Rozhovor s výtvarníkem Františkem Žáčkem
Na začátek otázka, jak jste se dostal k natáčení seriálu Pivní putování?
S režisérem Petrem Krejčím už jsem spolupracoval – vytvořil jsem grafiku k dokumentárnímu seriálu Krajinou domova a dávali jsme dohromady znělky k oběma dosavadním sériím a hlavně velkoformátovou výpravnou knížku Krajinou domova s mnoha ilustracemi. Pak se objevil námět piva a záměr točit o něm dokument a prokládat děj animacemi. A pro mě to bylo ve všech ohledech neprobádané území a zpětně vidím, že taky životní zkouška.
Životní zkouška?
Dosud jsem připravoval výtvarné projekty menšího rozsahu. Pivní putování je při dvanácti dílech a průměrně pěti minutách animací na jednu epizodu dohromady jedna hodina čistého času. Hodinu divák vidí rozpohybované postavy před správně vybraným pozadím nebo obrazovku zaplněnou vysvětlujícími schématy, oživlými obrazy atp. To je v poměru mezi přípravou a výslednou kvintesencí - tedy animací na obrazovce - hodně dlouhá doba. Těch šedesát minut představuje vrcholek ledovce, ale pod hladinou je toho schováno mnohonásobně víc…
Jak jste tedy s výsledkem zkoušky spokojený?
Musím začít zeširoka. Všechno, co divák uvidí v animacích, by mělo mít odpovídající náladu. Za atraktivně vyobrazenými hlavními postavami jsem se snažil udělat působivé pozadí – vše řekněme v poučeném historiografickém vyznění s dodanou výpovědní hodnotu. A připravit vše, co divák ve finále uvidí do takové podoby, aby byl výsledek ke koukání, bylo časově velmi náročné.
Pracoval jste na „výtvarnu“ seriálu sám?
To vůbec ne! To je při objemu práce v tomto projektu nemyslitelné. Výtvarník připraví obrázky – pozadí, objekty v popředí a nachystá „loutky“ postav, které se na obrazovce mají objevit. Vše se zpracovává na počítači, takže máte například obraz historické postavy – tu figuru musíte v počítači očistit – „odgumujete“ všechno kolem ní, aby vám zůstala jenom ona. A pokud chcete použít i to pozadí za historickou postavou, tak zase musíte dotvořit pozadí v místech, odkud se ta postava vzala. Aby třeba rytíř mohl odjet ze svého vyobrazení na hradě a nezůstalo tam po něm na cimbuří prázdné místo. A když má tento rytíř pohybovat rukama, nohama, hlavou atp. je nezbytné všechno rozkreslit nebo rozřezat danou předlohu na jednotlivé končetiny, díly.
Režisér tedy dostával storyboard – obrazový scénář, jak bude animace vypadat a když daný návrh schválil, tak si už obrazové materiály přebrali animátoři. Ti na svých výkonných počítačích doslova přetavili nachystaný obrazový materiál na animace. Občas na výsledné podobě pomohli doladit detaily, celkově pracovali skvěle. A za to jim patří dík a uznání.
Štáb během natáčení ochutnával mnoho druhů piv. Vy jako výtvarník jste si nějak užil to, že pracujete na seriálu o Pivu? Jste pivař?
No to určitě ne. Vlastně vůbec nepiju alkohol, takže ani pivo. Je pravda, že jsem za poslední dva roky ochutnal a vypil dohromady asi dva litry piva, ale při práci by mě pivo spíš uspávalo… I fakt, že jsem přes dvacet let skoro naprostý abstinent, bylo pro mě výzvou jít do tohoto projektu.
Takže nepijete, ale proti alkoholu nijak aktivně nevystupujete?
Býval jsem mnohem přísnější mentor :). Viděl jsem na vlastní oči, kam tato oficiálně schvalovaná a protěžovaná návyková látka může smýknout s lidskou bytostí. Kam spláchne třeba pivní příboj někoho, kdo nerovnováhu ve svém životě řeší „umrtvováním“ se a odsouvá řešení životních výzev pomocí alkoholu. Ale je to asi podobné se všemi ostatními drogami – berličkami, které jako výtah rychle vyvezou člověka do vyšších pater místo toho, aby tam došel po schodech. Podle mě alkohol nejprve usnadní člověku komunikaci s vnějším světem, aby mu následně zcela vypnul komunikaci sama se sebou.
Jak byste si přál, aby animace na diváka působily?
Chtěl bych věřit, že většina diváků bude těmito animovanými prostřihy osvěžena a jestli někdo skutečně bude u seriálu popíjet to jedno zdravotní pivo, může si právě u každé z animací loknout, a protože by měly být tyto sekvence rovnoměrně rozvrstveny v rámci každého dílu, dojde tak k osvěžení skutečnému i vizuálnímu.
Měl jste při tvorbě výtvarných podkladů konkrétní vzor – vzory, nějaké konkrétní umělce, kteří vás ovlivnili, inspirovali?
Chtěl jsem, jak už jsem řekl, vytvořit „vzorník“ stylů, aby každá animace byla nějak jiná – i technikou, i vyzněním i nějakou vnitřní filozofií. To měla být větší část díla. A menší část měla tvořit práce s již hotovými podklady – historické obrazy, grafika, dobové fotografie…
Ale poměr se otočil pod tlakem okolností a převážily ty kompiláty z převzatých vytvořených věcí a nakonec autorské kousky tvoří tu menší část.
A jestli chcete konkrétní jména inspirátorů jen tak „z voleje“ z národní pokladnice – napadá mě například Josef Váchal, Jiří Kolář, Zdeněk Mézl, Václav Kabát, z mladších pak např. František Skála, Petr Nikl, Jakub Dvorský…
Budete výhledově spolupracovat s režisérem Krejčím na nějakém dalším projektu? Na co se chystáte v další tvorbě?
K seriálu Pivní putování by měla následně vzniknout kniha, věřím že bohatě ilustrovaná. Další samostatný projekt s Petrem Krejčím se chystá, nebude sice tak prošpikovaný animacemi, spíš by se v něm měly objevit kresby – pohledy na již neexistující krajinné scenérie v pohraničních oblastech naší republiky.
Moje volná autorská tvorba čeká – v podobě záznamů a skic mám nachystanou práci na dlouho dopředu. Doufám, že se dostanu víc k sochařské práci.
Věřím, že by se mi třeba brzy mohlo podařit dotáhnout do úspěšného konce výrobu velkých „gastro“ keramických nádob, inspirovaných tradičním čínským parní hrncem čchi kuo. Moc rád bych sestrojil prototyp osobního stromostanu. Jeden velký stromostan, který jsem zkonstruoval, už deset let existuje, ale je to velká plošina. To, co by mělo vzniknout, by bylo doslova pro osobní účely – jeden člověk by mohl stan nést na zádech a opravdu přespávat každou noc na jiném stromě na při putování krajinou.