuju, paní.
00:35:07A tak plynuly dny a týdny.
00:35:10Muk pořád čekal, kdy mu kouzelnice Enenké dá druhé jahody,
00:35:16po kterých Aničce velký nos zmizí.
00:35:20Denně se jí ptal.
00:35:24Má paní, kdy? Kdy už?
00:35:28Nepospíchej, milý Muku, ještě nepřišel ten správný čas.
00:35:35Poslyšte, paní, já mám Aničku rád.
00:35:38Přestaňte bránit naší lásce a dejte mi ty jahody.
00:35:43Ale milý Muku, já ti přece žádné jiné jahody nedám.
00:35:48Využila jsem tě ke své pomstě.
00:35:51Ale vám přece ublížil král! Co máte proti princezně Aničce?
00:35:57Je to jeho dítě.
00:35:59Můj syn musel zemřít, jeho dítě bude do smrti trpět.
00:36:03A on s ním.
00:36:05Slitujte se nad nevinnou dívkou,
00:36:07slitujte se nad tím, který vás měl rád, který vás obdivoval.
00:36:11Vždyť přece sama víte,
00:36:13že král víc než svou dceru miluje peníze, bohatství a moc.
00:36:16Vy trápíte jenom ji a mě.
00:36:19Dobře, dostaneš svou princeznu a zbavíš ji toho dlouhého nosu.
00:36:26Ale budeš muset i ty přinést své riziko.
00:36:31Řekněte, co mám dělat, paní.
00:36:35Půjdeš do zámku a požádáš o princezninu ruku.
00:36:40To udělám rád, ale jak ji zbavím toho ohavného nosu?
00:36:43Počkej, nejdřív musíš přinést tu tvoji oběť.
00:36:56Co jste to se mnou udělala, paní?
00:37:02A teď jdi do zámku a požádej o princezninu ruku!
00:37:07Ale nesmíš nikomu, ani princezně, říct, kdo jsi doopravdy.
00:37:12Říkej o sobě, že jsi král z velikého království,
00:37:15ostatní už si vymysli sám.
00:37:19Jestli si tě v téhle podobě princezna vezme,
00:37:23bude zbavena své ozdoby a i tobě se vrátí dřívější podoba.
00:37:29Ale pozor, ať tě neprozradí tvůj hlas.
00:37:34Jestliže se ti to nepodaří,
00:37:37zůstanete oba tak, jak jste teď.
00:37:39Jdi.
00:37:43Před domem tě čeká tvůj královský průvod.
00:37:57A venku opravdu čekal nádherný kočár s doprovodem.
00:38:02Na zámku ho král přijal velice přívětivě,
00:38:05především pro královské dary, které sloužící složili z kočáru.
00:38:10Souhlasil, aby se ucházel o ruku princezny,
00:38:13i když nápadník byl starý a ošklivý.
00:38:18Milá dcero, toto je král z daleké země.
00:38:22Má zlaté srdce, a nejenom srdce.
00:38:25Přivezl nejvzácnější dary, a hlavně žádá o tvou ruku.
00:38:31Já s tím souhlasím, a tak vás nechám o samotě.
00:38:39Slyšel jsem, že jste krásná, temperamentní a energická.
00:38:44V tom prvním pověst nelhala.
00:38:48Ale proč jste tak smutná, princezno?
00:38:53Protože si vás budu muset vzít, králi.
00:38:57Tak proto jste tak smutná?
00:39:00Já vím, jsem starý a ošklivý.
00:39:03-Ale ne, to ne proto.
-Ne?
00:39:06Ne. A neptejte se dál, stejně to nemá žádnou cenu.
00:39:10-Snad bych vám mohl pomoci.
-Ne, nemohl.
00:39:18Tak vám alespoň slibuji, že až si mě vezmete,
00:39:22budete tou nejšťastnější ženou pod sluncem.
00:39:25Splním každé vaše přání.
00:39:34Mat, pane maršálku.
00:39:36Hrajete skvěle, králi, před vámi se nemusím přetvařovat.
00:39:41Náš král hraje mizerně,
00:39:44ale nemáte ponětí, jak se rozčiluje.
00:39:46když něco opomenu a omylem mu dám mat.
00:39:50-Vezmete si princeznu, králi?
-Rád bych.
00:39:55Alespoň se dostane odtud, chudinka.
00:39:59Zamilovala se do takového malého kluka.
00:40:02Král ho chtěl dát popravit, ale on mu upláchl.
00:40:06A teď se princezna trápí a trápí.
00:40:10A proč se pro ni nevrátí, ten její milý?
00:40:14Nedivte se, bojí se.
00:40:17Ale kdybych já byl na jeho místě a v jeho věku,
00:40:22vrátil bych se a princeznu bych unesl.
00:40:28Teď budete mít bílé, pane maršálku.
00:40:34Čas utíkal jako voda. Přišel den zásnubního plesu.
00:40:43Pozoruji vás každý den, princezno.
00:40:46Jste stále smutnější.
00:40:49Vím, proč jste smutná,
00:40:51a proto jsem se rozhodl, že vaše trápení skončím.
00:40:54Nechci, abyste se stala mojí ženou, protože nechci, abyste plakala.
00:40:59Milujete jiného, milujete malého Muka.
00:41:04Jak to víte, králi?
00:41:06Že milujete jiného, to není těžké uhádnout.
00:41:09Zbytek mi pověděl maršálek.
00:41:11Domníval se sice, že by bylo lepší, abych si vás vzal
00:41:15a odvedl vás z této země a z tohoto nešťastného království,
00:41:19kterému vládne bezcitný panovník,
00:41:21ale já jsem poznal, že by to nebylo dobré.
00:41:24Vy jste mladá, krásná, a já...
00:41:28Sbohem, princezno.
00:41:31Počkejte, králi. Děkuji vám za vaši velkomyslnost.
00:41:35Můj milý Muk se ke mně už nikdy nevrátí.
00:41:39Možná už nežije, kdo ví?
00:41:42Stanu se vaší ženou, protože... Já nevím, jak to říct,
00:41:46ale jako kdybyste vy a on byli jeden muž.
00:41:51Kdybych ti, Aničko, jenom směl říct...
00:41:55Už můžeš, milý Muku!
00:41:58Tvá a její láska,
00:42:00tvá a její moudrost zvítězily nad mou touhou
00:42:04potrestat se zlým králem i jeho dítě.
00:42:07-Muku!
-Aničko...
00:42:11Vrátila bych vám vaše původní podoby,
00:42:14ale ještě nenastal ten správný čas.
00:42:16Ale proč, paní?
00:42:19Vaše ruce a vaše životy musí spojit král Jaromír.
00:42:24A jako svatební dar vám musí dát můj měšec.
00:42:40-Budeme mít hodně dětí.
-Kluky a holčičky.
00:42:43-Půjdeme za králem.
-Ano.
00:42:53Milé děti, jakpak se vám líbí dnešní ples?
00:42:56Moc, tatínku.
00:42:58Byli bychom rádi, kdybys nás oddal už dnes.
00:43:02Ale, ale... Děti, vy na to nějak spěcháte.
00:43:08Mám jednu podmínku, králi.
00:43:11Třeba deset, milý zeti. Mluv.
00:43:14Slyšel jsem, že máte kouzelný měšec.
00:43:17Chci ho jako svatební dar.
00:43:20No vida, ty jsi nějaký dobře informovaný král!
00:43:24Králové bývají dobře informovaní, to víte jistě sám.
00:43:29Mě to napadlo hned,
00:43:31že si nechceš vzít mou dceru kvůli tomu jejímu krásnému nosu.
00:43:34Ale tatínku!
00:43:37Nu, co je pravda, je pravda. Tady je.
00:43:43Na, vezmi si ho, stejně to zůstane v rodině.
00:43:48Děti, spojte své ruce.
00:43:52Děti, poklekněte.
00:43:56Milý králi,
00:43:58bereš si zde přítomnou princeznu Aničku dobrovolně za ženu?
00:44:03Ano.
00:44:06A pak řekla ano i princezna Anička.
00:44:10Král jim dal měšec
00:44:13a prohlásil jejich manželství za právoplatně uzavřené.
00:44:17A v té chvíli vylovil Muk odněkud čarovný klobouk,
00:44:21nasadil si ho, a oba rázem zmizeli.
00:44:30To se divíš, králi, co?
00:44:32Měšec pryč, princezna pryč, a naděje na bohatého ženicha taky.
00:44:37A ty tu sedíš s dlouhým nosem a divíš se.
00:44:40Já ti to přeju.
00:44:43-Kdo jsi? Kde se tady bereš?
-Na tom nezáleží.
00:44:48Přišla jsem zaplatit dluh. Nejenom za sebe,
00:44:52ale i za všechny špatné skutky, kterých ses v životě dopustil.
00:44:56A nebylo jich málo.
00:44:58Tak teď se chyť za ten svůj ošklivý nos
00:45:02a přemýšlej o tom.
00:45:06A nosatý král chvíli jen tak seděl a zíral.
00:45:11Ale potom se zvedl a odešel o tom přemýšlet.
00:45:16Přemýšlel a přemýšlel.
00:45:21A jestli neumřel, přemýšlí o tom dodnes.
00:45:36Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Muk byl sirotek a ještě k tomu malého vzůstu, ale byl milý a dobrosrdečný. A tak se ho ujala čarodějka, které kdysi zlý král zahubil syna. Mukovi se zalíbila princezna a tak šel tomu králi sloužit. Na cestu ho čarodějka vybavila kouzelnými dary – měšcem, v němž peníze neubývaly, a kouzelným kloboukem. Kdo si ho nasadil na hlavu, rázem se ocitl tam, kde si sám přál. Muk se stal královským rádcem, jenže králova nenasytnost po penězích ho uvrhla do žaláře. A to čarodějka nemohla nechat bez potrestání, přichystala králi trest i za svého syna. Jaký, to uvidíte v pohádce podle německého klasika Wilhelma Hauffa. Hrají Michal Suchánek, Jiřina Jirásková, Miloš Kopecký a další.
