00:00:24 Česká televize uvádí francouzský dokumentární cyklus

00:00:27 BÁJEČNÉ KRAJINY

00:00:33 Vydat se po stopách Amélie Poulainové

00:00:36 od náměstí Abesses k bazilice Sacré Coeur,

00:00:38 od kanálu Saint-Martin k nádraží Gare de l'Est,

00:00:42 znamená vybrat si magickou cestu plnou fantazie a nostalgie.

00:00:52 Je to Paříž, vzdálená té, kterou znají skuteční Pařížané.

00:00:56 Protože Amélie Poulainová, plachá servírka z Montmartru,

00:01:00 vypadá jako děvčátko z malované pohlednice,

00:01:03 které se rozhodne pomoci všem lidem a navždy tak změní vlastní osud.

00:01:10 Amélie se snaží zhojit zlomené srdce své správcové

00:01:13 nebo najít stopu po okouzlujícím princi na mopedu,

00:01:17 a šíří kolem sebe úsměv a poetickou náladu.

00:01:23 Postavy z filmu "Amélie z Montmartru"

00:01:25 jako by patřily do starého filmu značky "technicolor".

00:01:30 A přesto i dnes, v těchto zapadlých místech Paříže,

00:01:33 může člověk jejich cestu zkřížit,

00:01:36 samozřejmě jen tehdy, když ví, co má hledat.

00:01:39 Paříž Amélie z Montmartru

00:01:45 Na severu Paříže se zvedá k obloze malý,

00:01:48 ale nepřehlédnutelný "Butte Montmartre",

00:01:51 kopec Montmartre.

00:01:53 Původně samostatná obec Montmartre

00:01:56 byla v roce 1860 připojena k hlavnímu městu.

00:01:59 Dnes je tato čtvrť jedním z nejnavštěvovanějších míst Paříže

00:02:03 a podílí se na jejím mezinárodním věhlasu.

00:02:07 Zdejšími dlážděnými ulicemi

00:02:09 projde každoročně víc než 10 milionů návštěvníků.

00:02:13 Člověku se až rozbuší srdce,

00:02:15 když vystoupá po schodech vedoucích k bazilice Sacré Coeur,

00:02:19 bazilice Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

00:02:24 Le Moulin de la Galette, restaurace Bouillon Chartier,

00:02:29 kavárna Les deux Moulins a ještě mnohé další.

00:02:32 Právě tam najdete tu pravou atmosféru pařížských bister.

00:02:37 Jedno malé bistro,

00:02:39 které si uchovalo nezaměnitelnou atmosféru i vlastní duši,

00:02:43 se jmenuje La Midinette, a jeho majitelem

00:02:46 neboli "patronem", je Stéphane.

00:02:52 -Najdete nás, když zahnete

00:02:54 tou úzkou uličkou doprava ze spodní části ulice Lepic.

00:02:58 Moje bistro je ve slepé uličce.

00:03:00 Lidé si nás musejí najít,

00:03:03 protože jsme trochu stranou prošlapaných cest,

00:03:06 ale ten klid se zase líbí místním štamgastům.

00:03:09 Po ulici Lepic se procházejí davy turistů,

00:03:12 aniž by na nás vrhly jediný pohled, ale na tom nezáleží.

00:03:15 Ani jsem nedal jméno bistra na průčelí,

00:03:18 my nechceme přitahovat pozornost.

00:03:22 -U sporáku stojí Corinne.

00:03:25 Každý den vaří pro zákazníky, většinou starousedlíky.

00:03:39 Originální postavičky

00:03:42 opírající se o pult dodávají tomuto bistru jedinečnou atmosféru.

00:03:49 -Hospůdky, pivnice, kavárny budiž,

00:03:52 ale takový "majitel bistra", to zní dobře.

00:03:55 Mám rád to označení, "bistrotier", zní to poeticky.

00:03:59 Lidé se tu cítí tak trochu jako doma.

00:04:02 Právě takovou atmosféru jsem tu chtěl vytvořit,

00:04:05 takové retro 70. let,

00:04:07 kdy jsem chodil do barů a bister na venkově.

00:04:11 Tady na Montmartru vládne jistá nenucenost.

00:04:14 Lidé tu tolik nespěchají, dávají si načas.

00:04:17 Paříž není daleko, samozřejmě,

00:04:19 ale tohle je jedna z posledních vesnic, jaké tady bývaly kdysi.

00:04:23 -Dobrý den, můžeme se ještě najíst?

00:04:25 -Ano, samozřejmě.
-Výborně.

00:04:27 -Tak už po šichtě?
-Ano, po šichtě.

00:04:33 -Má přítelkyně Sonia tu zná snad každého.

00:04:36 V tašce má snad všechny klíče z celého Montmartru,

00:04:40 je to taková naše klíčnice. Skutečná správcová.

00:04:43 -Pusu!

00:04:45 -Tohle se nemělo stát!
-Už jsem ticho!

00:04:49 -To bude Sonia žárlit. Ty chceš taky pusu?

00:04:52 -Ne, nechci!
-Proč?

00:04:54 -Radši ne!

00:04:56 -Dávej pozor na pejska.
-Abys ho nezašlápl!

00:04:59 -To ani není pes.
-No dovol, je čistokrevný!

00:05:02 -No ne!
-A vzácný!

00:05:04 -Sem psi nesmějí.
-Ale tady nejsme v baru!

00:05:07 -Sonia má na starosti nejen správu budov,

00:05:10 ale zodpovídá i za řadu velmi důležitých úkolů.

00:05:14 -Takže, máš už volno?
-Ještě ne!

00:05:17 -Teď se v klidu najez.
-V devět.

00:05:23 -Starám se o sedm lidí.

00:05:25 Jelikož to už dělám 30 let, tak už hodně zestárli,

00:05:29 všem už je přes 90. Takovou práci musíte dělat rádi.

00:05:34 Dřív jsem hlídala jejich děti, teď se starám o ně samotné.

00:05:38 Tak to v životě chodí! Je to tak.

00:05:42 Před lety jsem dávala pozor na malé holčičky a chlapečky

00:05:46 a teď zase pomáhám starouškům,

00:05:49 aby si ty jejich vyrostlí chlapečci a holčičky

00:05:52 mohli někam vyrazit. Jinak by měli smůlu. To je život.

00:05:57 -Ale ty k nim chodíš každý den, a ochotně.

00:06:01 -Někdo to dělat musí!
-Vždyť já vím.

00:06:04 -Ty bys přece ty babky do pyžama neoblíkal.

00:06:07 -To asi ne.
-A každý den!

00:06:10 -Já bych dával pyžamo dědkům.

00:06:15 -Kdo to je? Asi nějaká babička.

00:06:21 Vidíte, nemáme moc volného času. Už to začíná.

00:06:27 -To nemáš chvíli klidu?
-Já? Nikdy!

00:06:32 -Máš tolik práce jako předseda vlády!

00:06:35 -Jak se máte? Stále vás to bolí? Doktor říkal, že to chce ještě čas.

00:06:48 Takže co byste chtěla?

00:06:52 Dobře, tak "hachi parmentier", tagliatelle, 3 hrušky, 2 jablka.

00:06:58 Dnes večer, než zavřou, skočím nakoupit. Zatím nashle!

00:07:07 -Dá se to celkem jíst.

00:07:10 -Tuhle si nechám, květy já nebaštím.

00:07:13 -To je květ řeřichy.

00:07:15 -Ano, ale já květy nejím, ani ptáky.

00:07:21 U Stéphana mám něco jako druhý domov.

00:07:24 A když mají nějaké starosti, jsem hned po ruce.

00:07:28 No jo, Stéphane, to je opravdu dobrý přítel.

00:07:31 Přece vidíte, jak se neustále pošťuchujeme.

00:07:36 Tady se všichni známe, všichni si pomáháme.

00:07:39 Kdybych nežila tady na Montmartru, vrátila bych se do Alsaska.

00:07:44 Tady se cítím jako kdysi doma, proto jsem tu také zůstala.

00:07:49 Tady jsme taková velká rodina. Ale je to tu hezké, že?

00:07:54 Pojď sem! Buď zticha! Nejseš doma, tak buď zticha.

00:07:59 Opravdu, je to nádhera.

00:08:21 -Pascal, Patrik, Jean-Luc a ostatní se tady nemohou pohybovat jinak,

00:08:26 než na legendárním mopedu Vélosolex.

00:08:32 První kolo poháněné motorem

00:08:35 vyrobili dva přátelé za 2. světové války, v roce 1940.

00:08:39 V 60. letech se jich ve Francii prodávalo až 1500 denně,

00:08:43 možná i díky argumentům

00:08:46 jeho propagátorky, jisté Brigitte Bardotové.

00:08:51 Výroba skončila v roce 1988 a Solex se stal sběratelským kouskem,

00:08:56 o jehož kult se stará spousta nadšenců.

00:09:09 -Převod v podstatě zajišťuje váleček.

00:09:13 A když s motorkem sjedeme dolů, váleček se přitiskne ke kolu.

00:09:17 A protože se otáčí, pohání kolo.

00:09:19 -Když motorek zvednete, můžete moped používat jako bicykl.

00:09:23 -Kolik váží?
-35 kilogramů.

00:09:26 A tady na Montmartru

00:09:28 představuje 35 kilo pořádný sportovní výkon.

00:09:31 -Pokud je kolo správně seřízené, spotřebuje na sto kiláků tak litr.

00:09:36 To je docela úspora!

00:09:38 -Já jsem na něm najel 958 kilometrů.

00:09:40 Tachometr se už vynuloval, ale je to Solex z roku'62,

00:09:44 takže už musel ujet tisíce kilometrů.

00:09:47 Tehdy se používal jako dopravní prostředek,

00:09:51 a tak se na nějakou vzdálenost nekoukalo.

00:09:54 -Nejsmutnější je, když slyšíte:

00:09:57 "No, jeden mám ještě na půdě a nevím, co s ním mám udělat".

00:10:01 A my jsme připraveni si ten jeho Solex z půdy vzít

00:10:04 i kdyby byl samá pavučina.
-Vdechneme mu život, nový život.

00:10:08 -Kdysi se toho tolik nevyhazovalo, dneska plýtváme daleko víc.

00:10:12 A mně je to hrozně líto. Je mi líto předmětu,

00:10:16 který někdo vyrobil a který vyhodili,

00:10:18 když už ho nepotřebovali.

00:10:21 Přitom bychom s ním mohli něco udělat. Aspoň se na něj mrknout.

00:10:25 Je v tom i trochu ekologického pohledu, i trochu staromilství,

00:10:29 ale já bych se toho ujal, osobně bych si to vzal na starost.

00:10:32 Je nám kolik nám je, co s tím naděláme,

00:10:35 ale tohle nás pořád baví!

00:10:37 -Mým snem bylo mít Solexy doma a obdivovat je.

00:10:42 Snažím se, aby ty moje byly nejkrásnější,

00:10:45 stojím před nimi a jsem úplně u vytržení.

00:10:48 Ovšem, moje žena to moje nadšení tak docela nesdílí.

00:10:53 -Nemáme stejnou ženu?
-Ne! Ale v tomhle jsou si podobné.

00:11:02 -Paříž je město, které se dokáže člověku vlichotit.

00:11:05 A pokud projevíte jistou trpělivost,

00:11:08 odhalí vám své nejkrásnější podoby.

00:11:15 Maximální rychlost jízdy Solexu je zhruba 25 km za hodinu.

00:11:19 A právě to dělá pro naše nadšence z jízdy ten největší zážitek.

00:11:36 Na světě je málo měst,

00:11:38 ve kterých stojí tolik nádražních budov, jako v Paříži.

00:11:44 Nádražím Gare de l'Est procházejí

00:11:47 každý den i studenti architektury Leo, Constance a Claire.

00:12:00 -Budova Gare de l'Est, Východní nádraží,

00:12:04 byla slavnostně otevřena v roce 1850 za vlády Napoleona III.

00:12:09 Tehdy se rozhodlo,

00:12:11 že se v Paříži budou stavět velká nádraží,

00:12:15 protože císař chtěl nové "brány" do Paříže.

00:12:18 Třeba i pro lidi, kteří přijížděli do hlavního města pracovat.

00:12:22 Byl to takový palác pro dopravní prostředek zvaný vlak.

00:12:25 Pro nás, jako budoucí architekty, je nádraží zajímavý objekt,

00:12:29 ale nikdy se nás nikdo nezeptal,

00:12:32 co si o něm z profesionálního hlediska myslíme.

00:12:35 Často totiž studujeme nádraží jen z pohledu současných potřeb,

00:12:39 porovnáváme je s novými, nebo méně známými budovami.

00:12:43 Ale Gare de l'Est tématem školních osnov zatím není.

00:12:47 -Nikdy jsme tam v rámci výuky nebyli.

00:12:50 -Nebo když už ano, tak se to týkalo historie,

00:12:54 ne jeho estetické stránky.

00:12:56 Ale právě ta může být skutečně fascinující.

00:13:00 -Díky svým technickým vlastnostem,

00:13:02 ale zejména kvůli uměleckému provedení, je Gare de l'Est

00:13:06 považované za jedno z nejkrásnějších nádraží na světě.

00:13:10 Na fasádách jsou nad hodinami umístěné sochy

00:13:13 představující řeky: Mázu, Marnu, Seinu či Rýn.

00:13:19 Z vrcholku nádraží pozoruje Paříž alegorická socha města Štrasburk.

00:13:27 K fascinujícím architektonickým prvkům patří klasická fasáda

00:13:32 ukrývající technicky mimořádně moderní stavbu.

00:13:35 Lehký, a na svou dobu revoluční skelet,

00:13:39 umožňuje vytvářet velké prostory,

00:13:42 aniž by se musely na každých pěti metrech stavět sloupy.

00:13:54 -Ale na nádražích mě fascinuje ještě jedna věc.

00:13:58 Například to, že všechny kolejnice,

00:14:01 které se shlukují na konci nádraží,

00:14:04 vytvářejí velké plochy, zvláštní otevřená prostranství.

00:14:08 Má to svoje kouzlo, protože když se člověk dostane

00:14:12 do takových otevřených prostor, tak si trochu vydechne.

00:14:16 Městská zástavba je totiž velmi přímočará

00:14:20 a trochu podle stejné šablony, jak je zřejmé v centru Paříže.

00:14:24 Podobně je to i na břehu Seiny.

00:14:28 Tam má člověk také takový dojem z volného prostoru,

00:14:32 a ani to nemusí být nutně prostor, který byl nějak plánovaný.

00:14:36 Prostě tam je, a krásně své okolí provzdušňuje.

00:14:40 -Tyto "vlny" kolejí, něco jako druhá řeka v srdci Paříže,

00:14:45 se protínají s kolejemi metra.

00:14:56 Nadzemní linka, která obepíná centrum města,

00:15:00 umožňuje vzájemné propojení některých nádraží:

00:15:04 Montparnasse, Gard du Nord a Austerlitz.

00:15:07 Ostatní jsou dostupné podzemními linkami.

00:15:32 V noci, kdy se z Eiffelovy věže stane maják

00:15:35 a z kanálu St. Martin zrcadlo hvězd, může jít Paříž spát.

00:15:44 Pouze hrstka turistů, nočních ptáků, ještě bdí pod Sacré Coeur.

00:15:55 Na Pigalle vyrážejí milovníci nočního života.

00:15:59 Balet červených neonů jim nabízí bezesnou noc.

00:16:06 Krámek "Le Marché de la Butte" se chystá zavírat.

00:16:10 Jenže noc je krátká i pro zdejšího obchodníka s potravinami.

00:16:14 Už za chvíli bude muset vyzvednout zboží v největší tržnici

00:16:18 s čerstvými produkty na světě, Rungis.

00:16:25 Je to skutečné město ve městě, kam brzy ráno přijíždějí

00:16:29 pro zásoby majitelé restaurací či obchodníci.

00:16:32 Otvírá v jednu hodinu po půlnoci a zavírá v 11 hodin večer.

00:16:37 Tržnice Rungis

00:16:38 je potravinářský velkoobchod uznávaný v celé Francii.

00:16:47 Chodí sem i Stéphane.

00:16:50 Přišel doplnit zásoby do své restaurace.

00:16:55 Ke vstupu do tržnice musíte mít zákaznickou kartu,

00:16:59 ale nosit baret, což je jinak velmi francouzské,

00:17:02 tu povinností není!

00:17:04 -Tady to prostě miluju! Připomíná mi to dětství.

00:17:08 Tohle jsem dělal u babičky na stole v kuchyni.

00:17:13 -Rungis se rozkládá

00:17:15 na ploše 232 hektarů a zahrnuje několik pavilonů.

00:17:18 Jeden z nich, "pavilon moře", se specializuje na ryby.

00:17:22 Je dlouhý 215 metrů a stánky tu má 48 firem.

00:17:26 Právě sem Stéphane míří.

00:17:31 -Našel jsi, co potřebuješ?

00:17:34 -Nebudeme tě dlouho zdržovat,

00:17:37 protože Corinne chce jen hřebenatky,

00:17:40 mušle svatého Jakuba.

00:17:42 -Dneska ráno je chtějí snad všichni.

00:17:45 Hledání ztracených mušlí! To je "a la Indiana Jones"!

00:17:48 -No, tak jdeme pro ně.

00:17:50 -Mušle svatého Jakuba jsou po 5:50,

00:17:53 můžu vám je nechat za 4:50.

00:17:56 -Vypadají pěkně, ale... asi je chceš otevřít a prohlédnout.

00:18:00 -Za kolik jsou?
-36.

00:18:03 Upřímně řečeno, vždycky záleží na zákazníkově chuti.

00:18:07 -A co si myslíš o té mojí?

00:18:09 -Tak už toho nechme. Ještě se vrátíme.

00:18:12 Trochu se tu porozhlédneme.

00:18:15 -Nejlepší mušle svatého Jakuba dělá Corinne, že je to tak?

00:18:22 -Jo, jsou dobrý.
-Tyhle vypadají dobře.

00:18:25 -Kde je ten chlapík, co nás obvykle obsluhuje?

00:18:29 Za kolik jsou mušle z Dieppe?
-31,80.

00:18:33 -To je na desetník!
-Mám tu poslední tři kartony.

00:18:37 -No jo, ale i se slevou je to na nás hodně.

00:18:40 -Za kolik jsou tady?
-31,50.

00:18:44 -Prosím, pane.
-Děkuju, madam. Na shledanou!

00:18:48 -Víš, co to je?

00:18:50 Oblíbená pochoutka bývalého prezidenta Francoise Mitterranda.

00:18:55 Ano, to je pravda, to měl moc rád!

00:19:02 Tohle mohl jíst tak leda Mitterrand.

00:19:06 -Jí se všechno co je uvnitř naoranžovělé a žluté.

00:19:10 -Hele, jak to vypadá pěkně uvnitř, tak to vypadá hnusně zvenku.

00:19:15 Nemáš kousek citronu? Nakonec to docela ujde.

00:19:19 -Je to zvláštní.
-Na to sice musíš mít odvahu...

00:19:22 -Ne, je to dobrý.
-Tak si ještě přidáme, ne?

00:19:27 Rue du Bac

00:19:32 -V Paříži se ještě nerozednilo.

00:19:36 Daleko od shonu v Rungis se Sonia už připravuje

00:19:39 vyrazit do čtyř domů, které má na starosti.

00:19:51 Paříž ještě odpočívá, ale Sonia už pracuje.

00:19:58 I zde, v tomto pozoruhodném místě čtvrti Sévre-Babylone,

00:20:02 jako by se čas zastavil.

00:20:05 Toto je dům Deyrolle.

00:20:09 Je v něm nevelký kabinet kuriozit,

00:20:12 konzervátorská dílna s preparovanými živočichy

00:20:16 a jakási svatyně sběratelů.

00:20:19 Princ Louis-Albert de Broglie, který nemovitost koupil roku 2001,

00:20:23 se snaží zachovat zdejší atmosféru i kouzlo.

00:20:28 -Deyrolle je víc než jen instituce, je to národní poklad.

00:20:32 Vytvořili ho lidé, kteří se původně zajímali o lov motýlů.

00:20:37 Pak ale s přispěním sponzorů vybudovali kabinet kuriozit.

00:20:43 A přitom přišli na to, že pokud máte zájem o přírodu,

00:20:47 můžete ji nejen pozorovat, ale současně i studovat.

00:20:52 Tak vytvořili z Deyrollu to, čím se stal ve 20. století.

00:20:59 Tedy výjimečné místo.

00:21:03 V Rue du Bac 46 tedy dokázali propojit vědu, umění a vzdělávání.

00:21:23 Když jsem kupoval Deyrolle já, už se tady vše rozpadalo,

00:21:28 všude byl prach, ani se sem člověk nemohl dostat,

00:21:32 co tu bylo haraburdí. Řekl jsem si:

00:21:35 "Musíme Rue du Bac 46 vrátit jeho atmosféru"!

00:21:40 Také jsem neustále hledal v archivech.

00:21:43 A byl jsem překvapen!

00:21:46 V letech 1850 až 1950 působila firma Deyrolle

00:21:49 ve více než 120 zemích!

00:21:53 Distribuovala vzdělávací a vědecké pomůcky,

00:21:56 a přitom pokrývala studium všech oblastí přírodních věd,

00:22:00 botaniku, fyziku, chemii, biologii lidského těla.

00:22:03 Bylo to v době, kdy lidé opouštěli venkov a stěhovali se do měst.

00:22:08 Bylo třeba je učit hygieně,

00:22:10 bylo třeba je seznamovat s plynovou lampou i elektřinou.

00:22:14 Šlo tedy současně i o jakýsi návod, poučení.

00:22:17 Jaká byla tehdy vlastně úloha Deyrolle?

00:22:21 Jeho cílem bylo vysvětlovat, jak funguje svět,

00:22:24 co největšímu počtu lidí.

00:22:27 No a dnes by mělo toto místo zase vysvětlovat,

00:22:30 jak chránit životní prostředí.

00:22:34 -Je známo, že pařížská elegance se proslavila po celém světě,

00:22:38 ovšem málokdo ví,

00:22:41 že stylově lze obléknout i zdi tohoto "města světel".

00:22:45 -Tyto koketérie, viditelné či skryté, vylákaly umění

00:22:49 z muzeí hlavního města ven

00:22:51 a dodávají fasádám daleko svěžejší vzhled.

00:22:55 Pro "Pana Kočku" Thoma Vuille je důležité,

00:22:58 aby jim zase vrátil úsměv.

00:23:01 -Tady patří všechny budovy

00:23:04 k "historickému dědictví", takže to nejde.

00:23:07 Tady není pro kočku místo.

00:23:09 Někdy mě to sice láká, ale musím si nechat zajít chuť.

00:23:13 -Postava usmívající se kočky se zrodila v Orleans v roce 1997.

00:23:17 Ale až v Paříži se stala nejslavnější z koček domácích.

00:23:24 -Paříž, to je město světel, město světové výstavy,

00:23:27 která se stala příležitostí pro stavbu Eiffelovy věže,

00:23:31 je to centrum turistiky.

00:23:35 Vždy mne okouzloval Montmartre,

00:23:38 zdejší dějiny, malíři, "Bateau-Lavoir".

00:23:41 Miloval jsem všechny ty místní příběhy.

00:23:45 Paříž se trochu snaží tuhle uměleckou atmosféru zachovat.

00:23:49 A malovat v této mezinárodní výkladní skříni, no,

00:23:53 to je určitě sen každého umělce.

00:23:58 Umění vlastně pomáhá přijmout vlastní smrtelnost.

00:24:02 Má tu moc, že i když všichni víme,

00:24:05 že naše pozemská pouť jednou skončí,

00:24:08 dá se jím zachytit něco,

00:24:11 co už zůstane zachováno pro další generace.

00:24:14 Síla "street-art" spočívá v tom,

00:24:17 že si každý může vytvořit svou malou koláž,

00:24:20 může si tak zlepšit náladu, osvěžit každodenní rutinu

00:24:23 a svým malým dílkem se tak podílet na velkém příběhu dějin.

00:24:27 To, co vytvářím, je syntéza všeho, čím mě ovlivnil

00:24:30 třeba Jean-Charles de Castelbajac, André, Jace a další umělci,

00:24:34 ale možná je to taky Ernest Pignon, možná i Keith Haring.

00:24:38 Všechny ty osobnosti mě na začátku fascinovaly,

00:24:41 pak jsem se postupně snažil dělat umění po svém,

00:24:44 vytvářet takovou syntézu, jak to dělá DJ,

00:24:47 syntetizoval jsem všechno, co jsem viděl kolem sebe.

00:24:51 A naštěstí byla po téhle syntéze poptávka.

00:24:54 Byla to reakce na nedostatek toho, čeho se nedostávalo a nedostává.

00:24:58 Jak se stane, že myšlenka přesáhne individualitu?

00:25:02 Protože o tom to tak nějak je.

00:25:05 Některé myšlenky převyšují samu jedinečnost člověka.

00:25:08 Ano, to dneska v naší společnosti trochu chybí,

00:25:12 a chybí to i ve světě.

00:25:14 Chybí jakási naděje, jistý druh optimismu.

00:25:17 Já k tomu tak nějak podvědomě tíhnul.

00:25:20 A naštěstí, protože věřím v lepší svět, to na mě působí blahodárně.

00:25:27 A pak je tu moje kočka, ta už si žije svým životem,

00:25:31 už ji malují i jiní. Žije si už zkrátka úplně po svém.

00:25:41 -Od roku 2000 v rámci toho, čemu říká "síť mezinárodního optimismu"

00:25:46 maluje Thoma Vuille zdi metropolí New Yorku, Tokia či Hongkongu,

00:25:50 nakažlivý úsměv své kočky.

00:25:58 V roce 2002 jí přidal na záda dvě křídla,

00:26:01 aby ztělesňovala, jako holubice, svobodu.

00:26:06 Od toho okamžiku se kočka "rozletěla" do světa.

00:26:10 Kočku najdeme na transparentech zcela rozdílných akcí,

00:26:14 jako například při manifestacích za lepší pracovní podmínky mladých,

00:26:19 Národní fronty nebo na demonstraci proti válce v Iráku.

00:26:23 Možná už se sama stala symbolem.

00:26:26 A protože v noci je každá kočka černá, realizuje se Toma během dne.

00:26:31 -Potřeba malovat v noci spíš souvisela s pubertou.

00:26:34 Ale dospívání mám už za sebou.

00:26:38 Tak jsem nakonec začal pracovat ve dne.

00:26:42 A zjistil jsem,

00:26:44 že malovat přímo před lidmi je dokonce mnohem větší výzva.

00:26:48 Když maluju ve dne, tak můžou lidé reagovat. Odpadne takové to:

00:26:53 "Maluju tajně a vy to uvidíte, až se rozední."

00:26:56 Možná je v tom jistý projev zralosti.

00:27:01 Přede mnou jsou stále větší a větší projekty.

00:27:04 Nedávno jsem měl možnost jet do Hongkongu.

00:27:08 Bylo úžasné malovat na ty jejich budovy,

00:27:11 ale já vlastně rád maluju všude.

00:27:15 Je to jako když vystavuješ v galeriích, když tě uznávají,

00:27:19 když je o tebe zájem,

00:27:21 tak pak se nějak pomalu začneš přizpůsobovat zakázkám.

00:27:25 Aby ses z toho vymanil,

00:27:27 tak se někdy musíš vrátit ke kořenům,

00:27:30 k tomu, co jsi maloval na začátku.

00:27:33 -V srdci hlavního města narazíte na kanál St. Martin,

00:27:37 dlouhý čtyři a půl kilometru.

00:27:39 Ten spojuje další kanál, Ourq,

00:27:42 ležící na severovýchodně Paříže, se Seinou.

00:27:59 Alaina Bonhomma vždy fascinovala zdymadla.

00:28:03 Proto tu také začal pracovat.

00:28:12 -Nacházíme se u nejkrásnějšího

00:28:15 zdymadla kanálu St. Martin, "Récollets".

00:28:19 Pochází z roku 1825. Je to přímo nádhera, dokonalé filmové zákoutí.

00:28:42 Po příjezdu do Paříže v roce 1983

00:28:45 jsem náhodou tenhle vodní kanál objevil a řekl si:

00:28:49 "Tady bezpodmínečně musím pracovat."

00:28:52 A od té doby jsem tady a doufám, že tady to taky dosloužím.

00:28:56 No, už tu pracuju přes 30 let, a moje nejhezčí chvíle?

00:29:00 Každý den, když jsem tady.

00:29:03 Stále se něco děje, mění se osvětlení.

00:29:06 Žiju podle ročních období. Je to podobné jako na venkově.

00:29:10 Pařížský uspěchaný a rušný život vůbec nepociťuju.

00:29:14 Já jsem tady v úplně jiném světě, ve světě ticha,

00:29:17 a to je naprosto báječné.

00:29:22 -Alain Bonhomme je jedním z mála lidí,

00:29:25 kteří mají přístup do této skryté části kanálu.

00:29:30 Kvůli zjednodušení pozemní komunikace

00:29:33 se kanál v roce 1860 zakryl.

00:29:36 Bylo to od Náměstí Republiky po přístav Arsenal u Bastilly.

00:29:41 V klenbách pod bulváry Jules Ferry a Richard Lenoir

00:29:44 vznikly větrací otvory,

00:29:47 které zároveň umožňují přístup dennímu světlu.

00:30:25 Kanál se musí pravidelně udržovat.

00:30:28 Každých 15 let probíhají velké opravy zdymadel.

00:30:32 Hydraulické mechanismy a vrata jsou v provozu neustále,

00:30:37 pokaždé, když tudy proplouvá loď.

00:30:43 Kvůli údržbě se musí kanál úplně vypustit.

00:30:49 Je to zvláštní podívaná.

00:30:52 Tehdy si Pařížané uvědomují, jak je kanál důležitý.

00:30:56 Co by se stalo, kdyby už neexistoval?

00:31:00 Na počátku 70. let minulého století

00:31:04 totiž chtěla pařížská radnice schválit projekt dálnice,

00:31:08 kvůli které by kanál zanikl. K realizaci projektu však nedošlo.

00:31:17 Po třech měsících, během kterých se odstraní

00:31:20 na 300 tun odpadků včetně 200 jízdních kol,

00:31:24 se kanál opět napustí.

00:31:32 Než odejde Alain Bonhomme do důchodu, ještě jednou uvidí,

00:31:36 jak se kanál plní vodou.

00:31:39 Pro něj je to nezapomenutelný zážitek,

00:31:42 se kterým je spojen celý jeho život.

00:31:54 Kanál se nejvíce využíval na konci 19. století,

00:31:57 kdy přiváděl do srdce Paříže pitnou vodu,

00:32:00 stavební materiál i zboží.

00:32:03 S rozvojem dalších dopravních prostředků

00:32:06 však pomalá přeprava na člunech zastarala.

00:32:09 Přesto se ještě dnes na kanálu Ourq

00:32:12 tomuto způsobu přepravy věnuje jedna žena.

00:32:16 Zabezpečuje pravidelný rozvoz produkce asi patnácti zemědělců

00:32:20 v pařížském regionu,

00:32:22 dokonce i v období, kdy udeří opravdová zima.

00:32:30 -Jsme na kanálu Ourq, právě jsme opustili Claye-Souilly

00:32:34 a jedeme směr Paříž, stanice metra Stalingrad.

00:32:38 Jsme vzdáleni 37 kilometrů od Paříže.

00:32:42 Cesta nám zabere tak tři a půl hodiny.

00:32:58 Co vezeme? Spoustu zeleniny z departmánu Seine-et-Marne.

00:33:02 Tady máme brukev, žluté melouny, řepu, mrkev. Ještě tu máme jablka.

00:33:10 Taky ředkvičky, okurky, první okurky sezóny,

00:33:13 saláty, špenát. Prostě všechno, co tu kolem roste.

00:33:19 Není pak nutné vozit potraviny zdaleka,

00:33:22 abyste mohli jíst zdravě a dobře.

00:33:31 Tady je člověk trochu odříznutý od světa.

00:33:34 Čas se tu měří úplně jinak.

00:33:37 Možná právě ten časový rozměr nás spojuje s Amélií Poulainovou.

00:33:52 -Každý den přiváží Christelle do Paříže

00:33:55 i kousek atmosféry venkova.

00:33:58 Její "Komunitou podporované zemědělství"

00:34:02 nabízí Pařížanům čerstvou zeleninu a ovoce.

00:34:05 Přepravuje se na malou vzdálenost,

00:34:08 tedy bez zamrazení a se zárukou kvality a dobré chuti.

00:34:40 Butte Montmartre

00:34:46 -Zpět na Montmartre, na kopec vysoký pouhých 130 metrů.

00:34:55 Zde, na nevelkém území plném zeleně, žije Oscar Comtet.

00:35:01 V pouhých 27 letech řídí rodinný hotel,

00:35:04 který sám vybudoval.

00:35:08 Na zahradě má tři úly a chová i slepice.

00:35:12 Každé ráno servíruje hostům,

00:35:15 a samozřejmě i rodině med a čerstvá vejce.

00:35:41 -Tohle je průchod kolem skály zvané Čarodějnice.

00:35:45 Sice se oficiálně jmenuje M18,

00:35:48 ale dostal přezdívku "průchod Čarodějnice".

00:35:52 Obyvatelé Montmartre ho samozřejmě znají, protože své tradice milují.

00:35:56 O tomto kameni kolují různé legendy,

00:35:59 vyprávějí se už po několik generací.

00:36:02 Ale tyhle pověsti

00:36:05 se tady na Montmartru různí od ulice k ulici.

00:36:08 Já mám rád pověst, podle které byl tam dole pramen.

00:36:11 Říkalo se mu "Pramen čarodějnice".

00:36:15 A pak se najednou pramen ztratil a zůstala jen skála.

00:36:18 Čarodějnice je název celého skalního útvaru,

00:36:22 který sem tam spojuje cement.

00:36:25 Na některých místech jsou vidět kanálky,

00:36:28 takže tu kdysi klidně mohla být nějaká fontánka.

00:36:31 Samozřejmě, že to nemusí být pravda,

00:36:34 historicky není nic doloženého.

00:36:37 Chodila sem pít spousta koček,

00:36:40 protože u pramene byla prohlubeň, ve které stála voda.

00:36:43 Je to taková zvláštnost tady, uprostřed zdejší zástavby.

00:36:47 Je to státem chráněná oblast.

00:36:49 Jsou tu i pozoruhodné zelené plochy,

00:36:52 snad i poslední křoviny na Montmartru.

00:36:55 Tady také působila

00:36:56 známá anarchistka 19. století Louise Michelová.

00:37:00 Tady si děti hrály na odbojáře, chodily se sem schovávat.

00:37:03 Mezi místními kolovala spousta pověstí!

00:37:08 Chtěl jsem vypátrat, jak dřív vypadal průchod kolem Čarodějnice.

00:37:13 Zašel jsem i do muzea Montmartru.

00:37:16 Pátrání bylo velmi obtížné,

00:37:18 neměl jsem žádné historické fotografie průchodu,

00:37:21 a tak jsem dál hledal v archivu.

00:37:24 No a podle archivních dokladů jsem to tu rekonstruoval.

00:37:28 Třeba i plot ze dřeva kaštanů.

00:37:30 Tenkrát tu byly slepice, dokonce i osli a koně.

00:37:33 Osli pomáhali při mletí obilí ve mlýnech.

00:37:37 Keře jsem tu nechal,

00:37:39 protože nechci do místa násilně zasahovat,

00:37:42 nechci prosazovat něco, co tady nikdy nebylo.

00:37:45 Tohle je území, kudy lidi procházeli vždycky.

00:37:49 Dneska se třeba diví: "Ale jak se tudy dá projít?"

00:37:53 Prostě se musíte přikrčit, splynout s přírodou.

00:37:56 Vidíte, tamhle je skupinka, která to chce zkusit.

00:38:00 Chtěli by ten průchod vidět, ale místní tam dali vrata,

00:38:03 aby se "cizí" nemohli dostat dovnitř.

00:38:06 Bohužel to tak je, a ti,

00:38:09 kteří si to chtějí prohlédnout, mají smůlu.

00:38:12 Jsme tu pěkně v ústraní a jsme moc šťastní,

00:38:15 že jsme "schovaní".

00:38:17 -I další svérázní obyvatelé Montmartru

00:38:20 se těší ze své drobné výhody žít v ústraní.

00:38:23 Členové místního petanque klubu, který je přímo v srdci kopce,

00:38:26 trénují své pokračovatele v co největším utajení.

00:38:40 -Moc ty koule zvedáš do vzduchu. To ti nepomůže.

00:38:44 -To tys uklidil hřiště?
-Jo.

00:38:55 Co to má být?

00:38:57 -Žádná krása, ale povedlo se.
-Házej jako chlap!

00:39:02 -Jen počkej, uvidíš, vždyť to jde.

00:39:05 -Petanque, to je umění.

00:39:07 Máš "košonek" 20 centimetrů vepředu,

00:39:10 tak ho trefíš a zůstaneš na jeho místě.

00:39:13 Ale ty trefíš všechno. A terén je připravený,

00:39:15 koule je na 4 metry, a on ji pošle po zemi,

00:39:18 jako při bowlingu, úplně stejně!

00:39:20 Prosím. Říká si: Koule je kuželka, musím odstranit kuželku!

00:39:24 -Na to musíš mít jistý talent!

00:39:26 -Ale chybí tomu estetická stránka, není to hezký, není to...

00:39:29 -Jsme na Montmartre, tohle je Avenue Junot,

00:39:33 -Přesně tak, to je ona!

00:39:35 Dvě přilepený koule, chce to odpálit tu kouli, co překáží,

00:39:38 ale nedotknout se tý druhý, takhle jsem to udělal před chvílí.

00:39:43 Je to pravda! Počkej! Ale to je fakt!

00:39:46 -Jednou se ti to povedlo, fajn. Ale co dál? To je paráda!

00:39:52 -Hele! Je tam, kamaráde, je tam!

00:39:59 -Ne, tohle není správné.

00:40:02 -Co?
-Ne! To je úplná antihra!

00:40:05 -No promiň, prostě mi ta koule vyklouzla.

00:40:10 -Už tady v sousedství bydlím 15 let.

00:40:13 -Jen 15?
-Žil jsem tu, když jsem byl mladý.

00:40:17 No a pak jsem musel odejít, proti své vůli, kvůli podnikání.

00:40:21 Ale jinak... Tuhle čtvrť já prostě miluju.

00:40:26 -Ulice Rue Lepic má bohatou historii.

00:40:29 -Byla tady populární tančírna.

00:40:32 Šlo se kousek za Moulin de la Galette

00:40:35 a tam ta slavná tančírna byla.
-Něco jako výletní hospoda.

00:40:39 -Něco jako, jako hangár?
-Jo.

00:40:42 -A my jsme šli nahoru, ulicí Lepic, po takový udusaný cestě.

00:40:47 A dorazili na rovinku, tam to bylo, něco jako hangár.

00:40:52 Tahací harmoniky, tančírna, hospůdka.

00:40:57 -Mělo to atmosféru.

00:41:05 -Výš! Výš! Výš!

00:41:08 -Dobře! Dobře!

00:41:11 -Ale chlapi, co body?! Máme dokonce dva!

00:41:16 -Oscar je tady, ne?

00:41:18 -Naštěstí tady je!

00:41:23 Musíme udělat body. Nepodaří se jim to.

00:41:27 -To snad ne!

00:41:33 -A to tys...
-To je paráda!

00:41:44 -Je po všem. 13. Díky, pánové.

00:41:50 -Aspoň jsme to zkusili.

00:42:04 -Montmartre je jako Amélie Poulainová.

00:42:07 Stejně jako ona je i tohle místo plné tajemství a zázraků.

00:42:14 Některé zdejší postavičky mají stejně jako ty z filmu

00:42:17 duši o něco málo bohatší, ale právě to něco málo

00:42:21 vdechuje životu špetku poezie, škodolibosti a kouzla.

00:42:48 Skryté titulky : Eva Honzíková, Česká televize 2018