00:00:24Česká televize uvádí francouzský dokumentární cyklus

00:00:27BÁJEČNÉ KRAJINY

00:00:33Vydat se po stopách Amélie Poulainové

00:00:36od náměstí Abesses k bazilice Sacré Coeur,

00:00:38od kanálu Saint-Martin k nádraží Gare de l'Est,

00:00:42znamená vybrat si magickou cestu plnou fantazie a nostalgie.

00:00:52Je to Paříž, vzdálená té, kterou znají skuteční Pařížané.

00:00:56Protože Amélie Poulainová, plachá servírka z Montmartru,

00:01:00vypadá jako děvčátko z malované pohlednice,

00:01:03které se rozhodne pomoci všem lidem a navždy tak změní vlastní osud.

00:01:10Amélie se snaží zhojit zlomené srdce své správcové

00:01:13nebo najít stopu po okouzlujícím princi na mopedu,

00:01:17a šíří kolem sebe úsměv a poetickou náladu.

00:01:23Postavy z filmu "Amélie z Montmartru"

00:01:25jako by patřily do starého filmu značky "technicolor".

00:01:30A přesto i dnes, v těchto zapadlých místech Paříže,

00:01:33může člověk jejich cestu zkřížit,

00:01:36samozřejmě jen tehdy, když ví, co má hledat.

00:01:39Paříž Amélie z Montmartru

00:01:45Na severu Paříže se zvedá k obloze malý,

00:01:48ale nepřehlédnutelný "Butte Montmartre",

00:01:51kopec Montmartre.

00:01:53Původně samostatná obec Montmartre

00:01:56byla v roce 1860 připojena k hlavnímu městu.

00:01:59Dnes je tato čtvrť jedním z nejnavštěvovanějších míst Paříže

00:02:03a podílí se na jejím mezinárodním věhlasu.

00:02:07Zdejšími dlážděnými ulicemi

00:02:09projde každoročně víc než 10 milionů návštěvníků.

00:02:13Člověku se až rozbuší srdce,

00:02:15když vystoupá po schodech vedoucích k bazilice Sacré Coeur,

00:02:19bazilice Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

00:02:24Le Moulin de la Galette, restaurace Bouillon Chartier,

00:02:29kavárna Les deux Moulins a ještě mnohé další.

00:02:32Právě tam najdete tu pravou atmosféru pařížských bister.

00:02:37Jedno malé bistro,

00:02:39které si uchovalo nezaměnitelnou atmosféru i vlastní duši,

00:02:43se jmenuje La Midinette, a jeho majitelem

00:02:46neboli "patronem", je Stéphane.

00:02:52-Najdete nás, když zahnete

00:02:54tou úzkou uličkou doprava ze spodní části ulice Lepic.

00:02:58Moje bistro je ve slepé uličce.

00:03:00Lidé si nás musejí najít,

00:03:03protože jsme trochu stranou prošlapaných cest,

00:03:06ale ten klid se zase líbí místním štamgastům.

00:03:09Po ulici Lepic se procházejí davy turistů,

00:03:12aniž by na nás vrhly jediný pohled, ale na tom nezáleží.

00:03:15Ani jsem nedal jméno bistra na průčelí,

00:03:18my nechceme přitahovat pozornost.

00:03:22-U sporáku stojí Corinne.

00:03:25Každý den vaří pro zákazníky, většinou starousedlíky.

00:03:39Originální postavičky

00:03:42opírající se o pult dodávají tomuto bistru jedinečnou atmosféru.

00:03:49-Hospůdky, pivnice, kavárny budiž,

00:03:52ale takový "majitel bistra", to zní dobře.

00:03:55Mám rád to označení, "bistrotier", zní to poeticky.

00:03:59Lidé se tu cítí tak trochu jako doma.

00:04:02Právě takovou atmosféru jsem tu chtěl vytvořit,

00:04:05takové retro 70. let,

00:04:07kdy jsem chodil do barů a bister na venkově.

00:04:11Tady na Montmartru vládne jistá nenucenost.

00:04:14Lidé tu tolik nespěchají, dávají si načas.

00:04:17Paříž není daleko, samozřejmě,

00:04:19ale tohle je jedna z posledních vesnic, jaké tady bývaly kdysi.

00:04:23-Dobrý den, můžeme se ještě najíst?

00:04:25-Ano, samozřejmě.
-Výborně.

00:04:27-Tak už po šichtě?
-Ano, po šichtě.

00:04:33-Má přítelkyně Sonia tu zná snad každého.

00:04:36V tašce má snad všechny klíče z celého Montmartru,

00:04:40je to taková naše klíčnice. Skutečná správcová.

00:04:43-Pusu!

00:04:45-Tohle se nemělo stát!
-Už jsem ticho!

00:04:49-To bude Sonia žárlit. Ty chceš taky pusu?

00:04:52-Ne, nechci!
-Proč?

00:04:54-Radši ne!

00:04:56-Dávej pozor na pejska.
-Abys ho nezašlápl!

00:04:59-To ani není pes.
-No dovol, je čistokrevný!

00:05:02-No ne!
-A vzácný!

00:05:04-Sem psi nesmějí.
-Ale tady nejsme v baru!

00:05:07-Sonia má na starosti nejen správu budov,

00:05:10ale zodpovídá i za řadu velmi důležitých úkolů.

00:05:14-Takže, máš už volno?
-Ještě ne!

00:05:17-Teď se v klidu najez.
-V devět.

00:05:23-Starám se o sedm lidí.

00:05:25Jelikož to už dělám 30 let, tak už hodně zestárli,

00:05:29všem už je přes 90. Takovou práci musíte dělat rádi.

00:05:34Dřív jsem hlídala jejich děti, teď se starám o ně samotné.

00:05:38Tak to v životě chodí! Je to tak.

00:05:42Před lety jsem dávala pozor na malé holčičky a chlapečky

00:05:46a teď zase pomáhám starouškům,

00:05:49aby si ty jejich vyrostlí chlapečci a holčičky

00:05:52mohli někam vyrazit. Jinak by měli smůlu. To je život.

00:05:57-Ale ty k nim chodíš každý den, a ochotně.

00:06:01-Někdo to dělat musí!
-Vždyť já vím.

00:06:04-Ty bys přece ty babky do pyžama neoblíkal.

00:06:07-To asi ne.
-A každý den!

00:06:10-Já bych dával pyžamo dědkům.

00:06:15-Kdo to je? Asi nějaká babička.

00:06:21Vidíte, nemáme moc volného času. Už to začíná.

00:06:27-To nemáš chvíli klidu?
-Já? Nikdy!

00:06:32-Máš tolik práce jako předseda vlády!

00:06:35-Jak se máte? Stále vás to bolí? Doktor říkal, že to chce ještě čas.

00:06:48Takže co byste chtěla?

00:06:52Dobře, tak "hachi parmentier", tagliatelle, 3 hrušky, 2 jablka.

00:06:58Dnes večer, než zavřou, skočím nakoupit. Zatím nashle!

00:07:07-Dá se to celkem jíst.

00:07:10-Tuhle si nechám, květy já nebaštím.

00:07:13-To je květ řeřichy.

00:07:15-Ano, ale já květy nejím, ani ptáky.

00:07:21U Stéphana mám něco jako druhý domov.

00:07:24A když mají nějaké starosti, jsem hned po ruce.

00:07:28No jo, Stéphane, to je opravdu dobrý přítel.

00:07:31Přece vidíte, jak se neustále pošťuchujeme.

00:07:36Tady se všichni známe, všichni si pomáháme.

00:07:39Kdybych nežila tady na Montmartru, vrátila bych se do Alsaska.

00:07:44Tady se cítím jako kdysi doma, proto jsem tu také zůstala.

00:07:49Tady jsme taková velká rodina. Ale je to tu hezké, že?

00:07:54Pojď sem! Buď zticha! Nejseš doma, tak buď zticha.

00:07:59Opravdu, je to nádhera.

00:08:21-Pascal, Patrik, Jean-Luc a ostatní se tady nemohou pohybovat jinak,

00:08:26než na legendárním mopedu Vélosolex.

00:08:32První kolo poháněné motorem

00:08:35vyrobili dva přátelé za 2. světové války, v roce 1940.

00:08:39V 60. letech se jich ve Francii prodávalo až 1500 denně,

00:08:43možná i díky argumentům

00:08:46jeho propagátorky, jisté Brigitte Bardotové.

00:08:51Výroba skončila v roce 1988 a Solex se stal sběratelským kouskem,

00:08:56o jehož kult se stará spousta nadšenců.

00:09:09-Převod v podstatě zajišťuje váleček.

00:09:13A když s motorkem sjedeme dolů, váleček se přitiskne ke kolu.

00:09:17A protože se otáčí, pohání kolo.

00:09:19-Když motorek zvednete, můžete moped používat jako bicykl.

00:09:23-Kolik váží?
-35 kilogramů.

00:09:26A tady na Montmartru

00:09:28představuje 35 kilo pořádný sportovní výkon.

00:09:31-Pokud je kolo správně seřízené, spotřebuje na sto kiláků tak litr.

00:09:36To je docela úspora!

00:09:38-Já jsem na něm najel 958 kilometrů.

00:09:40Tachometr se už vynuloval, ale je to Solex z roku'62,

00:09:44takže už musel ujet tisíce kilometrů.

00:09:47Tehdy se používal jako dopravní prostředek,

00:09:51a tak se na nějakou vzdálenost nekoukalo.

00:09:54-Nejsmutnější je, když slyšíte:

00:09:57"No, jeden mám ještě na půdě a nevím, co s ním mám udělat".

00:10:01A my jsme připraveni si ten jeho Solex z půdy vzít

00:10:04i kdyby byl samá pavučina.
-Vdechneme mu život, nový život.

00:10:08-Kdysi se toho tolik nevyhazovalo, dneska plýtváme daleko víc.

00:10:12A mně je to hrozně líto. Je mi líto předmětu,

00:10:16který někdo vyrobil a který vyhodili,

00:10:18když už ho nepotřebovali.

00:10:21Přitom bychom s ním mohli něco udělat. Aspoň se na něj mrknout.

00:10:25Je v tom i trochu ekologického pohledu, i trochu staromilství,

00:10:29ale já bych se toho ujal, osobně bych si to vzal na starost.

00:10:32Je nám kolik nám je, co s tím naděláme,

00:10:35ale tohle nás pořád baví!

00:10:37-Mým snem bylo mít Solexy doma a obdivovat je.

00:10:42Snažím se, aby ty moje byly nejkrásnější,

00:10:45stojím před nimi a jsem úplně u vytržení.

00:10:48Ovšem, moje žena to moje nadšení tak docela nesdílí.

00:10:53-Nemáme stejnou ženu?
-Ne! Ale v tomhle jsou si podobné.

00:11:02-Paříž je město, které se dokáže člověku vlichotit.

00:11:05A pokud projevíte jistou trpělivost,

00:11:08odhalí vám své nejkrásnější podoby.

00:11:15Maximální rychlost jízdy Solexu je zhruba 25 km za hodinu.

00:11:19A právě to dělá pro naše nadšence z jízdy ten největší zážitek.

00:11:36Na světě je málo měst,

00:11:38ve kterých stojí tolik nádražních budov, jako v Paříži.

00:11:44Nádražím Gare de l'Est procházejí

00:11:47každý den i studenti architektury Leo, Constance a Claire.

00:12:00-Budova Gare de l'Est, Východní nádraží,

00:12:04byla slavnostně otevřena v roce 1850 za vlády Napoleona III.

00:12:09Tehdy se rozhodlo,

00:12:11že se v Paříži budou stavět velká nádraží,

00:12:15protože císař chtěl nové "brány" do Paříže.

00:12:18Třeba i pro lidi, kteří přijížděli do hlavního města pracovat.

00:12:22Byl to takový palác pro dopravní prostředek zvaný vlak.

00:12:25Pro nás, jako budoucí architekty, je nádraží zajímavý objekt,

00:12:29ale nikdy se nás nikdo nezeptal,

00:12:32co si o něm z profesionálního hlediska myslíme.

00:12:35Často totiž studujeme nádraží jen z pohledu současných potřeb,

00:12:39porovnáváme je s novými, nebo méně známými budovami.

00:12:43Ale Gare de l'Est tématem školních osnov zatím není.

00:12:47-Nikdy jsme tam v rámci výuky nebyli.

00:12:50-Nebo když už ano, tak se to týkalo historie,

00:12:54ne jeho estetické stránky.

00:12:56Ale právě ta může být skutečně fascinující.

00:13:00-Díky svým technickým vlastnostem,

00:13:02ale zejména kvůli uměleckému provedení, je Gare de l'Est

00:13:06považované za jedno z nejkrásnějších nádraží na světě.

00:13:10Na fasádách jsou nad hodinami umístěné sochy

00:13:13představující řeky: Mázu, Marnu, Seinu či Rýn.

00:13:19Z vrcholku nádraží pozoruje Paříž alegorická socha města Štrasburk.

00:13:27K fascinujícím architektonickým prvkům patří klasická fasáda

00:13:32ukrývající technicky mimořádně moderní stavbu.

00:13:35Lehký, a na svou dobu revoluční skelet,

00:13:39umožňuje vytvářet velké prostory,

00:13:42aniž by se musely na každých pěti metrech stavět sloupy.

00:13:54-Ale na nádražích mě fascinuje ještě jedna věc.

00:13:58Například to, že všechny kolejnice,

00:14:01které se shlukují na konci nádraží,

00:14:04vytvářejí velké plochy, zvláštní otevřená prostranství.

00:14:08Má to svoje kouzlo, protože když se člověk dostane

00:14:12do takových otevřených prostor, tak si trochu vydechne.

00:14:16Městská zástavba je totiž velmi přímočará

00:14:20a trochu podle stejné šablony, jak je zřejmé v centru Paříže.

00:14:24Podobně je to i na břehu Seiny.

00:14:28Tam má člověk také takový dojem z volného prostoru,

00:14:32a ani to nemusí být nutně prostor, který byl nějak plánovaný.

00:14:36Prostě tam je, a krásně své okolí provzdušňuje.

00:14:40-Tyto "vlny" kolejí, něco jako druhá řeka v srdci Paříže,

00:14:45se protínají s kolejemi metra.

00:14:56Nadzemní linka, která obepíná centrum města,

00:15:00umožňuje vzájemné propojení některých nádraží:

00:15:04Montparnasse, Gard du Nord a Austerlitz.

00:15:07Ostatní jsou dostupné podzemními linkami.

00:15:32V noci, kdy se z Eiffelovy věže stane maják

00:15:35a z kanálu St. Martin zrcadlo hvězd, může jít Paříž spát.

00:15:44Pouze hrstka turistů, nočních ptáků, ještě bdí pod Sacré Coeur.

00:15:55Na Pigalle vyrážejí milovníci nočního života.

00:15:59Balet červených neonů jim nabízí bezesnou noc.

00:16:06Krámek "Le Marché de la Butte" se chystá zavírat.

00:16:10Jenže noc je krátká i pro zdejšího obchodníka s potravinami.

00:16:14Už za chvíli bude muset vyzvednout zboží v největší tržnici

00:16:18s čerstvými produkty na světě, Rungis.

00:16:25Je to skutečné město ve městě, kam brzy ráno přijíždějí

00:16:29pro zásoby majitelé restaurací či obchodníci.

00:16:32Otvírá v jednu hodinu po půlnoci a zavírá v 11 hodin večer.

00:16:37Tržnice Rungis

00:16:38je potravinářský velkoobchod uznávaný v celé Francii.

00:16:47Chodí sem i Stéphane.

00:16:50Přišel doplnit zásoby do své restaurace.

00:16:55Ke vstupu do tržnice musíte mít zákaznickou kartu,

00:16:59ale nosit baret, což je jinak velmi francouzské,

00:17:02tu povinností není!

00:17:04-Tady to prostě miluju! Připomíná mi to dětství.

00:17:08Tohle jsem dělal u babičky na stole v kuchyni.

00:17:13-Rungis se rozkládá

00:17:15na ploše 232 hektarů a zahrnuje několik pavilonů.

00:17:18Jeden z nich, "pavilon moře", se specializuje na ryby.

00:17:22Je dlouhý 215 metrů a stánky tu má 48 firem.

00:17:26Právě sem Stéphane míří.

00:17:31-Našel jsi, co potřebuješ?

00:17:34-Nebudeme tě dlouho zdržovat,

00:17:37protože Corinne chce jen hřebenatky,

00:17:40mušle svatého Jakuba.

00:17:42-Dneska ráno je chtějí snad všichni.

00:17:45Hledání ztracených mušlí! To je "a la Indiana Jones"!

00:17:48-No, tak jdeme pro ně.

00:17:50-Mušle svatého Jakuba jsou po 5:50,

00:17:53můžu vám je nechat za 4:50.

00:17:56-Vypadají pěkně, ale... asi je chceš otevřít a prohlédnout.

00:18:00-Za kolik jsou?
-36.

00:18:03Upřímně řečeno, vždycky záleží na zákazníkově chuti.

00:18:07-A co si myslíš o té mojí?

00:18:09-Tak už toho nechme. Ještě se vrátíme.

00:18:12Trochu se tu porozhlédneme.

00:18:15-Nejlepší mušle svatého Jakuba dělá Corinne, že je to tak?

00:18:22-Jo, jsou dobrý.
-Tyhle vypadají dobře.

00:18:25-Kde je ten chlapík, co nás obvykle obsluhuje?

00:18:29Za kolik jsou mušle z Dieppe?
-31,80.

00:18:33-To je na desetník!
-Mám tu poslední tři kartony.

00:18:37-No jo, ale i se slevou je to na nás hodně.

00:18:40-Za kolik jsou tady?
-31,50.

00:18:44-Prosím, pane.
-Děkuju, madam. Na shledanou!

00:18:48-Víš, co to je?

00:18:50Oblíbená pochoutka bývalého prezidenta Francoise Mitterranda.

00:18:55Ano, to je pravda, to měl moc rád!

00:19:02Tohle mohl jíst tak leda Mitterrand.

00:19:06-Jí se všechno co je uvnitř naoranžovělé a žluté.

00:19:10-Hele, jak to vypadá pěkně uvnitř, tak to vypadá hnusně zvenku.

00:19:15Nemáš kousek citronu? Nakonec to docela ujde.

00:19:19-Je to zvláštní.
-Na to sice musíš mít odvahu...

00:19:22-Ne, je to dobrý.
-Tak si ještě přidáme, ne?

00:19:27Rue du Bac

00:19:32-V Paříži se ještě nerozednilo.

00:19:36Daleko od shonu v Rungis se Sonia už připravuje

00:19:39vyrazit do čtyř domů, které má na starosti.

00:19:51Paříž ještě odpočívá, ale Sonia už pracuje.

00:19:58I zde, v tomto pozoruhodném místě čtvrti Sévre-Babylone,

00:20:02jako by se čas zastavil.

00:20:05Toto je dům Deyrolle.

00:20:09Je v něm nevelký kabinet kuriozit,

00:20:12konzervátorská dílna s preparovanými živočichy

00:20:16a jakási svatyně sběratelů.

00:20:19Princ Louis-Albert de Broglie, který nemovitost koupil roku 2001,

00:20:23se snaží zachovat zdejší atmosféru i kouzlo.

00:20:28-Deyrolle je víc než jen instituce, je to národní poklad.

00:20:32Vytvořili ho lidé, kteří se původně zajímali o lov motýlů.

00:20:37Pak ale s přispěním sponzorů vybudovali kabinet kuriozit.

00:20:43A přitom přišli na to, že pokud máte zájem o přírodu,

00:20:47můžete ji nejen pozorovat, ale současně i studovat.

00:20:52Tak vytvořili z Deyrollu to, čím se stal ve 20. století.

00:20:59Tedy výjimečné místo.

00:21:03V Rue du Bac 46 tedy dokázali propojit vědu, umění a vzdělávání.

00:21:23Když jsem kupoval Deyrolle já, už se tady vše rozpadalo,

00:21:28všude byl prach, ani se sem člověk nemohl dostat,

00:21:32co tu bylo haraburdí. Řekl jsem si:

00:21:35"Musíme Rue du Bac 46 vrátit jeho atmosféru"!

00:21:40Také jsem neustále hledal v archivech.

00:21:43A byl jsem překvapen!

00:21:46V letech 1850 až 1950 působila firma Deyrolle

00:21:49ve více než 120 zemích!

00:21:53Distribuovala vzdělávací a vědecké pomůcky,

00:21:56a přitom pokrývala studium všech oblastí přírodních věd,

00:22:00botaniku, fyziku, chemii, biologii lidského těla.

00:22:03Bylo to v době, kdy lidé opouštěli venkov a stěhovali se do měst.

00:22:08Bylo třeba je učit hygieně,

00:22:10bylo třeba je seznamovat s plynovou lampou i elektřinou.

00:22:14Šlo tedy současně i o jakýsi návod, poučení.

00:22:17Jaká byla tehdy vlastně úloha Deyrolle?

00:22:21Jeho cílem bylo vysvětlovat, jak funguje svět,

00:22:24co největšímu počtu lidí.

00:22:27No a dnes by mělo toto místo zase vysvětlovat,

00:22:30jak chránit životní prostředí.

00:22:34-Je známo, že pařížská elegance se proslavila po celém světě,

00:22:38ovšem málokdo ví,

00:22:41že stylově lze obléknout i zdi tohoto "města světel".

00:22:45-Tyto koketérie, viditelné či skryté, vylákaly umění

00:22:49z muzeí hlavního města ven

00:22:51a dodávají fasádám daleko svěžejší vzhled.

00:22:55Pro "Pana Kočku" Thoma Vuille je důležité,

00:22:58aby jim zase vrátil úsměv.

00:23:01-Tady patří všechny budovy

00:23:04k "historickému dědictví", takže to nejde.

00:23:07Tady není pro kočku místo.

00:23:09Někdy mě to sice láká, ale musím si nechat zajít chuť.

00:23:13-Postava usmívající se kočky se zrodila v Orleans v roce 1997.

00:23:17Ale až v Paříži se stala nejslavnější z koček domácích.

00:23:24-Paříž, to je město světel, město světové výstavy,

00:23:27která se stala příležitostí pro stavbu Eiffelovy věže,

00:23:31je to centrum turistiky.

00:23:35Vždy mne okouzloval Montmartre,

00:23:38zdejší dějiny, malíři, "Bateau-Lavoir".

00:23:41Miloval jsem všechny ty místní příběhy.

00:23:45Paříž se trochu snaží tuhle uměleckou atmosféru zachovat.

00:23:49A malovat v této mezinárodní výkladní skříni, no,

00:23:53to je určitě sen každého umělce.

00:23:58Umění vlastně pomáhá přijmout vlastní smrtelnost.

00:24:02Má tu moc, že i když všichni víme,

00:24:05že naše pozemská pouť jednou skončí,

00:24:08dá se jím zachytit něco,

00:24:11co už zůstane zachováno pro další generace.

00:24:14Síla "street-art" spočívá v tom,

00:24:17že si každý může vytvořit svou malou koláž,

00:24:20může si tak zlepšit náladu, osvěžit každodenní rutinu

00:24:23a svým malým dílkem se tak podílet na velkém příběhu dějin.

00:24:27To, co vytvářím, je syntéza všeho, čím mě ovlivnil

00:24:30třeba Jean-Charles de Castelbajac, André, Jace a další umělci,

00:24:34ale možná je to taky Ernest Pignon, možná i Keith Haring.

00:24:38Všechny ty osobnosti mě na začátku fascinovaly,

00:24:41pak jsem se postupně snažil dělat umění po svém,

00:24:44vytvářet takovou syntézu, jak to dělá DJ,

00:24:47syntetizoval jsem všechno, co jsem viděl kolem sebe.

00:24:51A naštěstí byla po téhle syntéze poptávka.

00:24:54Byla to reakce na nedostatek toho, čeho se nedostávalo a nedostává.

00:24:58Jak se stane, že myšlenka přesáhne individualitu?

00:25:02Protože o tom to tak nějak je.

00:25:05Některé myšlenky převyšují samu jedinečnost člověka.

00:25:08Ano, to dneska v naší společnosti trochu chybí,

00:25:12a chybí to i ve světě.

00:25:14Chybí jakási naděje, jistý druh optimismu.

00:25:17Já k tomu tak nějak podvědomě tíhnul.

00:25:20A naštěstí, protože věřím v lepší svět, to na mě působí blahodárně.

00:25:27A pak je tu moje kočka, ta už si žije svým životem,

00:25:31už ji malují i jiní. Žije si už zkrátka úplně po svém.

00:25:41-Od roku 2000 v rámci toho, čemu říká "síť mezinárodního optimismu"

00:25:46maluje Thoma Vuille zdi metropolí New Yorku, Tokia či Hongkongu,

00:25:50nakažlivý úsměv své kočky.

00:25:58V roce 2002 jí přidal na záda dvě křídla,

00:26:01aby ztělesňovala, jako holubice, svobodu.

00:26:06Od toho okamžiku se kočka "rozletěla" do světa.

00:26:10Kočku najdeme na transparentech zcela rozdílných akcí,

00:26:14jako například při manifestacích za lepší pracovní podmínky mladých,

00:26:19Národní fronty nebo na demonstraci proti válce v Iráku.

00:26:23Možná už se sama stala symbolem.

00:26:26A protože v noci je každá kočka černá, realizuje se Toma během dne.

00:26:31-Potřeba malovat v noci spíš souvisela s pubertou.

00:26:34Ale dospívání mám už za sebou.

00:26:38Tak jsem nakonec začal pracovat ve dne.

00:26:42A zjistil jsem,

00:26:44že malovat přímo před lidmi je dokonce mnohem větší výzva.

00:26:48Když maluju ve dne, tak můžou lidé reagovat. Odpadne takové to:

00:26:53"Maluju tajně a vy to uvidíte, až se rozední."

00:26:56Možná je v tom jistý projev zralosti.

00:27:01Přede mnou jsou stále větší a větší projekty.

00:27:04Nedávno jsem měl možnost jet do Hongkongu.

00:27:08Bylo úžasné malovat na ty jejich budovy,

00:27:11ale já vlastně rád maluju všude.

00:27:15Je to jako když vystavuješ v galeriích, když tě uznávají,

00:27:19když je o tebe zájem,

00:27:21tak pak se nějak pomalu začneš přizpůsobovat zakázkám.

00:27:25Aby ses z toho vymanil,

00:27:27tak se někdy musíš vrátit ke kořenům,

00:27:30k tomu, co jsi maloval na začátku.

00:27:33-V srdci hlavního města narazíte na kanál St. Martin,

00:27:37dlouhý čtyři a půl kilometru.

00:27:39Ten spojuje další kanál, Ourq,

00:27:42ležící na severovýchodně Paříže, se Seinou.

00:27:59Alaina Bonhomma vždy fascinovala zdymadla.

00:28:03Proto tu také začal pracovat.

00:28:12-Nacházíme se u nejkrásnějšího

00:28:15zdymadla kanálu St. Martin, "Récollets".

00:28:19Pochází z roku 1825. Je to přímo nádhera, dokonalé filmové zákoutí.

00:28:42Po příjezdu do Paříže v roce 1983

00:28:45jsem náhodou tenhle vodní kanál objevil a řekl si:

00:28:49"Tady bezpodmínečně musím pracovat."

00:28:52A od té doby jsem tady a doufám, že tady to taky dosloužím.

00:28:56No, už tu pracuju přes 30 let, a moje nejhezčí chvíle?

00:29:00Každý den, když jsem tady.

00:29:03Stále se něco děje, mění se osvětlení.

00:29:06Žiju podle ročních období. Je to podobné jako na venkově.

00:29:10Pařížský uspěchaný a rušný život vůbec nepociťuju.

00:29:14Já jsem tady v úplně jiném světě, ve světě ticha,

00:29:17a to je naprosto báječné.

00:29:22-Alain Bonhomme je jedním z mála lidí,

00:29:25kteří mají přístup do této skryté části kanálu.

00:29:30Kvůli zjednodušení pozemní komunikace

00:29:33se kanál v roce 1860 zakryl.

00:29:36Bylo to od Náměstí Republiky po přístav Arsenal u Bastilly.

00:29:41V klenbách pod bulváry Jules Ferry a Richard Lenoir

00:29:44vznikly větrací otvory,

00:29:47které zároveň umožňují přístup dennímu světlu.

00:30:25Kanál se musí pravidelně udržovat.

00:30:28Každých 15 let probíhají velké opravy zdymadel.

00:30:32Hydraulické mechanismy a vrata jsou v provozu neustále,

00:30:37pokaždé, když tudy proplouvá loď.

00:30:43Kvůli údržbě se musí kanál úplně vypustit.

00:30:49Je to zvláštní podívaná.

00:30:52Tehdy si Pařížané uvědomují, jak je kanál důležitý.

00:30:56Co by se stalo, kdyby už neexistoval?

00:31:00Na počátku 70. let minulého století

00:31:04totiž chtěla pařížská radnice schválit projekt dálnice,

00:31:08kvůli které by kanál zanikl. K realizaci projektu však nedošlo.

00:31:17Po třech měsících, během kterých se odstraní

00:31:20na 300 tun odpadků včetně 200 jízdních kol,

00:31:24se kanál opět napustí.

00:31:32Než odejde Alain Bonhomme do důchodu, ještě jednou uvidí,

00:31:36jak se kanál plní vodou.

00:31:39Pro něj je to nezapomenutelný zážitek,

00:31:42se kterým je spojen celý jeho život.

00:31:54Kanál se nejvíce využíval na konci 19. století,

00:31:57kdy přiváděl do srdce Paříže pitnou vodu,

00:32:00stavební materiál i zboží.

00:32:03S rozvojem dalších dopravních prostředků

00:32:06však pomalá přeprava na člunech zastarala.

00:32:09Přesto se ještě dnes na kanálu Ourq

00:32:12tomuto způsobu přepravy věnuje jedna žena.

00:32:16Zabezpečuje pravidelný rozvoz produkce asi patnácti zemědělců

00:32:20v pařížském regionu,

00:32:22dokonce i v období, kdy udeří opravdová zima.

00:32:30-Jsme na kanálu Ourq, právě jsme opustili Claye-Souilly

00:32:34a jedeme směr Paříž, stanice metra Stalingrad.

00:32:38Jsme vzdáleni 37 kilometrů od Paříže.

00:32:42Cesta nám zabere tak tři a půl hodiny.

00:32:58Co vezeme? Spoustu zeleniny z departmánu Seine-et-Marne.

00:33:02Tady máme brukev, žluté melouny, řepu, mrkev. Ještě tu máme jablka.

00:33:10Taky ředkvičky, okurky, první okurky sezóny,

00:33:13saláty, špenát. Prostě všechno, co tu kolem roste.

00:33:19Není pak nutné vozit potraviny zdaleka,

00:33:22abyste mohli jíst zdravě a dobře.

00:33:31Tady je člověk trochu odříznutý od světa.

00:33:34Čas se tu měří úplně jinak.

00:33:37Možná právě ten časový rozměr nás spojuje s Amélií Poulainovou.

00:33:52-Každý den přiváží Christelle do Paříže

00:33:55i kousek atmosféry venkova.

00:33:58Její "Komunitou podporované zemědělství"

00:34:02nabízí Pařížanům čerstvou zeleninu a ovoce.

00:34:05Přepravuje se na malou vzdálenost,

00:34:08tedy bez zamrazení a se zárukou kvality a dobré chuti.

00:34:40Butte Montmartre

00:34:46-Zpět na Montmartre, na kopec vysoký pouhých 130 metrů.

00:34:55Zde, na nevelkém území plném zeleně, žije Oscar Comtet.

00:35:01V pouhých 27 letech řídí rodinný hotel,

00:35:04který sám vybudoval.

00:35:08Na zahradě má tři úly a chová i slepice.

00:35:12Každé ráno servíruje hostům,

00:35:15a samozřejmě i rodině med a čerstvá vejce.

00:35:41-Tohle je průchod kolem skály zvané Čarodějnice.

00:35:45Sice se oficiálně jmenuje M18,

00:35:48ale dostal přezdívku "průchod Čarodějnice".

00:35:52Obyvatelé Montmartre ho samozřejmě znají, protože své tradice milují.

00:35:56O tomto kameni kolují různé legendy,

00:35:59vyprávějí se už po několik generací.

00:36:02Ale tyhle pověsti

00:36:05se tady na Montmartru různí od ulice k ulici.

00:36:08Já mám rád pověst, podle které byl tam dole pramen.

00:36:11Říkalo se mu "Pramen čarodějnice".

00:36:15A pak se najednou pramen ztratil a zůstala jen skála.

00:36:18Čarodějnice je název celého skalního útvaru,

00:36:22který sem tam spojuje cement.

00:36:25Na některých místech jsou vidět kanálky,

00:36:28takže tu kdysi klidně mohla být nějaká fontánka.

00:36:31Samozřejmě, že to nemusí být pravda,

00:36:34historicky není nic doloženého.

00:36:37Chodila sem pít spousta koček,

00:36:40protože u pramene byla prohlubeň, ve které stála voda.

00:36:43Je to taková zvláštnost tady, uprostřed zdejší zástavby.

00:36:47Je to státem chráněná oblast.

00:36:49Jsou tu i pozoruhodné zelené plochy,

00:36:52snad i poslední křoviny na Montmartru.

00:36:55Tady také působila

00:36:56známá anarchistka 19. století Louise Michelová.

00:37:00Tady si děti hrály na odbojáře, chodily se sem schovávat.

00:37:03Mezi místními kolovala spousta pověstí!

00:37:08Chtěl jsem vypátrat, jak dřív vypadal průchod kolem Čarodějnice.

00:37:13Zašel jsem i do muzea Montmartru.

00:37:16Pátrání bylo velmi obtížné,

00:37:18neměl jsem žádné historické fotografie průchodu,

00:37:21a tak jsem dál hledal v archivu.

00:37:24No a podle archivních dokladů jsem to tu rekonstruoval.

00:37:28Třeba i plot ze dřeva kaštanů.

00:37:30Tenkrát tu byly slepice, dokonce i osli a koně.

00:37:33Osli pomáhali při mletí obilí ve mlýnech.

00:37:37Keře jsem tu nechal,

00:37:39protože nechci do místa násilně zasahovat,

00:37:42nechci prosazovat něco, co tady nikdy nebylo.

00:37:45Tohle je území, kudy lidi procházeli vždycky.

00:37:49Dneska se třeba diví: "Ale jak se tudy dá projít?"

00:37:53Prostě se musíte přikrčit, splynout s přírodou.

00:37:56Vidíte, tamhle je skupinka, která to chce zkusit.

00:38:00Chtěli by ten průchod vidět, ale místní tam dali vrata,

00:38:03aby se "cizí" nemohli dostat dovnitř.

00:38:06Bohužel to tak je, a ti,

00:38:09kteří si to chtějí prohlédnout, mají smůlu.

00:38:12Jsme tu pěkně v ústraní a jsme moc šťastní,

00:38:15že jsme "schovaní".

00:38:17-I další svérázní obyvatelé Montmartru

00:38:20se těší ze své drobné výhody žít v ústraní.

00:38:23Členové místního petanque klubu, který je přímo v srdci kopce,

00:38:26trénují své pokračovatele v co největším utajení.

00:38:40-Moc ty koule zvedáš do vzduchu. To ti nepomůže.

00:38:44-To tys uklidil hřiště?
-Jo.

00:38:55Co to má být?

00:38:57-Žádná krása, ale povedlo se.
-Házej jako chlap!

00:39:02-Jen počkej, uvidíš, vždyť to jde.

00:39:05-Petanque, to je umění.

00:39:07Máš "košonek" 20 centimetrů vepředu,

00:39:10tak ho trefíš a zůstaneš na jeho místě.

00:39:13Ale ty trefíš všechno. A terén je připravený,

00:39:15koule je na 4 metry, a on ji pošle po zemi,

00:39:18jako při bowlingu, úplně stejně!

00:39:20Prosím. Říká si: Koule je kuželka, musím odstranit kuželku!

00:39:24-Na to musíš mít jistý talent!

00:39:26-Ale chybí tomu estetická stránka, není to hezký, není to...

00:39:29-Jsme na Montmartre, tohle je Avenue Junot,

00:39:33-Přesně tak, to je ona!

00:39:35Dvě přilepený koule, chce to odpálit tu kouli, co překáží,

00:39:38ale nedotknout se tý druhý, takhle jsem to udělal před chvílí.

00:39:43Je to pravda! Počkej! Ale to je fakt!

00:39:46-Jednou se ti to povedlo, fajn. Ale co dál? To je paráda!

00:39:52-Hele! Je tam, kamaráde, je tam!

00:39:59-Ne, tohle není správné.

00:40:02-Co?
-Ne! To je úplná antihra!

00:40:05-No promiň, prostě mi ta koule vyklouzla.

00:40:10-Už tady v sousedství bydlím 15 let.

00:40:13-Jen 15?
-Žil jsem tu, když jsem byl mladý.

00:40:17No a pak jsem musel odejít, proti své vůli, kvůli podnikání.

00:40:21Ale jinak... Tuhle čtvrť já prostě miluju.

00:40:26-Ulice Rue Lepic má bohatou historii.

00:40:29-Byla tady populární tančírna.

00:40:32Šlo se kousek za Moulin de la Galette

00:40:35a tam ta slavná tančírna byla.
-Něco jako výletní hospoda.

00:40:39-Něco jako, jako hangár?
-Jo.

00:40:42-A my jsme šli nahoru, ulicí Lepic, po takový udusaný cestě.

00:40:47A dorazili na rovinku, tam to bylo, něco jako hangár.

00:40:52Tahací harmoniky, tančírna, hospůdka.

00:40:57-Mělo to atmosféru.

00:41:05-Výš! Výš! Výš!

00:41:08-Dobře! Dobře!

00:41:11-Ale chlapi, co body?! Máme dokonce dva!

00:41:16-Oscar je tady, ne?

00:41:18-Naštěstí tady je!

00:41:23Musíme udělat body. Nepodaří se jim to.

00:41:27-To snad ne!

00:41:33-A to tys...
-To je paráda!

00:41:44-Je po všem. 13. Díky, pánové.

00:41:50-Aspoň jsme to zkusili.

00:42:04-Montmartre je jako Amélie Poulainová.

00:42:07Stejně jako ona je i tohle místo plné tajemství a zázraků.

00:42:14Některé zdejší postavičky mají stejně jako ty z filmu

00:42:17duši o něco málo bohatší, ale právě to něco málo

00:42:21vdechuje životu špetku poezie, škodolibosti a kouzla.

00:42:48Skryté titulky : Eva Honzíková, Česká televize 2018