W. A. Mozart: Únos ze serailu
Při pirátském útoku padnou Konstance, její anglická komorná Blonde a sluha Pedrillo do zajetí a jsou prodáni tureckému pašovi Selimovi. Belmonte, Konstancin milý, šťastně vyvázl. Vypraví loď, aby zajatce vysvobodil. Selim se pokouší Konstanci získat, Osmin, správce Selimova paláce, nadbíhá zas hubaté Blonde. Když Belmonte pronikne do pašových zahrad, vydává se za architekta, který vládci nabídne svoje služby. Se sluhou Pedrillem pak zosnují plán na noční únos obou dívek. Osmin, ačkoli se jej Pedrillo pokusil opít a vyřadit tak ze hry, únos zmaří. Místo potrestání za pokus o únos se však paša projeví jako velkorysý muž, a to přesto, že v Belmontovi poznal syna svého úhlavního nepřítele. Zajatci smějí nastoupit na svou loď a odjet domů, zahanbeni neočekávanou Selimovou shovívavostí.
Inscenace proslulého Mozartova singspielu v milánském Teatro alla Scala je remakem slavného představení legendárního italského režiséra Giorgio Strehlera (1921–1997), výpravu a kostýmy navrhl jeho dlouholetý spolupracovník Luciano Damiani (1923–2007). Hudebního nastudování se ujal špičkový světový dirigent Zubin Mehta.
V červnu 1781 císař Josef II. pověřil W. A. Mozarta, aby složil pro vídeňský Burgtheater německou národní zpěvohru – singspiel. Tak se zrodil „muzikálově“ mimořádně úspěšný Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail).
Přímým podnětem ke vzniku Mozartovy zpěvohry byla návštěva ruského velkoknížete Pavla ve Vídni v situaci, kdy se za vlády Kateřiny Veliké upevňoval rusko-rakouský protiturecký svazek. Turci byli po staletí osudovými protivníky habsburské monarchie a v té době se právě blížily oslavy stého výročí konečného vítězství nad nimi v roce 1683. Druhým impulsem pro volbu „tureckého tématu“ byl patrně osud Angela Solimana, černocha, jenž byl „unesen“ do evropské Vídně, byl ve službách knížete Liechtensteina a Mozart se s ním dnes a denně potkával při seancích v Thunově salónu.
