Vzpomínky československých vojáků účastnících se bojů druhé světové války. Režie O. M. Morgenstern
00:00:36*MUŽ: Historie není ničím, pokud jí nepřipomínáme.*
00:00:40T. G. MASARYK ZE ZÁZNAMU: Náš stát byl obnoven.
00:00:43Svobody není možno vydobýt a udržet bez největší oběti.
00:00:47-Sigh! -Heil!
-Sigh! -Heil!
00:00:50-Sigh! -Heil!
00:00:53E. MORAVEC: Svorné soužití Čechů s Němci,
00:00:56na kterém zde všichni upřímně pracujeme,
00:01:00nehodí se Anglii, nehodí se Židům a nehodí se Benešovým.
00:01:06A tremendous battle is raging in France and Flanders,
00:01:10which for the first day or two was without defenders.
00:01:14They have penetrated deeply and spread alarm
00:01:18and confusion in their track... HOUKÁNÍ SIRÉN
00:01:22VÝBUCH
00:01:24V+W:Vám všem ve vzdálené vlasti! Váš vrchní velitel,
00:01:29vaši vojáci, vaše vláda, vaše vysílačky
00:01:32vysílají vám všem velikým vesmírem vítězné volání velkého V.
00:01:38K. GOTTWALD: ...že vysloví spravedlivý soud
00:01:41nad posledními vnitropolitickými událostmi,
00:01:45a že zaručí jejich rozhřešení ve prospěch pracujícího lidu,
00:01:51ve prospěch republiky.
00:01:55*Slovy klasika dodáme, že ne vždy, když nasazuješ krk za svoji vlast,
00:01:59se k tobě tvoje vlast zachová jako k hrdinovi.
00:02:04Právě všichni ti, kteří se rvali se zlem v naší jednotce,
00:02:08kdy prohrávali, vítězili a umírali za demokracii, za Československo.
00:02:13Kdyby jenom mnozí z bojovníků tušili,
00:02:16co je čeká po roce 1948 a následně v padesátých letech.
00:02:21Zachytili jsme poslední žijící veterány z dobrovolných vojáků,
00:02:25důstojníků, žen bojujících na západní frontě
00:02:28v bitvě o Británii na Středním východě u Tobruku.
00:02:31Taktéž unikátní záběry z kasáren našich vojáků na východě v Buzuluku
00:02:35a vylodění v den D v Normandii.
00:02:38Jsou to příběhy lidí, kteří se po roce 1939
00:02:41nepoddali černému uchvatiteli, hitlerovskému Německu.
00:02:45Šli do neznáma, neznámo kam, bojovat za vlast.
00:02:50Za sto let možná děti našich dětí svým dětem budou teskně vyprávět.*
00:02:56-Já už jsem měl německý přátele. Nežidovský.
00:03:01Žádný antisemity jsem neznal jsem.
00:03:04*Po šedém ránu 14. března, navěky označeném v kalendáři.*
00:03:09ZPĚVNĚ:No a suk je šuvoucí... A dál to neumím.
00:03:14*To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě...*
00:03:17-Když jsme přešli hranici, tak bylo po všem.
00:03:20*Až ze všech nás už budou jenom stíny či prach...*
00:03:23-Spitfire, to byl kočár. Na to nedám nikdy dopustit.
00:03:29*Již čas klást bude na hodiny života příštích v ranním šeru... *
00:03:33-To je... anglická uniforma.
00:03:38Tadyhle je ještě "Čechoslovakia".
00:03:40*Chvíle se ozve bez úderu.*
00:03:43-I am saying good bye, dear friends.
00:03:48*To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě.
00:04:05Všichni z našich dobrovolníků, když odcházeli ze svých domovů,
00:04:09chtěli na jakoukoliv frontu.
00:04:12V letech 1939 a později neexistoval žádný manuál,
00:04:15že když se vydáš přes polské hranice do Sovětského svazu,
00:04:18tak skončíš na východní frontě.
00:04:21Případně když to vezmeš přes Maďarsko, Jugoslávii, Francii,
00:04:24doputuješ na západní frontu. Někdy tomu tak bylo, jinde zase ne.
00:04:28Cesty to byly strastiplné a nebezpečné.
00:04:31Byla válka.*
00:04:34-Já mám dojem, že musí jít do tý války,
00:04:37když jsme napadený.
00:04:39Protože já nevím, proč by chodil a nás tady nechal jinak.
00:04:44Já mám dojem, že to bylo takový to vlastenectví, jo?
00:04:53Naposled jsem...
00:04:55Než tatínek odešel, jsem ho viděla na Vánoce roku 39,
00:05:02kdy jsme i s maminkou byly u tatínkovy sestry.
00:05:08V lednu roku 40 tatínek odešel do zahraničí.
00:05:15Nevím přesně kudy.
00:05:18Tam to bude možná v jeho notýskách zapsaný.
00:05:23*"Leden 1940.
00:05:25Odjíždíme v 11:30 z Wilsonova nádraží.
00:05:27Přijíždíme do Brna ve dvě hodiny. Jedeme celá skupina.
00:05:31Ota Grlich, Franta a bratři Bretové.
00:05:33O dva dny později přijíždíme do Bratislavy.
00:05:36V Železné studánce nás očekává německý vyslanec.
00:05:39Další dny jdeme 20 km v závějích na maďarskou hranici,
00:05:43míříme do vesnice Pusztafödémes, kde nás má očekávat farář.
00:05:47Místo toho jsme zatčeni a noc trávíme v chlévě.
00:05:50Jsme vyslýcháni na gestapu, v ulici Vaci ut 70 Schleisinger.
00:05:54Zřejmě nás vrátí na Slovensko. Přesto všichni víme,
00:05:57že chceme na frontu, bojovat proti Němcům."
00:06:01Mnohé informace z válečného deníčku jsou zapsané útržkovitě,
00:06:04podle toho, jaké měl pisatel možnosti si vést poznámky.
00:06:07Ale je to dobový unikát, který stojí za pozornost.
00:06:10Obdobnou cestou utíkal i mladík, sedmnáctiletý Emil Boček*
00:06:17-Já jsem měl kamaráda, Bořivoj Sedlák se jmenoval,
00:06:20a on byl, myslím, o rok nebo o dva starší jak já.
00:06:24Tak jsme se Bořivojem rozhodli, že odejdem.
00:06:27Tak jsme jeli do Hodonína, tam jsme vystoupili a přespali tam.
00:06:32Druhý den nás převedli přes to moravsko-slovenské pomezí
00:06:36do Trenčína.
00:06:38Já jsem potom koupil lístky v Trenčíně do Bratislavy.
00:06:41A byli jsme dohodnuti, že budem přecházet na Petržalce,
00:06:45do toho Maďarska.
00:06:47No, přijeli jsme na Petržalku na most,
00:06:50a já, když jsem uviděl ty vojáky, jak tam hlídaj s těma puškama,
00:06:54říkám: "Kamaráde, tam uděláme krok, a už nás povedou."
00:06:58*Napínavé vyprávění tehdy mladého Emila s jeho kamarádem Bořivojem
00:07:02žáci základní školy v Bystrci poslouchali s napětím.
00:07:05Útěk z moravských Tuřan až do Británie k RAF je pozoruhodný.*
00:07:09-Ty důvody odchodu obyvatelstva z Československa,
00:07:13nebo z území obsazeného Československa,
00:07:17byly opět velmi různé.
00:07:20*Jak překračovali v zimě hranice ze Slovenska do Maďarska,
00:07:23Jugoslávie, kolikrát byli vězněni a vraceni na místo, odkud přišli,
00:07:27až se nakonec rozdělili a každý šel sám.*
00:07:30-Odjeli jsme přes Bospor, do Cařihradu, jelo se do Bejrútu.
00:07:34V tom Bejrútě jsme byli nějakej čas a odjelo se do Francie.
00:07:37Přijeli jsme do Marseille,
00:07:39tam jsme podepsali přihlášky do cizinecké legie.
00:07:43Mezitím vypukla válka, my jsme šli do toho Agré, toho tábora,
00:07:47a mě zařadili k telefonistům.
00:07:49Já jsem se musel naučit morseovku, no hrůza hrůzoucí.
00:07:53Říkám: "Na co já budu potřebovat morseovku?"
00:07:56*V jednotce je mladý Emil Boček zařazen jako vojín pěšího pluku,
00:07:59kde se účastnil ústupových bojů. Němci je tlačili k Dunkirku.
00:08:03V červenci 1940 prezident Edvard Beneš
00:08:06ustupujícím vojákům umožní nalodit se na egyptskou loď,
00:08:09se kterou se štěstím přistávají v Liverpoolu ve Velké Británii.*
00:08:14-Nikdo nemohl vybírat, zda se rozhodne,
00:08:20že chce bojovat v Sovětském svazu, že chce bojovat v Británii,
00:08:23nebo že chce bojovat v domácím odboji.
00:08:28-Dobrý den, pane plukovníku.
-Dobrý den! -Dobrý den.
00:08:32My si jdeme pro podpisy do knížky.
00:08:35-Dobrý den. -Je tady o vás. Jen náhodou jsme ji sehnali.
00:08:38-A poprosili bychom vás, kdybyste se nám podepsal do knížky.
00:08:42-Dobře, děkuji. Jo dobře. Samozřejmě, že vám to podepíšu.
00:08:52To je můj životopis, kterej jsem sepsal svého času,
00:08:57a v Ostravě to vyšlo, myslím minulý... předminulý rok.
00:09:02Pocházím z židovské rodiny.
00:09:06Maminka byla... se jmenovala původně Rokopnitz,
00:09:10její otec byl notářem v Lipníku.
00:09:13No, a otec byl Wechsberg.
00:09:17Tady je maminka s otcem.
00:09:19A tady jsem s bratrem. Jó?
00:09:22A moje maminka... é, heh, udělala to,
00:09:28že vypravila všechny své chlapy,
00:09:33když byla okupace, tátu mě a bratra do zahraničí.
00:09:40Tak já jsem odešel sám,
00:09:43a odešel jsem přes Beskydy do Polska,
00:09:50a tam jsem se přihlásil do armády.
00:09:53*"V Polsku jsem se dostal do tábora v Malých Bronovicích u Krakowa,
00:09:57kde se tvořila naše jednotka pod vedením podplukovníka
00:10:00Ludvíka Svobody. Tam jsem se shledal i se svým otcem.
00:10:03Chtěli jsme tam vstoupit společně, což velitel Svoboda zamítl
00:10:07pro jeho vysoký věk a špatné zdraví.
00:10:09Po napadení Polska Němci a následně Sověty
00:10:12jsme skončili v internaci na sovětské straně,
00:10:16kde jsme byli asi rok a půl a byli tam strašné podmínky.*
00:10:19-Potom nás Sověti ještě před tím, než byli sami napadeni,
00:10:22pustili ven.
00:10:24A my jsme se, asi 600 lidí bylo v té internaci,
00:10:29dostali na ten Střední východ,
00:10:31kde jsme vstoupili pod velení britské armády,
00:10:35do takzvaného 11. praporu východního.
00:10:39-Musíme říct, že právě tato skupina dobrovolníků,
00:10:44kteří se ve vlasti rozhodli, že odejdou bojovat se zbraní v ruce,
00:10:49se nakonec stala základem všech vojenských jednotek
00:10:53československé zahraniční armády,
00:10:56ať už vznikly ve Francii, v Sovětském svazu
00:10:59nebo na Středním východě.
00:11:15-To je... anglická uniforma.
00:11:19Tadyhle je ještě Czechoslovakia.
00:11:27To je uniforma československý zahraniční armády.
00:11:33Na Středním východě.
00:11:35Když mi bylo šestnáct, tak, tak otec rozhodl,
00:11:40že eště s mým bratrem, kterej byl vo štyry roky starší,
00:11:46opustíme republiku,
00:11:50no a zapojíme se teda do... do... armády,
00:11:58která proti tomudletomu nešvaru,
00:12:03tý sprosťárně a... a.... a tomu ponížení,
00:12:10vlastně bude bojovat.
00:12:14No, to se nám podařilo.
00:12:16My jsme na Masarykovo ná... é, nádraží,
00:12:24jsme se rozloučili naposledy s rodičema,
00:12:28který už jsme potom nikdy neviděli,
00:12:31poněvadž v 42. roce museli Karlín vopustit.
00:12:38A šli do transportu, a zahynuli v koncentračním táboře.
00:12:44*Společně s bratrem Adou vlakem odjeli na Slovensko,
00:12:47pak parníkem po Dunaji do Černého moře.
00:12:50Po zimní přestávce propluli na palubě turecké lodi Sakarie
00:12:53do Středozemního moře až k břehům Palestiny.
00:12:55Měli štěstí, protože turecká loď byla v tak zoufalém stavu,
00:12:58že byla těsně před potopením.
00:13:01Tak ji nakonec Britové nechali přistát v Haifě.
00:13:04V květnu 1942 bratři vstoupili
00:13:06do 200. lehkého československého protiletadlového pluku,
00:13:10kde bránili severoafrický přístav Tobruk.*
00:13:13-Československá zahraniční armáda držela vlastně celý to opevnění
00:13:21před Tobrukem.
00:13:23A skutečně zabránila tomu, aby Němci vůbec, ten Tobruk,
00:13:33v tý době dokud tam byli voni, jo, naše armáda teda,
00:13:39že by ho obsadili.
00:13:44Teprve když jsme... když naše armáda byla vystřídaná,
00:13:50tak se jim podařilo potom tam prorazit nějakej ten klín
00:13:56a... a nakonec i ten Tobruk zase zpátky dostat.
00:14:00*Po ukončení vítězných bojů polního maršála Montgomeryho
00:14:04a Spojenců nad německou armádou na Středním východě v roce 1943,
00:14:08byli bratři převeleni z rozpadlé východní fronty do Anglie.
00:14:12Opět se museli nalodit a nebezpečnou plavbou kolem Afriky
00:14:16jejich loď šněruje před německými ponorkami
00:14:19a po té zamířila k britským břehům.*
00:14:22-A konečná stanice byla, byla Liverpool.
00:14:26A tam jsme se zapojili do druhý vlny tý invaze.
00:14:44*S vojenskou delegací ministerstva obrany
00:14:47jsme měli možnost letět do Samary a po té autobusem do Buzuluku,
00:14:51kde se formovala naše jednotka na východní frontě.
00:14:55Jedná se o unikátní záběry kasáren, kde byli naši vojáci ubytováni,
00:14:58taktéž domu, kde bydlel velitel Ludvík Svoboda,
00:15:01až po hřbitov, kde jsou mnozí z československých vojáků pohřbeni,
00:15:05aniž by zasáhli do bojů.*
00:15:11-Jsme v Buzuluku, a je to město,
00:15:14kde před 75 lety vznikala naše Československá jednotka.
00:15:18Sem přicházeli naši tátové a další,
00:15:22aby tady pod velením Ludvíka Svobody
00:15:25se začali připravovat na vlastní boje.
00:15:28Je tady pamětní medaile, je tady naše vlajka,
00:15:32a toto město už bude navždy spojeno s naší válečnou historií.
00:15:46-Památník našim vojakům ve městě Buzuluku,
00:15:50ZPĚV:Voda hučí po lučinách...
-který umřeli při výcviku.
00:15:53Umírali, protože přijížděli sem z Gulagu,
00:15:56byli nemocní, hladoví, a už nevydrželi...
00:16:00-... bory šumí po skalinách. ...žádnej výcvik.
00:16:03V sadě skví se jara květ,
00:16:08zemský ráj to na pohled!
00:16:14A to je ta krásná země,
00:16:21země česká,
00:16:24domov můj,
00:16:28země česká,
00:16:31domov můj.
00:16:40Stejně, jako nebylo jednoduché se dostat na západní frontu,
00:16:43podobné útrapy měli dobrovolní vojáci,
00:16:46kteří šli nelegálně přes Polsko a Sovětský svaz
00:16:49a chtěli bojovat na východní frontě.
00:16:52Očekávání uprchlíků bylo veliké, ale nečekalo je nic přívětivého.
00:16:56Mnohé z nich dlouhé věznění v Gulagu
00:16:58za nezákonné překročení hranic či vykonstruovanou špionáž.
00:17:01I tady jsme našli poslední pamětníky,
00:17:04kteří nám vypráví své příběhy.*
00:17:11-My jsme byli ne ultra ortodox, ale byli jsme židovská rodina,
00:17:18která obdarovávala všechny židovský svátky.
00:17:21Žádný antisemity jsem neznal jsem do toho času,
00:17:25až Henlein začal agitovat.
00:17:28A samozřejmě my jsme věděli, co nás tam čeká.
00:17:32*V důsledku zabrání Sudet
00:17:34se pětičlenná rodina Rausnitzových odstěhovala z Jablonce do Turnova.*
00:17:38-My jsme slyšeli mockrát řeči od Hitlera, na rádio.
00:17:44Křičel: "Když židovský národ
00:17:49a židovský kapitalisti i komunisti natlačí na nás válku,
00:17:54Já zničím celý židovský evropský národ."
00:17:58*Po obsazení celé naší země německou armádou v roce 1939
00:18:02rodina odchází do Prahy,
00:18:04kde na americké ambasádě žádají o vízum do Ameriky.
00:18:07Ale svobodný svět za oceánem se nechtěl plést
00:18:10do politických záležitostí mezi Hitlerem
00:18:12a tehdejším protektorátem Čechy a Morava.*
00:18:15-Můj tatínek jednou na procházku na Václavské náměstí, odpoledne,
00:18:20a potkal jednoho svého pacienta, kterej přijel z Vídně,
00:18:24právě v SA uniformě,
00:18:26a viděl tatínka, došel do něho a říkal:
00:18:29"My se známe. Co tady děláš?"
00:18:33A tatínek říkal: "No já čekám, až dostanem víza do Ameriky."
00:18:39Von mu řekl: "Nečekej. Podívej se, abys odešel před tím.
00:18:45Co vám hrozí, je hrůza."
00:18:47Jejich cesta vede přes Ostravu k polským hranicím.
00:18:51Po prvním nelegálním překročení hranic jsou chyceni
00:18:54a vráceni zpět. Uvězněni.*
00:18:56-Podstatné pak bylo, že po vyhlášení války
00:18:59se tyto možnosti značně omezovaly a nezbývaly už jiné cesty,
00:19:04než právě ty ilegální, které pak v případě chycení byly trestány.
00:19:09A to ať návratem tedy zpátky do protektorátu,
00:19:12nebo minimálně nějakou káznicí v místě toho zatčení.
00:19:15*Po paktu Molotov-Ribbentrop a rozdělení Polska prchají znovu.
00:19:19Tentokrát na Ukrajinu.
00:19:21Po napadení Sovětského svazu odjíždí do Voroněže
00:19:24a pak přes celý Sovětský svaz do Uzbekistánu.
00:19:27Tam otec pracuje v nemocnici jako zkušený lékař.*
00:19:29-A jednoukrát jsme četli v novinách,
00:19:32že se formuje československá armáda v Buzuluku,
00:19:37bylo nám velmi těžko dostat spojení s ním.
00:19:41Tak jeden kluk z toho města jel na univerzitu dále se učit.
00:19:46A ten vlak, který jede z Taškentu do Moskvy,
00:19:49zůstává stát v Buzuluku.
00:19:52Tak dali jsme mu dopis,
00:19:55česká armáda měla tam transit, tak šli na ten vlak náhodou,
00:19:59a ten student viděl ty vojáci, předal jim ten dopis
00:20:05a skoro na ten den jsme dostali telegram od plukovník Svoboda,
00:20:09že jsme povoláni do armády.
00:20:16-Znáte Podkarpatskou Rus?
00:20:19Tak se to jmenovalo za Republiky.
00:20:22Byla to velice chudá obec, chudý městečko,
00:20:26a já si už jako kluk říkal,
00:20:30že v tom městečku pravděpodobně, že nebudu žít dál,
00:20:36a že budu muset se dát, jak se říká, do světa.
00:20:40Nejbližší možnost byla ta, kterou udělali Sověti,
00:20:46že obsaďovali Polsko, sovět... z toho severu,
00:20:51no a my jsme samozřejmě chtěli do jinýho prostředí,
00:20:56čili se volila ta cesta k Polsku.
00:21:00*Po nelegálním přechodu hranic v říjnu 1939
00:21:03jejich tříčlennou skupinu zadrželi sovětští pohraničníci.*
00:21:07-Sovětský svaz tenkrát u nás dělal velikou propagaci o tom,
00:21:14že nová společenská organizace, že jsou tam zadarmo školy.
00:21:21Že jsou tam mladí lidi
00:21:24a studujou vysoké školy až do osmnácti let, jo.
00:21:28A že toto bude nám umožněno.
00:21:31A když jsme přišli na sovětské území,
00:21:34tak to byla taková ta naše první zklamání.
00:21:37*Ivan Solovka putoval do věznice v Poltavě,
00:21:40kde následující měsíce čekal na rozsudek.
00:21:43V cele o velikosti 20 čtverečních metrů
00:21:46se tísnilo až 50 vězňů v šílených podmínkách.
00:21:49Následný vynesený rozsudek během pár minut zněl,
00:21:52že jako mladiství za nedovolené překročení hranic
00:21:55se odsuzuje na 3 roky do Gulagu.*
00:21:58-Takže ti soudci, ne jako u nás,
00:22:01dávali za přechod hranic maximálně 5 dní.
00:22:05Nám ti soudci začali přidělovat 3, a někdo aj 5 let.
00:22:13*Spolu s dalšími odsouzenými byl vlakem převezen do Kotlasu
00:22:16a poté na lodi dál na sever po řece Pečoře,
00:22:19kde si museli vybudovat vlastní věznici v nekonečné tajze.
00:22:23Následně je čekala obrovská dřina, jestli v horkém létě plném komárů
00:22:27nebo ukrutných mrazech na stavbě železniční tratě z Kotlasu
00:22:31do Vorkuty.
00:22:33Pracovními nástroji byly lopaty, krumpáče a jejich omrzlé ruce.*
00:22:41-Já jsem byl malý chlapec, my jsme chtěli umírat za svoji vlast.
00:22:44To bylo takový nadšení, že už v životě něco podobného neuvidím.
00:22:48Mobilizace, která proběhla, byla uznávaná i nepřáteli
00:22:52jako jedna z nejlepších mobilizací armády. Vojáci nechávali stát koně
00:22:56na polích a šli se přihlásit dobrovolně.
00:22:59My, mladý kluci, jsme se šli hlásit do armády,
00:23:02každej chtěl za svojí zem umírat.
00:23:05-Tak Pravomil Raichl jako 18letý student lesnické školy,
00:23:10podobně jako stovky a tisíce ostatních jemu podobných,
00:23:16se nemohl smířit s nacistickou okupací
00:23:19a rozhodl se odejít do československé zahraniční armády,
00:23:24která vznikala ve Francii, ale to se mu nepodařilo.
00:23:28Byl na sovětsko-slovenských hranicích zatčen
00:23:33a posléze poslán do Gulagu.
00:23:37-No a tam nám podle jmen předčítali každýmu rozsudek.
00:23:41A to nebyl soud, to vám přinesli takový rozsudek,
00:23:44kterej čistě už pro vás nabiflovanej.
00:23:47Zkrátka, že vám ho přečetli a tím jste byl odsouzenej
00:23:50do izpravitělnych trudovych lagrov, v zóně.
00:23:54Měl obrovské štěstí,
00:23:57protože byl v Gulagu odsouzený k trestu smrti za předchozí útěk.
00:24:00Díky tomu, že v Buzuluku se začínala formovat naše jednotka,
00:24:04dostal amnestii.
00:24:06Někdy po 20. prosinci 1941 přijeli se skupinou pár propuštěných vězňů
00:24:11k vznikající československé jednotce.
00:24:13Pravomil byl v tak špatném fyzickém stavu,
00:24:16že se obával, že ho do jednotky nepřijmou.
00:24:19Jenže jeho mladý organismus,
00:24:21dobrá strava a lékařská péče ho brzy postaví na nohy.*
00:24:24-Byl ustanoven jako samopalník,
00:24:27nicméně po absolvování důstojnické školy
00:24:31nebyl nasazen na frontu do Sokolova, protože se zranil.
00:24:36Ale jeho první bojový křest proběhl až v bitvě u Kyjeva,
00:24:40kde se spolu se svým bratrancem Vlastimilem vyznamenal.
00:24:46A i v dalším průběhu bojů 2. světové války,
00:24:50včetně bojů u Bílé Cerkve, Fastova,
00:24:53komplet boje v Karpatsko-dukelské operaci,
00:24:57kdy měl pět stužek za zranění a řadu vyznamenání.
00:25:07-Jeho kariéra vlastní vojenská začala tím, aspoň údajně,
00:25:11že seděli na Národní třídě v kavárně, v 39. roce,
00:25:16a přišli tam Němci, že jo,
00:25:18a že jako připít na zdar německých zbraní.
00:25:21No a otec místo jako správně si nepřipil,
00:25:24a dal tomu Němci pěstí, tak musel utýct.
00:25:27*Po této anabázi se přihlásil k čs. vojenské skupině v Polsku.
00:25:32V jejích řadách se účastnil prvních bojů s Němci.
00:25:34Po porážce Polska se část příslušníků oddílu
00:25:37dostala do Českého Kvasilova ve Volyni.
00:25:40V této skupině se v březnu 1940 podařilo spojení s jednotkou
00:25:43Ludvíka Svobody.*
00:25:45-Táta předpokládám, že byl vychován v takovým tom sokolským duchu...
00:25:50Byl sportovně dobře disponovanej, no tak k týrání neměl daleko,
00:25:55a i v tý válce se to asi projevilo, ta sportovní kondice.
00:26:00Což zúročil v bojích u Sokolova,
00:26:03když při útoku na řece Mža v noci 9. března 1943 v boji zblízka,
00:26:07při kterým byl sám zraněn,
00:26:09zlikvidoval německého poddůstojníka a ukořistil cenné dokumenty.
00:26:13Následně se zúčastnil bojů o Kyjev,
00:26:15kde dostal jedno z nejvyšších vyznamenání,
00:26:18Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu.*
00:26:21-Bylo to největší město Ukrajiny, že jo, hlavní město Ukrajiny.
00:26:24A Češi se podíleli. Za to jsme dostali 3 Hrdiny Sovětského svazu,
00:26:28Buršíka, Tesaříka, Sochora.
00:26:30A protože se to událo teda k 7. listopadu 43,
00:26:34že jo, na výročí VŘSR,
00:26:37tak se to dostalo do celýho světovýho tisku.
00:26:40A byli jsme, já nevím, v Londýně, kdekoliv.
00:26:43prostě ve všem tisku bylo,
00:26:45že se československá brigáda zůčastnila osvobození Kyjeva.
00:26:49*V září 1944, ve funkci velitele 3. tankového praporu brigády,
00:26:53se zúčastnil zahájení Karpatsko-dukelské operace,
00:26:56kdy v bojích o Hirovu horu dostal jeho tank zásah
00:26:59a přišel o levé oko.
00:27:01V této operaci sehráli velikou roli jako stateční vojáci volynští Češi,
00:27:05kterých bylo při reorganizaci armádního sboru
00:27:09v jednotce Ludvíka Svobody přes 10 000 mužů a 400 žen.*
00:27:18-Vlastně platilo, že i k tomu odboji se ti odbojáři dostávali
00:27:24na různých místech, v různých časech,
00:27:27v různých dobách, s různou intenzitou.
00:27:30A... samozřejmě i platili, platili různou cenou s tím,
00:27:36že tu cenu nejvyšší mohli zaplatit jak v jednotkách v zahraničí,
00:27:40tak samozřejmě v domácím odboji.
00:27:44*Po rozbití Československa zkrátka všichni utéct nemohli,
00:27:48a mnoho vlastenců, co neopustili svoji zemi,
00:27:50nerezignovali a začínají konat.
00:27:53V březnu 1939 se formuje domácí odboj.
00:27:56Prvně v protektorátu Čechy a Morava,
00:27:59později na klerofašistickém Slovensku.*
00:28:02-Celá řada lidí zůstávala doma, v okupované vlasti, zcela záměrně.
00:28:08Dokonce i vojáci přímo na rozkaz,
00:28:10že mají zůstat zde a připravovat domácí odboj.
00:28:16*Součástí odboje bylo několik významných skupin,
00:28:19nelze jmenovat všechny. Na jaře roku 1939
00:28:23bývalí českoslovenští generálové a důstojníci založili obranu národa.
00:28:27Zkraje roku 1940 bylo vytvořeno Ústřední vedení odboje domácího,
00:28:33které si vzalo za své organizování diverzních akcí.
00:28:37Což z počátku okupace zůstalo víc v představách odbojářů,
00:28:41nežli byla skutečnost.*
00:28:43-Jestli jste se... vlastně takhle ptáte,
00:28:46proč nebyly sabotáže v továrnách mnohem častější, mnohem účinější?
00:28:51Je to velmi těžké, protože dělníci, když velice záhy seznali,
00:28:57že tresty případné, ať už za jejich práci
00:29:01nebo za práci jejich nějakého menšího kolektivu,
00:29:04budou velice tvrdé...
00:29:06Většina Čechů se v práci ve zbrojovkách
00:29:09nijak aktivně nepředřela, to určitě ne,
00:29:14ale zároveň se nějaké sabotáže velmi bála.
00:29:19Nelze se divit, že řada z nich se stáhla,
00:29:23i zklamána postojem mezinárodní veřejnosti.
00:29:26Francie nás zradila, Anglie nás zradila.
00:29:29Všichni spojenci a všichni sousedé... státní...
00:29:35také všude okolo jsou nepřátelé.
00:29:38Chtěli jsme bojovat, nemohli jsme.
00:29:41A že ten člověk se uzavře do své rodiny, do své osobnosti,
00:29:46chce dál žít jen svůj běžný, osobní život.
00:29:50*Jestli zahraniční odboj měl jednodušší pozici než domácí,
00:29:54to lze dnes ztěží hodnotit. Faktem zůstává,
00:29:57že po napadení Polska, Francie a Anglie vyhlásila Německu válku.
00:30:01Tato papírová válka, kdy se bota německého vojáka
00:30:05jejich území ještě nedotkla, umožňuje naší exilové vládě
00:30:09že v říjnu 1939 vzniká v Paříži Československý národní výbor.
00:30:13V jeho čele stojí prezident Edvard Beneš,
00:30:16který se stal vůdčí postavou čs. zahraničního odboje
00:30:20jak na Východě, tak i na Západě sídlícího v Londýně.*
00:30:24-Naší exilové vládě se podařilo získat uznání
00:30:29a udržet si toto uznání od všech významných, nebo prakticky
00:30:34i těch menších zemích, ale od všech spojenců.
00:30:38Jak od spojenců západních, tak i udržet si dobré kontakty
00:30:44se Sovětským svazem.
00:30:46*V protektorátu Čechy a Morava je zatím dosazen první protektor,
00:30:50SS obergruppenführer Konstantin von Neurath.
00:30:53Přes všechny jeho krvavé represe, zavření vysokých škol,
00:30:56zavedení Norimberských zákonů a mnohá stanná práva,
00:30:59nakonec je Hitlerem odvolán
00:31:02z důvodu neschopnosti se vypořádat s domácím i zahraničním odbojem.
00:31:06V září 1941 je nahrazen největším českým katem,
00:31:10Reinhardem Heydrichem.
00:31:14Přijíždí do Prahy, a hned druhý den,
00:31:17aby zlomil odpor českých vlastenců, začaly popravy.
00:31:20Jako prvního si kat vybírá armádního generála Josefa Bílého.
00:31:23Na popravišti generál Bílý odmítl pásku na oči.
00:31:26Jeho poslední slova zněla:
00:31:29"Ať žije Československá republika! Psi, palte!"
00:31:32Na popravišti skončil i generál Hugo Vojta a další důstojníci.
00:31:37Došlo taky k uvěznění premiéra protektorátní vlády, Aloise Eliáše,
00:31:41který byl popraven 19. června 1942, ale až po zlikidování Heydricha.
00:32:10Faktem zůstává, že likvidace Heydricha,
00:32:14i přes obrovské represe a mnoho nevinných a popravených obětí,
00:32:17je dodnes považován za nejvýznamnější odbojový čin,
00:32:20nejen v okupovaném protektorátu, ale i v celé Evropě.
00:32:24Měl takový ohlas, že Británie a Francie
00:32:27odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem,
00:32:30a Československo se stalo jejich válečným spojencem.*
00:32:38-I am saying good bye, dear friends,
00:32:41my name is Margit Rytířová.
00:32:51-Co ti naskočí jako první myšlenka mládí?
00:32:54-Já nevím.
00:32:56-Dobře mluvíš. Tak...
00:32:58-Když jsem chodila do školy.
-No, ano.
00:33:01Když maminka chodila do školy...
-V Praze, v Karlíně.
00:33:05No tak já jsem tam chodila nejdřív do obecný
00:33:08a potom na reálku.
00:33:12-Tak, že jo, měla kamarádky a s nima teda se stýkala, viď?
00:33:18-No, dcera si to pamatuje, já už jsem to zapomněla.
00:33:22*Paní Rytířová si ve svém vysokém věku už přesně nepamatuje,
00:33:26jak to všechno bylo před tolika lety,
00:33:28ale rodiče pro ni a o tři roky mladší sestru Lenku
00:33:31zařídili odjezd Wintonovým vlakem před nastupujícím nacismem
00:33:35v protektorátu do Velké Británie, což jim zachránilo život.*
00:33:39-To si myslíme, že ještě zařídil i pan Winston,
00:33:43že teda šla jako do... k nějaký jedný pani.
00:33:48To byla slečna, prostě, neměla jako vlastně vůbec,
00:33:53že jo, žádný děti, nic,
00:33:55A vzala si tady maminku a eště vlastně tu její sestru.
00:34:00Obě si vzala k sobě. A starala se o ně.
00:34:04-No a to bylo málokdy, že si brali dvě děti. -Dvě, no.
00:34:07-Většinou jenom jedno.
00:34:10Tahle byla tak hodná, že si nás vzala vobě.
00:34:13-V příběhu paní Margity Schneiderové-Rytířové
00:34:17je zajímavé to, že ona vlastně už od 17 let toužila vstoupit
00:34:20do těch britských pomocných sborů.
00:34:23-No, chtěla jsem něco dělat pro vlast.
00:34:27-Nicméně ty podmínky pro vstup byly jasně dané.
00:34:30Člověku, nebo té ženě, muselo být 17 a půl roku věku, nejméně.
00:34:34I v tom případě musela doložit potvrzení od rodičů
00:34:39nebo opatrovatelů zákonných, že může do služby vojenské vstoupit.
00:34:45-Ona, že jo, žádala o to, jít do armády, co nejdřív mohla,
00:34:50takže v 17 letech už jako prostě se o to začala zajímat,
00:34:54ale řekli jí, že až v 17 a půl, že teda může jako...
00:34:59-Žádat. -... do tý přípravky, nebo něco jako žádat, že jo.
00:35:04Takže hned, jak prostě mohla, tak tam nastoupila.
00:35:07No a potom, když teda si udělala ten kurz,
00:35:11tak pracovala na letišti... Jak se to letiště jmenovalo?
00:35:17-Manston.
-Manston, ano.
00:35:20Takže jí nabídli, že by mohla dělat teda elektrikářský kurz,
00:35:23a potom dělat elektrikářku, jako na těch letadlech.
00:35:28-A to byly takzvané WAAF sbory,
00:35:31ve kterých právě působila paní Rytířová.
00:35:33A taky sbory WREN, které působily u námořnictva.
00:35:37Ty WAAF, z britské zkratky Women's Auxiliary Air Force,
00:35:42můžeme to přeložit jako ženská pomocná složka u letectva,
00:35:45pomocná armáda u letectva,
00:35:48tak ty právě měly na starosti obsluhu přistrojů na letištích.
00:35:58-Když jsem měl jít do školy poprvé.
00:36:01Tak jsme se přestěhovali, celá rodina, do střední Prahy,
00:36:08Pařížská 32 to bylo tehdy.
00:36:14A začal jsem chodit do obecní školy na Františku.
00:36:19Dosáhl jsem 15 let a Winton nás oba,
00:36:23jak mého bratra, tak mě, odvezl do Anglie.
00:36:28Vyrazili jsme, přesně si to datum pamatuji,
00:36:32jelikož to jsou narozeniny mýho bratra,
00:36:35a odjeli jsme transportem do Anglie.
00:36:39*V Anglii byl mladý Jirka s bratrem nejprve v táboře
00:36:42pro uprchlické děti v Ipswichi. Nechtěli být rozděleni. Díky otci,
00:36:46který se šťastnou náhodou dostal v pozdější době do Anglie,
00:36:49kde pracoval pro Benešovu exilovou vládu.
00:36:52Tak se oba bratři dostali do prázdninové školy
00:36:55a následně na střední školu v Cheltenhamu.
00:36:57V červnu 1942, když bylo staršímu Jirkovi 18 let,
00:37:00vstoupil do armády.*
00:37:03-Vybrali mě společně s několika dalšími...
00:37:08é... do letectva,
00:37:11a od té doby jsem... jsem byl v letectvu.
00:37:18*Výcvik proběhl ve Walesu, ve Skotsku a na Bahamách,
00:37:22a byl zařazen jako zadní střelec a radista v 311. peruti.*
00:37:30-Tatínek byl strojař, vyštudoval strojařinu.
00:37:34Čili on ty letecké motory znal.
00:37:39Když ho dovezli do Anglie,
00:37:42tak se přihlásil k letcům 311. bombardovací peruti,
00:37:48jako mechanik.
00:37:51*"Zase jsme ztratili jednu mašinu.
00:37:53Asi dostaneme nové motory do Wellingtonů.
00:37:56Kdy už konečně přiletí od Američanů ty čtyřmotorové Liberátory?
00:38:00To by hodně pomohlo.
00:38:02Listuji v deníčku a přemýšlím, kdybych byl zůstal doma,
00:38:06žil bych ještě? A co vy drazí?
00:38:09Budu moct ještě se o vás starat?*
00:38:11-V lednu 1944 jsme dostali hodnosti jako seržanti a pilotní křídla.
00:38:18Takže jsme byli vycvičeni jako piloti,
00:38:22a tak jsem byl přidělenej k 310. stíhací spahelně.
00:38:27No, tak přijdete ke skladovně, tak oni si vás prověří, jak lítáte,
00:38:32a během jednoho týdne jsem s nima letěl do Holandska.
00:38:38No, tak jsme doprovázeli hlavně bombardéry, parašutisty a tak dále.
00:38:44Nejvíc, co jsme doprovázeli, tak bylo 800 bombardérů.
00:38:49Bombardovali ostrov Helgoland.
00:38:51*"Tam byly největší ponorkové základny
00:38:54a Němci je měli schované v betonových bunkrech.
00:38:57I když byla obloha celá černá od granátů protiletadlové obrany
00:39:00a strašně to bouchalo.
00:39:02Ale ti naši kluci byli odvážní a uměli to.
00:39:05Když se netrefil napoprvé, tak ho obkroužil
00:39:07a napodruhé to tam hodili a bylo hotovo.*
00:39:10-No, a teďka prostě volala Praha o pomoc.
00:39:13No tak jsme mysleli, že poletíme do Prahy.
00:39:17Na pomoc, né? No, ale ti Rusáci nás tady nechtěli,
00:39:20páč oni o nás řikali, že jsme západní imperialisté, né?
00:39:26No tak se to oddalovalo, až se to oddálilo do ztracena.
00:39:30Tak teďka jsme prostě v té Anglii čekali,
00:39:33kdy ti Rusi nás sem pustí.
00:39:36*Celá skvadrona 54 Spitfirů do Prahy přiletěla až po válce
00:39:4013. srpna 1945.
00:39:42V dubnu 1946 šel Emil Boček do civilu,
00:39:46kdy si zřídil dílnu na opravu motorek v Brně
00:39:49a mašiny opravoval i policistům a StB.
00:39:52Dle jeho slov mu to pomohlo i po roce 1948 a nebyl perzekuován.
00:39:56Dnes žije, jako jeden z posledních pilotů RAF,
00:40:00v Brně Bystrci.*
00:40:02-Do Buzuluku jsem přišel pravděpodobně v únoru 42.
00:40:07*Ivan společně s dalšími vězněnými československými občany
00:40:11se dostal do vznikající československé vojenské jednotky,
00:40:14kde byl odveden v únoru 1943.
00:40:16Po dokončení výcviku v Novochopersku
00:40:19se jako spojař zúčastnil bojů 1. čs brigády u Kyjeva.*
00:40:24-Tam jsem cítil tu otázku, že říkám: "Tak to nepřežiju, umřu.
00:40:31Samozřejmě někde budu zastřelenej nebo mě chytí nějaká ta střepina,
00:40:37takže tady končím."
00:40:39Ale věděl jsem, že jsem ten život,
00:40:42dal jsem... že budu bojovat za republiku.
00:40:45Tak jsem to bral úplně běžně, že tam padnu,
00:40:50a padnu tam za... za republiku,
00:40:55čili není nic, co bych prostě nemohl jaksi přijmout.
00:41:01A to znamenalo osvobození města Kyjeva.
00:41:06To bylo veliký povzbuzení.
00:41:08Tak jsme říkali, my jako cizinci, jo,
00:41:12že budeme likvidovat německou armádu, která...
00:41:16Bránit Kyjev,
00:41:18tak to bylo pro nás velký povzbuzení.
00:41:22To jsme chtěli skutečně, už aby to bylo.
00:41:26Abysme se mohli těm Němcům pomstít.
00:41:31*V průběhu let byl vyznamenán za osvobození Bílé Cerkve u Kyjeva,
00:41:35za účast v dukelské operaci.
00:41:37Stahovaly se nad ním mraky perzekuce,
00:41:40ale před Bedřichem Reicinem a jeho pověstným 5. oddělením,
00:41:43které se podepsalo na tolika rozsudcích
00:41:46nejen ze západní, ale i z východní fronty
00:41:49se ho zastal jeho tehdejší velitel Otakar Rytíř,
00:41:52pozdější náčelník generálního štábu.
00:41:55Což mu zachránilo krk.
00:41:57Zemřel v Olomouci 5. září 2018 v hodnosti plukovníka.*
00:42:01-Dostal jsem uniformu a... a to, aby jsem na Středním východě...
00:42:06A tam jsme bojovali asi na třech frontách.
00:42:10Nejdřív na egyptské hranici s dnešní Lybií,
00:42:17tehdy se to jmenovalo Kyrenaika, později nás převedli.
00:42:22Okupovali Angličani Sýrii, o které do dneška slyšíte v rádiu.
00:42:29Potom jsem byl v bojích v Tobruku.
00:42:31*V nekonečné poušti pak bojovali společně s Poláky
00:42:35s nepřátelskou italskou armádou, což byli spojenci Osy zla.
00:42:38Pavel Vranský si vybavuje jako dnes,
00:42:41že přes den bylo na sluníčku horko jak v peci,
00:42:44a v noci zima a strašná tma. Ale hlavně všude miny.
00:42:48Po vítězném ukončení bojů na Středním východě
00:42:51se v roce 1943 dobrovolně hlásí do letectva v Anglii.*
00:42:55-A potom jsem lítal u 311. bombardovací skvadrony.
00:43:00A my jsme lítali nejdřív na Welingtonech,
00:43:03to bylo dvoumotorové letadlo,
00:43:06a později jsme dostali americká letadla Liberator B-24.
00:43:12S tím jsme lítali nad Německo a nad Francií,
00:43:17zkrátka okupovanou.
00:43:20No a tam jsme bombardovali, pokud to bylo možný.
00:43:24*V Anglii skončil mladý Pavel v hodnosti rotmistra.
00:43:27Po válce létal s upravenými Liberátory
00:43:30jako s dopravními letadly v ČSA.
00:43:32Demobilizoval z armády v roce 1946.
00:43:35Po roce 1948, kdy podle jeho vzpomínek
00:43:38zavírali jednoho kamaráda z RAF za druhým,
00:43:40tak se raději ztratil z očí hlavních vykonavatelů čistek
00:43:44ministerstva obrany Reicina.*
00:43:46-Tak jsem se přihlásil do dolů, a byl jsem v Ostravě v dole.
00:43:55A potom už na mě nešli.
00:43:57Nebyl perzekuován.
00:44:00Zemřel 24. června 2018 v hodnosti brigádního generála.*
00:44:04-My jsme přijeli jako celá rodina do Buzuluku,
00:44:08vystoupili jsme.
00:44:10Stráž nás ihned viděla, vzali nás do tranzitový budovy,
00:44:15která byla blízko nádraží.
00:44:18Dostali jsme uniformy a začali jsme všechny práce dělat,
00:44:23který se začalo.
00:44:26Jednou to bylo, teď to v nějakým mým věku bylo
00:44:30čistit brambory, oloupat a všechny práce,
00:44:36které byly nám nařízeny, jsme udělali.
00:44:40Táta šel na frontu, byl podporučík,
00:44:43Egon byl rotný a já jsem byl ještě voják.
00:44:48Já mám číslo 973.
00:44:50Z Buzuluku moje vojenská knížka podepsaná od Svobodu.
00:44:56*Po válce se celá rodina vrátila zpět do Jablonce.
00:44:59Opět se postavili na nohy. Jejich táta začal léčit
00:45:02a máma založila mezinárodní obchod s jabloneckou bižuterií.*
00:45:05-Protože jsme byli v Rusku,
00:45:08my jsme věděli, jak komunismus vypadá.
00:45:12*Což byla velká zkušenost.
00:45:14A stejně jako žádali o vízum do Ameriky za války,
00:45:17tak na svém trvali i po osvobození. Měli jinou představu o svobodě
00:45:21a v květnu 1946 připlouvají do New Yorku.
00:45:24Tam se z novin dozvídají,
00:45:27že v Československu ve volbách vyhrála Komunistická strana
00:45:30a naše země otočila kormidlo na východ.
00:45:33Paul Rausnitz je dodnes úspěšným podnikatelem.
00:45:36Žije v New Yorku a Přerově, kde v současnosti zachránil
00:45:39od krachu známou značku Meopta Přerov.*
00:45:42-My jsme postupovali dál za tou... za Petainem, jo?
00:45:48Hned.
00:45:50A právě, když jsme se dostali k Dunkirku,
00:45:54tak, tak dostala naše armáda jako za úkol
00:46:00držet ty Němce jenom v tý izolaci,
00:46:04aby neměli žádnej kontakt na tu jejich armádu.
00:46:11*Tehdy mladý Viktor vzpomíná:
00:46:13"Na výročí oslav republiky 28. října 1944
00:46:17chtěli českoslovenští velitelé uskutečnit útok na německé pozice.
00:46:22Viktor Wellemín se k němu přihlásil dobrovolně,
00:46:24aniž by tušil on i jeho dva kamarádi od Tobruku,
00:46:28jak celý útok pro ně skončí.*
00:46:30-Já jsem tam teda, můžu říct, byl šťastně zraněn.
00:46:36Mě tak, že já jsem letěl takových 12, možná 15 metrů vzduchem.
00:46:42Přistál jsem v živým plotě, jo, takže jsem to přežil,
00:46:48ovšem ten kluk, kterej byl přede mnou,
00:46:53a ten kluk, kterej byl za mnou, jo, tak ti tam zůstali.
00:46:59*Výbuch mu utrhl kus paty a zpřetrhal šlachy a nervy
00:47:02v levé ruce. Přežil, a sám se ještě dobelhal k obvazišti.
00:47:06Následně byl v Anglii v kanadské nemocnici úspěšně léčen
00:47:09a do vlasti přijel s náhradním praporem až po válce.*
00:47:13-Bratr už byl tady, no a bohužel, z rodiny prakticky nikoho nenašel.
00:47:21Já jsem po návratu, poněvadž jsem byl zraněnej, jo,
00:47:27byl jsem uznanej válečným invalidou,
00:47:31tak jsem byl propuštěnej z armády.
00:47:36*V hodnosti svobodníka,
00:47:38protože na Středním východě se podle jeho slov nepovyšovalo.
00:47:42Následně pracoval jako účetní v několika zaměstnáních.
00:47:45Jako válečný invalida nebyl perzekuován,
00:47:47ale to, že bojoval na Středním východě a u Dunkirku,
00:47:51si soudruzi pamatovali, a jeho synové nemohli studovat.
00:47:54Dodnes je aktivním členem klubu Hakoach
00:47:57a jmenuje se po něm raketový turnaj Viktor cup.
00:48:00Žije v Praze.*
00:48:08-Československá brigáda stejně jako brigády ostatních spojenců,
00:48:14belgická brigáda, nizozemská brigáda a polská tanková divize
00:48:19se nezúčastnily 1. vlny vylodění,
00:48:22ale byly postupně dopravováni v rámci dalších vln
00:48:28pro posílení toho invazního seskupení.
00:48:33Čechoslováci z těchto spojeneckých svazků
00:48:39dorazili jako poslední v prvních dnech září 1944.
00:48:44A po měsíci byli pověřeni tím úkolem přesunout se k Dunkirku
00:48:49a převzít obléhání té posádky.
00:48:52V průběhu toho vylodění zahynuli tři vojáci,
00:48:56potom další zahynuli, dokaď byla brigáda v zázemí.
00:49:02A potom, v prostoru v Dunkirku, v nich zahynuly téměř dvě stovky.
00:49:10Čechoslováci, kteří zahynuli v Normandii,
00:49:13jsou pohřbeni na hřbitově v Bayeux.
00:49:21*"9. května 1945. Je vyhlášen mír,
00:49:25a my pořád operujeme, dále jako ve válce. Generál Janoušek řekl:
00:49:29"Zatím domů nemůžeme, z poltických důvodů."
00:49:32Nakonec se do toho přijel vložit vrchní velitel letectva v Británii.
00:49:36A dovídám se, že v neděli letím domů.
00:49:395. června po pěti letech doma mezi svými.
00:49:42Jaká nádhera!"*
00:49:44-My, Češi, české letectvo,
00:49:48jsme sice byli zároveň částí anglického letectva,
00:49:53na anglickém území,
00:49:55a lítali jsme v Liberátorech vyrobených v Americe.
00:50:01*Po válce se Jiří Kafka vrátil do Československa,
00:50:04v rodné zemi však dlouho nezůstal.
00:50:07Jeho rodina tušila, k čemu se schyluje u nás.
00:50:10Odjíždí v roce 1947 zpět do Anglie,
00:50:12kam po smrti otce přijíždí i jeho máma.
00:50:15V součastnosti žije v Praze, v hodnosti podplukovníka.
00:50:18Dosud se aktivně účastní srazů Wintonových dětí.*
00:50:21-No já jsem chtěla něco dělat pro vlast, že jo.
00:50:25My jsme byly jako děti učený tady, tehdy.
00:50:29Že jsme... Že jo, že jsme...
00:50:32Jak se tomu říká? Vlastenky.
00:50:36-Ve chvíli, kdy skončí válka,
00:50:39a řada těch žen se sem vrací do té republiky,
00:50:42tak pořád ty československé úřady tu jejich činnost pro ty Brity
00:50:46nebo pro to válečné úsilí nedoceňují jako dostatečnou.
00:50:49Protože prostě to byla jenom pomocná služba.
00:50:52Ale právě Angličané, jak už jsem říkala,
00:50:55to normálně regulérně...
00:50:58to byla složka britských vojenských sil.
00:51:01-Maminka, že jo, přijela na nádraží.
00:51:03Nikdo tam na ní nečekal. Teď tady to bylo všechno změněný.
00:51:07-No nikdo tady nebyl.
00:51:10Ani copak... Ani rodiče ani byt, že jo.
00:51:13To všechno bylo zabraný.
00:51:15*Po demobilizaci z armády si našla práci na letišti v Ruzyni.
00:51:19Tam se seznámila s budoucím mužem Vladimírem Rytířem.
00:51:22Nálepky anglického imperialismu v papírech Margity si všimla StB,
00:51:27a vytěžují manžela, aby donášel na svou ženu. Odmítl.
00:51:30Je vyhozena z práce v roce 1951 a s manželem se pak protloukali,
00:51:34jak se dalo.*
00:51:37-Řada těchto žen, které sloužily v té britské armádě,
00:51:40ale i ženy ve Svobodově jednotce, byla vystavena perzekuci.
00:51:45Některé skutečně byly perzekuovány,
00:51:47a to tak zejména nějakým vyhazovem z pracoviště
00:51:51nebo i tedy vazbou,
00:51:54takže určité nějaké následky ta jejich vojenská služba
00:51:58po tom roce 1948 pro ně dále měla.
00:52:05*V říjnu 1948 přijalo Národní shromáždění
00:52:09zákon o táborech nucené práce.
00:52:11Zřizovalo je ministerstvo vnitra, a to rozhodovalo o tom,
00:52:15že bude zřízen zvláštní tábor pro bývalé důstojníky,
00:52:19z nichž 440 bylo doporučeno k internaci v táborů nucených prácí
00:52:23na Mírově u Mohelnice.*
00:52:25-Proč vlastně byli postihováni lidé,
00:52:27kteří několik let před tím nasazovali za tu republiku život?
00:52:33Proč jim bylo za to takto, takto odplaceno?
00:52:37Tuhle otázku si kladu sám taky, protože nevím,
00:52:42jestli na ni je nějaká, nějaká racionální odpověď.
00:52:49*Velitel 313. československé stíhací perutě v RAF.
00:52:53Od roku 1944 působil jako pilot v Sovětském svazu.
00:52:57V roce 1949 byl propuštěn z armády a degradován na vojína.
00:53:02Následně vězněn bez soudu osmnáct měsíců na Mírově.
00:53:06Po propuštění v dělnické profesi až do své rehabilitace v roce 1964,
00:53:12kdy mu byla vrácena hodnost plukovníka.
00:53:14Po roce 1989 byl povýšen do hodnosti generálporučíka.*
00:53:19-V počtu perzekuovaných jednoznačně převažují důstojníci
00:53:23a příslušníci odboje na Západě oproti Východu.
00:53:27Tam to bylo pouze, řekl bych, v jednotlivostech.
00:53:30To nezáviselo na tom, odkud ti důstojníci pocházeli
00:53:34nebo kdy se účastnili odboje, ale záviselo to na jejich názorech.
00:53:38Protože i řada důstojníků, kteří působili v odboji na západě,
00:53:42tak, že jo, vzhledem k těm perspektivám
00:53:45vstoupili do Komunistické strany Československa,
00:53:48anebo se dali do služeb Komunistické strany.
00:53:52*Vlna důstojnických čistek má i své oběti.
00:53:56Několik nejkřiklavějších:
00:53:58Heliodor Píka, Josef Goněc, Miroslav Plešmíd,
00:54:01Jaromír Nechanský, František Skokan.
00:54:04Jiní byli utýráni ve věznicích jako Bohumil Boček, Karel Lukáš,
00:54:09Jiří Souhrada, Josef Bryks a řada dalších.*
00:54:12-Já jsem přišel domů 12. května. Máma teda mě nemohla poznat zkraje,
00:54:16najednou se zhroutila a skoro by byla upadla, lekla se.
00:54:20Ona myslela, že jsem mrtvý. A já se usmíval a říkám:
00:54:23"Paní, co je?" A smál jsem se a máma mě poznala podle zubů.
00:54:27-Přišel do své obce, Beřovice u Slaného.
00:54:31Jeho hruď zdobila vyznamenání a byl považován všemi za hrdinu,
00:54:37ovšem jenom do té doby, než se ho zeptali,
00:54:40jaká je situace v Sovětském svazu.
00:54:43A on začal vyprávět svoje zážitky z Gulagu.
00:54:47A popisovat sovětskou realitu, načež těm nadšeným tuhl úsměv,
00:54:54a začali se pomalu vytrácet.
00:54:56Prostě nechtěli slyšet pravdu.
00:54:59*Po válce mladý Pravomil zůstal nějaky čas v armádě,
00:55:02ale tím, jak se začal měnit charakter naší armády
00:55:04v postupující sovětizaci, tak se rozhodl,
00:55:07že ilegálně překročí hranice na Západ a vše sdělí Američanům.
00:55:11Jenomže ti mu nevěřili. Při cestě nazpět byl chycen,
00:55:14a tady nastává zlom jeho mírového života.
00:55:17Později byl vykonstruovanou hrou StB vtažen
00:55:21do takzvané "mostecké špionážní aféry".*
00:55:24-Vlastně se jednalo o provokaci ministerstva vnitra
00:55:27a vojenského obranného zpravodajství.
00:55:30Tak celá ta organizace byla rozšifrována, zatčena
00:55:35a Pravomil Raichl, a podobně jako další,
00:55:38skončili ve vyšetřovací vazbě a posléze na Pankráci.
00:55:42A v květnu 1948 stanuli před soudem,
00:55:47kde byl Pravomil odsouzen k trestu smrti.
00:55:51*Prezident Edvard Beneš odmítl Raichlovi podepsat trest smrti.
00:55:55Je vězněn v táboře Vojna u Příbrami,
00:55:58kde čeká na nový rozsudek. Ten zní: "Doživotí".
00:56:01A následně je eskortován do obávané veznice Leopoldov na Slovensku.
00:56:05V roce 1952 se mu společně s dalšími vězni
00:56:08podaří z Leopoldova utéct.
00:56:10S pomocí dobrých lidí se dostane do západní německé zóny
00:56:14a posléze do Ameriky.*
00:56:17-Tady trpěli statisíce lidí, režimem.
00:56:20A i ten režim se vyvíjel,
00:56:23a jiný byl režim za Gottwalda, Zápotockého,
00:56:27a jiný byl pak za Novotného, kdy už docházelo k reformám.
00:56:32A jiný samozřejmě v roce 1967, 1968, 1969
00:56:35a pak v nastalé normalizaci.
00:56:39Takže jako zlí i dobří lidé se najdou v každém národě
00:56:43a v každé době.
00:56:45*Do svobodné republiky se může podívat až po revoluci
00:56:49v 90. letech. Ovšem to přijíždí s myšlenkou,
00:56:52že vezme spravedlnost do vlastních rukou
00:56:55a jako voják zastřelí státem nepotrestaného prokurátora
00:56:58Karla Vaše po roce 1989.
00:57:01Vaš nechal uvěznit, a v případě Heliodora Píky popravit,
00:57:04mnoho kamarádů z války.
00:57:07To se už starému pánovi nepovede.
00:57:09A plukovník Pravomil Raichl zemřel v den, který ze srdce nesnášel.
00:57:1325. února 2002.*
00:57:16-Obětí persekucí se stal dokonce i Richard Tesařík,
00:57:20protože otevřeně vyjadřoval své názory,
00:57:23zejména po nástupu Čepičky na funkci ministra národní obrany.
00:57:28Tak byl zatčen a téměř rok strávil v utajené vazbě.
00:57:33Byl dokonce Sovětský svaz požádán,
00:57:36aby byl zbaven titulu Hrdina Sovětského svazu.
00:57:39Což bylo odmítnuto.
00:57:41-No, a když po tom, co zemřel Stalin nebo Gottwald,
00:57:44že jo, a přijel Chruščov do Prahy tak se sháněl,
00:57:47kdě geněrál Tesažík, Geroj Sovětskovo sajuza,
00:57:51a kdě Slaboda a tyhlety. No tak otci voprášili pavučiny z ksichtu,
00:57:56v tý Ruzyni, a vypustili ho ven.
00:57:59-A zřejmě tato věc Tesaříkovi zachránila i život,
00:58:03a nebo zabránila jeho dlouholetého věznění.
00:58:08*Po svém nuceném odchodu do zálohy v roce 1960 byl vyloučen z KSČ
00:58:13a současně propuštěn z armády.
00:58:15Poté pracoval jako bezpečnostní technik v ČSAD.
00:58:18V té době dálkově studuje právnickou fakultu.
00:58:21Protože se chce soudit s armádou za své neoprávněné propuštění.
00:58:25Studium už nedokončil a v březnu 1967 umírá na infarkt.
00:58:30Z mnohých vyprávění,
00:58:33kterými jsme vás v tomto dokumentu provedli, někdy mrazí v zádech.
00:58:36Jindy zase hladí po duši jejich čistotou stáří.
00:58:40Tady platí, jak citujeme v úvodu,
00:58:43že ne vždy, když nasazuješ krk za svoji vlast,
00:58:46se k tobě tvoje vlast zachová jako k hrdinovi.
00:58:49Doufejme, že tento citát zůstane v historii a už se nebude opakovat.
00:58:54Protože jejich oddanost republice za 2. světové války,
00:58:57by měla sloužit jako vzácný příklad pro dnešní generace.
00:59:01Jak píše ve své básni To kalné ráno Jaroslav Seifert.
00:59:05"To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě.
00:59:09Tu chvíli před půlčtvrtou ranní, ten okamžik a konec umírání,
00:59:15kdy smrt se dotkla vrásek čela a ranní mlhou odcházela.
00:59:20To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě."
00:59:24Mnozí z veteránů se uvedení dokumentu nedožili
00:59:28a film je na jejich památku.*
00:59:31-Ja nje sovětskij, ja toljka ruskij,
00:59:34ja petěrburskij anarchist.
00:59:37Menja pajmáli, aristaváli, passport skazáli priložiť.
00:59:43Cipljónok várjenyj cipljónok žárjenyj
00:59:47Cipljonok tóže chóčet žiť
00:59:50Jevo pajmáli, aristaváli I pasadíli na garšok
00:59:53Skryté titulky: Vladislav Unger Česká televize, 2019
Dokument věnovaný posledním žijícím hrdinům, kteří oblékali uniformy RAF, bojovali u Tobruku nebo zažili peklo na frontě v Sovětském svazu. Vzpomínají stíhací pilot Emil Boček, voják a letec Pavel Vranský, Viktor Velemín, Pravomil Raichl a další váleční veteráni. Diváky klíčovými událostmi druhé světové války z pohledu Čechoslováků provedou také historici Zdenko Maršálek a Jaroslav Čvančara, kromě archívních záběrů uvidíme i záběry ze současných návštěv památných míst v Buzuluku nebo Normandii. Nechybí ani hořké události, které pro veterány přinesl únor roku 1948.
