12. února 2011

„Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kým jsi.“ Platí-li to stále, pak není na škodu trocha sebepoznání nad souhrnným žebříčkem u nás nejprodávanějších knih za loňský rok. Vydal jej Svaz českých knihkupců a nakladatelů a plynou z něj zajímavé věci. V loňském roce jsme se v beletrii nejvíc napínali nad bestsellery Dana Browna, Stiega Larssona nebo Larse Keplera, mezi které se z českých autorů vklínil jen Michal Viewegh se svou Biomanželkou. V non-fiction literatuře nejnovější Lunární kalendář Krásné paní od Žofie Kanyzové rozdrtil silnou sestavu kuchařek od Polreicha, Babici a Itala v kuchyni, v poli poražených zůstalo dokonce i poslední vydání daňových zákonů. Dětskou literaturu opanovali Svěrákové Zdeněk a Jan společně s Janem Werichem. Takže kým jsme loni podle prodávaných knih byli? Rádi jsme se vzrušovali, ještě radši jedli a svým dětem jsme přáli jenom to nejlepší.

Jiří Hejda: Sonety (Euroslavica)
Johanna Adorjánová: Výjimečná láska (Mladá fronta)
Joseph Conrad: Tajný agent (Leda – Rozmluvy)

O prvním únorovém čtvrtku se ve Slovenském institutu v Praze křtila vlastivědná encyklopedie Tatry – příroda z nakladatelství Baset. Po předchozích svazcích věnovaných Šumavě, Krkonoším, Českému lesu a Novohradským horám je to další velká kniha věnovaná milovníkům hor, tentokrát nejznámějšího slovenského pohoří.

Že se o předhusitské době nedá říct už nic nového? Že šest nebo sedm set let vzdálené události už nenabízejí témata k novému a originálnímu prozkoumání? Je to jinak. Nedávná výstava v pražském Domě U Kamenného zvonu, věnovaná sňatku krále Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou, nabídla nový pohled na dobu, kdy jedna panovnická dynastie na českém trůně vystřídala druhou – a píše se o tom i v monumentální knize Královský sňatek, k výstavě vydané. A kniha Martina Nodla o Dekretu kutnohorském zase ukazuje, že česko-německý spor na pražské univerzitě, rázně rozřešený v roce 1409 králem Václavem IV., měl jiné než nacionální pozadí. Knihy vyšly v Gallery a v Nakladatelství Lidové noviny.

Peter Ackroyd: Benátky (BB art)
Zdeněk R. Nešpor: Příliš slábi ve víře (Kalich)
Park Honan: Shakespeare – Životopis (Paseka)

Uměl napsat věty jako: „Masaryk nám byl protivný jako činže“ Soudil, že na prezidentské standartě by místo nápisu „Pravda vítězí“ mělo být spíš napsáno: „Každý jednou umře.“ Ale nebyl autorem pouze prostořekým, spíš lidsky originálním, a to hodně. Ladislav Jehlička. Jízlivý komentátor, nesmiřitelný kritik první republiky, plodný překladatel. Za svého života skoro nic nevydal, celá padesátá léta strávil ve vězení, se zákazy se potýkal i po celý „zbytek“ života. Ale na málokoho se tak často vzpomíná jako na člověka, který ovlivnil jiné. Jeho publicistické dílo, nazvané podle klíčového svazku studií Křik koruny svatováclavské, vydal Torst.

Když Jiří Gruntorád před víc než dvaceti lety zakládal knihovnu samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti, chtěl zachránit texty, vydané za komunistů mimo oficiální struktury, a zpřístupnit je badatelům. To se už dávno splnilo a dále plní. Ale z jeho knihovny se navíc stala instituce, kam se chodí na výstavy a diskusní večery a kde se také vydávají knihy.

Pavel Čech: Dobrodružství pavouka Čendy (Petrkov)
Miloš Dvorský: Mýtus zvaný Stínadla (NZB)
Pověsti od Nisy a Kamenice (Bor)