Veronika „Koko“ Šmehlíková: Divákům naservíruji všechno možné. Ema není vybíravá

Kdy jste začala poprvé vařit?

Bylo to z holé nutnosti ve chvíli, kdy jsem se z rodné Plzně přestěhovala do Prahy kvůli studiu Vysoké školy hotelové. Do té doby doma vařila maminka a táta míval navíc v ten čas v Plzni italskou restauraci, takže nebylo proč se zbytečně snažit. Na vejšce ale přišel hlad po domácím jídle. Všechno to začalo těstovinami – říkala jsem jim Penne Primavera. Byly zapékané se spoustou sýra, kuřecího masa a mraženým hráškem. Začátky tedy nebyly nijak hvězdné. Ve stejné době jsem ale začala nakupovat kuchařky od věrohodných autorů, studovat recepty a všechno zkoušet formou pokus/omyl. Navíc mě to začalo čím dál víc bavit. A jídlo začalo dobře chutnat. Chytlo mě to a v tu chvíli jsem začala postrádat kvalitní pořady s recepty. Tenkrát jich v televizi nebylo zdaleka tolik, co teď. A na internetu bylo všechno v angličtině. Tak jsem si coby radiová moderátorka řekla, že si udělám vlastní pořad, naučila jsem se stříhat videa a prostě začala vařit coby samouk.

Dělají vám nějaké recepty problém, nebo vše berete jako výzvu a zkoušíte to?

Pořád mi moc nejde pečení – nejen sladkého, ale obecně pečiva. Snažím se ale překonat nechuť být zas úplně na začátku a začít na sobě v tomhle ohledu pořádně pracovat. V životě jsem nepekla dort. Ani jediný. To se změní, protože se blíží Eminy první narozeniny a přece nemůže dostat nic jiného než dort od mámy. Diváci toho budou samozřejmě svědky.

Kolik času trávíte týdně v kuchyni? Změnilo se to s Emou?

Teď v době koronaviru jsou to hodiny denně. To máte snídani, oběd, večeři, svačiny… Mám pocit, že jen vařím anebo myju nádobí. Ale je to pro mě forma relaxace i zábavy, takže nechci, aby to znělo, že si stěžuju. Vlastně ideálně strávený den nemůže být bez vaření a hlavně následného posezení s rodinou, která jen spokojeně chroupe a pokyvuje hlavou. Podle toho se pozná, že jim vážně chutná. U stolu je chvilku klid a nikdo nemluví, případně se nijak zvukově neprojevuje, co se Emy týče.

Jaké recepty představíte divákům Menu pro Emu?

Jsou to recepty pro celou rodinu a i z celého světa. Nejedná se pouze o dětskou stravu, to určitě ne. Ale kolem malého dítěte se v rodině jeho příchodem začne tak nějak všechno točit a má vliv úplně na všechno. Člověk už nemá tolik času na vaření. Vlastně už nemá čas skoro žádný! A podle toho je potřeba uzpůsobit i systém výroby stravování pro celou domácnost. Jednoduše řečeno vařím pro unavené mámy, hladové táty a děti, které postupně přicházejí na nové a nové chutě. Myslím na časovou tíseň, ale i na to, že si jídlo pořád chceme užít a nechceme se za žádnou cenu šidit. A beru v úvahu i ekonomickou stránku věci, takže když vaříme z nějaké suroviny, tak třeba i různá jídla pro různé členy rodiny.

Máte pocit, že tu podobný formát chyběl? V čem se váš kulinářský pořad bude od ostatních lišit?

Je těžké v oblasti kulinářských a lifestylových pořadů vymyslet v dnešní době něco úplně revolučního, co tu vůbec nebylo. Ale věřím, že prostor pro něco velmi rodinně zaměřeného tu rozhodně ještě byl. Chtěla jsem, aby recepty nejen skvěle chutnaly a lidem se podle návodů jednoduše vařilo, ale aby měly i jistou hodnotu, co se týče použitých surovin a celkově receptur. Proto jsme hledali garanta, kterým se stala paní doktorka Vendy Kunová, nutriční specialistka, která přináší do pořadu vyloženě pokrmy, které jsou oštemplovány jejím razítkem. Kontroluje vše, co chci vařit, už během vzniku scénářů, protože se tu bavíme i o hubnutí ještě během kojení, také alergenech, výživových hodnotách surovin na dětské příkrmy a podobně. Tohle jsem nechtěla hledat někde na internetu a doufat, že se neseknu. Také v pořadu máme vždy jeden recept s mými tipy a vychytávkami, které jsem během praxe nasbírala. Jde se tedy spíše po těchto radách, než po konkrétním receptu. I to je, myslím, něco nového.

Jaká jsou Vaše nejoblíbenější jídla, ráda se k nim vracíte? Mění se to například po porodu?

Jsou samozřejmě jídla, která musím doma vařit v pravidelných intervalech, jako třeba moje kuře na paprice, čínské knedlíčky shu mai, skotské vejce, grilled cheese sandwich nebo třeba quiche. Dobrou zprávou pro diváky je to, že všechny jsem do Menu pro Emu zařadila, takže o ně nepřijdou. Po porodu jsem stravu ale spíše změnit musela, protože samovolný návrat na původní váhu se u mě rozhodně nekonal. S tím mi v průběhu epizod pomáhá i Vendy, je to přeci jen její obor. Diváci zjistí na vlastní oči, jak se mi daří všechny její pokyny dodržovat a zda to bude mít efekt. Ostatně možná to některým bude i malou motivací začít spolu se mnou.

Můžete prosím přiblížit samotné natáčení? Kdy se natáčelo, kolik pokusů jste na recept měla, byly nějaké komplikace?

Měli jsme to poměrně komplikované a to hned ze tří důvodů. Zaprvé, začali jsme točit v listopadu, ale pořad vysíláme od jara, takže měl i jarně působit. Přeci nechcete na jaře koukat na pochmurný podzim a zimu bez sněhu. S tím bylo potřeba se poprat. Navíc jsem na začátku natáčení byla mámou půlročního miminka a natáčecí dny mají dvanáct hodin. Tohle byla výzva pro celou naši rodinu. Točili jsme vždy jednou týdně, zbývající dny jsem to doma vynahrazovala. Stejně jsem se cítila provinile. No a třetí komplikace přišla v březnu a ta obrátila život naruby nám všem. Virus, roušky, omezení pohybu. Jsem ráda, že jsme všechno nakonec dotáhli do úspěšného konce. Co se týče pokusů na recept, tak samozřejmě jeden. Jé, to by rejža nepřežil, kdyby se něco nepovedlo hned napoprvé!

Režisérem je Vít Karas, který už má s podobnými pořady zkušenost. Vy už jste před kamerou také vařila. V čem byla nová tato spolupráce?

Bylo to nové v tom, že do této chvíle, tedy než jsme začali točit Menu pro Emu do televize, jsem byla sama sobě režisérem, střihačem, dramaturgem, zvukařem i PR oddělením. Zkrátka z internetové tvorby jsem byla zvyklá dělat všechno sama (tedy kromě toho, že bych točila, protože bych se za kameru musela naklonovat). Tady byl najednou velký tým lidí, spousta funkcí a já ani netušila, kdo co má vlastně dělat, co je čí úkol, na koho se s čím obracet. V něčem to práci samozřejmě zjednodušuje, v jiných věcech ale i komplikuje. Nastal jiný systém tvorby, televizní produkce je opravdu něco jiného než tvorba internetových pořadů a foodblogu. Asi v tisíci věcech.

V každém díle se představí zajímaví hosté. Podle čeho jste je vybírala a co se diváci z rozhovorů dozví?

Vybírali jsme zkušené matky i otce, kteří se nám něčím hodili i k tématu epizody. Každá má nějakého společného jmenovatele, podle něhož volíme nejen hosta – tedy aby k tomu měl co říci – ale i recepty a odborníka, který se k danému tématu vyjadřuje. Kromě známých herců a hereček tu tedy potkáme například primáře dětské obezitologické ambulance, dětskou zubařku, vztahovou koučku nebo fyzioterapeutku malých dětí. Od VIP hostů se pak snažím vyzvědět jejich vlastní rady a zkušenosti s výchovou potomků, někteří vyprávějí příběhy z úplných začátků rodičovství. Člověka to uklidní, že jsme všichni prostě jen lidi. Od odborníků se snažím získat ty nejpodstatnější informace související s jejich zaměřením a malými dětmi do jednoho roku. A všude kolem toho je spousta vaření.

Jaké menu má Ema teď nejraději?

Z ovoce vedou jahody, ze zeleniny pečená dýně, miluje lososa v páře a taky sýry. Miminku prý chutná to, co jejich maminka jedla, když bylo ještě bříšku. A jelikož já jsem tenkrát jedla úplně všechno a klidně všechno, co jsem zmínila, naráz na jednom talíři, tak se vlastně ani nedivím, že Ema vůbec není vybíravá.