Velké útěky z Berlína

Berlínská zeď stála a plnila svůj účel dlouhých osmadvacet let. Během té doby procházela nepřetržitou údržbou, docházelo však i k jejímu neustálému zdokonalování. Každý pokus o útěk, ať už úspěšný či nikoli, zavdal důvod ještě zvýšit její neprostupnost. V roce 1945 Spojenci obsadili hlavní město Německa, čímž ukončili válku v Evropě. Německo bylo rozdělené na dvě části a jeho hlavní město zůstalo po dalších pětačtyřicet let obsazené armádami čtyř států. Západní Berlín, ležící v samém srdci nově vzniklé Německé demokratické republiky, se stal ostrůvkem západního světa v komunistickém moři. K zamezení masivního exodu občanů z Východu na Západ, záhy došlo k neprodyšnému uzavření západní části města za sto padesát pět kilometrů dlouhou zdí. Nikdo se nesnažil utíkat z území obehnaného tímto opevněním, jehož parametry si nijak nezadaly se stavbou věznice s nejvyšší ostrahou. Naopak, útočiště uvnitř této hradby se snažili naleznout lidé žijící venku. Dostat se do prostoru uzavřeného zdí znamenalo uniknout z komunistické části Německa a získat přístup do svobodného světa.