Odpovědnost a poslání novináře vůči světu, který nechce vidět ani slyšet. Věnováno památce obětí Stalinova hladomoru.
Pan Jones

„Čím to všechno Stalin platí?“ ptá se hrdina filmu britský novinář Gareth Jones, když vidí zběsilou industrializaci Sovětského svazu. „Na jihu jsou to samá obilná pole. Obilí je Stalinovo zlato!“ dostane se Jonesovi zasvěcené odpovědi. Mladý novinář původně přijel do Moskvy, aby udělal rozhovor se Stalinem. Navzdory úředním orgánům a agentům, kteří ho hlídají, se mu podaří dostat na Ukrajinu. A o tom, co na vlastní oči viděl a doslova přežil, se snažil přesvědčit Británii a svět. Stalinova politika paradoxně na území nepřehledné úrodné černozemě Ukrajiny vyvolala jeden z největších hladomorů v dějinách lidstva. Odhady se pohybují kolem sedmi až deseti miliony lidí, které hladomor v letech 1932–33 zahubil.

Film významné polské režisérky Agniezsky Hollandové připomíná nejen tuto hrůznou politickou zvůli, která je dodnes mnohými zamlčována a zlehčována, ale zároveň je film výsostně aktuální. Vypráví o odpovědnosti novináře, o novinářské odvaze a cti, o tom, jak je snadné zaprodat svou profesní i lidskou duši. Je to odvaha vidět a pojmenovat věci takové jaké jsou navzdory mocným tohoto světa, navzdory všemu pokušení. Dodnes umírají novináři za svou pravdu, tak jako Gareth Jones. Film ale může být i dílem skládačky o pravdě o rusko-ukrajinských vztahů, o nenávisti Moskvy, touze podrobit si tuto zemi, ať už řízeným hladomorem, či zavražděním stovek tisíc Ukrajinců a dalších národností na území Ukrajiny v době stalinistických čistek.

Napište nám