Útulnost rybníků, remízků, hlubokých lesů a renesanční Telče, Dačic a Slavonic obdivuje Pepa Polášek při jízdě s parní lokomotivou Kafemlejnek. Režie P. Lokaj

Znáte křehkou přírodní lyriku básníka Ivana Magora Jirouse a místa, kterými byl inspirován? Víte jak (ne)vypustit rybník a jak chytit do fotopasti vydru? A jak se otiskla péče našich předků nejen do krajiny, ale i do výtvarného umění a architektury?


Kafemlejnkem

Lokomotiva Kafemlejnek – neboli stroj řady 97, výroba od roku 1900 – vypadá jak vzor ilustrací všech dětských knížek. Má přesně ty výtvarné parametry, které od mašinek čekáme: baňatý komín a vysoký parní dóm, který je umístěn hned za ním. Dnes nesou označení 310, protože po roce 1918 převzaly Československé státní dráhy 133 kusů těchto strojů a provedly jejich přeznačení. Pepu konkrétně vezl stroj 310.093, který má svoje domovské depo v Českých Budějovicích. Další přezdívky, které tyto lokomotivy nesou, jsou také půvabné: Nazdárek, Matylda či Babička. Z běžného provozu byla poslední lokomotiva této řady vyřazena v roce 1968 v Bratislavě.


Na trati skoro do Rakous

Kafemlejnek veze Pepu Poláška po železniční trati 227, která končí ve Slavonicích. První vlaky na této trase z Telče jezdily od 7. září 1902. Původně byla trať protažena až do Rakouska, provoz zde však skončil 22. května 1945 a nebyl nikdy obnoven. Na části drážního tělesa směrem k našim jižním sousedům dnes vede cyklostezka a k obnovení dráhy v dohledné době zřejmě nedojde.


Navštívíme tato místa


Fotogalerie z tohoto dílu


Stopáž26 minut
Rok výroby 2019
 P ST HD
ŽánrDokument