19. února 2011

Zatímco na vpád elektronických knih se čeští nakladatelé teprve vskrytu, leč intenzivně připravují, knihy zvukové u nás už dávno zdomácněly. Své čtenáře, tedy spíše posluchače, si našly zejména mezi nevidomými či slabozrakými. Do uší si je však rádi vpouštějí taky prozíravější řidiči, kterým se příčí nechat si za dlouhých jízd našlehávat mozek urputným technem, anebo zkrátka ti, kdo kromě půvabů textu dokážou ocenit i kvalitní přednes. Nabídka je široká. Nejnověji se můžete zaposlouchat do fejetonů Františka Nepila, které načetl Josef Somr a které vyšly pod názvem Proč jsem nechodil na Alexandrovce, anebo podlehnout neodolatelnému kouzlu Báry Hrzánové, jež propůjčila hlas svérázné hrdince knih Ireny Douskové Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák.

Yann Martel: Beatrice a Vergilius (Argo)
Saša Stojanovič: Svár (Dauphin)
Petr Měrka: Fantasmagorie televize (Agite/Fra)

Z knihy do filmu už přestoupily dvě várky pohádek z Werichova Fimfára. Nyní tak učinila i várka třetí, a dokonce trojrozměrně. Z filmového plátna se ovšem obratem odebrala zpátky na stránky knihy a kousek filmu si vzala s sebou v podobě ilustrací. Film Fimfárum do třetice všeho dobrého jakož i stejnojmenná kniha se novinářům společně představily 8. února v Lucerně.

Nepoddajní – Jana Soukupová: Nepoddajní aneb Nešlo to jinak (Host); Adam Hradilek (ed.): Za vaši i naši svobodu (Torst a Ústav pro studium totalitních režimů)

Pierre Bayard: Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli (Host)
Bohemia docta. K historickým kořenům vědy v českých zemích (Academia)
Josip Kleczek: Život se Sluncem a ve vesmíru (Paseka)

Román Saši Sokolova Palisandreia se dá číst jako ironickoalternativní verze sovětské historie a zároveň i jako parodie na slavnou Nabokovovu Lolitu. Na stránkách knihy se valí a převaluje bezbřehý proud těkavých vzpomínek a úvah hlavního hrdiny a vypravěče v jedné osobě. Palisandr Dalberg, osiřelý synovec neblaze proslulého Lavrentije Beriji, se v memoárech vrací do rajských časů svého kremelského mládí, líčí potřeštěná dobrodružství prožitá v západoevropském vyhnanství i nadějný návrat na matičku Rus a nevynechá ani své krkolomné avantýry se stařenami, k nimž ho neodolatelně pudí touha po nepoznané matce. Román vydal Prostor v překladu Jakuba Šedivého.

Ač je Jiří Slíva básník a skvělý aforista, dokáže se lehce obejít i beze slov. Poetický humor, kterým sytí své kresby a grafiky, totiž vydá na celé svazky. A Jiří Slíva jich také už několik vydal. Třeba Grand Cafénebo Jam Session. A přidá-li v některé ze svých knížek k obrázkům i slova, jako například v Divných zprávách či Akademii vět, umí jimi sympaticky šetřit. Zato nikterak nešetří ilustracemi, má-li doprovodit texty cizí.

Emanuel Frynta: Písničky bez muziky (Argo)
Pavel Čech: Dědečkové (Albatros)
Tereza Říčanová: Noemova archa (Baobab)