Jak se žilo

Čistota a zdraví

Hygiena, tedy nauka o zdravotních zásadách a o správném způsobu života, se tedy klubala z plenek teprve v průběhu 19. století. Do té doby se na čistotu těla moc nedbalo.

Polovina 19. století přinesla objev bakterií a jejich role při šíření chorob a tento objev vede k uvědomění si významu osobní a společenské hygieny pro zdraví člověka. A nejen osobní hygiena, ale i do popředí se dostává i čistota obydlí.

V Evropě bylo trendem se koupelím vyhýbat. V době morové epidemie lidé totiž věřili, že se otevřenými póry nemoc dostane snáze do těla. Teprve koncem 18. století se situace mírně zlepšila. V roce 1767 Angličan William Feetham vytvořil první moderní mechanickou sprchu.

Zapovězena byla rovněž nahota. Mytí těla představovalo setkání s vlastní nahotou, tudíž bylo považováno za hříšný úkon. Nebezpečí spočívalo v samotném svlékání a dotýkání se těla během koupele. Odtud pochází koupání a mydlení těla přes košili. O prudernosti 19. století svědčí lékař Vladimír Vondráček: „Nahé tělo bylo něco velmi nemravného. Dívky se prý v některých penzionátech musily koupat v koupacích oblecích. Když byly zaváděny do bytů první koupací vany, neobešlo se to bez jistého rozhořčení z mravnostních důvodů. Při osušování intimních partií bylo doporučováno zavřít oči.

Náboženské smýšlení osobní hygieně příliš nepřálo. V silně religiózní společnosti platila určitá tabu. Zbožný člověk má pečovat především o duševní stránku, proto byla zavrhována tělesnost a vše co s ní souvisí. Chování lidí bylo ovlivněno zdrženlivostí a studem. Lidé se obávali jakýchkoli přirozených tělesných projevů na veřejnosti. A to i na úkor skutečnosti, že jim takovéto zadržování působilo zdravotní potíže. Byli svazováni přísnou sebekázní, ke které byli vychováváni od nejútlejšího věku.

Ve velice špatných podmínkách bydleli především dělníci. Gustav Kabrhel v té době doporučuje do bydlení investovat jednu pětinu veškerých příjmů. Takto malá částka však nepokryla náklady na kvalitní příbytek, tudíž si museli vystačit s primitivním noclehem v přeplněném a nehygienickém bytě.

Společenské důsledky špatného stavu dělnických bytů můžeme spatřovat především v rozšiřování nakažlivých nemocí mezi dělnickým obyvatelstvem, v náchylnosti k alkoholismu u dělníků, ve ztrátě soukromí v nejužším kruhu rodiny, ve špatné životní úrovni, v chudinství, apod.

V běžných domácnostech se užívaly společné suché záchody, umístěné na pavlači nebo dvorku. Odpad odcházel fošnovými skluzy do žumpy.

Ještě v polovině 20. letech uvádí Kočího slovník, že místo koupelny stejně dobře poslouží přenosné vany. První splachovací záchod – Water Closet (odtud zkratka WC) vyrobil roku 1775 londýnský hodinář Alexander Cumming. Avšak už v roce 1596 sestrojil sir John Harrington pro anglickou královnu Alžbětu I. primitivnější WC bez sifonu.

Co se týče zubního kartáčku, údajně ho vynalezli Číňané v 16. st. Do Evropy začal pronikat až o 200 let později, ale valně se mu zde nedařilo. Příručky pro hospodyňky popisovaly domáckou přípravu zubního prášku z lipového či jiného měkkého dřeva, z plavené křídy nebo prášku z dřevěného uhlí. Do něj se přidávaly různé příměsi jako kafr, myrtha nebo puškvorec.

Očistná síla byla přikládána i suché chlebové kůrce nebo vinnému octu.


Všechna témata