Biser Arichtev: Po prvním přečtení mi bylo jasné, že nás čeká velmi emotivní příběh
Jaké byly Vaše pocity, když jste poprvé četl scénář?
Honza Coufal je zkušený scénárista a našel opravdu zajímavé téma. Byl jsem zvědavý, jak se s tím popere na ploše třinácti dílů. Už před vznikem samotného scénáře jsme se vídali i společně s producenty a mluvili o tématu, ději i postavách. Později po prvním přečtení mi bylo jasné, že nás čeká velmi emotivní příběh plný neobvyklých životních situací a konfrontací. Zajímavé je, že obsáhlejším tématem není ani tak výměna dětí jako taková, ale mezilidské a zejména rodinné vztahy a vazby.
Jak byste zhodnotil natáčení? Bylo v něčem jiné oproti Vašim předchozím zkušenostem?
Tentokrát jsme se maximálně soustředili na emoce, které postavy prožívají. Zaměřili jsme pozornost diváků víc na emocionální prožitek než na okázalý vizuál. Jsem přesvědčený, že se to povedlo. Je to skvělý „herecký seriál” a diváci to určitě ocení. Jak v přípravách, tak později při dokončování seriálu ve střižně jsme úzce spolupracovali se scénáristou, abychom celý příběh co nejlépe odvyprávěli a vyčistili.
Co práce s herci, kteří museli často ztvárnit pocity, jež jsou pro člověka nepředstavitelné? Jak jste bojoval s tím, aby tyto scény působily autenticky?
V seriálu jsou opravdu situace, které nikdo z nás nezažil a nikdy by zažít ani nechtěl. Jsou ale vedené základními emocemi jako zmatení, vztek, smutek, radost. Především je tu ale láska jako základní rodinné pouto. Je jasné, že to nejcennější, co v životě máme, jsou naše děti. Jsme pro ně ochotni udělat cokoliv. Naším úkolem bylo prozkoumat, jak silné to pouto rodiny je. Jestli je možné ztratit jistotu nebo ji narušit, a pak najít způsob, jak ji získat zpět. Byla to hodně zajímavá výzva. Současně jsme si všichni měli možnost ověřit a připomenout, co pro nás samotné rodina znamená. Doufám, že se to přenese také na diváky.
Co představitelé dětských rolí a práce s nimi? Vedl jste je nějakým zvláštním způsobem?
Pracuji s dětmi prakticky v každém ze svých projektů. Za tu dobu jsem si uvědomil jednu věc a tentokrát víc než jindy. U dětí je nejdůležitější si správně vybrat. Zvlášť u seriálu jako jsou tyto, kdy děti mají poměrně dost prostoru. Někdy je to totiž v polovině přestane bavit, protože zjistí, že to není vždycky jen zábava, že je to prostě práce. Tentokrát jsme vsadili i na hereckou koučku pro děti. Ukázalo se, že se to vyplatilo, protože oba chlapci hrají své role skvěle. Jedna z dětských postav – šestiletý Jakub, trpí Aspergerovým syndromem, druhá – šestiletý Tomáš jezdí motokros. Kluci to neměli lehké.
Během natáčení jste čekal dítě, kolik jste na konto možné výměny dětí slyšel vtipů?
Byla to jedna z prvních novinářských otázek! A myslím, že jim ještě není konec. Čekám další až seriál uvidí veřejnost. Ani jeden z mých synů mě myslím nemůže zapřít. Já jsem v klidu.
Dokážete si podobnou situaci představit? Tušíte, jak byste se zachoval?
Snažil bych se najít řešení, stejně jako naše postavy. A stejně jako ony bych pravděpodobně dospěl k tomu, že žádné správné řešení v takové situaci vlastně neexistuje.
Jak si zatím Vy sám užíváte mateřství? Převládají ještě radosti, nebo už nastupují i starosti?
Rodičovství pro mě není tak docela nová role. Věděl jsem na rozdíl od mé ženy, co mě čeká. Byl jsem na to připravený. Stejně ale musím přiznat, že mě to pohlcuje. Chci s nimi trávit čas a baví mě to. S věkem jsem si myslel, že to pro mě bude náročnější, ale ke svému údivu zjišťuji, že jsem snad hravější než dřív.
Obě rodiny se v sérii navíc znají. Myslíte si, že to jejich situaci komplikuje?
Znají se jen velmi málo. Situaci komplikuje spíše příběh z minulosti, který postupně objevujeme. Je to další zajímavá rovina seriálu. Vždycky v úvodu každého dílu objevíme střípky z minulosti postav, které nám postupně zapadnou a doplňují celý příběh.
V sérii vystupuje celá řada postav a postupně se nám odkrývá poněkud složitá vztahová mapa, jak jste postupoval, aby se v tom divák neztratil?
Nebylo to tak těžké. Příběh je zajímavě a dobře propsaný a střípky, které odhalujeme jsou připraveny tak, aby k nim měli diváci nějaké indicie v příběhu, který se jim odvíjí v reálném čase. Díky výtvarnému řešení jsme zapracovali už jen na druhoplánovém efektu, aby se diváci snáze a rychleji orientovali, kde se postavy vyskytují.
Jak moc je seriál inspirován záměnou dětí v Třebíči? Zabýval jste se jím při přípravě na natáčení?
To je spíše otázka k autorům projektu nebo přímo na scénáristu, ale podle toho co vím o takzvané třebíčské kauze, tak tam mnoho společného není.
Narazil jste během příprav na další podobné případy?
Z doslechu vím, že se něco takového stalo asi nejednou. Když jsem se o tématu bavil s lékaři a sestřičkami z porodních oddělení, potvrzovali, že dnes je to již prakticky nemožné. Starší ročníky se ale svěřily, že v minulosti to prý občas bylo divoké.
Hrál jste na kytaru v kapele Kryštof, pokračujete v hudbě nějak, nebo na to už nezbývá čas?
Hraju si doma pro radost. Moje působení v kapele je opravdu dávná minulost.
Jak hodnotíte atmosféru při natáčení? Dá se v zákulisí takového seriálu vůbec vtipkovat?
Sranda musí být, kdyby na chleba nebylo! V branži je vtipkování na denním pořádku. Herci i štáb mají spoustu historek, které si denně vyměňují. Asi jsme si neužili tolik srandy jako kdybychom točili komedii, ale i tak bylo veselo. Sranda končí otázkou na vtipnou historku z natáčení. Celkově to bylo náročné, navíc nám natáčení dvakrát přerušil koronavirus. A i když naše téma nevypadá na první pohled vesele, užili jsme si ho.
Jak probíhalo natáčení porodu? Jak se dá takto intimní věc natočit citlivě? Neříkal jste si třeba po porodu vlastního dítka, že jste to měl v seriálu natočit jinak?
Porod se dá natočit mnoha způsoby. My děláme rodinný seriál, proto se při natáčení soustředíme na to, co je důležité pro náš příběh. Není to porod samotný, ale to, co se děje okolo. Emoce, společné chvíle, napětí. Bylo těžké v omezených podmínkách navést všechny tak, abychom reprodukovali atmosféru a pocit absolutního štěstí a radosti, jaký doprovází tyto chvíle. V našem příběhu sehraje roli také napětí kvůli komplikacím u porodu. Nám natáčení zkomplikovala doba, která nám nedovolila točit přímo na některých odděleních. Ale všechno myslím dopadlo velmi dobře a natočili jsme skvělý seriál.