Život dělníků
Přelom 60. a 70. let 19. století přinesl zvýšenou účast dělníků na národním životě, na táborech lidu a také i jejich širokou aktivitu v dělnických svépomocných spolcích a vzdělávacích besedách.
Na intenzitě nabyly boje za hospodářské požadavky dělníků. Tento přelom byl obdobím, v němž si dělnictvo uvědomovalo svoji sounáležitost a formovalo se ve svébytný celek, který se propracovával k třídnímu uvědomění. V této době byly položeny základy, ze kterých vyrůstal svébytný dělnický způsob života.
První krizová léta znamenala i rapidní pokles mezd. Snížení mezd provázela i vzrůstající drahota životních potřeb, na kterou dělnictvo poukazovalo už od počátku 70. let 19. století.
Všední den dělnické rodiny začínala jako první žena. Měla na starost zatápění a přípravu jídla. Pokud si matka přivydělávala ranní posluhou nebo úklidem, musela své povinnosti dohánět po nocích nebo musely ranní povinnosti zastat dcery nebo starší děti obecně. K běžným pracím ženy patřila péče o děti, vaření, nákupy, praní, žehlení a šití. Jídlo se většinou vařilo den dopředu, a to pak děti nosily o polední přestávce otci.
Muž v domácnosti zastával jen fyzicky náročné práce jako posekání a uložení palivového dříví. Nepřipadalo ale v úvahu, že by nosil např. vodu na praní.
Společenský život dělníků probíhá v rámci rodiny, sousedství, spolupracovníků především v hospodě a od 70. let i v rámci spolků.
