Válka o těžkou vodu
Rok 1939, dusot vojenských bot rezonuje celou Evropou. Nacistické Německo splétá svou pavučinu, dochází k anexi Rakouska a napadení Polska. Velká Británie a Francie mu vyhlašují válku. Fyzik Albert Einstein, žijící v azylu ve Spojených státech, se obává o osud vědeckého pokroku v Evropě. Po upozornění jedním z bývalých studentů se rozhodl varovat prezidenta Franklina Roosevelta, Francouzi a Němci zanedlouho odhalí tajemství atomového jádra a budou tak moci vyrobit novou zbraň nepředstavitelné síly. Němec Werner Heisenberg, držitel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1932, patřil mezi nejtalentovanější vědce, v jaderném výzkumu dosáhl velkého pokroku. Ve Francii výzkumy vedli manželé Irene Curie a Frédéric Joliot-Curie, rovněž laureáti Nobelovy ceny za chemii z roku 1935. Od října 1939 prováděli výzkumy pod patronací nově vytvořené instituce, Národního výzkumného centra (CNRS). Šílený závod s časem zmobilizoval vědce, politiky i tajné služby. Němečtí, stejně jako francouzští vědci potřebovali pro svou práci těžkou vodu, velmi vzácnou látku vyráběnou v Norsku, v jediné továrně na světě. Šlo o nejneuvěřitelnější a nejutajenější bitvu druhé světové války, o které se mluví jako o „Bitvě o těžkou vodu“. Kdo bude mít těžkou vodu, získá kontrolu nad atomem. Ale nacistické Německo bombu nezíská, norští odbojáři, francouzští vědci a američtí výzkumníci tomu zabránili. Dokument odhaluje neznámou epizodu druhé světové války, a to za použití zatím nepublikovaných svědectví, překvapujících archivů a záběrů z fiktivního filmu z roku 1948. Ten je velmi originální, protože všichni protagonisté zde hrají svou vlastní roli.